sobota 28. února 2015

O MUDRCI


Všeobecná představa o tom, jak by člověk, který se uvedl v soulad s bohem, měl vypadat a jak by se měl chovat, je často opředena pověrami. Za mudrce bývá obvykle považován ten, kdo je nejen moudrý a objektivní, ale kdo je také ochoten nabídnout radu ze své vysoké moudrosti. Většina lidí jej mění v idol, který je nutné uctívat. Přitom mudrc není bohem, ale jen člověkem, který je omezen v moci, bytí a vědění. Ale za ním, a dokonce i v něm, je tato moc neomezena. Je běžné pokládat mudrce za nějakého starého a ušlechtilého člověka, jehož moudrost se dostavila věkem. Ale i starý člověk nemusí být moudřejší než mladý. Moudrost nepřichází automaticky s přibývajícím věkem, ale je záležitostí duchovního dosažení.

Mudrc je ten, kdo ve své osobě spojuje vyzrálý úsudek a zkušenost, moudrou řeč a chování, správné uvažování a přiměřené vědění, zlidštělou svatost a duchovní osvícení. Je vědomým ztělesněním Nadjá, na rozdíl od běžného člověka, který si není vědom toho, co je skryto v jeho srdci. Proto si vážíme a uctíváme to, co on představuje, a ne člověka samého. Rozvinul všechny své síly do nejvyššího stupně a dosáhl také dokonalé poslušnosti základního Zákona rovnováhy v sobě, ve svém životě i ve vesmíru. Pokud by světlo, které obdržel, nebylo upevněno trvale a dokud by nebylo také úplné a dokonalé, nemohl by být považován za mudrce. Jeho projevy by měly být studovány, neboť jeho sdělení je inspirací Nadjá. Mudrcem může být nazýván jen ten, kdo dosáhl nejvyššího mystického stupně a kdo také nalezl nový význam v konečném světě a v konečném lidském životě. Nesnaží se uniknout ze světa, neboť jej vidí v božštějším světle. Zažívá stejně tak jeho pomíjivost a rozmanitost, jako jeho skrytou věčnost a jednotu. Není znechucen světovými událostmi a ani na svět nepohlíží s opovržením, protože ten, kdo plně dosáhne Pravdy, nemá zájem svět opustit, ale jej přeměnit.

Jeho ego je zničeno, nižší přirozenosti zcela odstraněny. Je zároveň světcem, ale není jím omezen. Má kvality a rysy, které světci chybí. Mysl je inspirována, osvícena a osvobozena pomocí Nadjá. Jeho já pracuje jako dokonale poslušný nástroj duše a ne jako nástroj animálního těla nebo intelektuální přirozenosti. Žádná špatná myšlenka ani žádná animální vášeň se již nikdy nemůže zmocnit jeho mysli. Ví, že pravé štěstí může získat jedině tím, když sleduje dobro a vyhýbá se zlu. Nepovažuje nikoho za svého nepřítele, neboť dobrá vůle vůči všem je u něj samozřejmostí. Je uvolněn od každého omezení, která na nás mohou klást přání a emoce. Netvrdí, že má zvláštní síly ani nic nepředstírá a nevzbuzuje pozornost hovorem, oblečením nebo chováním. Vyjadřuje pokoru člověka, který je spojen s vyšší Silou, vyrovnanost vyvěrající z jeho hlubokého duchovního míru a důstojnost jako důsledek hluboké úcty k Bohu v jeho nitru. Má kontakt s naprosto vyšší dimenzí bytí, než běžní lidé a zná více tajemství, než vůbec kdy sdělí.

Mudrc je člověk, který dosáhl nejvyššího poznání. Je navždy osvobozen od iluze a utrpení, protože již není poután ke svému tělu. Proto si zaslouží právo na nekonečný odpočinek ve věčné Prázdnotě. Může se však rozhodnout vzdát se této odměny díky svému soucitu s neosvícenými bytostmi, které opouští při odchodu ze svého těla. Pokud si přeje, aby i ostatní dosáhli vyššího života, tak se bude vracet na tuto neradostnou zem plnou utrpení, zla a nevědomosti, přestože má možnost vstoupit do božského světa s jeho vznešenou harmonií, krásou a mírem. Během svých opakovaných vtělení bude pracovat nepřetržitě pro osvícení druhých a bude odmítat konečné splynutí s Absolutnem. Tak se opakovaně znovuzrozuje, aby pomohl trpícímu světu získat osvobození z cyklu znovuzrození, které sám získat nemůže. Ale jestliže nemůže získat svobodu zevní, tak získává svobodu vnitřní, svobodu mysli a srdce. Proto je tou nejvyšší a nejsvětější lidskou obětí, obětování sebe a své moudrosti pro dobro všech tvorů.

Tělo každého mudrce má stejná omezení jako ostatní lidská těla a stejně jako ony může trpět chorobami. Jeho mysl je osvobozena ale tělo podléhá stejným zákonům jako u běžného člověka. Je stále lidskou bytostí, a proto se někdy dopouští chyb a má i své slabosti. Žije v realizaci a přitom se chová dokonale lidským způsobem. Zdroj jeho inspirace prochází lidským průchodem, proto je stále ještě omezený a se sklonem zabarvovat vše, co jím prochází. Jedním ze znaků, podle kterého jej můžeme odhalit, jsou jeho oči. Jeho tvář je bez jakékoli známky napětí. V chování je neuspěchaný a hovoří pomalu a plynule. Ale nejspolehlivěji ho poznáme podle jeho skutků. Jeho duchovní úroveň se projevuje v důstojnosti, ve vyrovnaném chování, v rovnovážnosti a pravdivosti jeho řeči. Neupřednostňuje nic jiného než konání vůle a vyjadřování inspirace svého vyššího Já, jehož si je vznešeně vědom a jemuž se naprosto odevzdal.

Hlavním předmětem jeho zájmu jsou světské problémy lidstva. Je vnímavý k utrpení lidstva, a tak se nemůže opravdově těšit ze své dokonalé extáze. Proto se liší od mystika, který se utápí v citové radosti, a je lhostejný k trpícímu lidstvu. Mudrc udržuje své jáství trvale zaměstnané službou lidstvu a přitom v nitru udržuje klidný a vznešený mír, který ho plní laskavostí a vylučuje nepřátelství ke druhým. Jednota, kterou realizoval je neslučitelná s lhostejností k ostatním lidem. On ví, že největším projevem lásky k lidstvu je dávat mu pravdu. Bezprostřední služba lidem, kterou provádí nejvznešenější mudrci, probíhá v tajnosti a se zaměřením na několik málo lidí, nebo veřejně a široce na davy, s cílem je osvítit a inspirovat. Takto předávají své nejvznešenější myšlenky, svou mimořádnou milost a hlubokou mystickou sílu. Milost z něj proudí neustále, aniž by ji musel rozdávat. Ti, kteří se s ním setkají udržujíc správný mentální postoj, budou požehnáni touto milostí, a těm, kteří jsou připraveni a zároveň s ním vnitřně spřízněni, může svou duchovní silou poskytnout dočasný záblesk osvícení.

Neváhá obětovat svůj čas pro neplacenou službu. Vnitřní pomoc poskytuje bez přání, bez očekávání odměny, a raduje se z uspokojení, že pomáhá duchovně potřebným. Jeho vystoupení na veřejnosti přitáhne duchovní touhy mnoha hledajících. Nepotřebuje propagaci, protože lidé, kteří jsou vnímaví, rozpoznají jeho vzácné a inspirující kvality. Nikdy by nechtěl ze svého duchovního povznesení udělat komerční záležitost nebo placenou profesionální kariéru. Při své službě se nezabývá myšlenkou na odměnu. Dostatečnou odměnou je pro něj přátelství, vděčnost, důvěra a náklonnost, kterou mu projevují ti, kterým pomohl. Filozofie považuje člověka, který došel poznání, za ideál pro vážný obdiv a uctivé hodnocení. Pokud lidé nechápou, co znamená vnitřní klid, nemohou pochopit toho, jenž kráčí zahalen svým jedinečným klidem, a tak ho často omylem pokládají za chladného, povzneseného a rezervovaného.

Mudrci slouží vyššímu účelu tím, že lidstvu připomínají onen božštější život, který jednoho dne musí v lidském vývoji rozkvést. Jsou dokonalým příkladem dosažení stavu, který je nejvyšším smyslem lidské existence. Když člověk dosáhne tohoto stupně, může se svobodně rozhodnout zda bude pokračovat ve svém osobním životě jako předtím, či přijmout břemeno nových odpovědností, nebo se stáhnout do ústraní. Ať už se rozhodne žít v ústraní nebo plnit rozmanité úkoly ve společnosti, není to jeho cílem, tím je jeho vědomí boží přítomnosti. Nepodlehne světu s jeho poklady a potěšením, i když je činný uprostřed nich, protože vidí skrze jejich hodnoty. Jeho osobní jáství je podrobeno Nadjá, a tak podléhá jeho vedení a podle něj povede svůj život ve světě. Takto nalezl svou skutečnou hodnotu ve světě klamných hodnot.

Nemá zájem být považován za svatého, protože duchovnost pro něj není ničím odděleným, ale něčím, co by mělo být přirozeným stavem lidské bytosti. Je pro něj naprostou jistotou, že Bůh existuje, že člověk má duši a je na světě proto, aby se s touto duší spojil. Přijímá život jako celek a nedělí ho na hmotu a ducha. Nachází v nevědomosti a bezmocnosti materialistů motiv pro svou nepřetržitou službu předávání osvícení. Budeme-li ho posuzovat, měli bychom tak činit dle jeho hlubokého vlivu na duchovní úroveň jeho doby, nebo podle služby, kterou nepřetržitě poskytuje ostatním. Je nesmírně šťasten, že může svůj požehnaný stav sdílet s ostatními a pomáhat jim, aby ho také dosáhli, i když brzy zjistí, že existuje jen těch několik, kteří sami jsou hledajícími s opravdovým zájmem, a dokonce i mezi těmi několika jsou takoví, kteří pro osobní antipatie a pro nenaplněné představy nejsou ochotni k němu přijít. Jeho úkol není snadný, protože když začne být účinným pracovníkem na tomto posvátném díle, zlé síly ho začnou strhávat dolů, aby ho zastavily.

Jeho trpělivost je výsledkem chápání a jeho tolerance je výsledkem poznání, kterého dosáhl. Je nesmírně shovívavý ke slabostem nedokonalých lidí. Udržuje vždy prostou a přirozenou důstojnost. Neobává se ničeho, neboť žije v dokonalém klidu, který je součástí jeho bytosti. Jeho jistota je zrozena z plného pochopení, dokonalého vědění a přímé zkušenosti. Pokud mu někdo ublíží nebo mu učiní jakékoli příkoří, jeho odpuštění je okamžité a plné. Prakticky uskutečňuje mravní čistotu a podporuje šíření Pravdy. Konání dobra je pro něj zcela přirozené. Jeho zdvořilost je projevem srdce. Žije v míru sám se sebou citově odpoután od svých záležitostí. Takto žije ve světě, ale není z něj. Vyjadřuje jáství bez sobectví, skromnost bez potřeby zvláštní úcty a soběstačnost se sebou samým. Jeho chování ve světě podléhá vnitřnímu vedení jeho duše. Ten, kdo nalezl své pravé já, své vlastní bytí, si zaslouží naši úctu, obdiv a pokoru.

Mudrc se těší ze svobody dosažené hluboko ve svém nitru. Žije v trvalé přítomnosti a je natolik vyrovnaný, že nečeká na něco, co k němu přijde zvenčí a přinese mu štěstí. První vysokou hodnotou jeho sebepoznání je vnitřní chápání druhých a intelektuální soucit s nimi, který je vyvážen pochopením. Jeho soucit se vztahuje na všechny, i pro nejhoršího hříšníka nachází místo ve svém srdci. Jeho vlastní sklony a jeho osud budou určovat zda bude promlouvat k několika jednotlivcům nebo zda bude své světlo vyzařovat svobodně na všechny. Nemusí si připravovat předem své projevy, když chce promlouvat ke svým žákům, protože v danou chvíli se stává pasivním příjemcem inspirace promlouvající jeho ústy. Ale jeho slova mohou znít planě těm, kteří nejsou na stejné úrovni myšlení. Některý mudrc svou moudrost nepředává slovy ani psaným projevem. Vliv jeho tiché přítomnosti se dotýká těch, kteří jsou schopni jej přijímat. Svůj úkol splní tehdy, když lidem odhalí to, co by oni sami odhalit nemohli.

Žije v souladu se svou naukou, a přitom nevytváří žádný kult nebo sektu, protože chce aby lidé byli závislí na pravdě a ne na člověku. Neusiluje o to, aby získal žáky, neboť ví, že ti, kteří mohou přijmout jeho pomoc, přijdou k němu vedeni osudem. Hledající, pociťující vnitřní potřebu míru, který z mudrce vyzařuje, nebo pravdy, která je obsažena v jeho slovech, budou dříve nebo později k němu přivedeni. Aby jeho práce zasáhla co nejvíce lidí, musí pracovat v hlubších úrovních a skrytým nenápadným způsobem. Nesnaží se svou službou připoutat druhé k sobě, ale k bohu. Nevměšuje se do osobních životů druhých lidí a není ochoten za ně přebírat odpovědnost. Předává a svěřuje je Nadjá. Přestože dává přednost zůstat neznámý, je ochoten kdykoli sestoupit do dějiště tohoto světa na jeho přímý rozkaz. Považuje své spasení za nedokonalé, jestliže ostatní dosud spaseni nejsou. Je příliš soucitný, než aby se stáhl do netečnosti, a příliš chápající, než aby odpočíval uspokojen svým vlastním dosažením.

Splývá s davem, a je skromný do té míry, že stále ustupuje do pozadí, nesnaží se na sebe poutat pozornost, ale pouze předávat světlo ostatním. Je lhostejný k pochvale stejně tak, jako k pomluvě. Nevyžaduje, aby ho druzí uctívali jako vtělené božství, protože se považuje pouze za člověka, jehož psýcha je řízena skutečností. Zdroj, ve kterém je ukotven, je pro každého stejný, ale jeho projevené vlastnosti, které jsou v souladu s jeho průběhem vývoje a duchovní touhy, jsou jiné. On vyšší pravdu neobjevuje, ale znovu potvrzuje dávnou a věčnou pravdu. Potvrzuje ji svým vlastním způsobem podle vlastního pochopení a podle toho, jak to vyžaduje jeho prostředí. Mudrci existují jako jednotlivci a mohou být rozptýlení po různých částech světa. Žijí tak, aby mohli čestně dostát svým povinnostem před Bohem, spíše než před lidmi. Jejich život bez iluzí nemusí být přitažlivý pro davy lidí, kteří nejsou ochotni obětovat pro pravdu to, co oni.

Mudrc zosobňuje hodnotu dosažení a kvality, u nichž většina lidí cítí, že jsou nad jejich možnostmi. Někteří od něj očekávají příliš mnoho, když mu připisují síly daleko vyšší než jaké má. Je jen několik těch, kteří se jím nechávají inspirovat, ale pro všechny lidi je velvyslancem nekonečna a poslem z vyšší úrovně jejich vlastního bytí. Protože jeho vedení vychází z nitra, z jeho božštějšího vědomí, musí být připraven na to, že ho ostatní díky svému omezení nemohou vážně chápat, mohou špatně rozumět jeho činům a nesprávně vysvětlovat jeho slova. Proto žije většinou v osamocení. Jedině tak mu bude zaručena existence jeho nebývalé skromnosti, jeho dokonalého klidu a nesmírné sebekázně. Jen nepatrná hrstka lidí k němu přistupuje s pochopením a sympatiemi, jaké on zasluhuje. Cenu jeho duchovní úrovně nelze hodnotit podle povrchních znaků, které nám náhodně přijdou do cesty nebo podle historek, které uslyšíme.

Měli bychom přijímat vděčně přítomnost takovýchto lidí, i když dobro, které konají nemusí být vždy patrné. Inspirují nás k tomu, abychom se zlepšili a hledali Pravdu. Pouhé setkání s mudrcem v nás vyvolá bezděčnou úctu a dlouhodobý kontakt s ním vyvolá také naši milující oddanost. Přítomnost mudrce na této planetě činí život snesitelnější a dává trochu smyslu tomu, co jinak vypadá jako skutečný chaos. On nám připomíná, že existuje určitý druh evoluce a že za vším existuje cíl a účel. Jeho existence zmírňuje utrpení lidstva, zvyšuje jeho naději a dobrou vůli. Známe-li takovéhoto člověka, budeme přesvědčeni o duchovních pravdách lépe, než z knih. Takovíto lidé jsou vzácní v každém věku. Pronikli do pravdy, zakotvili v ní a zanechali pro budoucí generace různé záznamy. Zdá se, že ti, kteří nejvíce znají pravdu, jsou mezi lidmi nejméně známí, a žijí mnohdy mezi námi, aniž bychom o tom věděli. Jsou pravou nadějí v beznadějné době.


* * *
Paul Brunton: „Rosviťte lampu a ta bude šířit své paprsky sama. Jsme vskutku požehnaní přítomností těchto velkých duší na této zemi a dvojnásob jsme požehnaní, jestliže se s nimi potkáme osobně. Zasluhují ne pouze naši úctu, ale naše uctívání. Ale i když jsme nikdy nebyli tak šťastni abychom potkali některého z těchto mistrů, pouhé vědomí, že tito lidé existují a žijí, dokazuje možnost duchovního dosažení a potvrzuje, že hledání není chimérou. Toto vědomí by nás mělo potěšit a povzbuzovat. Proto bychom se měli na takového člověka dívat jako na jeden z drahocenných pokladů lidstva. Měli bychom jeho jméno chovat v úctě jako osobní inspiraci. Měli bychom jeho výroky nebo spisy uctívat jako šepot věčného mlčení."

* * *


Volně zpracováno podle knihy ► Zápisky Paula Bruntona ► Svazek 16. OSVÍCENÁ MYSL
► BOŽSKÁ MYSL




čtvrtek 26. února 2015

POSELSTVÍ NA KAŽDÝ DEN OD EILEEN CADDYOVÉ


           
          OTEVÍRÁNÍ DVEŘÍ DO NITRA

Všechno, co potřebuješ,
leží ukryto hluboko v tobě - v očekávání času
svého odhalení a rozvinutí. Všechno co potřebuješ dělat,
je být klidný a tichý a v klidu a tichu věnovat čas hledání toho,
co je ve tvém nitru - a zcela jistě to najdeš.

Vzácné meditace z angličtiny přeložily Miluše Kubíčková a Marie Kubešová





OTEVÍRÁNÍ DVEŘÍ DO NITRA
získáte
otevřením příslušného dne v níže uvedeném seznamu.
Poselství pro jakýkoliv den v roce
získáte stejným způsobem.


MěsícDen
Leden2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Únor3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29
Březen2 3 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 
Duben1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Květen1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Červen1 2 4 5 6 7 8 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 
Červenec1 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Srpen1 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Září8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Říjen1 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 2324 25 26 27 28 29 30 31
Listopad1 2 3 4 5 6 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Prosinec1 2 3 4 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31






"Všechno, co potřebujete, je ve vás již hluboko uložené a čeká na své odhalení a osvobození. Musíte si jen najít klid a čas, abyste to, 
co máte v sobě dávno ukryté nalezli."

Eileen Caddyová


► KRÁSNÉ JSOU CESTY A NÁDHERNÉ DVEŘE 
SE OTEVÍRAJÍ DO NITRA DUŠE PŘEKRÁSNÉ TOT VÝZNAMNICE 
MILOVANÉ EILEEN CADDY, 
kterou vždy budu ctít, uznávat a s láskou obdivovat 
დ╮❤╭დ  ► ALEJKA








sobota 21. února 2015

O SMRTI

Často se dovídáme o smrti a umírání druhých lidí, aniž bychom si uvědomovali, že se blíží doba, kdy totéž bude i naším osudem. Všichni tvorové na této zemi končí svou životní pouť smrtí, ale to, z čeho přišli a do čeho se navracejí, nikdy neumírá. Tato událost je běžně pokládána za negativní a nežádoucí. Lidé se nejčastěji bojí smrti nejen proto, že je často spojována se smutkem, utrpením a ztrátou našich blízkých, ale především proto, že se obávají ztráty vědomí svého jáství. Přes všechny tyto obavy nám však tato událost přináší klid a mír, protože samotný akt umírání je osvobozující.

Nevěřící člověk považuje smrt za neměnnou ztrátu sebe sama a všeho co vlastní. Mnoho lidí věří a žije v naději, že po smrti budou žít ve věčnosti se svým egem a ve svém těle. Většina náboženství považuje smrt za dočasnou ztrátu těla i vědomí, které budou dříve či později obnoveny vzkříšením. Podle filozofie, je tělo smrtelné, ale skutečné vědomí zemřít nemůže, pouze se navrací do svého nejvyššího zdroje. Vnitřní práce filozofie přináší osvobození od strachu ze smrti, a učí nás, že hluboko v nitru existuje část člověka, která nemůže zemřít ani zaniknout. Smrtí se člověk vrací zpět do většího bytí, z něhož se může později znovu vynořit vstupujíc do nového pozemského života.

Smrt těla není důležitá pro existenci vědomí, které žije dále nezměněné samo o sobě. V tomto osudovém okamžiku procházíme změnou stavu vědomí, protože se jedná o odchod z těla a ze světa. Ve chvíli, kdy člověk umírá, přebírá Nadjá celý proces. Pokud však člověk lpí na své menší přirozenosti a je v ní zakořeněn, pak je převzat jen částečně. Někteří umírají v dobrotivém míru, někteří v panice či strachu a jiní se zoufale brání. Mnozí mohou prožívat bolestnou zkušenost, když jsou oddělováni od toho, co chtěli dosáhnout a od mnohého, čeho si vážili, milovali a co považovali za podstatné. Měli bychom být vlastně vděčni za to, že nejsme navždy připoutáni ke svému tělu, neboť po určité době by se to stalo zdrojem úzkosti a beznaděje.

Náš bdělý život je podobný snu, ze kterého se všichni lidé probudí v okamžiku smrti. Ale většina z nich ihned upadne do astrálního snu.V posmrtné zkušenosti se před mentálním zrakem ducha rozvíjí scény od útlého dětství až do posledního okamžiku života. Každému je ukázáno co skutečně udělal se svým pozemským životem, co s ním měl udělat a co udělat opomenul.Takzvaná astrální úroveň v posmrtném stavu je rovnocenná snům. Proto jedině v bdělém stavu pozemského života můžeme změnit svůj charakter. Ve stavu očistné zkušenosti po smrti jej změnit nemůžeme, neboť je to částečně dovnitř obrácený snový stav. Ten není bez hodnoty, protože je před každým zrozením připomínkou pravého účelu života.

Ať už procházíme ve svém životě radostnými událostmi nebo utrpením, nezapomínejme, že naše cesta bezpodmínečně končí smrtí. Čím více se radujeme ze života, tím více trpíme, když jej opouštíme. To se nemusí stát, pokud jsme vkládali do radosti odpoutanost. Naše tělo je pro nás dočasným příbytkem, nemáme žádnou jistotu jeho trvalého vlastnictví. Každý člověk po dosažení určitého věku podléhá smrti a někteří dokonce mnohem dřív. Proto bychom se včas měli zabývat otázkou: „Proč jsme zde?“ Nejvyšším cílem a smyslem našeho života je jeho odhalení. To, co nás vnitřně spojuje s Bohem, naše tajemné Nadjá nepodléhá času a zániku, neboť je věčné. Je jistotou, že jej můžeme nalézt, pokud o to budeme usilovat.

Co se stane po smrti člověka, závisí na jeho charakteru, převládajícím vědomí, jeho připravenosti i na posledních myšlenkách. Existuje krátká ztráta vědomí při příchodu smrti, a tak někteří neví, co se jim skutečně stalo a myslí si, že jsou stále na živu. Pokud hledající přistupuje s důvěrou v sílu, která ho podporovala v dřívějších krizích, pocítí, že ho při odchodu ze života neopouští. Když přijde konec, je třeba se podvolit osudu a pak to bude přechod do svobodnějšího a vyššího stavu. Když jej přijmeme bez vzpoury a bez boje, dosáhneme míru mysli. Ve chvíli umírání má každý příležitost zemřít v moudrosti a míru, pokud bude svou pozornost obracet k tomu nejvyššímu co zná. V tomto okamžiku se naše malé jáství vrací zpět do většího bytí, z něhož se může v jiné době zase vynořit.

Veškerý život kolem nás je poznamenán pomíjivostí, ztrátou a utrpením. To vše je nerozlučně spojeno s neustále měnící se tváří života. Naučíme se jak je lépe snášet, pokud budeme hledat útočiště v nesmrtelnosti Nadjá a v odhalení pravdy a moudrosti Božího záměru. Vzdávání se je tím nejtěžším, co musíme zvládnout pro duchovní pokrok. Když člověk strádá ztrátou někoho blízkého a zároveń je studentem filozofie, neměl by zapomínat, že ten kdo zemřel, ve skutečnosti pokročil k mnohem vyvinutější úrovni života. Ztráta našich milovaných je nepříjemnou zkušeností, ale často je to jediná cesta jak se naučit vytvářet vnitřní odpoutánost. V takových chvílích si můžeme uvědomit, že se musíme obrátit k duchovnímu hledání, jestliže máme naleznout trvalé štěstí. Naše problémy pominou s příchodem smrti, ale naše duchovní naděje přežívají do dalšího vtělení.

Smrt je nezbytnou součástí zákona života a naříkat nad ní nebo se bouřit proti ní je zbytečné. Pokud nás náhle a nečekaně opustí někdo blízký nebo vážený, můžeme utrpět šok, který odezní s postupem času. Pokud by byla smrt správně pochopena a netělesnost bytí hluboce pociťována, nemusely by být truchlivé pohřby. Odchod milované osoby je většinou pociťován jako ztráta. Jediné co může člověk udělat, je přijmout Vyšší vůli a pokorně se jí odevzdat. Smrt těla v žádném případě neznamená smrt mysli. Zrození a smrt jsou v našich životech vzájemně propleteny. Naše osobní ego prochází evolucí, která jej rozvíjí ve všech jeho projevech. Ego je nesmrtelné do té doby, dokud jej jednoho dne nenahradí vyšší Já.

Smrt je jistou budoucností všech lidí a žádná věda na tom nic nemůže změnit. Přijde čas, kdy každý člověk vstoupí do posledních měsíců svého života a bude vědět, že by se měl připravovat na smrt. To vyžaduje stále více se stahovat ze světského života, opouštět touhy, připoutanosti a radosti ve prospěch pokání, uctívání, modlitby a duchovního soustředění. Vždyť se chystáme na návrat domů. Prošli jsme již mnohými životy na jejichž konci byla vždy smrt a zkušenost umírání zanechala v podvědomí určitý význam nebo poselství. Ti, kteří přijmou smrt jako nezvratnou záležitost a zároveň chápou vyšší podstatu života aniž by lpěli na všem, co v životě vlastní, umírají snadněji.

Pohled na podzimní spadané listí nás může inspirovat k zamyšlení, když si uvědomíme dočasnou existenci všech věcí v pozemském světě. Když se blíží okamžik odchodu z tohoto světa a těla, všechny etapy našeho života se stávají pomíjivým divadlem. Hodina smrti každého člověka je přesně určena vůlí vyšší než je jeho vlastní, a to silou zvanou osud, která vzniká z nekonečné síly. Hledající, který studuje filozofii pravdy, nevěří, že on smrtí zanikne, i když bude zničeno jeho tělo. Je přesvědčen, že jeho vnitřní osobnost přežije, a že jeho mysl bude dále pokračovat ve své existenci. Proces umírání se tak pro něj může stát cennou duchovní zkušeností.


* * 
Paul Brunton: „Byl jsem svědkem, jak některé pokročilé duše procházely procesem přechodu do jiné sféry vědomí, procesem, který nazýváme smrtí, a ty kolem sebe šířily mentální sluneční záření, takže truchlící, shromáždění u jejich lůžka, cítili jakoby utěšující protiváhu ke svému přirozenému lidskému smutku. Tato zkušenost jim vtiskla určitý dojem, že tato všeobecně platná událost v Přírodě může být ve skutečnosti změnou k jasnější a svobodnější existenci.“
* * *

Volně zpracováno podle knihy ► Zápisky Paula Bruntona ►Svazek 6. EGO 
► OD ZNOVUZROZENÍ KE ZNOVUZROZENÍ



pondělí 16. února 2015

SVĚTLO A TMA

► ZLATÁ DUŠIČKA 15.02. 2015 ►
Lidé Země. Máte na výběr. Je zde mnoho možností, jak žít. Každý svým rozhodováním tvoří takovou realitu, po které touží. Lépe řečeno spíše přechází do takové reality, kterou si přitahuje svým smýšlením. Neboť zde existuje vše, je nutno jen si zvolit. Podobné přitahuje podobné a výše vibrací je rozhodující pro proudění energie, pro tvoření si toho, co člověk chce. Ať již ve smyslu pozitivním a nebo negativním. Vy lidé jste bytosti láskyplné, ale též umíte být velmi krutí. Všude existuje polarita. Kde je světlo, tam musí být i tma. 

Neboť jak jinak byste poznali, jak je světlo láskyplné a jak hřeje? Avšak proč se bát tmy? 

Není to nic strašidelného, je to pouze nedostatek světla. Stačí rozsvítit a tma zmizí. Takto je to i s vašimi dušemi, s vašimi životy. Pokud máte pocit, že prožíváte temnotu, najděte to, co vás jí zbaví. Něco, co roznítí plamen uvnitř vás samých a osvětlí vše, co bylo skryté ve tmě nepochopení a neznalosti. Vaše strachy najednou ztratí svou moc a vy pocítíte pouze klid a pochopíte, že není čeho se bát. Je zde mnoho informací, které ve vás mohou aktivovat strach a obavy. Avšak tím, že je budete přehlížet a záměrně zavírat oči, tím nezmizí. Je stále ještě mnoho zla na této planetě. Každý den můžete vidět ve zprávách a na internetu, jak se vy lidé chováte sami k sobě, jak se chováte ke zvířatům. Avšak toto nelze přehlížet. Je potřeba světlo ve tmě. Je potřeba pochopit příčinu proč se to děje, nezavírat oči, ale přiznat si, že problém existuje. Posvítit si na něj a pak ho začít řešit. Pokud je problém takový, na který sami nestačíte, musíte začít s málem sami u sebe. Informace a pochopení jsou vaším hlavním úkolem. Jakmile pochopíte a přiznáte si, že je zde problém, budete ho moci vyřešit. Učení se je důležité, abyste porozuměli. Neboť neustále jste zásobováni nepravdami a lží. Mnohdy si toto neuvědomujete a často se schováváte, neboť je to bez problémů, je to jednodušší a pohodlnější. 

Avšak jak dlouho ještě chcete žít ve lži? Copak pravda není vaším cílem? 

Chápejte, že tento svět je vaším výtvorem. Na vás záleží, kde a jak budete žít. Nedomnívejte se mylně, že některé věci se vás netýkají. Přijde čas a i vy se stanete součástí takového světa. Nemůžete být vykořenění. Musíte se snažit o spojení, o jednotu. Je důležité rozumět tomu, co se děje, co vás potkává. Pak už neuvidíte tmu. Naučíte se vidět světlo. Hledejte nové informace, naučte se chápat souvislosti. Vědění je tu proto, abyste procitli. Váš svět může být lepší. Ale musíte chtít, odhodit lenost a začít každý sám u sebe. Čas napomáhá tomu, aby mnohé mohlo být změněno a napraveno. A vy, lidé Země, si toto vezměte za jeden z vašich úkolů v této inkarnaci. Každý může přispět a my jsme tu s vámi.

Milujeme vás a žehnáme vám.

► SOUVISEJÍCÍ ► NOVÁ ZEMĚ 2010

neděle 15. února 2015

POSELSTVÍ NA ÚNOR ► SRI CHINMOY


Je jen jedna věc, kterou se máš v životě naučit: musíš na sebe myslet tak, 
jak na tebe myslí Bůh – jako na jiného Boha.

- 1. února -

Když jsem vší pokorou, nepodceňuji ani nepřeceňuji svůj život. Co dělám je to, že posuzuji svůj život přesně tak, jak ho posuzuje můj Pán Nejvyšší.


Pokora je tou nejněžnější, nejměkčí, nejmírnější a zároveň nejplodnější půdou v nás. 
Podívejte se na Matku Zemi. 

Může být někdo nebo něco tak pokorné, jako Matka Země? 

Matka Země nás nese, přijímá od nás všechny útoky, vede nás. Je veškerou láskou, veškerým soucitem, a zároveň veškerou silou. Avšak když pohlédneme na Matku Zemi, první, co nám přijde na mysl, je pokora. Vidíme ji, když oceňujeme přírodu a přírodní krásy všude kolem nás. Jak pokorné jsou! Čím pokornější někdo je, tím větší je jeho síla.

Chystáš-li se běžet do Nebe, poraž nejprve svou pyšnou mysl svým pokorným srdcem.

-2.února -

Bůh není něco, co můžeme získat z vnějšku. Bůh je právě to, co může být odhaleno zevnitř.

Co míníme duchovním životem? 

Míníme tím život inspirace, aspirace a vnitřního spojení. Když dokážete několik minut meditovat, mysl se nestává obětí pochybností, nečistých myšlenek a nezdravých představ. Jestliže skutečně a opravdově přijmete duchovní život, uvidíte, že mrknutím oka se většina vašich potíží nejen zmenší, ale zmizí. Je tomu tak proto, že ve vašem duchovním životě je nezměrná síla, kterou ve svém vnějším životě nemáte. Když tato nezměrná síla vyjde do popředí, vnější život se automaticky odevzdá životu vnitřnímu. A když se odevzdá, není to z donucení, ale ze spontánního vnitřního pocitu. Odevzdává se s radostí, neboť cítí, že v odevzdání samém získává plnou sílu a veškerou blaženost vnitřního života.

Co potřebuješ každý den časně ráno, je pár tichých a sebedávajících okamžiků s Bohem.

-3.února -

Překážky tě činí dynamickým. Překážky tě nutí mít oči doširoka otevřené. Překážky tě učí významu trpělivosti. Překážky tě obdařují vírou v sebe sama. Překážky otvírají tajné dveře, kterými můžeš spatřit konečné budoucí naplnění Boží Vůle.

Nezabývejme se zklamáním a utrpením. Ano, existuje, snažme se však snést shůry Boží Milost. Pokud Bůh sám chce nést naše utrpení, pak budeme šťastní. Dokonce i když nevezme naši bolest, přesto můžeme nechat proud Jeho Milosti a Soucitu, aby do nás vstoupil. Tehdy okamžitě osvítí všechna naše utrpení, zklamání a překážky.

Dokážeš čelit světu každý den, jestliže se časně zrána budeš modlit a rozmlouvat s Bohem o svých životních problémech.

-4.února -

Snášet údery života pevně a klidně znamená plně zažít nevyrovnatelný klid mysli.

Utrpení nebudeme zvát, zdaleka ne. Avšak přijde-li, musíme v něm vidět existenci Boha. Když nebudeme Boha oddělovat od utrpení, pak se náš vlastní životní dech a Boží Soucit setkají. Jinak nedovolujeme Božímu Soucitu, aby se dotkl našeho životního dechu, nevidíme Boží existenci ve všem. Říkáme, že Bůh je všude. 

Je-li Bůh všude, není také v utrpení? Není Bůh ve zklamání? 
Je tak slabý, že musí být jen v Nebi, a ne v naší bolestivé, pozemsky spoutané exis-tenci? 

Když trpíme, Bůh je zde. Musíme vidět Jeho Tvář, a ne tvář utrpení, které nás mučí. Dokážeme-li to, dokážeme-li vidět Tvář Boha ve všem, pak uvidíme, že utrpení a zklamání nemohou existovat. Musí se proměnit v radost, neustálou radost, neboť náš sladký Otec, náš láskyplný, soucitný Otec je ve všem, aby nás chránil a zachraňoval.

Nevyhýbej se jim, ale přeměň věci, které potřebují přeměnu.

-5.února -

Celková přeměna lidské přirozenosti musí nevyhnutelně postupovat rychlostí želvy.

Svět je plný soutěžení. V běžném životě neustále soutěžíme. Já soutěžím s vámi, vy soutěžíte se mnou. Neustále soutěžíme. V duchovním životě však takovéto soutěžení nesmí být. Ve vnitřním životě není žádné soutěžení. Jste jen vy a Bůh. Má-li tu být nějaké soutěžení, pak ať je mezi vámi a vaší nevědomostí.

Pokaždé když klopýtneš, vstaň!
Pa
k se usměj a kráčej dál pomalu, jistě a neomylně po cestě aspirace.

-6.února -

Ten nejrychlejší pokrok uděláš s pomocí dvou věcí: Božího Oka Soucitu a své nadšené mysli.

Jak rychle dokážete opustit svou nevědomost a jít ke svému vlastnímu Cíli?

 Soutěžit, je-li to vůbec nutné, bychom měli jen proto, abychom spatřili, jak daleko za sebou jsme nechali nevědomost a nedokonalost a jak rychle běžíme ke svému Cíli. Ať jsou zde dvě strany: jedna – strana dokonalosti; druhá – strana nedokonalosti.

 Jak rychle běžíme od nedokonalosti a nevědomosti na pozitivní stranu dokonalosti, pravdy, 
světla a blaženosti? 

To by mělo být naším soutěžením, a ne rivalita s ostatními.

Tvůj cíl není zde; je daleko za. Neodpočívej ani neztrácej nadšení. Bůh chce, abys každý den běžel ultramaraton a odhalil tak úžasnou schopnost běžce–hledajícího Boha.

-7.února -

Od časů nepamětných se historie zabývala tyrany a osvoboditeli. Zanedlouho se bude muset vážně zabývat tvořiteli míru.

Jsou dvě války, vnitřní a vnější. Vnitřní válka je válka, kterou vede naše vnitřní bytost či duše proti omezení, nevědomosti, pochybnostem a smrti. Vnější válka je válka, kterou vede člověk proti člověku, národ proti národu. 

Otázkou je: kdy a jak mohou tyto války dojít konce?

 Vnější válka může skončit, jen pokud jako první ustane vnitřní válka. To znamená, když vnitřní bytost či duše porazí nevědomost, strach, pochybnost a smrt, pak ve vnějším světě nebude žádná potřeba vést válku. Válčíme, protože hluboko uvnitř nás je disharmonie, strach, úzkost a agresivita. Až bude hluboko uvnitř nás mír, radost, hojnost a naplnění, nebudeme zvát válku. Vnější válka skončí, až se rozhodne ve vnitřní válce. Obě války skončí a nutně musí skončit procesem lidské evoluce.

Vnitřní prožitek míru je nejvyšší nezbytností člověka. Vnitřní prožitek míru je transcendentální krásou člověka. Vnitřní prožitek míru je absolutní skutečností člověka.

-8.února -

Osvobození znamená svobodu od strachu, svobodu od pochybností, svobodu od nevědomosti a svobodu od smrti.

Jakmile přijdete na tento svět, stanete se kořistí nevědomosti, strachu, omezení a pochybností. Avšak skrze naše duchovní cvičení a vnitřní život vstupujeme do vědomí Božskosti. V něm začínáme růst a přijde den, kdy budeme zcela pevní v duchovním vědomí vnitřního života. Nyní jsme polapeni nevědomostí, libujeme si v potěšení nevědomosti, avšak zasvitne den, kdy budeme naprosto osvobozeni od nevědomosti, a v okamžiku, kdy budeme osvobozeni od nevědomosti, budeme osvobozeni nadobro.

Bůh pro tebe stvořil aspiraci. 

Nemůžeš si pro sebe vytvořit odhodlání, tak aby aspirace, kterou ti Bůh dal, a tvé vlastní 
odhodlání mohly provždy zničit tvůj život temnoty?

-9.února -

Každý den se připrav na příchod svého Nejvyššího Pána oduševnělou modlitbou svého srdce a míruplnou meditací svého života.

Člověk může být zcela odevzdán Bohu a přesto být zodpovědný ke svým pozemským potřebám, avšak jen v souladu s Božím Světlem. Cítí-li Bůh, že potřeba je skutečná, pak může tuto potřebu snadno uspokojit. Pomyslných potřeb a požadavků je nespočetně mnoho, avšak naše skutečná potřeba je jen jediná: osvícení. Je-li osvícení něčí skutečnou potřebou, Bůh přirozeně tuto opravdovou potřebu uspokojí.

Klepej na bránu svého srdce, abys spatřil Boha a cítil Boha. Klepej na Bránu Božího Srdce, abys vstoupil do Pokoje Jeho Srdce a usedl v něm s největší radostí, láskou a vděčností.

-10.února -

Sebeovládající se člověk se usmívá a usmívá přívalům divokého pokušení.

Člověk je ve svém vnějším životě nebo ve svém vnějším úspěchu velmi omezený. Avšak když stejný člověk vstoupí do nejvnitřnějších skrýší svého srdce, cítí, že je tu cosi, co se neustále snaží rozpínat. Je to vědomí. Toto vědomí ho spojuje s Nejvyšším Absolutním. Vědomí nás vždy vítá. Je to ve vědomí, kde vzýváme, získáváme a nabízíme nekonečný mír, světlo a blaženost. Obyčejný člověk nemá vládu nad svým vědomím. Avšak duchovní člověk ho dokáže ovládat. Snaží se vést lepší život, vyšší život, a snáší tak shůry do temnoty současného světa světlo světa, který je Za.

Duchovní žebřík má mnoho příček. Teď stojíš na příčce upřímnosti. 
Nepostoupíš-li však k příčce odhodlání, jak chceš kdy vystoupat vzhůru?

-11.února -

K plavbě přes nebezpečná moře svého života zvu svého přítele mír, aby mi pomáhal na mé lodi.

Mír je založen na lásce: lásce k lidstvu a lásce k Bohu. Mír je také založen na nelpění. Žádná žízeň po zisku, žádný strach ze ztráty – hleď, mír je tvůj. Mír je založen také na zříkání se. Toto zříkání se není zříkáním se světského vlastnictví, ale zříkáním se omezení a nevědomosti. Takový mír je pravým mírem, který není narušen řevem světa, vnitřního ani vnějšího.

Dokážeš-li milovat Boha a projevovat Boha vždy způsobem Jemu vlastním, 
pak Bůh sám ti věnuje své vlastní neproniknutelné brnění míru a blaženosti.

-12.února -

Život ega a materiálního úspěchu nakonec selže. Život, který ukázňuje sám sebe, život, který má vyšší volání, vnitřní volání, může sloužit lidstvu nanejvýš plodně. 
Oddaná služba Bohu je skutečný život.

Přijměme vnitřní život, duchovní život. Omyly na naší cestě jsou nevyhnutelné. Úspěch bez úsilí je nemožnost sama. Žádná práce, žádný pokrok. Zkušenost musíme přivítat, neboť bez zkušenosti se nemůžeme ničemu naučit. Zkušenost může být buď povzbuzující nebo odrazující. Avšak je to zkušenost, co nám ukazuje pravý význam samotné naší existence.

Můj Pane, teď, když přijímám své porážky a své neúspěchy jako součást Plánu 
Tvé Kosmické Vize, jsem neobyčejně štastný.

-13.února -

Začneš-li s úsvitem aspirace svého srdce, pak se jistě budeš těšit ze dne pokroku 
svého oduševnělého života.

Neaspirující lidská bytost si myslí, že její nevědomý život potěšení je jediným zdrojem jejího uspokojení. Avšak pro upřímné hledající, pro skutečné milovníky Boha, je zdrojem blaženost. Krása je světlo a světlo je blaženost. Touto blažeností je harmonie, mír a uspokojení Absolutního. Toto božské bohatství můžeme mít jen tehdy, když oceňujeme, obdivujeme a zbožňujeme vnitřní krásu. Když vnitřní krása vyjde do popředí, svět temnoty bude okamžitě přeměněn na svět záře.

Dokážeš-li se těšit z oduševnělé meditace svého srdce a z plodné činnosti svého života,
 pak věz a cti`, že Bůh je slavně naplněn v tobě a skrze tebe.

-14února -

Dokonalost je vědomé vymazání našeho egocentrického já.

Jak je možné, že člověk nezná sám sebe, což by mělo být tím nejjednodušším ze všech jeho úsilí? 

Nezná sám sebe právě proto, že se ztotožňuje s egem, a ne se svým skutečným já. 

Co ho nutí, aby se ztotožňoval s tímto pseudo-já? 

Je to nevědomost. 

A co mu říká, že skutečným já není a nikdy nemůže být ego?

 Je to jeho hledání sebe samého. Co vidí v nejvnitřnějších skrýších svého srdce je jeho pravé já, 
jeho Bůh. Nakonec se to, co vidí, musí změnit v to, čím se stane.

Copak nevidíš? 
Uvnitř tvého srdce se kdosi bez ustání modlí a medituje. 
Copak to nedokážeš cítit? 
Božský Tlukot Srdce Nejvyššího Milovaného neustále zní uvnitř tebe.

-15.února -

Je Bůh sen? 
Tak přemýšlí lidská mysl. 
Je Bůh skutečnost? 
Tak cítí božské srdce.

Království nebeské je něco, co můžeme cítit, a ne něco, co můžeme ukázat. Věda umí ukázat mnoho věcí. Avšak Království nebeské je věcí našeho vlastního vnitřního dosažení. Jestliže jsme v sobě uskutečnili Království nebeské, ostatní se na nás podívají a pocítí, že máme něco zcela neobvyklého, nepozemského a nebeského. Protože jsme spatřili, pocítili a vlastníme v sobě Království nebeské, budou nás považovat za zcela proměněné, výjimečné bytosti.

Chceš-li inspirovat vnější svět, tajně aspiruj ve světě vnitřním.

-16.února -

Zvyšuj, neustále zvyšuj svůj pláč aspirace. Dovolíš-li své aspiraci, aby se zmenšila,
 bude to tvá skutečná nemilost.

Je to naše aspirace, náš rostoucí vnitřní pláč, co nás vede k tomuto Království nebeskému. Království nebeské je úroveň plná míru a blaženosti. Cítíme ho, když přebýváme hluboko ve svém nitru a když překonáme své egocentrické individuální vědomí. Čím výše půjdeme za své omezené vědomí, čím rychleji vstoupíme do svého nejhlubšího, nekonečného vědomí, tím důvěrněji uvidíme, ucítíme a budeme vlastnit Království nebeské uvnitř sebe samých.

Víra je umění vidění bez dívání. Aspirace je umění stanutí se bez váhání.

-17.února -

Buď univerzální ve své lásce. Uvidíš, že svět bude obrazem tvé vlastní bytosti.

Úplná a naprostá dokonalost přijde jen tehdy, až ucítíme, že naše dokonalost není žádnou dokonalostí do té doby, dokud zbytek lidstva zůstává nedokonalý. Jestliže si říkáme děti Boha, pak i ostatní jsou Božími dětmi. Pokud s nimi nesdílíme to málo, co máme, pak jaké právo máme nazývat je svými bratry? Mohou putovat několik mil za námi anebo mohou tvrdě spát. Avšak než na zemi bude moci zasvitnout dokonalá dokonalost, budou muset dosáhnout svého Cíle.

Aspiruješ. To znamená, že pozvedáváš vědomí těch, kteří jsou kolem tebe.

-18.února -

Dokonalost znamená živoucí, spontánní, neustálou jednotu s Vnitřním kormidelníkem.

Proč jsme stále nedokonalí? 

Jsme nedokonalí právě proto, že nepláčeme po dokonalosti v sobě. Od druhých vyžadujeme nebo přinejmenším očekáváme nekonečně více dokonalosti než sami od sebe. On a ona jsou nedokonalí, a já se je snažím zdokonalit, říkáme. 

Ale není to ode mě absurdní, kritizovat a snažit se zdokonalovat druhé, 
když já sám jsem nedokonalý? 

V tomto se dopouštíme himalájského omylu. Jsme-li dost upřímní, uvědomíme si, že ztrácíme příliš mnoho času přemýšlením o druhých. Je dobré myslet na druhé, avšak ne svou kritizující, žárlivou, neosvícenou myslí. Myslíme-li na druhé se světlem své duše, s jednotou své duše, pak automaticky běžíme vstříc dokonalosti.

Kdo je tím, kdo skutečně ztrácí? 
Ten, kdo se těší ze hry nadřazenosti a podřazenosti.

-19.února -

Lpění člověka na člověku spoutává. Oddanost člověka Bohu osvobozuje.

Nikdo nemůže být tak šťastný jako člověk, který na ničem nelpí. Máme dojem, že člověk může být šťastný jen tehdy, je-li k něčemu nebo k někomu připoután, ale to je velký omyl. Když jsme k někomu nebo k něčemu připoutáni, ve skutečnosti se stáváme obětí té osoby nebo věci. A tak chceme-li mít v tomto světě skutečnou radost, skutečný mír a skutečné božské kvality, pak musíme být naprosto odpoutáni. Toto odpoutání neznamená, že nebudeme pracovat pro svět; ne, budeme muset pracovat pro svět a ve světě, ale neměli bychom dovolit, abychom byli čímkoli polapeni.

Můj Pane Nejvyšší, nenechávej mě již déle hrát hru lpění. 
Přeji si hrát jen hru oddanosti – Tobě, Tobě a nikomu jinému.

-20.února -

Jaké jsou zákony vesmíru? 
Miluj a služ. Miluj lidstvo. Služ božskosti.

Přeji si vám říci, že se světem není nic v nepořádku, ale vše je v nepořádku s vámi a se mnou a s ostatními lidskými bytostmi. Ubohý svět neudělal nic špatného; jsme to my, kdo svět zneužívá. Bůh stvořil tento svět; my ho využíváme. Můžeme ho použít svým způsobem, anebo Božím způsobem. Můžeme ho buď zničit, anebo zde na zemi projevit Božské. Tento svět je místem projevení, kde můžeme projevit své vnitřní božské kvality. Stejně tak, chceme-li namísto projevení božských kvalit hluboko uvnitř sebe zničit svět, záleží to jen na nás. Berme svět jako nástroj. Když zahrajeme špatný tón, kdo za to bude zodpovědný? Hudebník, a ne nástroj. Budeme-li svět používat božským způsobem, pak uvidíme, že se světem není žádný problém. Jsme to my, kdo má schopnost použít svět božským způsobem a naplnit Božské zde na zemi.

Neobviňuj svět. Najdi řešení.

-21.února -

Rozlišováním, oddělováním pravého a věčného od nepravého a pomíjivého, se dostávám 
do bodu, kde mohu spatřit svůj Cíl. Poté se vydávám na cestu, vedoucí k mému Cíli.

Chceme-li ve svém každodenním životě zdůrazňovat své povinnosti, pak našim běžným povinnostem není žádného konce. Musíme jíst, musíme se scházet se svými přáteli, musíme navštěvovat svou rodinu, musíme pracovat. Máme všemožné povinnosti. Ale musíme si uvědomit, že nad těmito povinnostmi je naše skutečná povinnost. Světské povinnosti plníme denně, ale našemu Cíli nás nijak nepřibližují. Každá lidská bytost má jen jediný Cíl, a tímto Cílem je realizace Boha. To neznamená, že proto, abychom realizovali Boha, musíme odmítat lidstvo. Zdaleka ne. Nemusíme opouštět členy rodiny: manželku, sestry, bratry, rodiče, děti. Ne. Musíme v nich vidět existenci Boha. Vidět existenci Boha v dětech, v přátelích, v každém na zemi, je jednou z hlavních povinností každé lidské bytosti.

Vím, že nemáš čas. Přinejmenším tvá mysl tě nutí, aby sis to myslel. 
Přesto však, nedokážeš si najít chvilku na to, abys pozval Boha, svého Nejvyššího Hosta, aby tě požehnal – tvé srdce a tvůj život – svou všeozařující a všenaplňující Přítomností?

-22.února -

Bůh tě se sebou sjednotí, znáš-li význam ticha.

Na svém vnitřním životě musíte pracovat v tichu vnějšího života. Bez ohledu na to, jak božská, jak významná či přiléhavá jsou vaše slova, mluvení se bude muset poddat tichu. Když s nikým nemluvíte, je to vnější ticho. Musíte však cvičit také vnitřní ticho. Pro vnitřní ticho nesmí mluvit ani mysl. Abyste měli vnitřní ticho, musíte utišit mysl. Mysl se musí stát klidnou a tichou, mořem klidu. Bez tohoto vnitřního ticha nemůžete ve vnitřním životě udělat žádný uspokojivý pokrok. Je mnoho lidí, kteří zachovávají vnější ticho. Toto vnější ticho je dobré, nemůže vás však dovést daleko, dokud a pokud nedosáhnete vnitřního ticha.

Jen čistému srdci je dovoleno modlit se v chrámu ticha duše.

-23.února -

Láska je to jediné bohatství, které člověk naprosto potřebuje. 
Láska je to jediné bohatství, kterým Bůh přesně je.

Nenávist je opačnou podobou lásky. Nenávidíte někoho, koho si ve skutečnosti přejete milovat, avšak koho milovat nedokážete. Možná on sám vám v tom brání. Je to přestrojená podoba lásky. Nenávidět můžete jen někoho, koho máte schopnost milovat, neboť jste-li skutečně lhostejní, nedokážete dokonce ani posbírat dost energie k tomu, abyste ho nenáviděli. Nenávist je zklamání nebo zablokování normální, volně plynoucí lásky.

Nemohu mluvit za ostatní, ale to vím, že Bůh tu bude, aby tě povzbuzoval, 
když budeš milovat Jeho stvoření bezpodmínečně.

-24.února -

V našem duchovním životě je jen jeden nepřítel, mocný nepřítel, a tím je pochybnost.

Pochybujeme neustále. Buď pochybujeme sami o sobě, nebo pochybujeme o Bohu. V obou případech omezujeme sami sebe. Jestliže pochybujeme sami o sobě, nikdy nedokážeme realizovat Boha, a jestliže pochybujeme o Bohu, pak v našem životě je jen marnost a zoufalství. Máme-li samozřejmou víru v Boha, pak bude doplněna vírou v sebe. Máme-li víru v sebe samé, pak když půjdeme hluboko do nitra, spatříme, že nás objímá božská láska. Máme-li víru v sebe samé, můžeme vyřešit všechny své problémy. Tato víra není arogantní pýchou sebelpění, ale spontánním světlem moudrosti.

Tvá pochybovačná mysl tě již vyzvala. Je na tobě, zda si její výzvy nebudeš všímat,
 anebo zničíš její vulkanický útok.

-25.nora -

Chceš následovat Boha? 
Chceš-li následovat Boha, zapomeň na lidské v sobě 
a požádej božské v sobě, aby si tě přivlastnilo.

Vyrůstejte s jednou myšlenkou: „Bůh mě chce a já potřebuji Boha.” Kolem vás by neměla být žádná jiná myšlenka. Tehdy spatříte, že pomalu, jistě a postupně do vás vstupují Boží božské myšlenky a prostupují celou vaši vnitřní i vnější existencí. Pak budete mít klid ve svém těle, ve svém vitálnu, ve své mysli.

Je-li tvé hledající srdce zaplaveno nadějí, Bůh k tobě nepochybně přijde s Úsměvem Osvobození.

-26.února -

My Bohu nabízíme zezdola svou odevzdanou bezmocnost. On nás shůry skrápí Požehnáními.

Nemůžeme dát Bohu víc, než nám dal On sám. Jestliže mi dal hlas ke zpívání, dám Mu svůj hlas. Jestliže mi dal schopnost tančit, budu tančit a potěším Jej. Jestliže mi dal schopnost psát básně, pak Jej potěším básněmi. Dal mi božský dar, a jsem to já, kdo Mu musí zpět nabídnout to, co má. Nic si nevytváříme sami. On nám dal vše a my Mu se svou nejhlubší vděčností nabízíme to, co nám prve dal. A tak pokud dokážeme vědomě dát Bohu to, co máme a to, čím jsme, Bůh bude nanejvýš potěšen.

Pokud Bůh chce, abys Jeho Světlo projevil určitým způsobem, pak si buď jistý, 
že ti dá nezbytné příležitosti.

-27.února -

Odměnou víry a pokory je vždy sláva, založená na oduševnělé jednotě hledajícího s Bohem.

Vždy se snažte cítit, že jste vybraným dítětem Boha právě proto, že vás používá. Jestliže máte pocit, že používáte sami sebe svým vlastním egem a pýchou, pak jste od Boha na tisíce mil vzdáleni. V okamžiku, kdy jste od Něj vzdáleni, musíte cítit, že nejste ničím, že jste zbyteční. V okamžiku, kdy jste s Ním sjednoceni silou svého zasvěcení, oddanosti a odevzdání, ucítíte, že jste vším. Když cítíte, že jste vším, vaše vnímavost se automaticky zvětšuje.

Bdělost je to jediné, co má mysl potřebuje. Oduševnělost je to jediné, co mé srdce potřebuje. Jednota – má neustálá, bezesná, neoddělitelná jednota s mým Pánem Nejvyšším 
– je to jediné, co já potřebuji.

-28.února -

Vždy se snaž cítit, během své meditace, během svého vědomého života, že jsi Božím vybraným dítětem, Boží pýchou.

Bůh nás potřebuje, abychom Jej naplnili, abychom Jej projevili. Můžeme říci: „Bůh mě potřebuje; proto jsem se odevzdal. Musím naplnit Boha na zemi, protože si to Bůh přeje, ne protože to chci já. Bůh chce, abych Jej uskutečnil, abych Jej na zemi naplnil. 

Co víc potřebuji?” 

Toto by měl být jediný zájem duchovního hledajícího. A v tomto zájmu je zahrnuto vše. Všechny problémy jsou vyřešeny, všechny otázky zodpovězeny, když cítíme, že Bůh nás chce, že Bůh nás potřebuje pro své projevení na zemi.

To je skutečně někdo! 
Naučil se nejvyššímu tajemství neúnavné práce pro božské projevení, aniž by získával či vyžadoval jakékoli vnější ocenění.

Sri CHinmoy ► Má životní cesta za duší