Plán vaší duše aneb PROČ SE RODÍME.....

Plánování života před narozením

Možná vás překvapuje, že bychom si svůj život mohli plánovat už před narozením – a dokonce právě bolestné zkušenosti. Sám moc dobře znám tento pocit. Pro většinu

z nás představuje taková filozofienový a hodně odlišný pohled na svět a smysl našeho života. Čím jsou naše výzvy traumatičtější, tím těžší může být přijmout tento názor. Mé pochopení, přijetí a nakonec nadšený souhlas s touto představou přišly postupně

a pomalu, zejména v přijetí těch nejbolestnějších aspektů mého života. Při každém kroku jsem ale cítil, jak se uzdravují má stará zranění. Zlost a zatrpklost pomalu mizely a nahrazoval je vnitřní mír a radost. Začal jsem v životě spatřovat krásu, která mi do té doby unikala.

Mým cílem při psaní této knihy nebylo přesvědčit vás, že plánování života před narozením je stoprocentní pravda, ale spíše vám nabídnout myšlenku, která by vám možná mohla pomoci a jež rozhodně nesmírně pomohla mně. Byl bych rád, kdybyste pouze připustili, že je možné, aby to tak bylo. Abyste z něj mohli mít užitek, nemusíte být o tomto názoru skálopevně přesvědčení.

Stačí, když si položíte otázku:

A co když ano?

Co když jsem si opravdu tento zážitek naplánoval/a, ještě než jsem se narodil/a?
A proč jsem to asi udělal/a?

Již pouhé tyto otázky dají životním výzvám nový význam a započnou cestu sebepoznání. Tato cesta si nevyžaduje žádnou konkrétní víru nebo příklon k nějakému filozofickému směru, stačí jen upřímný zájem o osobní růst a získání moudrosti. Na následujících stránkách si přečtete příběhy deseti odvážných jedinců. Dozvíte se, co si naplánovali ještě předtím, než se narodili, a proč si to naplánovali. Proces pochopení plánování života před narozením se dá přirovnat k prohlížení sochařského díla. Pokud chcete nějakou sochu opravdu ocenit, nemůžete se na ni dívat jenom z jednoho úhlu. Spíše budete chodit kolem ní, přičemž se na určitých místech zastavíte, abyste si všimli detailů, které byste jinak nepostřehli.

Každý zde uvedený příběh představuje jeden z možných úhlů pohledu. Když se na plánování života před narozením podíváte z deseti různých perspektiv, dospějete k celistvějšímu a hlubšímu pochopení, než kdybyste jej vnímali jenom z jednoho či dvou úhlů pohledu anebo se o něm bavili čistě teoreticky.

Důrazně vám radím číst tyto příběhy srdcem. Srdce disponuje vyšší úrovní poznání a větší moudrostí než mysl. Intelektuální analýza má určité hranice. Příběhy v knize je však třeba procítit. Když jste si vy jako věčná duše plánovali váš současný život, nezabývali jste se tím,
co se případně naučíte pomocí svého intelektu.

Spíše jste chtěli prožívat určité pocity, které vyvolává život ve fyzickém rozměru.

Výzvy a potíže jsou mimořádně účinné nástroje pro vznik pocitů, jež jsou životně důležité, aby duše mohla poznat sebe sama. Tyto pocity opravdu nelze pochopit myslí. Ve skutečnosti je přitom rozum spíše na překážku. V jistém smyslu je život cestou od hlavy k srdci. Životní výzvy si plánujeme proto, aby nás touto cestou vedly a donutily nás otevřít své srdce, a my se tak naučili lépe ho poznat a vážit si ho.

Klíčem, který odemyká dveře do srdce a umožňuje pochopit duchovní smysl uvedených příběhů, je empatie. Soucítit vyžaduje odvahu, stejně jako vyžadovalo odvahu naplánovat si výzvy, jimž lidé z této knihy čelí, a podělit se o ně s vámi. Jsem přesvědčen, že empatie je léčivá. Pokud se potřebujete z něčeho vyléčit, možná se vám taková odvaha vyplatí.

Tato první kapitola obsahuje informace potřebné k tomu, abyste mohli ocenit metafyzické aspekty uvedených příběhů. Pokud vám metafyzika nic neříká, některé myšlenky vám mohou připadat nezvyklé, stejně jako se to kdysi zdálo mě. Žádám vás proto o trpělivost. Jejich smysl a hodnotu pochopíte lépe v kontextu uvedených příběhů – a ještě lépe, když je aplikujete na své vlastní výzvy. Zároveň v této kapitole uvádím přehled všeho, co je na životních plánech dotazovaných osob shodné. S těmito informacemi budete moci zužitkovat moudrost obsaženou v dále uvedených příbězích.

Proč se rodíme

Plány, které si formujeme před narozením, jsou dalekosáhlé a podrobné. Zdaleka v nich nejde jen o volbu životních výzev. Vybíráme si své rodiče (a oni nás), dobu a místo narození, školy, do nichž budeme chodit, domovy, v nichž budeme žít, lidi, s nimiž se setkáme a vztahy, jež prožijeme. Pokud jste někdy měli pocit, že určitou osobu, s níž jste se právě seznámili, už dávno znáte, je docela možné, že tomu tak opravdu je. Takový člověk byl zřejmě součástí vašich plánů před narozením. Jestliže máte podivný pocit,že už jste někdy nějaké místo či obraz viděli nebo určité jméno nebo větu slyšeli, často se jedná o matnou vzpomínku na to, o čem jste mluvili před svým narozením. Při mnoha plánovacích sezeních už máme jméno a vzhled té osoby, kterou se staneme ponarození. Pomáhá nám to vzájemně se pak poznat na fyzické úrovni. Pocit déjàvu se často správně připisuje nějaké události z minulého života, ale mnoho déjàvu jsou vzpomínky na plánování před narozením.

Když se ocitneme na Zemi, zapomeneme na svůj duchovní původ. Před narozením víme, že nastane takováto amnézie. Na tento stav zapomnění odkazuje výraz „za závojem“. Jako božské duše chceme na svou pravou identitu zapomenout, protože až rozpomínání nás přivádí k hlubšímu sebepoznání. Abychom se dopracovali k tomuto hlubšímu vědomí, opouštíme nefyzickou sféru – sféru radosti, míru a lásky – protože tam neprožíváme žádný kontrast vůči sobě samým.

A bez rozporů nemůžeme sami sebe doopravdy poznat a vyvíjet se.

Představte si svět, kde je pouze světlo. Jestliže jste nikdy nezažili tmu, jak můžete chápat a ocenit světlo? Právě kontrast mezi světlem a tmou vede k hlubšímu pochopení a nakonec ke vzpomenutí si. Fyzická rovina nám tyto kontrasty poskytuje, protože zde vládne dualita: nahoře a dole, teplo a zima, dobré a špatné. Smutek, který vzniká v důsledku duality, nám umožňuje lépe poznat radost. Chaos na Zemi nás nutí více si cenit klidu a míru. Když se setkáme s nenávistí, prohloubí to naše pochopení lásky.

Kdybychom tyto aspekty lidstva nikdy nepoznali, jak bychom mohli poznat své Božství?

Představte si, že pocházíte z místa, kde neustále hraje nádherná hudba. Tato hudba vás naprosto uchvacuje. Slýchali jste ji po celý svůj život. Nikdy nepřestala hrát a nikdy nehrála žádná jiná hudba. Jednoho dne si uvědomíte, že jste tuto hudbu vlastně nikdy doopravdy neslyšeli, protože jste ji poslouchali pořád. Přesněji, nikdy jste ji doopravdy nepoznali, protože neznáte nic jiného. Proto se rozhodnete, že byste ji chtěli opravdu poznat.

Jak by se to dalo udělat?

Jedním řešením by mohlo být odejít někam, kde tato hudba nehraje. Třeba by tam mohla hrát jiná hudba, taková, která obsahuje drásavé tóny nebo příliš hlučné pasáže. Takový kontrast by vás přiměl novým způsobem ocenit tu hudbu, kterou jste vždycky poslouchali ve svém domově. Druhou možností by bylo jít někam, kde ta hudba neexistuje, ale vy byste ji popaměti vytvořili. Zážitek z komponování nádherných melodií by vám pomohl ještě hlouběji pochopit krásu té hudby. A pak existuje ještě třetí možnost. Ta je o mnoho náročnější, ale zároveň obsahuje příslib největší odměny. Napadne vás, že skutečně hluboké poznání té hudby můžete získat, když půjdete na místo, kde tato hudba nehraje, vy ji ale nanovo vytvoříte – ovšem až poté, co zapomenete, jak zněla. Zážitek vzpomenutí si a poté zkomponování úžasné symfonie z vaší vlasti by vám poskytl nejbohatší, nejúplnější a nejdokonalejší poznání její nádhery a velikosti.A tak se statečně vydáte do světa, kde je možné zažít tuto třetí možnost.

Tam slyšíte hudbu, o níž se domníváte – jelikož jste ztratili paměť že je jedinou hudbou, kterou jste kdy slyšeli. Některé písně jsou krásné, ale hodně z nich vám trhá uši. Tyto nelibé tóny ve vás probouzí touhu – a nakonec i odhodlání – vytvořit onu původní skladbu.

Brzy tedy začnete sami komponovat. Ze začátku vás rozptyluje hlasitá hudba hrající v tomto novém světě. Časem se ale odvrátíte od vnějšího hluku, začnete naslouchat melodiím ve svém srdci a vaše hudební výtvory jsou čím dál tím úžasnější. Nakonec složíte mistrovské dílo, a když je dokončíte, na něco si vzpomenete: to, co jste složili, je přesně ta hudba, která hrála ve vaší vlasti. A tato vzpomínka vede ještě dál: vy sami jste tou hudbou! Nebylo to něco, co jste slyšeli vně sebe sama, spíše jste to byli vy sami. A tím, že jste sami sebe vytvořili nanovo na novém místě, jste došli k poznání sebe sama – poznali jste se tak, jak by to nikdy nebylo možné, kdybyste nikdy neopustili domov.

A přesně po tomto zážitku touží duše. Duše je božská jiskra. Osobnost – lidská bytost – je část energie duše ve fyzickém těle.

Osobnost se skládá z dočasných rysů, jež existují pouze během fyzického života, a z nesmrtelného jádra, které se po smrti znovu spojí s duší. Duše je nesmírná a přesahuje osobnost. Během různých inkarnací vznikají různé osobnosti jakožto projevy téže duše. Proto je pro duši životně důležitá každá její osobnost a duše všechny své osobnosti vroucně miluje.Je důležité vědět, že osobnost má svobodnou vůli.

Může tedy přijmout, ale i odmítnout své životní výzvy. Země je jevištěm, kde může osobnost hrát podle scénáře napsaného před narozením, anebo se od něj odklonit.

Vybíráme si, jak budeme reagovat – buď hněvem a zatrpklostí, anebo láskou a soucitem. Když si uvědomíme, že jsme si své výzvy naplánovali, je pro nás mnohem jasnější a snazší, jak se rozhodnout. Dokud jsme ve fyzickém těle, naše duše s námi komunikuje prostřednictvím pocitů. Pocity jako radost, klid či nadšené vzrušení naznačují, že jednáme nebo smýšlíme ve shodě s naší pravou podstatou, jíž je milující duše. Pocity, jako jsou strach nebo pochybnosti, vypovídají o opaku. Naše tělo je mimořádně citlivým přijímačem (i vysílačem) energie, která nám prostřednictvím pocitů říká, zda jsme, či nejsme ve shodě s tím, kým opravdu jsme, a s tím, jak se momentálně projevujeme.

Proč si plánujeme výzvy

Životní plány jsou sestaveny tak, abychom zažili kým nejsme a pak si vzpomněli kým opravdu jsme.Jinak řečeno, během našeho pozemského života musíme nejprve prozkoumat disharmonické zvuky a až pak vytvořit symfonii našeho původního domova. Tento základní vzorec jsem jasně pochopil během shromažďování materiálu pro tuto knihu. Říkám tomu plán učení se skrze protiklady.Vezměme si například hluboce soucitnou duši, která si přeje poznat sebe samu jakožto soucitnou. Může se rozhodnout, že se narodí do výrazně dysfunkční rodiny. Rodiče s ní zacházejí bezcitně, takže se naučí mnohem více vážit si soucitu. Hodnotu a význam určité věci nejlépe pochopíme, pokud ji postrádáme. Nedostatek soucitu ve vnějším světě duši přinutí obrátit se do svého nitra a vzpomenout si na svůj vlastní soucit. Kontrast mezi nedostatkem soucitu ve fyzickém světě a jejím vnitřním soucitem ji přivádí k hlubšímu pochopení soucitu, a tím pádem i sebe samé. Z pohledu duše je bolest, kterou takový proces učení zahrnuje, pouze dočasná a krátká, zatímco výsledná moudrost doslova věčná. Každý příběh v této knize zahrnuje prvek učení se skrze protiklady. Rozpomenutí se na to, kdo opravdu jsme, je jedním ze způsobů, jak zvládat životní výzvy. Například lidé, kteří se ztotožňují se svým tělem, budou zažívat strašná muka, pokud se jejich tělo drasticky poškodí. Někdo jiný, kdo je stejně postižen, ale vnímá sám sebe především na duchovní úrovni, však bude prožívat daleko menší utrpení. Jelikož nás naše výzvy vedou ke vzpomínce na to, že jsme duše, stejná událost, která původně vedla k utrpení, může v konečném důsledku toto utrpení zmírnit. Posun v chápání sebe sama od osobnosti-těla k duši může i nemusí zmenšit naši bolest, rozhodně ale může zmírnit naše utrpení.

ÚRYVEK Z KNIHY ► Plán vaší duše ► SCHWARTZ ROBERT

ODKAZ NA KNIHU ► PLÁN VAŠI DUŠE

ANOTACE

► Autor velmi působivě vysvětluje a konkrétními lidskými osudy ilustruje filozofii spočívající na předpokladu, že si nejnáročnější okolnosti, jež nás v životě potkávají, plánujeme ještě před svým narozením, a to v souhře s ostatními dušemi, které pro nás sehrávají důležitou roli. V této knize najdete deset různých příběhů, v nichž lidé popisují, jak se vyrovnali s vážnou ztrátou, závislostí či jiným zásadním problémem a k čemu je to přivedlo. Vyprávění je protkáno velmi zajímavými výpověďmi senzibilů o tom, jak to funguje v duchovní dimenzi.