PhD. Michael Newton - Cesty duší - ČTVRTÝ PŘÍPAD - všude kolem je harmonie myšlenek.

Popiš, co vidíš kolem sebe, když se vzdaluješ od tunelu. Uveď všechny podrobnosti.

Věci jsou vrstvené. 
Jak vrstvené? 
Připomínají dort. Vysvětli to blíže. Myslím dort, který má úzký vrchol a dole je široký. To jsem ale neviděl hned, když jsem vyšel z tunelu.

Ty vrstvy vidím až teď, jsou to vrstvy světla, zdají se mi průsvitné, vroubkované.

Ano, cítím se bezpečně, uvědomuji si myšlenky, které ke mně přicházejí. Jsou to myšlenky pomoci, péče. Je to zvláštní, ale je tu přítomno pochopení toho, kdo jsem a proč tu jsem. 
Vidíš také něco? 
Ty vrstvy vidím až teď, jsou to vrstvy světla, zdají se mi průsvitné, vroubkované.

Ano, cítím se bezpečně, uvědomuji si myšlenky, které ke mně přicházejí. Jsou to myšlenky pomoci, péče. Je to zvláštní, ale je tu přítomno pochopení toho, kdo jsem a proč tu jsem. 
Vidíš také něco?
(tichým hlasem) Ne. Jen cítím — všude kolem je harmonie myšlenek. Vzpomněl jsi světelnou mlhu, kterou jsi viděl po opuštění tunelu. 
Jsi na obloze nad Zemí? 
(pauza) Ne, to asi ne. Ovšem zdá se, jako bych se vznášel nad oblaky, ale nejsou takové, jaké známe ze Země.
 Vidíš Zemi? Je pod tebou? 
Je to možné, ale neviděl jsem ji od okamžiku, kdy jsem vstoupil do tunelu. 
Vnímáš stále nějaké spojení se Zemí, třeba skrze jinou dimenzi? 
Ano, asi ano. V mé mysli je Země stále blízko, pořád se cítím s ní spojený, ale vím,
 žejsem v jiném prostoru. 
Řekneš mi ještě něco o místě, na kterém se nacházíš?
Je stále trochu tmavé, ale stejně je pomalu opouštím. Tento subjekt prochází zážitkem smrti, vstupuje do tunelu, a zatímco je tažen dále do duchovního světa, pokračuje jeho duše v klidném mentální přizpůsobování se stavu bez těla. Po počáteční nejistotě odráží její první dojem příjemný pocit očekávané pohody. To je ovšem společné všem mým klientům. Přechodem přes tunel prošly naše duše vstupní branou do duchovního světa. Teď si uvědomily, že opravdu nejsou mrtvé, že jen opustily břemeno pozemského těla, které zemřelo. S tímto vědomím přichází přijetí — jeho rychlost a klidný prožitek záleží na duši samotné. 
Má duchovní svět, který vidíš, pevnou strukturu? 
To se právě snažím vysvětlit. Nemá, i když to tak na první pohled vypadá. Je vrstvený — světelné vrstvy jsou navzájem propletené jako vlákna. Nechci, aby to znělo tak, že jsou nesymetrické, protože symetrické jsou. Jsou ale rozdílné tloušťkou a odrazem barev v jednotlivých vrstvách. Zároveň se prohýbají dopředu a dozadu. Viděl jsem to, když jsem se vzdaloval od Země. 
Proč tomu tak je? 
Nevím, já jsem to nenavrhl...Podle tvého popisu si představuji duchovní svět jako dlouhou řadu vrstev s velkou škálou jasnosti. Ano,a vrstvy jsou zakřivené. Když přes ně procházím, odklánějí se ode mne. 
Můžeš mi popsat podrobněji jednotlivé barvy? 
Já jsem ale neříkal, že ty vrstvy mají nějakou barevnou škálu. Všechny jsou vlastně jen odstíny bílé. Tam, kde se pohybuji, je bílá jasnější a zářivější než tam, kde jsem byl před chvílí. Teď je kolem mne mlžná bělost, je mnohem jasnější než na konci tunelu. Ty se tedy vznášíš přes tyto duchovní vrstvy — a co tvoje duše?

Pohybuje se nahoru, nebo dolů? 
Ani tam, ani tam. Prochází přímo skrz ně.

Vnímáš duchovní svět jako lineární—je to forma čar a úhlů? 
Pro mne je to proměnlivá nemateriální energie, která se láme do vrstev, jež se liší svou jasností. Myslím, že mne něco táhne dál k mé další cestě, zároveň mě to uklidňuje. 
Jak? 
Slyším zvuky. 
Jaké? 
Je to jako ozvěna hudby, melodické cinkání, venkovní zvonkohra, která vibruje v rytmu mého pohybu. Velmi mě to uklidňuje. Jiní popisují tyto zvuky jako přirozené vibrace po­dobné zvuku ladičky při ladění strun. 
Souhlasíš s tímto popisem? 
(souhlasné přikývnutí) Přesně tak to je. Vnímám však i vůni a chuť.
 Znamená to, že ti zůstaly fyzické smysly i po smrti? 
Ano, vzpomínky na ně. Vlny hudby jsou nádherné, zvonky, struny, takový klid... Mnozí cestovatelé po duchovním světě uvádějí, že hudební vibrace mají mimořádně uklidňující účinky. Zvukové vjemy začínají těsně po smrti. Některé subjekty uváděly, že hned, jakmile opustily své fyzické tělo, slyšely bzukot. Je prý podobný zvuku, který vnímáme v blízkosti telefonních drátů. Jeho intenzita se mění, jak se duše vzdaluje od pozemské astrální roviny. Mnozí uvádějí, že slyší podobné zvuky při celkové anestézii. Tyto jednoduché zvonivé zvuky jsou melodičtější, když zemřelý opustí tunel. Tato hudba byla vhodně nazvána vesmírnou energií, protože doslova oživuje duši.

Ukázka z knihy Cesty duší – Od konců k začátkům

Připravil Sanny pro : NOVÁ ZEMĚ 2010