Účelem morálních povinností, které duchovní nauky předpisují, je upravovat všechny duševní projevy člověka a dopomoci mu k poznání dalších, jiných skutečností než těch, ve kterých se může pohybovat v závislosti na svých názorech. Jestliže mají morální povinnosti člověka vést od skutečností individuálních ke skutečnostem univerzálním, pak z toho vysvítá, že je tu činěn tlak na uvědomování si sebe jako individuálního já, které má fakticky zemřít. Usmrcením individuálního já, správně nižší osobnosti, se rozumí mystická smrt. Mystickou smrtí, neboli smrtí osobnosti (ega), právě umírá citovost, vášnivost, touhy, bezděčné přemýšlení o způsobu jak získat světské blaho a jiné samovolné duševní projevy. A tato smrt vede k obrození, ve kterém bude přeorientována činnost duševních složek. Toto přeorientování nenastane bez přidržování se morálních směrnic stanovených jógou.
Nyní následuje šestnáct morálních přikázání, jež by
měl každý hledající člověk pokládat za vstupní bránu do mystiky.
1. Neubližovat (nezabíjet).
Sklon k ubližování a zabíjení je závislý na krutosti povahy, která člověka psychicky zařazuje do sféry, v níž převládá princip radžas a sekundárně též tamas. To jsou principy, které nepřipouštějí poznání. Kdo zabíjí nebo ubližuje, vyvolává v sobě i u jiných lidí reakce,které v něm probouzejí strach a neklid, a ty mu zase znemožňují, aby se správně soustředil. Když upustí od ubližování, dosáhne rovnováhy, klidu, jistoty, odvahy a nebojácnosti. Ve sféře magických účinků se tato ctnost projevuje tím, že se člověk zbaví nepřátelství jiných lidí. Jako had učaruje ptáku, tak mystik, který uskutečnil tuto ctnost, učaruje nepřátelům, takže mu nemohou ublížit.
2. Pravdomluvnost.
Co se míní slovem pravda? Každý člověk má svůj individuální názor na každou věc, proto je pravda pojem relativní. V náboženském smyslu se pravdomluvností rozumí to, když člověk referuje o události tak, jak ji viděl a jak ji pochopil. Neboť pravdomluvnost je hodnocena z individuálního hlediska. Člověk nemůže podat informaci o věci nebo události, kterou nezná, a proto nemůže lhát. Ale vlastní prožitek nebo skutek lze popřít nebo o něm podat nesprávné informace. Mystická nauka však říká, že se to dít nesmí. Jestliže se podle tohoto jejího požadavku člověk zařídí, musí se nejen zdržovat lhaní, ale musí se také vyvarovat zlovolného myšlení a skutků, aby neměl ke lhaní příčinu. Vykonává-li kdo dobro, nenutí jej skutky ke lhaní. Ale když ubližuje nebo koná zlo jiným způsobem, musí mnohé popírat, tedy lhát. To měj každý na paměti. Ve sféře magických účinků vede upevnění v pravdomluvnosti k rozvoji schopnosti, kterou nazýváme síla slova. Pravdomluvnost člověka chrání před zmatkem, a proto mu umožňuje doprovázet svoji řeč živou představou toho, o čem mluví; když obojí uzraje (totiž pravdomluvnost i obrazotvornost), vyvolává to přímé účinky ve sféře skutečnosti. Nebo: upevníte-li se ve ctnosti pravdomluvnosti a řeknete-li potom něco, hned se to stane skutkem, neboť to, co říkáte, doprovázíte silou přesvědčivosti a pravdy. Proto praví jóginové: Řekne-li pravdomluvný člověk někomu jsi svatý, stane se to ihned skutkem. Svým vyjádřením naplnil člověka, jemuž to řekl, silou sattvy, která způsobuje svatost.
3. Nekradení nebo nepřijímání darů.
Vezmete-li něco, co vám nepatří, stanete se duševně závislí na tom, od koho jste něco dostali nebo komu jste to vzali. Všechno však závisí na vnitřním postoji. Vezmete-li něco od kohokoli a necítíte, že se tím zavazujete, ani se necítíte povinni mu vnitřně projevovat vděčnost, je to tak, jako byste od něho nevzali nic. Každou věc je nutné správně pochopit. Ten, kdo si váží své nezávislosti, a proto od nikoho nic nepřijme, probouzí v sobě mnohdy pýchu z pocitu problematické nezávislosti. Z toho důvodu nezíská zkušenosti ze závislosti, která dává klíč k dosažení nejvyššího poznání, je-li správně pochopena a přemožena. Proto nepřijímejte nic tehdy, kdy byste pociťovali závislost; budete-li nuceni něco přijímat, nebuďte pokrytečtí a neomlouvejte svůj čin jako nutný nebo závislý na okolnostech, ale zničte pocit vděčnosti a závislosti. Tím rozřešíte povinnost, která přikazuje, abyste nepřijímali dary. Nepřijímání darů je však problém jógický. Jsou asketi, kteří žijí právě z darů, a to budí domněnku, že sami jóginové tento příkaz porušují. Ve skutečnosti udává jóga přesné směrnice pro své askety. Z nich vyplývá, že ten, kdo přijal roucho sannjásina, má právo na potravu, kterou je povinen splácet vysokými snahami o umravnění. Právě tím, že žije ve vysokém vnitřním povznesení, produkuje očistné a osvěcující vibrace a to je nutno pokládat za činnost, která má být honorována alespoň skrovným živobytím jako práce zevní.Práce rukou je věcným produktem stejně jako práce duše. Kdo žije v duševním napětí, jehož účelem je vytvářet dobré nosné napětí,které lidi ovlivní duševně i mravně v dobrém smyslu, ten vykonává na světě dobrou práci. Proto nepřijímá dary, ani když žije jako žebrák závislý na milodarech milosrdných lidí. Když takový žebrák přijme od někoho dar, sejme s dárce mravní (osudové) poskvrny a sám se neznečistí. To nechť čtenář přijme jako názor jógy. Ve sféře magických účinků získáte nepřijímáním darů pocit nejvyššího blaha a štěstí.
4. Trpělivost.
Chcete-li dosáhnout mystického cíle, musíte být trpěliví. Trpělivostí se snaha stane klidnou a stejnoměrnou a to značí šetření energií. Nejste-li trpěliví, nikdy nebudete schopni upínat mysl na vytčený ideál tak, aby nedocházelo k jeho vystřídání novým ideálem. Každou chvíli vyvstane něco nového, co se zdá člověka hluboce zajímat, ale nikdy se mu nedostává dost síly, aby dosáhl nebo realizoval to, co ho jednou upoutalo. Proto buďte trpěliví. Stanovíte-li si nějaký cíl, snažte se ho dosáhnout s nejvyšší vytrvalostí a odmítejte proto všechny ostatní nové ideály, které se vám náhle staví do cesty. Vždy se snažte dosáhnout cíle, který jste si zvolili jako první, abyste poznali jeho hodnotu. Podle vztahů jednotlivého s mnohým poznáním a dosažením jednoho ideálu poznáte hodnotu všech ideálů a to vám umožní dosáhnout úplné spokojenosti.
5. Cudnost.
Chcete-li se stát mystiky, musíte se zdržovat pohlavního chtíče, zvláště jste-li svobodní. Jste-li ženatí a žijete-li pohlavně, musíte volit mírnější cestu. Tento předpis je založen na poznatku, že zadržení pohlavní síly posiluje a vyčišťuje mozek. Tato skutečnost se nám ozřejmí, jakmile zjistíme, že stejně jako síla životní je pohlavní síla zhuštěnou pránou, která zvyšuje činnost orgánů, v nichž se nejvíce soustřeďuje myšlením. Je-li mysl člověka poutána pohlavím a jeho problémy, dráždí fluidická pohlavní síla tyto orgány, ale když člověk svou mysl odpoutává, donutí pohlavní sílu, aby stoupala do hlavy, pročistila mozek a tím jej podnítila k velkému zvýšení činnosti. Jelikož je problém pohlavního života pro žáky mystiky nejnejasnější, zmíním se o něm šíře.
V nejzevnějším smyslu odvádí myšlenka na pohlavní život mysl člověka od jeho vlastní bytosti a je příčinou vybíjení jeho životní síly myšlenkami. Zesílený chtíč způsobuje nepravidelnost krevního oběhu, někdy i vysoký krevní tlak. Je příčinou vzkypění vášní, pudovosti a přeměňování jemné životní substance v hrubou. To jednak způsobuje nevědomost, jednak - jestliže člověk za tohoto stavu provádí koncentraci - zjevují se mu jeho vlastní představy v podobě cizích duchovních bytostí, s nimiž se duševně spojuje a jimiž se také nechá ovlivňovat. Zkrátka podléhá-li člověk pohlavnosti, stává se otrokem vnějších jevů a věcí, a proto se nemůže odpoutat od světa, což je pro toho, kdo chce dosáhnout cíle mystické praxe, nanejvýš nutné.
Je ovšem třeba přihlížet k různým životním okolnostem, za kterých se žák vzdává pohlavního života. Vždy musíme sledovat účel snahy, nikoli stát se otroky nějakého morálního předpisu. Jestliže je člověk pod vlivem pudovosti a je při své snaze zanechat pohlavních styků postižen těžkým a přemáhajícím ho vnitřním napětím, pak nemá smysl s těmito sklony zápasit, protože mu znemožňují i při sebepoctivější snaze a úmyslu, aby se mysticky zdokonaloval. V takovém případě je lépe, aby pouze omezoval pohlavní styky. Jinak se však musí varovat všech myšlenek na pohlaví, aby se mohl v duševní harmonii věnovat svému mystickému ideálu. To je důležité vědět. Odvracením myšlenek od pohlaví se zmírňuje síla vášní, čímž se podaří zadržet mnoho pohlavní síly. Ta se pak transformuje v sílu, která se projevuje osobní přitažlivostí. Později je tímto způsobem dosaženo i vnitřní vyrovnanosti. Svobodným lidem se zakazuje pohlavní styk vůbec. Důvod je v tom, že svobodný člověk musí ještě víc než ženatý vycházet duševně ze sebe, chce-li pohlavní chtíč realizovat. Tím jakoby z vlastní vůle u sebe ničí vnitřní vyrovnanost, která musí mystickou snahu provázet. Svobodný člověk musí zachovat naprostou zdrženlivost, dokud nedosáhne prvního zlomu, zvaného cíl praxe. Avšak k jeho útěše je možno říci, že cvičí-li koncentraci za naprosté zdrženlivosti, brzy pozná, že mu nečiní velké obtíže kromě na počátku. Jakmile dosáhl koncentrace, mysl se od podobných věcí sama odvrátí, takže je pak snadné na ně zapomenout a tím zmírnit vášně. Každý dobrý vůdce však v tomto směru nejlépe poradí. Není totiž možné paušalizovat předpis o pohlavním životě.
Ale směrnice, které jsem uvedl, jsou všeobecně platné. Ve sféře magických účinků se pohlavní čistota projeví přetvářením pohlavní síly na sílu, již jóginové nazývají ódžas.
Ta, je-li úplně rozvinuta, umožňuje člověku zvědět všechno, co ho zajímá.
6. Zdrženlivost.
Je třeba, aby se člověk zdržel úsudku o tom, s čím přichází do styku, nečinil závěry, nereagoval na žádný skutek nebo jednání jiných lidí apod. Taková zdrženlivost je vždycky dobrá, poněvadž člověk její pomocí získává možnost poznat jak u sebe, tak i u jiných lidí pohnutky, jež byly příčinou toho kterého jednání.
7. Mlčenlivost.
Mlčenlivost je jednou z nejpřednějších ctností, kterou je nutno upevnit a uskutečnit, neboť vede k rozvoji různých magických schopností, jimiž může mystik projevovat mnohotvárnost své bytosti. Zdržujte se každého zbytečného mluvení. Ať slyšíte cokoli, vždycky mlčte, poněvadž se vyhnete nepříjemnostem a pomluvám, nebudete zatahováni do debat o osobních zájmech a jednání kohokoli. Lidé o vás nebudou nic důležitého vědět ani vy o nich a to přispěje k tomu, že dosáhnete určité duševní izolace, jíž je třeba k udržení nadšení a klidu. O magických účincích jsem již mluvil.
8. Askeze.
Askeze neboli odříkání se vztahuje na odpírání si dojmů, vyvolaných vjemy a vnějšími událostmi nebo příčinami. Proto zaujímá nejširší oblast, kterou je nutno zpracovat. Vidíte-li něco nebo slyšíte či vnímáte, hned vyvstává popud reagovat na to. Jste příjemně nebo nepříjemně dotčeni a následkem toho je vaše přirozenost vrhána do změn. Tomu je třeba zabránit. Snažte se udržovat stejnou náladu odříkáním si všech dojmů. Tím vaše duševní síla zmohutní a budete ji pak moci usměrňovat kamkoli podle svého přání.
Ve sféře magických účinků probouzí askeze duševní moc a vnitřní smysly. Největšího vědění o okultních zákonech, jimž podléhá svět hrubé hmoty, bylo dosaženo pomocí askeze. Nikdy byste se nemohli oprostit od účinků vesmírných zákonů jinak než askezí. Když na sebe ničím nenecháte působit, dosáhnete svobody a stanete se pány nejdříve sebe a později všeho ostatního. To se dá vysvětlit souvztažnostmi.
9. Pevnost (povahy).
Stůjte vždycky za tím, co říkáte, co si myslíte a po čem toužíte. Je to bytostná harmonie, která vám přinese důvěru jiných lidí a to se vyplatí, až se mystickým úsilím zrychlí vaše karma.
10. Prostota (jednoduchost).
Setrvávejte duševně na úrovni svých spolubližních. I kdybyste dosáhli největšího vědění, vyhýbejte se složitému, tajemnému a filozofickému mluvení, neboť by vám to kladlo veliká pokušení. Lidé se vždycky podivují tomu, čemu nerozumějí a co se jim zdá být logické. Na tom se zakládá uznání duševních kvalit, čímž se zase probouzí úcta jiných lidí, která vědoucího člověka činí nezdravě sebevědomým a to je zřejmou předzvěstí jeho duševního pádu. Konečně z toho vzniká nebezpečí, že takový člověk zapomene dál hledat vytčený cíl a tím se často vzbudí domněnka, že je již duševně dokonalý. Zanedbáním kázně prostoty vznikají ve světě nové směry, které v sobě chovají rozklad společenské a mravní výchovy. Vědomí, že je některý člověk autoritou, často vede jiné lidi k tomu, že se pro ně každá jeho, třeba i nelogická myšlenka, stává přijatelnou teorií. Proto může ve světě obrátit naruby to, co bylo dřív uzákoněno jako mravní korektiv pravými mudrci a co bylo třeba kvalitnější než nový mravní směr.
11. Pokora.
Tomuto výrazu musíte nejdříve správně porozumět. Za pokoru nepokládáme sebepodceňování ani to, když se někdo pokládá za horšího, než jsou ostatní lidé, ani jakékoli ponižování se ve znalostech, jejichž mravní hodnotou jsme si jisti, neboť se již osvědčily. Pokora se projevuje jednáním, v němž člověk vědomě neuplatňuje svou nadvládu nad ostatními lidmi a nepociťuje ji. Oceňujte se podle svého skutečného vědění a nedovolujte si posuzovat člověka, jeho jednání i povahu jakéhokoli dění, zvláště nevidíte-li jiné než domnělé příčiny. Nemyslete si, že něco víte s naprostou jistotou a že máte právo soudit, jestliže pro vás existují záhady nebo když se nevyplňují vaše předpoklady. Vědění nemá stupně. Buď víte všechno, a proto se ukáže správný a v praxi pravdivý každý váš předpoklad, nebo nevíte nic, a proto býváte překvapováni nepředpokládanými událostmi nebo výsledky dění. Neciťte se povzneseni nad ostatní lidi, i když se na základě falešného posuzování sebe i ostatních pokládáte za nejlepší ze všech lidí. Tím, že jste se vtělili do lidského těla, nemáte žádné přednosti před ostatními. Kdekdo se může cítit nad ostatní lidi povznesený, a přece se málokdy mravně a duševně od ostatních lidí odlišuje. A kdybyste se přece cítili lepší a rozumnější než ostatní a nebylo to ničím podloženo, jednou se před ostatními zmýlíte a pak se jim budete jevit jako věchet slámy zmítaný větrem. Proto se uzavřete do sebe, uskutečňujte ctnosti předepsané mystickou naukou, neposuzujte svou povahu ani nehodnoťte své vědění a tím dosáhnete ctnosti pokory. Ve sféře magických účinků vede pokora rychle k osvícení.
12. Dobromyslnost (odpuštění).
Přemýšlejte o každém člověku, jako by byl dobrý, i když vám ublížil. Můžete se navenek ospravedlňovat a klást odpor, chce-li vám někdo ze zlovůle ubližovat, ale nesmíte se tím nechat duševně rozladit. Nikdo nemá právo zlobit se na někoho proto, že mu ublížil. Ostatně zlobíte-li se na jiné lidi, škodíte si, neboť čeříte hladinu svého nitra, což přináší utrpení. Ačkoli si to nesmí myslet, může cvičící člověk vědět, že ubližování vyvěrá z toho, že neustálil a neovládl citovost, která rozvlňuje nitro toho, kdo mu ubližuje. Jakmile toto rozvlnění ustane, velmi často nastává sklon k neubližování, porozumění a vyjasnění. Ve sféře magických účinků dává dobromyslnost moc nad nepřáteli a sílu k odzbrojování těch, kdo chtějí cvičícímu člověku ubližovat. Je-li ctnost dobromyslnosti upevněna, vyzařuje cvičící člověk tak intenzivně sílu dobra, že to změní povahu těch, kdo mu chtějí ublížit.
13. Dobročinnost.
Konáním dobra se zbavíte pokušení a zlých podnětů, které vycházejí z temného příkrovu, spočívajícího na duši. Tento příkrov byl vytvořen zlým (sobeckým) jednáním. Konáním dobra se zmenšují vnitřní rozpory a rodí se klid a jasno. Nikdy si však nesmíte myslet, že jste dobrým skutkem vykonali dobro. Vykonávejte dobro proto, že to je nutné, ale nečiňte si tím nároky na jakoukoli odměnu ani zásluhy. Pamatujte si, že se dobročinností zbavujete temnoty a zla, takže to prospívá jen vám a nikomu jinému. Ve sféře magických účinků vede dobročinnost k postřehování andělských a rajských světů.
14. Laskavost.
Nedělejte nic s odporem ani tak s nikým nejednejte. Buďte vždy plni ochoty, poněvadž to umožňuje obcovat s jinými lidmi v nejčistších vnitřních silách. To vždycky člověka posiluje. Nelaskavost je příčinou prohlubující se duševní slabosti.
15. Chudoba (nežádostivost).
Nehledejte cesty, jak uniknout ze svého majetkového postavení za každou cenu. Jako mystikové musíte mít vyšší cíle než takové, které je možno vytyčit v hmotném světě, neboť panství mystiky zaujímá širší oblast. Kde je poklad váš, tam je i srdce vaše, praví Ježíš. Já dodávám, že kde je srdce vaše, tam jste duševně i vy. Když váš poklad bude v pozemském světě, bude tam i vaše srdce. A toto zabřednutí do smyslového světa vám nedovolí, abyste se přidrželi jakékoli osvobozující myšlenky. Tím se fakticky uzamknete v žaláři, ve kterém jste již vězni. Nezáleží na tom, je-li člověk bohatý či chudý. Lpí-li na majetku, anebo je-li jeho předním zájmem hmotné zabezpečení, je vždycky vězněm země. Když však na majetku nelpí, pak i kdyby byl největší boháč na světě, zůstane svobodným člověkem. Není třeba obávat se hmotných škod a zhoršování situace, i když člověka životem neprovází věčný zájem o majetek. To si každý může potvrdit z vlastní zkušenosti. Mnohokrát se přece stalo, že si člověk myslel, že by nezískal majetek nebo nezbytné existenční potřeby, kdyby to nebo ono neřešil. A přece se mnoho téměř už jistých možností obrátilo v pravý opak, takže snaha řešit situaci podle svých vlastních úvah nebo do ní zasahovat byla marná. Je to osud, který člověku dovoluje to nebo ono uskutečnit a to nebo ono nikoli. Nechť toto vysvětlení nikoho nevede k myšlence, že přijímání darů je také způsobeno silou osudu a že v tom proto není nic zlého, přijímá-li je, když to osud dopouští. V tomto případě se nejedná o řešení osudu, nýbrž o duševní konflikty, pocházející z kradení nebo z přijímání darů. Tyto konflikty jsou konečně rozhodujícími následky, jichž je nutné se vyvarovat v zájmu pokojného postupu na cestě odpoutávání se od světa. Kromě toho ať se nikdo nenechá svést k fatalismu, totiž k lenošné lhostejnosti, která mu radí, aby si lehl a počkal, co mu přinese osud. Můžete se účastnit hmotné soutěže, ale nechtějte prosazovat své zájmy všemi prostředky. Jde o vaši nezávislost, kterou ničíte přílišnou ohnivostí a povahou jednání. Nebudete-li řešit hmotné zájmy svého života všemi prostředky nebo nebudete-li se cele účastnit hmotné soutěže, pak můžete pomocí osudu rozmnožovat majetek bez nebezpečí, že ztratíte nezávislost. Je však téměř nemožné to dokázat. Proto se spokojte se skromnějšími poměry, nehoňte se za bohatstvím a nakonec se alespoň vnitřně vyvarujte každé snahy po vyniknutí ve hmotné soutěži. Neshromažďujte nic, jestliže musíte počítat s tím, že budete reagovat na případné úspěchy radostí, nadšením apod. Dovolují-li to poměry, žijte ode dne ke dni. Tím dosáhnete nezávislosti. Ve sféře magických účinků je nežádostivost a chudoba (dobrovolná) matkou svobody. Člověka zaplaví pocit velkého štěstí a nastane vnitřní rovnováha. Kromě toho se i majetkové poměry časem stanou uspokojivé.
16. Studium.
Studujte mystickou nauku prakticky i teoreticky. Bude dobře, když budete dokonale znát nazpaměť to, co vám mystická nauka ukládá jako praktické úsilí; může se stát, (a v mnoha případech se to stává), že byste si okamžitě nevěděli rady, kdyby se dostavil některý nový mystický stav. Při rozpacích člověku uniká mnoho energie a dostává se do zmatku. Budete-li však znát zpaměti vše, co je předepsáno mystickou naukou, jíž se v životě řídíte, pak si při dosažení nějakého mystického stavu hned vzpomenete na nějaký předpis nebo na radu, která vám v současné situaci pomůže. V pravých praktických mystických knihách je řečeno všechno. Když však jsou žáci nedbalí nebo neznají to, co je v těchto knihách uloženo, ocitají se při každé změně duševního stavu ve zmatku. Ten trvá tak dlouho, dokud čtením knih o praktické mystice nedospějí ke zmínce o stavu, který právě prožívají, a nenajdou pokyny, jak si při něm mají počínat. Proto se naučte nazpaměť všechno, co budete na cestě mystického vývoje potřebovat, a to dřív, než začnete mysticky pracovat. Toto je šestnáct celkem nejdůležitějších přikázání, vedoucích k morální očistě mysticky usilujících lidí. Jimi se mají řídit v obecném životě a pokud možno je neporušovat v činném životě. Mnohým z toužících lidí je ovšem bude zatěžko uskutečnit, ale i když se setkají s odporem své povahy, musí se o to snažit. Vystříhají se nežádoucích sklonů nejdříve v myšlenkách a postupně také v jednání. Tam, kde je jakýkoli zásah do vlastní povahy možný, tam je třeba se přidržovat morálního předpisu hned a v celém rozsahu. Nechť si každý uvědomí, že hřích není zhoubným hříchem doté do by, dokud mu není známo, že je to hřích. Jakmile si však uvědomí, že je nějaký sklon zlý, má ho ihned zanechat, poněvadž je již zralý k zanechání a předpokládá se, že je člověk již duševně tak silný, aby ho zanechat mohl. Vědomí, že člověk hřeší, způsobuje pronikavější utrpení, než když si hříšného jednání není vědom. Jinak ovšem není třeba, aby se zastavoval nad tvrdošíjnými sklony své bytosti a zabýval se jen jejich odstraňováním. Nesmírný zájem o mravní čistotu se stává trýzní. Lidé postižení touto chorobou nemají kdy myslet ani na lidi, ani na Boha, řekl Rámakršna. Proto vykonejte to, co můžete, kdežto ostatního se vzdávejte v myšlenkách. Myšlení v takovém případě přeložte do duchovního centra všeho, co je živé a dobré.
Tím uzavírám vysvětlení morálních povinností, jež na mystické cestě nelze opomíjet. Připomínám však znovu: nepomíjejte povinnosti, jež vám Přímá Stezka v této kapitole ukládá. Neodvažujte se chápat se dalších povinností, dokud necítíte, že jste splnili povinnosti morální. Neboť jestliže je mystická nauka v duchovních částech neutrální ke všem lidským a mravním ohledům, přece nezaručuje, že budou při návratu z koncentrace odstraněny dojmy z minulých činů. Tyto dojmy mívají za následek, že se povaha člověka zhoršuje, je puzen ke stálému konání zla a převládají u něho neřesti. Tyto indispozice se zmenšují jednáním, které člověk reguluje podle zásad morálních povinností. Jestliže se tedy nevymaní z těchto dojmů, setrvává v nebezpečí karmických trestů, ba dokonce může být přinucen k sestupu na žebříčku existencí. To proto, že se povaha člověka nesprávným mystickým úsilím zhoršuje. Přitom nemá naději, že by se jógickým úsilím mohl vymanit z mechanického působení karmy v příčinách a následcích. Proto se doporučuje, aby každý žák mystiky měl na zřeteli účel morálních povinností!
