O ETICE

Člověk se během své pestré historie velmi často snažil najít odpověď na otázku jak správně žít, aby byl šťasten a jak žít, aby jeho život byl smysluplný a spravedlivý. Byly to přijaté etické principy obsahující mravní ideály, které mu daly na jeho otázku dokonalou odpověď a pomohly mu formovat morální zákony, podle kterých měl žít. Tak se stala etika naukou o mravních zásadách včleněných do života člověka.

Už od starověku se etika považovala za nedílnou součást praktické filozofie. Vysoké morální zásady byly vždy základním kamenem filozofických systémů i pokročilých duchovních nauk. Mezi ty, kteří do důsledku akceptovali etické principy, patřili například: Sókratés, Platón, Aristotelés, Seneca, Ježíš, I. Kant a také T. G. Masaryk. Filozofie vytváří a podporuje nejvyšší úrovně chování, které však nemusí odpovídat představám běžného člověka.

Dnes se zdají většině lidí morální a etické požadavky téměř neakceptovatelné, protože moderní doba je plná etických dilemat. Ať chceme nebo ne, etické principy vstupují do našeho každodenního života, když se setkáváme při různých činnostech s etikou podnikatele, pedagoga, politika, právníka či lékaře. Můžeme se setkat také s pojmem Enviromentální etika, která se zabývá otázkami životního prostředí. Skutečné etické principy by však měly být v úzkém vztahu s duchovním rozvojem člověka.

V dnešní moderní době je obvzláště důležité, aby etické principy byly propojeny se všemi lidskými činnostmi. To by mohlo vést k osobní etické odpovědnosti na příslušné úrovni. Etická praxe je vlastně nejlepší etickou zásadou, protože samotné teorie poučující o etických zásadách jsou zcela nedostačující.

Etické principy nás vedou k tomu, abychom nezvýhodňovali ani neuspokojovali sebe, pokud tím poškozujeme druhé. Ve filozofii je totiž všeobecné blaho lidstva hlavním etickým motivem. Morálně vyzrálý člověk dává přednost dobré vůli před nenávistí, klidu před útočností a sebevládě před nespoutanými vášněmi. Mravní zákony, které člověk vyznává, jsou výsledkem jeho životního názoru, ať už byl tento názor vnucen z vnějšku nebo se vyvinul z nitra.

Zavedení trestu smrti není etické, neboť se dopouštíme druhé vraždy, aby byla potrestána prvá. Potrat je ve skutečnosti také způsob vraždy, přestože se jedná o lidský život, který je teprve v počátku. Ti, kteří na něj přistoupí, musí počítat s tím, že karmické váhy života vyměří patřičný trest, neboť posláním ženy ve světě je přivádět život na svět, a ne jej brát. Prastará morální zásada nás nabádá: “Chovejte se k druhým – lidem i zvířatům – stejným způsobem, jakým chcete, aby se chovali oni k vám.

Četné zoologické zahrady nejsou většinou ničím jiným než doživotním vězením zvířat, která byla násilím vyjmuta ze svého přirozeného prostředí. Zabíjení nevinných zvířat v laboratořích, z důvodu testování kosmetických přípravků, je nepřijatelné stejně tak, jako kruté vivisekce. Až lidé pochopí, že jejich osud je úzce spojen s respektováním vyšších zákonů, a to především zákona karmy, poznají, že ctnost je vždy přínosem.

Darovat řezané květiny bylo vždy ve společnosti považováno za projev pozornosti a galantnosti, přestože tímto činem jsou živoucí rostliny zbytečně odsouzeny k předčasnému zániku. Je paradoxem, že zmírající řezané květiny mají přinést radost a potěšení tomu, kdo je jimi obdarován.

Není etické zabíjet z jiného důvodu než je sebeobrana. Filozofie hlásá ideu nenásilí, ale neváhá se na rozdíl od pacifismu postavit agresi. Pokud jsme napadeni a zůstaneme pasivní, vybízíme k pokračování v útoku a podporujeme v dalším konání zla. Pacifismus za každou cenu je přijatelný pouze pro někoho, kdo žije v ústraní. Pro člena lidské společnosti je použití síly v sebeobraně ospravedlněno. Z tohoto důvodu filozofie připouští přiměřené použití síly při obraně proti agresi. Můžeme adekvátně bránit sebe, ale neměli bychom se v žádném případě mstít.

Pokud udržujeme určité duchovní ideály, musíme se zříct absolutního pacifismu a neváhat bránit se proti zlu v jakékoli formě. Etika nezabíjení se nemusí vztahovat na nežádoucí a nebezpečné bakterie, parazity a obtížný hmyz. Tím že je zabíjíme z nutnosti, nečiníme nic špatného, neboť jim umožňujeme, aby přijali vyšší formu v dalším zrození.

Pokud chce člověk s válkou provždy skončit a nalézt mír, musí nejdříve ukončit vládu animálních sklonů ve svém nitru jako jsou: chamtivost, hněv, pomstychtivost a nenávist. Nezajistíme mír mezi národy, pokud jej nezajistíme také mezi lidmi a zvířaty. Proto musíme také zanechat zabíjení svých bližních, ať už lidí nebo zvířat. Neexistuje jiná možnost jak nastolit mír, než se zříct práva zabíjet.

Vegetariánství z morálního hlediska mírní necitlivost k utrpení druhých a zvyšuje úctu k životu. Ti, kteří nacházejí potěšení v bezohledném a nelítostném zabíjení nevinných zvířat, neprojevují žádné slitování a v příslušné době budou muset pocítit sami na sobě dopad karmického vyrovnání. Zbytečné zabíjení zvířat pro potravu, poukazuje na nedostatek soucitu.

Filozofie nepokládá za etické ani se nesnaží za každou cenu kárat ty, kteří jsou popudiví, impulsivní a vznětliví, ale dává přednost osobnímu příkladu kázně, dobré vůle a šíření lásky. Pokud je zřejmé, že by se pokárání minulo účinkem, je vhodnější ponechat takového člověka životu samému, aby mu dal lekci v podobě karmického vyrovnání. Je bezesporu správné odpustit člověku, který se vůči nám provinil, ale nebylo by správné jeho činy omlouvat.

Neštěstím pro současného člověka je to, že překotný vývoj vědy v poslední době většinou nebyl v souladu s vývojem lidské mravnosti. Naše civilizace dosáhla kritického morálního úpadku, a je pravděpodobné, že zbraně hromadného ničení, které jsou nyní v rukou lidí s nízkými mravními ideály, budou dříve či později použity ke zničení většiny obyvatel této planety. Pokud se vyhýbáme zbytečnému zabíjení nevinných tvorů, projevujeme dostatek soucitu a dobré vůle. Nejvyšším etickým ideálem pro celé lidstvo by mělo být to, že všichni bez výjimky tvoří jednu velkou duchovní rodinu.

* * *

Paul Brunton: „Nezabil bych komára, ale když na mne trvale útočí a ruší mou práci ve dne a můj spánek v noci, potom zabít ho v sebeobraně je eticky oprávněné, jestliže jsme předtím bez úspěchu provedli předběžná neškodná opatření jako zatažení záclon na oknech a zakrytí postele ochranou sítí proti hmyzu."

* * *

Volně zpracováno podle knihy PhDr. Paula Bruntona ► Svazek 5, EMOCE ETIKA INTELEKT

►  http://www.paulbrunton.cz

ZLATÁ DUŠIČKA 22.03. 2014

► PŘIJETÍ ►

Tento čas vybízí stále k uzavření toho, co zbývá. Čas se nachyluje a přichází jedna z posledních možností zbavit se minulosti. To však zároveň přináší velký tlak na vás, lidé Země. Tyto dny vám mohou připomínat houpačku. Každá minuta, každý okamžik vyjadřuje všechno, co se skrývá uvnitř vás. Veškeré emoce jsou rozbouřeny. Cítíte, jak vámi prochází a neumíte se bránit jejich bouřlivým projevům. Odchází z vás mnoho z toho, co zde již dlouhou dobu zůstávalo nahromaděno. Máte uvnitř sebe odpad, který musí být zlikvidován. Vaše otázky jsou stále více naléhavější a odpovědi mnohdy stále neznámé. Tlak, který je na vás vyvíjen, vás nutí překonávat sebe samé, často jste na pokraji sil. Zmítáte se ve svých životech jako stromy ve větru. Hledáte opěrný bod, stabilitu, ale vše již bylo rozmetáno v prach. Jediné, na co je možné se spolehnout, je hlas vaší duše. Jakkoli velké množství odpovědí slyšíte, vždy nakonec dojdete k poznání, že jen vy sami jste schopni dosáhnout pravdy. Potýkáte se mnohdy se svými životy a nevíte si rady. Najednou máte pocit, že nevíte, kam patříte, nevíte, co dělat, jako byste se pohybovali ve snovém světě, kde nevíte, co je pravda a co skutečnost. Avšak často býváte probuzeni prožitím velkého vypětí. Jste vedeni, abyste se naučili spoléhat pouze sami na sebe. Je čas pochopit, že čím více se budete bránit, tím více problémů budete prožívat. Je potřeba klouzat životem hladce, jako na klouzačce. A toto zvládnete pouze přijetím. Lidé Země, netrapte se tím, jaký je váš život a přijměte ho. Není nic, co byste mohli vykonat, abyste se zbavili tíhy, kterou nesete. Je pouze vaše touha a odvaha. Dali jste slib, že v tomto životě uspějete. Našli jste odvahu vstoupit do této reality. Mějte i sílu kráčet dále.
Čeká vás zasloužená odměna.

► ZLATÁ DUŠIČKA

ZLATÁ DUŠIČKA 16.03. 2014

► JEDNEJTE ►

Lidé Země, jste vzájemně propojeni. Všichni prožíváte své úspěchy, své trable, strachy. Uvolňujete emoce nebo je zadržujete v sobě. Snažíte se dělat to, co umíte, co myslíte, že je pro vás to nejlepší. A tak je to správně. Nevyčítejte proto sami sobě své kroky minulé, neboť jste ve fázi učení. Co se nepovede napoprvé, je možno zkusit znovu.

 Jste bytosti lásky, cožpak nechápete, že nejdůležitějším úkolem pro 

vás je vyjadřování sebelásky?  Proč sami sebe otupujete strachem, proč zaháníte 

své pochybnosti alkoholem a drogami?

 Není potřeba o sobě pochybovat. Každý v životě prožíváte to, co si nesete z minulosti. 
Naučili jste se mnohé a již víte, že jste schopni mnohé zvládnout. 

Proč však sebou neustále nosíte tu tíhu, které je možné v mžiku se zbavit?

 Proč si stavíte překážky a nakládáte stále více zátěže?

 Učte se vidět pravdu, učte se být lehkomyslní a nevzdávejte se bez prosazení sebe samých. 

V mnohých situacích dávno znáte řešení.

 Ale co děláte vy?

 Kroužíte kolem, sami sobě namlouváte proč je důvod toho řešení nevyužít. Topíte se ve strachu a obavách. Ale pokud nebudete riskovat, může se stát váš život peklem. Zde nejde o vaši obětavost a o vaše utrpení. To jen vy sami si toto nalháváte. Ti, kdo znáte řešení své „bezvýchodné“situace, na nic nečekejte, jednejte. Vesmír je s vámi. Toto je období změn, naslouchání své pravdě. Je to učení o změně vás samých. Mnohdy máte jen krůček k tomu, uchopit příležitost, ale vy se raději pevně držíte toho, co je dávno pryč. A přitom trpíte a hroutíte se pod tíhou života. Ale takto nevypadá život. Toto není láska. Obětujete sami sebe pro nic. Lidé Země, pochopte už, že vy jste nepřišli, abyste se trápili. Přišli jste milovat a odpouštět. Možná cítíte obavy, ale přesto udělejte rozhodný krok vpřed. 

Víte, co máte dělat, ale proč chtít slyšet ujištění od jiných, že je to tak správně? 

Copak neslyšíte hlas svého srdce? Tak co vám brání?

Jste dětmi Země, všichni jste si rovni. Nemyslete si, že snad jste méněcenní a jiní, než ostatní. Vy jste jeden. Kdybyste viděli spojení, která vás prostupují… V meditacích se k tomuto pochopení můžete přiblížit. Ale zatím, bohužel, jsou vaše oči většinou zavřené. I přesto… jděte do neznáma a vychutnávejte pocity svobody. Otevřete svá srdce a hledejte vyšší smysl života. Nechtějte se stále zavírat ve svých ulitách. Je to tak krásný čas pro všechny duše... 

Obejměte své bližní a uchopte je za ruce. 

Ucítíte lásku.

► ZLATÁ DUŠIČKA

►

Archetyp Velké Matky

Velká Matka představuje vzácný archetyp, jenž dnes neznáme v jeho prapůvodní, celistvé, čisté a – řekněme si to na rovinu – v jakékoli epoše velice žádoucí podobě se vším svým nedozírným množstvím aspektů. Případně ho ve svých životech neumíme prosadit a aplikovat. Patří k němu kosmické a nadpřirozené řády, ale také svět zvířat stejně, jako cyklický svět vegetace a záhad úrodnosti země, která mění smrt v život. Tento archetyp je Cestou a Řádem přírody, základním principem, jenž řídí chod života. Nemůžeme ho zařadit k těm, jejichž pokleslejší napodobeninou a imitací jsou předměty našeho světa. Je spíše ze skupiny archetypů symbolizujících střed světa – archetypem Velké Matky. Některé jeho polohy, úrovně a dílčí části jsou nám ještě i v naší uspěchané současnosti důvěrně blízké. Celek nám však jaksi v průběhu dějin psaných rukou člověka unikl. Lépe řečeno, úspěšně jsme ho potlačili a dostali do nepříjemně defensivního položení. Z posvátné, nedotknutelné brány, kterou všichni vcházíme do života na kosmickém tělesu zvaném Země, byla proměnou poměrů a podmínek, s nástupem nového modelu světa, učiněna podlaha, po které může kdokoli šlapat. Je sice také pravdou, že se někdy stávala vysokým stropem posetým zlatými hvězdičkami, k němuž se vzhlíželo s bázní a úctou. To je však ještě i v moderní přítomnosti alternativa, která je spíše zvláštností a výjimkou, vyhrazenou ojedinělým zasvěcencům, snílkům, básníkům či jiným umělcům. Podle mínění některých jedinců anebo i celých seskupení jedinců dokonce slabochům.

Smysl celé existence člověka na této planetě začal postupně – s technickým rozvojem a mechanistickými pokroky týkajícími se běžného, každodenního života, ale i s následnými prudkými společenskými a kulturními změnami – spočívat pouze v dokonalém hraní a sehrání i prožití jeho sociální role v společnosti. Žen se to týkalo mnohonásobně výrazněji než mužů. Nakonec to dospělo tak daleko, že už neřešíme otázky všelidské, ale lidské a ženské. Přestali jsme vnímat ženství jako historickou sílu – rovnocennou historickou sílu. Právě naopak: sílu ženy jsme potlačili (nejraději by jsme ji docela vymítili), vytlačili kamsi na okraj, kde živoří a z času na čas se domáhá svých ztracených práv. Z humánních, lineárních, nedominantních „mateřských“ neboli „partnerských“ kultur jsme učinili – s báječně fungující lstivostí – „matriarchát“. A pak už stačilo trochu ho okořenit různými smyšlenkami a účinnými polopravdami, které vyvolávají nechuť a strach z neznámého, pohlcujícího. Ze skutečného dědictví Velké Matky jsme uměle vytvořili dědictví utajené, leckdy jenom šeptané, někdy dokonce nežádané a zapovězené.

Klíčový moment našeho ztraceného duchovného dědictví – kterým bylo poznání, že my sami jsme také neoddělitelnou součástí velkého tajemství života a smrti a že je proto žádoucí přistupovat k veškeré přírodě s úctou – byl prohlášen za tmářskou, zaostalou a primitivní doktrínu. Cyklickou jednotu přírody a harmonii sfér jsme zpitvořili do obrazu principu něčeho nezvládnutelného, principu hodného přemožení, zneuctění a pokoření. Příchylná láska k životu a k přírodě se časem transformovala v nepřirozenou a téměř výlučnou orientaci na otázky obávaného zániku těla či hmoty a – smrti. Natolik obávaných, že byly posvěceny a vyzdviženy výše, jako plnokrevný život sám. Z radostného mystéria zrození, regenerace a znovuzrození se – nikoli však najednou – stávala a nakonec i stala nečistá záležitost, na kterou se pohlíželo jako na zdroj utrpení a bolesti. A tak se též přihodilo, že svět Velké Bohyně nebo Velkých Bohyň se rozpadl a zanikl. Dodnes nebyl obnoven. Kdyby vás zasvrbělo na jazyku, že alespoň v tzv. „západní kultuře“ je postavení ženy – jako jeden z aspektů a důkazů existence stále platného principu Velké Bohyně – již nanovo vybudováno a povýšeno na své důstojné místo, patrně jste se nikdy hlouběji nezamysleli nad následky hnutí feminizmu a bombasticky, halasně propagovaných „ženských“ práv. Ve společnosti a v kultuře, v níž jsou práva i povinnosti všech stejná, nemusí být hlasně prohlašována, zdůrazňována a prosazována práva jedné z jejich skupin.Mimochodem, feminismus přišel vhod jako geniální pomůcka a zatím jediná účinná zbraň proti skutečnému ženství. Vždyť výraz „rovnostářská společenská kultura“ se dnes pojímá téměř jako invektiva!
 A přitom je to jeden z epiteton, jež se používají v souvislosti s matrilineárními kulturami, kulturami mírumilovnými a uměnímilovnými. V nich měla své právoplatné a nezastupitelné 
místo  Bohyně-stvořitelka, dárkyně života každého z nás.

Mužský princip hrál svou nezanedbatelnou a podstatnou roli také v ideologiích partnerských (nesprávně a demagogicky nazývaných matriarchální) společností. Ženský princip byl prvotním symbolem zázraku života. Přitom však v rozporu s naší zkušeností převládajícího principu vertikálního, vládl v dobách vlády Velké Bohyně spíše princip horizontální, jenž zdůrazňoval rovnocenné postavení a existenci principu mužského i ženského.

Kdysi nesli ženy i muži, a dokonce i „dorost“, společně odpovědnost za zachování své kultury. Všichni podle svých schopností a své zralosti. Každý člen takového společenství se mohl vyvíjet a vyvinout v plnohodnotnou lidskou bytost. Specializací osobního zaměření a profesionálních zručností došlo k tomu, že se pomalu z plnohodnotné, komplementární osobnosti stávala jenom část člověka – v širším kontextu jeho komunity a později i komunity celosvětové. Z jednotlivce přestal být rovnoprávný, rovnocenný a samostatný člen společnosti, proměnil se v pouhý účel svého vlastního bytí. A to nakonec tak úzkoprsý a úzce na sebe zaměřený, že si přestal uvědomovat svůj vztah k okolí a k tajuplnému, denními drobnými zázraky naplněnému světu, který je jedním z hájemství archetypu Velké Matky. Zapomněl však nejenom na nezbytnost kontaktu s prostředím, které je mu kolébkou i hrobem. Vytěsnil i naléhavost důležitosti tohoto vztahu. S ním společně odešli do „ilegality“ (ze které jako z každé ilegality vystrkovali růžky) i mír, ženská tvořivost, životodární moc Bohyně, magická autorita ženství, ženská moudrost a výšiny ducha mimo rozum, rozvaha, ženská forma lásky, štědrosti, starostlivosti a výchovy, chápaní Velké Matky jako zdroje a obnovitelky života. Na okraj individuálního i kolektivního vědomí bylo vytlačeno také uvědomění si posvátného tajemství a praktické důležitosti faktu, že život se rodí z těla ženy. Někam do nenávratna zmizela zjevná úcta a údiv nad velkým zázrakem našeho lidského bytí, zázrakem stvoření a zrození. Z velkého archetypu zůstali jenom fragmenty. Avšak podobně jako v mýtu o Pandořině skřínce vyletěli do světa a na jeho pronikavé – v posledním období občas dokonce ničivé a zdraví nebezpečné – světlo jeho negativnější stránky. 
Původní atributy a vlastnosti Bohyně byly odsouvány a nezřídka transformovány až do svého nejkrajnějšího extrému (vzpomeňme pouze „hony na čarodějnice).

Za normu mezilidských vztahů byla vyhlášena dosud platná mužská nadvláda a převaha. 

A v téže chvíli přestal být praobraz mateřské Bohyně naplněním archetypu, který v sobě prokazatelně zahrnuje materiál vědomé skutečnosti.

Se ztrátou svého rovnocenného místa po boku muže – které však v žádném případě neznamená touhu vyrovnat se mu ve všem a ještě navíc hrát i svou vlastní roli – se žena stala „neviditelnou“. V neviditelné, do ústraní popostrčené a svou ponížeností nedůstojné, se proměnilo i místo ženy v společnosti. Z uctívané dárkyně života a ochránkyně se zvrhla v bezděčnou rodičku potomků a následníků. Co však s jejím „zneviditelněním“ vzrostlo, byla rovněž neviditelná moc matky nad jejími dětmi. Moc tak intenzivní, že působila i v případě, když matka vůbec nebyla – a není – přítomna! Protože i její nepřítomnost, nedostatek její něžné starostlivosti a absence potřebné kvantity mateřské lásky se v izolaci rodiny uprostřed široké, ale odcizené společenské struktury stali netušenou a nebezpečnou léčkou. Především muži – i když to přirozeně platí i o potomcích ženského pohlaví – někdy bojovali a bojují po celý svůj život s pastí citové nouze. Pokoušejí se vymanit z neviditelné jemné sítě, kterou kolem nich spřádali svým vlivem jejich matky. Konec-konců, jednou z podob Velké Matky a Velké Bohyně byla přadlena a tkadlena.

Vzdát se moci je projevem pohodlnosti. 

Proč? 

Moc nese sebou obrovskou zodpovědnost. Mateřská bohyně ani její lidské následovnice pohodlné nejsou. Přesunuli pouze svou moc do temných zákoutí duše a srdce. Vytěsněné a potlačené děsivé či bolestné zážitky z dětství, anebo pouze děsivé a bolestné vzpomínky na něco, co možná existuje jenom v našich představách, vždy poznamenají život člověka. Pokud je nevynese na světlo pravdy, porozumění a odpuštění, vracejí se k němu v různých podobách a v rozličných situacích. Proměňují se v jeho osud, především když si ho nechá potlačenými obsahy své psýché

 vytrhnout z rukou. V osud, jež nespřádá na svém kolovrátku zapuzená Velká Bohyně
 a Velká Matka, ale Velká Služebnice.

Citová podpora a něha nabývá u nové formy, do níž byly matky vtěsnány, leckdy zcela jiný ráz. 

V panické snaze uchránit svou již natolik omezenou, ale ještě stále nenahraditelnou pozici, změnili matky, manželky, milenky a sestry atributy své ženské lásky v citové vydírání. Matka jako dárkyně všeho dobra – v negativním či negativně chápaném případě všeho anebo téměř všeho zla – získala úporností svých snah přece jenom svůj prostor. A to právě v síti tajemných vzpomínek na věk dětství, který rozhoduje o vývoji jednotlivce, způsobu jeho prožívání, cítění a fungovaní. Někdy až do pozdního stáří. I tahle zbraň se však stala nástrojem, kterým nakonec střádá ten, kdož jej používá. Obrátila se proti ní, proti matce jako takové: nezměrné davy životních ztroskotanců, nespokojenců se svou životní dráhou, svými vztahy a získaným postem, si v neschopnosti postavit se na vlastní nohy a převzít odpovědnost za svůj vlastní život, z ní udělali vděčný terč a příčinu svých nezdarů. Netvrdím však, že vždycky bez jejího přičinění. 
Každá matka důvěrně zná temnotu, ze které se všechno rodí a ve které vše odpočívá – anebo nakonec spočine. Nemusíme však z pocity křivdy umřít, dokonce ani jenom s nimi zestárnout. 
I role matky v našich pozemských životech je v našich kosmicky magických rukou. Snad by postačilo vrátit matce i Velké Matce její místo v našich srdcích. Jelikož vnitřní skutečnost je stejně důležitá a stejně pravdivá, jako ta vnější. A přes vnitřní skutečnost můžeme nejenom změnit, ale také přemoci skutečnost vnější. Pokud nevyvedeme své temné pudy, temné vzpomínky, bolestné zážitky, výčitky svědomí, pocity viny a ukřivdění na denní světlo, do reflektorů poznání, nikdy se nezbavíme závislosti, křečovitosti, zatrpklosti a často také nepřiznaného zoufalství.

AUTOR ► Judita Peschlová

► Zajímavé a související ►

http://ografologii.blogspot.cz/2008/05/archetyp-matky.html

ZLATÁ DUŠIČKA 09.03. 2014

► NOVÁ ZEMĚ ►

Je možné žít na Nové Zemi? 

Sami si můžete vybrat, kudy se dáte. Zda budete součástí tohoto světa, této reality anebo se rozhodnete žít v souladu se sebou samými. Země je pro všechny bytosti. Vaše Nová Země neznamená, že by zde bylo více planet, spíše jde o výběr, o volbu. Jde o to, kam budete směřovat. Zda prohlédnete a uvidíte pravdu a zda za ní půjdete. Zda změníte sebe sama a naučíte se žít v souladu s přírodou, v souladu se svým srdcem. Mnozí touží odejít z této reality, kdy vás denně potkává spoustu informací o negativním stavu věcí, kde se necítíte dobře a máte pocit, že stále více, den ze dne, se ve vás rozvíjí vzdor k takovému životu. Nejste spokojeni, nejste šťastni. Vždy však se pro něco rozhodujete a je jen na vás, kam směřujete. Zda jste již došli tak daleko, že se vás mnohé nedotýká. Možná máte v sobě pochybnosti, ale umíte se jich zbavit. Chápeme, že jste unaveni a mnohdy nemáte sílu hledat řešení. Ale tento stav je pouze dočasný. Jste na cestě plné kvítí. Tato cesta, i když je mnohdy skrytá, může být pro vás jedinou možností, abyste odkryli to, co je skryté, abyste pochopili to, co v sobě dosud jen matně tušíte. Cítíte se povoláni k tomu, pozvednout Zemi a vaše snaha je nezměrná. Máte prostředky pro to, abyste byli úspěšní. Jsou však také mnohé problémy, díky kterým se vysilujete. I když byste je vlastně mohli vyřešit jiným způsobem a velice rychle. Vy však jste dosud nedospěli do tohoto místa, odkud je výborný rozhled. Dosud se díváte sice z výšky, avšak do krajiny pokryté mlhou. Nemůžete vidět dále, nežli na své ruce a tak si mnohé – i když nesprávně – domýšlíte. A díky tomu, že máte pouze určité zkušenosti z minulosti, nemůžete vytvořit prostor pro pravdu, ale stále opakujete to, co jste kdysi znali. I krajinu pokrytou mlhou stále jen tvoříte podle toho, co si myslíte. Není zde žádný prostor pro nové, žádné místo pro zázrak a následné uzření té pravé podstaty. 

Mlha zakrývá i vaše vědomí. Je potřeba, abyste uvolnili svou mysl a udělali místo pro krásu, kterou jste dosud nepoznali. Jste na cestě, kdy rozhodnutí o jejím směru padlo již kdysi dávno. Jste vedeni, abyste svou pravdu našli. Abyste pochopili, že není třeba na nic čekat a vytvářet složité myšlenky o stavu světa, o vašich životech. Vše se může změnit v každé vteřině. Je zde tato možnost. Proto neodkládejte nic, co můžete udělat ihned. Neomlouvejte sami sebe z nečinnosti, spíše naslouchejte hlasům svého vedení a jednejte. Mnozí jsou již blízko cíle a spoustu z vás cítí, jak se každým dnem mění. To, na čem záleželo včera, již není podstatné. Tento svět se mění. Avšak pozor na neustálé a nepolevující zábrany. 
Pokud nebudete bdělí, může se svět opět zhroutit. Vy však toto nesmíte dovolit. 

Udělejte vše pro to, aby láska zvítězila.  Abyste následovali to, co cítíte v sobě samých.

►ZLATÁ DUŠIČKA

SOUVISEJÍCÍ ►NOVÁ ZEMĚ 2010

Vztah dvojplamenů

O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení. 
Zdá se, že zájem o toto téma roste tím víc, čím víc se projevuje v realitě. Muži a ženy 
z celého světa se ocitají v situacích, kdy potkají své dvojče a nic už pak není jako dřív. 

Ale co je to vlastně dvojplamen?

Říká se, že dvojplameny, někdy také párové duše, jsou doslova druhou polovinou naší duše. Každé z dvojčat je ‚hotová – kompletní‘ duše sama za sebe; a to natolik, nakolik jsme jen schopni popsat část celku jako ‚kompletní‘. Ale jsou-li pospolu, dohromady oba tvoří ještě něco víc.

Někteří věří, že každý máme jen jeden dvojplamen, od kterého jsme se dobrovolně oddělili a vydali se na vlastní cestu, inkarnovali se mnoho životů, posbírali celé spektrum lidských zkušeností a stále se přibližujeme k tomu, abychom vyzařovali více lásky, zatímco 

si začínáme vzpomínat, kdo ve skutečnosti jsme.

Říká se, že přijde čas, kdy síly stvoření vedené impulsem Života vyjádřit větší krásu a pravdu způsobí, aby se dvojplameny znovu spojily. Takové spojení je příslibem něčeho úžasného, co se vynoří díky síle a vášni, které reprezentují potenciál vztahu dvojplamenů. Toto znovuspojení jediné Duše na lidské úrovni zahrnuje uvědomění, rovnováhu a integraci našich mužských a ženských součástí a vzestup jednotlivých vědomí i sdíleného vědomí jako celku. Také se říká, že dvojčata se spojují ve své poslední inkarnaci na planetě, takže mohou vzestoupit spolu.

Některé znaky sjednocení jsou u mnohých stejné: první setkání je naprosto neočekávané a nepředvídané a v mnoha případech nechtěné. Obě dvojčata bývají už v pevném vztahu, mnozí mají rodinu a zařízený život. Oba dvojplameny se vyvíjejí do chvíle, kdy jsou relativně šťastni sami se sebou a kdy si jsou jisti svým posláním. Obyčejně k takovému sjednocení dochází mezi dvěma relativně vyspělými dušemi. Nicméně když se setkají a poznají se, začíná proces, který je velkou výzvou a faktorem, který naruší jejich dosavadní život naprosto nepředstavitelně.

Podle tradice, když k tomu došlo u domorodých kultur, měli lidé pro tento fenomén velké pochopení. Kmen, vesnice nebo komunita podporovaly obě rodiny tak, aby směřovaly k naplnění potenciálu – protože se věřilo, že je to něco, co v konečném výsledku pozitivně ovlivní každého. 

V dnešní společnosti však bohužel nemáme tolik uvědomění a soucitu a proces sbližování dvojplamenů je nahlížen jak v zásadě špatný a destruktivní.

Ale musíme si uvědomit, že hlavní podstatou tohoto vztahu je objevovat a vyjadřovat lásku způsobem, který bude inspirovat a vést ostatní k tomu, aby dělali totéž. Je to zkušenost, která

 zve dvojplameny a nabízí jim nevšední příležitost nalézt a vyjadřovat Lásku, která nezná mezí 

a hranic; Lásku, která dokáže každého, kdo cítí tu energii, vést k hlubšímu procítění lásky k sobě samému a k touze sloužit všemu Životu. Z toho vyplývá, že sdílejí osud, který je mnohem větší, 

než si dvojplameny sami dokážou vůbec představit.

Nejobtížnější částí procesu může být touha převést vztah do přednastavených struktur. V mnoha případech to totiž není možné. Jedno nebo obě dvojčata mohou cítit, že je to na ně moc, vzdají to a vrátí se ke svému předchozímu životu. Jindy zase oba dvojplameny odvážně bojují a s velkou vírou a představivostí budují život, který ctí pravdu toho, kým opravdu jsou jak pro svého partnera, tak i pro své závazky vůči rodině a komunitě. Nakonec, tento vztah je zrozen z Lásky 

a Láska ho pozvedá. A stejně jako všechno ostatní v lidském životě, stupeň obtížnosti a zakoušená a vyjádřená bolest je dokonalým odrazem našeho odporu (individuálního i kolektivního)

 k tomu, co JE, nebo co by mělo být.

Až donedávna se věřilo, že setkání dvojplamenných párů, je na planetě velmi vzácným jevem. Nicméně se ukazuje, že přibývá lidí, kteří to prožívají, pravděpodobně je to nevyhnutelná součást stoupajícího duchovního uvědomění a pozvedání všeobecného vědomí v tomto důležitém čase planetární evoluce. Lidé jsou stále blíže této možnosti a na duševní úrovni se připravují tuto příležitost uskutečnit.

Je potřeba pochopit, že nehledě na to, jak se vztah jeví ostatním, je to především takový vztah, který zahrnuje duchovní službu ve jménu Velkého Odhalení (pravdy). To je hlavní důvod, proč se dvojplameny navzájem hledají a sjednocují, protože vztah vytváří ohromnou sílu tvořivé energie, která je použita nejen na jejich vlastní vývoj ale pro dobro všech. Vesmír podporuje tento duchovní potenciál a uskutečňuje skrz tyto vztahy. Je to rychlá a účinná pomoc při pozvedání vědomí planety.

Na lidské úrovni, kde hrají svou roli strach, zmatení a odpor, je někdy obtížné rozpoznat, zda jste potkali své dvojče, nebo jestli intenzita přitažlivosti kterou prožíváte je nějakou karmickou zápletkou. Neexistuje žádný test, jak jedno od druhého rozlišit, je to jen v hloubce pocitů a přitažlivosti na duševní a duchovní úrovni. Nelze to nijak smysluplně popsat jiným lidem, zůstává to posvátným tajemstvím, které existuje jen mezi dvojplameny samotnými.

I v případě, kdy jste si naprosto jistí, že jste potkali svůj dvojplamen, není absolutně žádná záruka, že budete oba schopni čelit intenzitě vztahu a ve zdraví ho přežít. Tato intenzita se projevuje především na úrovni duše, ale zasáhne a ovlivní všechny aspekty vaší bytosti. V takových případech se setkání s dvojčetem stává jakýmsi spouštěčem a zrychlením vědomého duchovního vývoje buď pro jedno, nebo obě dvojčata, což je může přivést k sobě blíže, aby byla schopna žít spolu i z praktického hlediska. V zásadě, schopnost být spolu a prožít ucelený plný život pospolu včetně láskyplného pozvednutí obou zúčastněných rodin závisí na síle, uvědomění na úrovni duše a především na oddanosti a službě Lásce.

Jeden základní element vztahu dvojplamenů je, že vaše dvojče vás zná lépe, než kdokoli jiný ve vesmíru, i přesto, že jste spolu byli jen velmi málo, nebo vůbec v tomto životě. Tato „znalost“ přesahuje zkušenosti, osobnost i naučené zvyky a působí jako impuls ke změně, která je rychlá a divoká. Všechno, co potřebuje uzdravit, se uzdraví, všechno, co je potřeba nechat jít, odchází. Pokud ne, dvojplameny to vědí a rychle pracují na co nejrychlejším řešení.

Protože mnoho dvojplamenů pochází z různých zemí, kultur a prostředí, mnohdy nemají ani společný jazyk. Přesto je mezi nimi hluboká podobnost nebo souznění, naprosto nepochybné ve svém výrazu a vyznění. Každé dvojče má své vlastní spojení s Duchem, ale společně se zdá jejich komunikace vylepšená a sladěná. Dvojplameny rychle vytvoří a začnou využívat telepatické spojení, které je velmi hluboké a často působí komicky. Když se na své dvojče podíváte, když ho držíte, políbíte, jste s ním, máte intenzivní pocit, že jste přišli DOMŮ. 

Čas strávený spolu je jako pobývání v oáze uprostřed pouště, nebo jako když spatříte 

Slunce po roce v temnotě. Všechny vztahy až do chvíle setkání s dvojplamenem slouží

 pro obě dvojčata jako příprava na to, co přijde.

Láska dvojplamenů se neprojevuje automaticky jako romantická láska, ačkoliv nastanou romantické chvíle. Není to ani výhradně silná sexuální přitažlivost, ačkoliv je toho často základní součástí. V zásadě, když potkáte svůj dvojplamen, začnete zažívat obrovský vnitřní otřes,

 duchovní revoluci, která předchází hlubšímu porozumění sobě samému a významu 

Božské Jednoty. 

Je to příležitost zažít a vyjadřovat bezpodmínečnou Lásku. 

To jsou ty největší dary, které vztah nabízí.

Na lidské úrovni je vztah dvojplamenů jakási kovářská výheň pro aktivitu srdce a pokračuje přes duchovní, emoční, mentální a fyzické zkoušky. Obě strany si vzájemně nabízejí šanci zbavit se starých vzorců a programů, které omezují lásku a posouvají se směrem k lásce mnohem hlubší 

a to ve všech částech svého života. Může dojít jen k minimální nebo žádné manipulaci, protože ten druhý to velmi silně cítí a okamžitě zastavuje. Vaše dvojče vás zve, abyste pohlédli do křišťálově čistého zrcadla krásy a pravdy, abyste se viděli tací, jací skutečně jste a ve stejném okamžiku tuto vizi pro vás upevňují, bez podmínek, bez pochybností a bez zaváhání.

Tento vztah bude jen vzácně „snadný“ a bude vás neustále překvapovat a mást, vyvolávat strach a pochybnosti a bude se šířit jako virus (což není automaticky špatná věc…) a bude napadat a ovlivňovat všechny ostatní, kteří krouží po oběžných drahách této „dvouhvězdy“. Bude to pro každého a na všech úrovních jedna velká výzva. Bude to popostrkovat každé z dvojčat, aby integrovali mužskou i ženskou součást sebe sama a posunuli se do větší sebelásky, což je schůdek k opravdové bezpodmínečné Lásce. Tento vztah v sobě skrývá potenciál zažít lásku, která překonává prostor i čas. Není vskutku jiná volba. Je to nádherná pravda. 

Je to kombinace Krásy a Pravdy, vyjádřená Láskou.

Nakonec je třeba pár slov jemného upozornění. Tím, jak se více lidí dozvídá o konceptu dvojplamenů, je tu i pochopitelný růst jejich touhy zažít takové spojení. To se může velmi rychle změnit v posedlost, která vytvoří velkou nerovnováhu v našem životě a v životě našich přátel a rodiny. Začínáme se na každého, koho potkáme dívat a posuzovat ho, vyhodnocovat setkání podle této naší snové vize, což ve výsledku nejen že může omezit naše učení se novým věcem, kvůli kterému tyto vztahy podstupujeme, ale také tím od sebe můžeme odstrčit právě tu zkušenost, 

po které pátráme.

Musíme se poddat takovému smýšlení, důvěřovat „Plánu“ a pociťovat vděčnost za každý sebemenší a přesto důležitý dar toho, že jsme naživu v tomto velmi bohatém čase. I když cítíme a jsme přesvědčeni, že jsme potkali svůj dvojplamen, co na tom ve skutečnosti záleží? Jinak řečeno, co se tím pro nás změní z lidského hlediska? Vztah bez ohledu na svůj „titul“ nebo nálepku bude stejně tak poskytovat příležitost růst a vyvíjet se, objevovat a vyjadřovat více lásky. 

Pamatujte, že je to všechno jen o tom, jak zažít a vytvořit více Lásky.

Stojí za to zmínit, že i v nejbohatších zahradách, ne všechny květiny se otvírají a kvetou ve stejné době. Kdyby ano, nemohlo by dojít k žádnému vývoji, k žádným změnám a příležitostem vnímat krásu v každém okamžiku; a přitom se snažit o něco navíc. Podobně je tomu i u dvojplamenů, ne každý má potkat své dvojče v tomto životě, nebylo by to ani užitečné, když pomyslíme na vývoj vědomí planety.

Na závěr dodejme, že vztah dvojplamenů je možné brát jako most k většímu pochopení a integraci Lásky. Vede to obě dvojčata a všechny, kdo jdou v jejich světle k vyššímu stavu bytí a vědomí. Dává jim to příležitost sloužit něčemu mnohem většímu, než bylo jejich předchozí vnímání, jsou obdarováni a požehnáni úkolem, který ovlivní všechen život na planetární úrovni i mnohem dál. Víc než na jednotlivcích uvnitř dvojice záleží na kombinaci jejich silných stránek a schopnosti milovat, které otevírají dveře k objevení lásky pro všechny.

Buďte otevření. Vyhledávejte příležitosti jak cítit a projevovat větší sebelásku.

 Připravujte se, aniž byste sami sebe spoutali. Bez ohledu na to, zda potkáte s

vé dvojče nebo ne, budete se posouvat směrem k větší lásce a kráse v životě.

En Joy

Děkuji

► Přeložila: Eidheann

►  http://www.beautyandtruth.org/twin-flame-relationship.html

► ČERPÁNO

Jak změnit svoji karmu

Typy vzájemného energetického působení lidí

Mezi lidmi existují i různé typy vzájemného energetického

působení, jejichž názvy jsou relativní:

1. rovnocenná výměna

2. přitahování energie na sebe

3. schopnost být energetickým zdrojem

4. neutrální pozice

Pokusme se nyní popsat jednotlivé typy podrobněji

Rovnocenná výměna

Rovnocenná výměna existuje obvykle mezi blízkými lidmi s dobrými vzájemnými vztahy a pochopením. Taková výměna probíhá v těch případech, kdy je zachován vzájemný hermetický princip Shody lidí. Pokud se jedná o lidi v zaměstnání, pak jsou skvělými partnery, nepotřebují mnoho slov, aby si navzájem vysvětlili podstatu věci. Nehádají se kvůli tomu, kdo je první, nebo kvůli výši odměny, neboť si navzájem vyměňují ty impulzy, které partneři potřebují, a proto jsou schopni domluvit se na jakémkoliv problému. Rovnocennou výměnu lze jednoduše vypěstovat a stabilizovat. Dva lidé se navzájem neunaví, nepřekážejí si, v jednom okamžiku začínají a končí práci, aniž by se vzájemně domlouvali. Manželské páry s rovnocennou výměnou energie jsou obvykle příkladem ideální pohody a štěstí. I v současné době, i když zřídka, existují harmonické rodiny, kde kraluje laskavost a hluboké vzájemné pochopení partnerů. Samozřejmě že i takové rodiny prožívají nejrůznější peripetie, ale i v různých nepříjemných situacích si uchovávají rovnováhu. Někdy dochází k tomu, že okolí si nepovšimne rovnocenné výměny energie mezi partnery, a tehdy mohou vzniknout i jiné dojmy. Zdá, že jeden partner vede druhého na provázku, ale takový dojem může být mnohdy klamný. Tyto rodiny fungují jako uzavřený systém, mají vynikajícím způsobem seřízeny vnitřní mechanizmy a žijí nezávisle na vnějších okolnostech.

Partneři se přitom mohou donekonečna hádat a prakticky si sebe nemusí ani navzájem všimnout. (To se ovšem pouze tak jeví.) Ale pokud musí řešit velmi důležitou otázku, mají dostatek respektu, aby pochopili souhlas nebo nesouhlas svého protějšku. Partneři s rovnocennou výměnou energie nikdy nepřijímají rozhodnutí, aniž by se poradili se svojí „polovinou“, i když tuto „radu“ ostatní nepochopí nebo si jí ani nepovšimnou. Na jaře přivážejí k domům chlévský hnůj ze sovchozů. Vozidlo přijíždí do vesnice. Šofér nabízí zboží. Jeden muž a žena chvíli přemýšleli, mlčky se podívali a vše zhodnotili. Žena začala lomit rukama a nahlas hodnotit lidi, kteří zneužívají obyvatele vesnic. Šofér se nazlobil a chtěl odjet. Muž však řekl: 
„Slož to tady.“ Šofér se velmi podivil, jak se manželé domluvili. 

Neudělal snad muž doma nějaký skandál? 

Za několik minut již spokojeně rozhazovali hnůj na bramborovém poli

a žena si velmi dlouho pochvalovala, jaký dobrý hnůj koupili. Manželské páry s rovnocennou výměnou energie jsou páry, které žijí velmi dlouho. Jejich energetická celistvost představuje rezervu úspěchu a spokojenosti. Rovnocennou výměnu energie mezi přáteli a sousedy charakterizuje absolutní nezávislost, vzájemná pomoc a podpora.

Energetičtí upíři

Už jednou jsme hovořili o „upírech“, kteří vám neustále budou vyprávět o svém neštěstí 

a problémech. Tito lidé napoprvé vyvolávají soucit, následně se objeví prázdné podráždění,

které přechází do beznadějného a zoufalého stavu, jenž je možné vyjádřit jedním slovem: „Utíkat!“ Nejlépe hodně daleko, mimo zónu dohledu.

V přátelských, sousedských a služebních vzájemných vztazích je přece jen možné se 

„upírům“ nějak přizpůsobit tím, že se pokusíme je „nekrmit“ a neztrácet energii, ovšem

v manželství je vzájemné soužití pro „dárce krve“ prakticky neproveditelné. „Upír“ se však může projevovat i tak, že na sebe přitahuje energii pouze jednoho konkrétního člověka, zatímco s jinými lidmi udržuje rovnocennou výměnu. Partner – „dárce krve“, který neustále krmí svou polovičku – „upíra“, se může postupně také stávat „upírem“, a to ve vztahu k ostatním lidem: kolegům, přátelům nebo ve vztahu k vlastním dětem. Nebo dochází k tomu, že jeden z partnerů je podrážděn kvůli ztrátě sil a začíná vyvolávat skandály, které nakonec vedou k rozvodu. To je však lepší varianta. Horší představuje ta, kdy partner – „dárce krve“ nemá síly odporovat tlaku „upíra“, začíná být nemocný, chřadne, a dokonce může ještě mladý zemřít. 

Představte si inteligentní rodinu: manžel – kandidát věd s významným postavením v zaměstnání, neúnavný pracovník, zajišťující rodinu, nenápadně terorizuje ženu, která pracuje ve

zdravotnictví a kromě toho je talentovaná v mnohých oblastech; zajímají ji jazyky a historie měst. Teror se projevuje v tom, že manžel je stále s něčím nespokojen. Zavedl metodu, že při jeho příchodu domů musí být všechno ideálně čisté a na stole musí být teplá večeře. Jen co překročí práh domu, obchází byt a kontroluje, zdali je všechno v pořádku. Sedne si ke stolu a už se vyjadřuje k vidličce, která leží křivě na stole, k čaji, který není dostatečně teplý, k zápachu v kuchyni, který bylo možné vyvětrat ještě před jeho příchodem. Když přišel jednou domů, zůstal sotva tři vteřiny v předsíni, rozmáchl se rukama a na celou noc odešel z domu, aniž by řekl jedno slovo. Příčina jeho rozzlobení byla v tom, že neviděl své papuče v předsíni, protože si je obula

přítelkyně jeho ženy, která k ní přišla na návštěvu. Svými koníčky se žena zabývala potají, když její manžel nebyl doma. Několikrát chtěla od svého despoty odejít. Lidé v jejím okolí a její příbuzní ji nechápali a pokládali ji za nevděčnou: vždyť její manžel je slušný a pozorný, je vzdělaný,příjemný společník, dobře zajišťuje rodinu a hádky přece bývají všude. Manžel jako pravý „upír“ plakal a přemlouval ženu, aby se vrátila. Žena, která ve svých dvaačtyřiceti

letech vypadala velmi dobře, se najednou začala cítit špatně a za několik měsíců se ocitla na onkologii. Napětí spojené s neustálým ubýváním sil vyvolalo smrtelné onemocnění.

Přijímání energie může mít i pozitivní charakter. Existují lidé, k nimž se všichni chodí „vyplakat do klína“. Tito lidé se obvykle stávají profesionálními psychology, pedagogy,lékaři. Přitahují na sebe negativní energii, mají schopnost ji zpracovat a vyslat ji do prostoru jako energii čistou. Nepředstavují „upíry“, jejich karmou je povinnost očistit psychické prostory planety. Tito lidé musí pochopit, že schopnost očisťovat duše jim nebyla dána k obohacení, ale jako prostředek ke zpracování jejich vyšší karmy. Ovšem jejich postavení také není jednoduché. Dnes je takových lidí mnohem více než kdykoli předtím, což svědčí také o tom, že planeta potřebuje velmi rychlou očistu, aby ji nezničila negativní energie lidí. Matky se někdy usilovně snaží pomoci svému nemocnému dítěti tak, že se jim podaří převzít na sebe jeho bolest a jeho trápení. Přitahují na sebe všechno negativní, co osud jejich dítěti nadělil. Žár jejich odpovědnosti je tak silný, že všechno špatné se v plameni takové energie okamžitě „spaluje“. Nejenže matka svému dítěti pomáhá, ale podílí se i na překonání jeho karmy. Matka a dítě mají zvláštní energetické vztahy. Matka má právo a možnost pomoci svému dítěti prakticky ve všem (dokonce i v překonání jeho vlastní karmy), je však důležité, aby mezi nimi existovalo těsné spojení duševní příbuznosti a lásky. Matka je pro dítě průvodcem kosmickou energií a otec průvodcem energií pozemského života. Proto platí, že když se nám nedostává mateřské lásky, ztrácíme nebe, a pokud chybí autorita otce, pak se v lidské společnosti cítíme nejistě.

Lidé jako zdroje energie

Ten, kdo se snaží nezištně obdarovávat lidi, má radost tehdy, když vidí, že ostatní mají radost, a tehdy se otevírá také zdroj energie Vyšších sil. Proto se není třeba bát, když se ocitnete v pozici „dárce krve“. Je důležité, aby toto dárcovství bylo vědomé, aby odpovídalo úrovni energetického rozvoje vaší duše. V opačném případě vás spálí cizí problémy, protože neumíte vyřešit ty svoje. Samozřejmě je také důležité, aby jakési „postrčení“ probíhalo podle svého „určení“, to znamená, aby přineslo prospěch duši relativního „upíra“. Jestliže však někoho nekonečně živíte ve snaze mu pomoci a člověk pouze s uspokojením „pojídá“ vaši „chutnou“ energii a sám nechce ve svém životě nic změnit, pak mu prospěch zcela jistě nepřinesete. Jen prohlubujete jeho karmu tím, že na svoje bedra nakládáte cizí nůši. Vaše energie není vyslána správným směrem. To rovněž znamená, že i vaše karma trpí. Ne každý je schopen stát se zdrojem energie pro ostatní. Čím je karma u člověka těžší, tím těžší pro něho je, aby se naučil dávat. Když člověk nezištně, bez postranných úmyslů něco předává lidem, získává mnohem více – schopnost duše vnímat a přijímat energii Vesmíru, energii vysokých vibrací prostoru, čímž se stává silnějším a více rozvíjí svého ducha. To však ještě neznamená být zdrojem energie. Něco vykonat a předat – to je celý smysl našeho života. Pokud dáváme, vypěstovali jsme energii ducha k novým cestám ve Vesmíru, to znamená, že jsme náš život neprožili zbytečně. Nashromáždit, získat, uchovat, pochopit – to je první polovina našeho pozemského úkolu. Právě v důsledku našeho nepochopení a nedokončeného dětského vývoje vyvíjíme v průběhu této časti života nátlak. Vyhraje však pouze ten, kdo nashromáždil potřebné, ale přemýšlí, kam to předá. Při předávání člověk řeší druhou, pro duši nejdůležitější, polovinu svého úkolu. 

Když člověk předává, duše se raduje, rozšiřuje, stává se větší. Když pak duše odejde 
z pozemského života, je schopná do sebe pojmout obrovský kosmický prostor

nadpozemského štěstí. Představte si dva podnikatele. Cílem prvního je mít plné kapsy 
a nezáleží na tom, proč. Druhý přemýšlí o bohatém smysluplném životě rodiny, společnosti, 
chce vyrábět krásné, kvalitní a potřebné zboží. Oba mají stejné množství počáteční energie 
a touhu pracovat, ale první velmi rychle vyčerpá své energetické možnosti, zatímco druhý, 
tím, že vkládá a předává, zmnožuje svoji energii pokaždé, kdy uvidí užitečnost svého díla.

Jedna žena si chce koupit drahou kosmetiku. 

Co v takovém případě bude předávat? 

Žena se stará o svůj vzhled, chce být přitažlivá – v těchto okamžicích 
hromadí energii, kterou následně použije.

 Kde? 

To závisí na její vnitřní hlubinné touze a přání. Pokud si přeje darovat radost z nadšení a obdivu jednomu člověku, pak „bezděčně“ obdaruje také všechny lidi v okolí. Září jako slunce, dává teplo, dává, to znamená, že v tomto okamžiku získává schopnost být průvodcem kosmickou energií do duší lidí. Mezi dávajícím člověkem a nekonečnou vesmírnou energií se vytvoří přímý spojovací kanál, zásobující všechny kolem čistou energií Světla: „Jsem šťastná, že se ti to líbí!“ Jiná žena nahromadila energii pro konkrétní cíl, aby od života nebo od určitého člověka získala pro sebe nejlepší výhody. Nic nedává, ale prodává se. Její krása je chladná a nepřitažlivá. I když má vytříbený vkus, lidé se cítí nepříjemně, mají-li s ní komunikovat, protože energetický impulz, vycházející z této krásy nám říká: 

„Je možné z vás něco získat?“ 

Nemá žádný zdroj světla, nic nemůže darovat, je to pouze obchodní výměna. Svítí pouze lampa, zažehnutá velkým přáním dostávat. Taková žena velmi brzy shoří, pohasne a nezíská nic pro svoji duši; navíc ztratí energii mladých sil. Připravujete sváteční stůl, budete mít hosty. Chcete připravit všechno lépe než přítelkyně, aby nikdo z hostů nemohl nadšeně říci: „Ano, u Světly byl stůl přepychovější než u Máši!“ Hledáte exotické recepty a sháníte neobvyklé potraviny. Všechno je velmi krásné a hosté jsou spokojeni. Ale do úplné spokojenosti a nadšení přece jen něco scházelo. Všechno jste připravovali proto, abyste získali energii z jejich nadšení, čímž jste provedli rovnocennou výměnu. Ale Máša napekla obyčejné bliny a chtěla obdarovat hosty, kteří k ní přišli. Vložila do nich radost z dávání a nic nechtěla dostat na oplátku. Každý, kdo jedl tyto bliny, jakoby zvláštním způsobem přikusoval také kousek čisté síly, proud svěží energie, darované z hluboké duše tak, že každému se zdálo, že je to nejlepší jídlo na světě. „Existuje jen jedna mouka, ale různé ruce,“ říká jedno přísloví, přičemž podtrhuje vážnost nejen mouky, ale i rukou, lidské duše, vložené do práce. Pro lidi, kteří dokáží obdarovat, je to stejné, jako když dýchají vzduch, a proto pro ně není obtížné plnit druhou (a hlavní) polovinu svého pozemského úkolu. Takoví lidé fungují jako zdroje energie. Upřímná touha dávat je skutečně nejvyšším stavem duše, je to schopnost vytvářet přímý kanál spojení mezi Vyššími silami a lidmi. Dokonce je možné říci, že skrze člověka, který je schopen dávat, posílá samotný Bůh svoji lásku k lidem. Lidé, kteří jsou zdroji energie, ve skutečnosti nevytvářejí její množství sami, ale jsou pouze průvodci nebeských sil. Je to jejich osud (pokud se lze dívat na osud jako na úkol od Boha Otce, který uložil svému synovi nebo dceři a který je vyslán na zemi). Proč se jim dostalo takového osudu, nebudeme nyní rozbírat. Řekněme si jen, že tito lidé nemají méně problémů než ostatní. Jejich problémy se však vyznačují určitou zvláštností. Všechny jsou spojeny s tím, že tito lidé neumějí nashromáždit vlastní síly a řešit vlastní karmické problémy. Přijímají vysoké energie a předávají je ostatním, a neumí – dokonce jako by se styděli – využít tuto energii pro sebe. Ovšem zbytečně! Pro ně je umění právě nashromáždit energii. Na první pohled se rozšiřování duše jeví jako zvláštnost, ale ve skutečnosti tomu tak není. Všechno má svůj vývoj. Pokud lidé dávají a neumějí nashromáždit, pak dříve nebo později začnou cítit rozmrzelost toho, že jejich vlastní problémy se neřeší. Může to v nich vyvolat dokonce i zlobu: „Pomáhám všem a mně nikdo nemůže nebo nechce pomoci!“ Ale pokud se člověk s takovým osudem naučí využívat nebeské síly jako pomoc při řešení svých problémů, pak je určitě řešit bude a zároveň bude překonávat karmu. Jeho duše se bude rozvíjet, a dokonce i rozšiřovat. V tom případě i úloha Boha Otce je splněna nejlepším způsobem. Osud bude šťastný. Jak vidíte, nashromáždění energie a její předání jsou dvě strany téhož procesu života, přičemž přehlížet nelze ani jednu z nich. 

Každému je dáno, aby se stal zdrojem energie. Někdo to více potřebuje
 v rodině, někdo v zaměstnání, v partnerství, v léčitelství. Není možmé zapomenout, 
že tento vysoký a čistý stav nelze nijak zaměnit. 

Tuto energii pociťuje každý, avšak stačí jedna lež a Světlo přestává existovat a není co darovat. Je nezbytné si také uvědomit, že v tomto vysokém stavu ducha není možné nic ztratit, tento stav vás spojí s vysokými energiemi Vesmíru.„Kdo zná míru, ten zná všechno,“ říká jedna moudrost. Dříve, než začnete dávat, přesvědčete se, zdali si to opravdu přejete, zdali se nacházíte ve správném stavu a zdali máte co předat. V životě se setkáváme s nezištnými lidmi, usilujícími pomoci všem a každému. Někdy to vyvolává nadšení, protože disponují energií, o níž jsme hovořili. A někdy, když se na takového člověka díváme, máme divný pocit. Dobrý a na první pohled nezištný člověk vyvolává naši lítost a podráždění, přání se odpoutat a rychle utíkat. V tomto případě se nejčastěji jedná o skryté energetické „upíry“. Pod maskou laskavosti a úsilí všem pomáhat se snaží přitahovat na sebe naši energii díků. Často nevědomky. Je těžké je soudit. Jsou to většinou lidé, kterým se v dětství nedostalo lásky. Celým svým srdcem se snaží být dobrými, aby alespoň nějakým způsobem nahradili tento nedostatek, chtějí získat energii lásky a poděkování za jakoukoli cenu, dokonce i za cenu ponížení. Emoce se sice dají lehce oklamat, ovšem energetické vnímání nikoliv. Pokud cítíte, že z vás někdo „odnímá“ energii, vyšlete takovému člověku své teplo a laskavost a Bůh na vás nezapomene. 

Buďte jako Slunce! Slunce svítí a zahřívá všechno kolem a nic nežádá na oplátku. 
Buďte jako Slunce a přiblížíte se k němu, pochopíte ho a stanete se něčím větším než
 jen živým tvorem na zemi, stanete se živým tvorem ve Vesmíru, živou bytostí ve Věčnosti.

Neutrální pozice

Neutrální energetická pozice je spojena s ochranou a uchováním energie. U každého člověka 

jsou v jeho životě okamžiky, kdy by neměl vstoupit do energetické výměny s lidmi v okolí. 

V následujícím přehledu uvádíme jejich stručnou charakteristiku:

• když cítíte, jaký je rozsah vašich sil, a víte, že napětí

je na hranici; víte, že odpočinek je nezbytný

• když cítíte přítomnost „upíra“ a nechcete ho „krmit“

• když o sobě nechcete poskytovat žádné informace

• když jste podráždění nebo nazlobení a nechcete,

aby se vaše negace dostala do okolí; chcete se

s tím vyrovnat sám

• když na sobě cítíte psychický tlak a chcete si zachovat

svoji energetickou svobodu

Každý člověk má právo vstupovat do vzájemného energetického působení s okolním světem nebo z něj vystoupit. Toto právo bychom u každého člověka měli ctít.

Připomeňme si:

jsem svobodný natolik, nakolik uznávám svobodu okolí, včetně svobody, že mohu udělat chyby! Uvěřit tomu, že je potřeba se někdy „ukrýt“, není problém. Ale mnohem obtížnější je naučit se „zavírat“ a přitom být neutrální. Velmi často si myslíme, že „jsme se zavřeli“, ale místo toho jsme vysunuli trny a nepozorujeme, jak projevujeme agresi ve vztahu ke všem, kteří se nacházejí kolem. 

Jak se tedy dostat do neutrální energetické pozice? 

Co udělat, abychom nenarušili harmonii světa ani harmonii svého vnitřního prostoru? 

V energetice se tento stav nazývá střední režim vnímání, v psychologii se označuje jako uzavření se do sebe, v ezoterice se blíží pojmu meditace. Je to změněný stav vědomí, který v každodenním životě není pro člověka běžný. Když jsme bdělí a nacházíme se v tomto stavu, náš mozek začíná pracovat tak, jako bychom „se vzdálili“ okolnímu světu. Zároveň však kontrolujeme všechny své projevy a naše vnímání informace je mnohem hlubší, protože jsme schopni vzít si pro sebe to nejdůležitější. Šetříme energii, ale přitom vidíme svět mnohem jasněji a zřetelněji a více sami sebe chápeme. 

Jak se do takového stavu dostaneme? 

Nejdříve je důležité, abyste si to zkusili sami, 

aby vás nikdo nerušil a nic vás nerozptylovalo.

ÚRYVEK Z KNIHY ► Jak změnit svoji karmu ► EL TAT

ODKAZ NA KNIHU ► JAK ZMĚNIT SVOJI KARMU

ANOTACE

Kniha se zabývá vzájemnými vztahy mezi lidmi, energetickou výměnou, která probíhá na úrovni karmy, a výsledky této výměny. Jestliže vnímáme cizí energii, můžeme ji buď přijmout a žít s ní, nebo ji odmítnout a snažit se ji překonat. Silou rozumu jsme schopni přeměnit negativní energii na pozitivní, zmírnit agresi, na zlo neodpovídat zlem, ale také účinek zla zcela zrušit.

ZLATÁ DUŠIČKA 02.03. 2014

► OČISTA A OZDRAVENÍ ►

Tento čas je vymezen hrám. Tak, jako malé děti jsou nezkažené, čisté a hravé, přístupné všemu, co k nim přijde, tak i vy byste měli prožívat tento čas. Jste spojeni sami se sebou, stále častěji nacházíte cestu, díky které se dostáváte z problémových situací. V této chvíli začíná vše kvést. Příroda se začíná probouzet. A s ní také vy. Máte před sebou chvíle úžasů nad tím, co uvidíte, když otevřete oči dokořán, jakmile se probudíte. Až uzříte tu nádheru. Jarní příroda vás bude velice inspirovat k pobytu venku, k očistě těla i duše. Tento čas je opět obdobím probouzení, obracení se do svého nitra, časem zrození nového, ale také uzavírání vyřešených problémů, časem odpočinku a nového pohledu na svět kolem sebe. Člověk jako bytost láskyplná se navrací do svého nitra, uvědomuje si pomíjivost života, ale také velkorysost vesmíru a přírody, mnohdy svou nedokonalost jako bytosti zde na Zemi. Přesto však, lidé Země, jste stále více vedeni k tomu, abyste přes veškeré problémy pokračovali dále ve svém postupu, abyste chránili své bližní, svou matku Zemi. Abyste čerpali energii, která vám pomůže k vlastnímu ozdravění. Očista a ozdravení je téma těchto dní. Neboť i sama Země neustále kráčí dále, odhazuje svou zátěž. Přesto, že je v tomto procesu také unavena jako vy sami. Tento čas vybízí k vzájemnému setkávání a sdělování vlastních zkušeností, porovnávání toho, co jste prožili a zvládli. Je tu doba pro zhodnocení a také uzdravení fyzického těla předtím, nežli budete nuceni opět nastoupit k další cestě, která vás opět může vyčerpávat a zároveň osvobozovat od nátlaku mysli, ale také nátlaku a manipulací lidí kolem vás, vaší společnosti. Nyní, lidé Země, jste připraveni na chvíli odlehčit své životy a užívat si radost a pohodu. Učit se být znovu dětmi. Milovat nepodmíněně a být důvěřiví v sílu Vesmíru a v sílu tvůrce ve vás samých. Dovolte si uvěřit, že vy sami jste schopni změnit váš svět. Dovolte si vypnout a nalézt cestu k radosti a pochopení. Jste stále bytosti s velikým potenciálem, pouze omezeni ve svém prostředí. Uvědomte si, že vaše realita je velice zkreslená, že pohled, kterým se díváte, je velice omezený. Je zde nepřeberné množství možností. Stejně tak, jako je před vámi nepřeberné množství cest, po kterých můžete kráčet. Naučte se vnímat svobodu skrytou za pláštěm toho, co musíte a k čemu jste nuceni. Neboť vždy máte na výběr. Jste zde, abyste pochopili, že lze cokoli, co si zamanete. To, co vás omezuje, jste pouze vy sami. Jakmile toto pochopíte, již nikdy více se nebudete cítit nesvobodni. Budete volní jako ptáci. 

Milujeme vás a jsme s vámi….

► ZLATÁ DUŠIČKA

► NOVÁ ZEMĚ 2010

Sjednocení - ZRCADLO DVOJPLAMENE

Poselství Dvojplamenů (Dvoupaprsků) pro všechny, kteří dosud nenašli toho správného partnera/ partnerku. Pro všechna srdce, která touží po naplnění, ale rozum pochybuje a zrazuje:

„Už nemá cenu začínat další vztah. Pořád to samé. 

Jaký to má smysl?! 

Je lepší zůstat sám. nebo… 

Proč něco měnit? 

Tolikrát jsem to zkoušel/a a marně. Už takhle spolu dožijeme… “

Každý člověk byl v okamžiku Stvoření Bohem stvořen se svým Dvojplamenem, druhou polovinou sebe. Každý pár Dvojplamenů („dva, kteří jsou jedním“) je jedinečnou a individuální buňkou v Božím Srdci se svojí vlastní vibrační signaturou. Každý pár je jednou bytostí avšak se dvěma proudy vědomí – Posvátným Mužstvím a Posvátným Ženstvím. Není to o pohlavích v pozemských lidských tělech (ani nezbytně o tělech na Zemi), ale o velkolepých silách či elektrických proudech Stvoření.

Váš Dvojplamen je nedílnou a celistvou součástí vašeho vlastního energetického pole, který je a vždy byl společně vámi. Nikdy jste nebyli oddělení od svého Dvojplamene, ani byste nemohli být. Byli jste stvořeni společně a jste tou stejnou energií. Tady na Zemi většina z nás ztratila vědomí o tomto našem Dvojčeti, ale naše srdce se nyní otevírají během transformace, která se nyní v našem světě uskutečňuje a my pociťujeme dychtivou touhu nikoli pouze po vztahu na Zemi, ale i po znovusjednocení s druhou částí nás samých.

Vlastnosti Dvojplamenů

♥ Když jste otevřeli své srdce energii vašeho Dvojplamene, cítíte Lásku,
 jakou jste nikdy předtím nezažili.

♥ Objevují se pocity důvěrnosti a něčeho známého, které jsou naprosto nepopíratelné. 
On nebo ona je vaším dokonalým zrcadlem!

♥ Tento pocit „zamilovanosti“ prožíváte neustále, a proudí vámi vlny extáze a blaženosti.

♥ Vaším srdcem proudí Láska k vašemu Dvojplameni a odevzdání se 
vašemu Dvojplameni se stává tou nejdůležitější věcí ve vašem životě.

BŮH VYHLÍŽÍ TY, KDO VŽDY CÍTILI SVŮJ DVOJPLAMEN VE SVÉM SRDCI – TY, KDOŽ SE VĚNUJÍ NAVRACENÍ TOHOTO SVĚTA ZPĚT K LÁSCE.

Jestliže čtete tento text, Bůh vás volá.

Bůh vás žádá, abyste právě nyní řekli „Ano!“ spojení se svým Dvojplamenem na úrovni vědomí, skrze své srdce a, pokud to bude vaším přáním – nalezení dokonalého odrazu vašeho Dvojplamene zde na Zemi. Rovněž si můžete svůj Dvojplamen přitáhnout skrze člověka, se kterým jste a Lásku, která mezi vámi je, použít k tomu, aby se stala průchodem, skrze který Bůh osvobodí zamrzlá srdce lidstva.

Bůh svolává páry Dvojplamenů k sobě, aby mohl použít jejich společné srdce k navrácení tohoto světa k Lásce mnoha vzrušujícími způsoby. Jste to vy? Jste připravení zasvětit své srdce, svůj život a vše, čím jste, Lásce? Prosím, čtěte dále a objevte úžasný Boží plán, jehož vzor je vytvořen těmi, kteří již řekli „Ano!“ Lásce. Tito lidé se společně setkali nejdříve v srdci a na úrovni vědomí, a poté ve hmotném světě.

Láska Dvojplamenů

♥Dvojplameny ztělesňují energie Stvoření, Posvátného Mužství a Posvátného Ženství.

♥Dvojice Dvojplamenů je jednou buňkou v Božím srdci.

♥Společné srdce Dvojplamenů nebo Spřízněných duší je průchodem, přes který
 je doručována Boží Láska k veškerému Stvoření.

♥Boží Láska k nám přichází v každém přítomném okamžiku
 v tepech srdce, ze kterých sestává veškerý život.

♥Znovusjednocené páry Dvojplamenů pociťují tyto tepy srdce jako společnou extázi.

♥Dvojice Dvojplamenů nejen předávají Boží Lásku, ale 
vytvářejí Lásku novou, aby ji přidali k této Boží Lásce.

♥Žhnoucí vášnivá Láska, kterou Dvojplameny sdílejí, může opravdově rozehřát
 zamrzlá lidská srdce a může napomoci Bohu navrátit lidstvo k Lásce.

Srdce dvojplamene

♥Když se setkáte se svým Dvojplamenem na úrovni vědomí, dokonce i před jakýmkoli setkáním, při kterém by vám váš Dvojplamen byl ukázán ve hmotné realitě, začínáte vytvářet společné Srdce dvojplamene.

♥Toto Srdce dvojplamene je mocným nástrojem k navracení tohoto světa k Lásce. 

Cokoli nebo kdokoli je přiveden do Srdce dvojplamene, je přiveden přímo 

k Bohu a tím navrácen k Lásce.

♥Bůh vás žádá, abyste se zavázali, že se setkáte nejdříve na úrovni vědomí, 

abyste společně vytvořili toto Srdce dvojplamene, předtím než se společně setkáte 

ve hmotném světě.

♥Tak se na spirituální úrovni vytvoří pevná základna Lásky pro tento vztah.

Srdce vs. ego

♥ Proč je tak důležité vystavět vztah Dvojplamenů na úrovni vědomí?

♥Většina vztahů na Zemi jsou vztahy založené na egu, na starých vztahových

 vzorcích, na strachu a povrchním posuzování.

♥Ego vždy vytváří oddělenost a představuje to, co zde na Zemi uzdravujeme.

♥Ego nás udržuje odchýlené od Lásky a brání nám, 

abychom byli pravdivě ve svém srdci.

♥Srdce dvojplamene je tak mocné, že dvojice musí být odhodlána k

 životu na úrovni srdce a nikoli ega, pokud si přeje opravdový vztah Dvojplamenů.

♥Setkání na úrovni vědomí staví základy na Lásce a opravdovém vztahu 

na úrovni srdce dříve než by při setkání ve hmotném světě mohly vyvstat 

jakékoli možnosti pro povrchní hodnocení.

Setkání nejdříve na úrovni vědomí

♥ Každý už zažil něco, co nazýváme intuicí. Je to vědění srdce, které obchází mysl. Setkání na úrovni vědomí je uvědomění si svého Dvojplamene v rovině ducha, ve svém srdci, v úrovni vědění.

♥ Energie Dvojplamene je tak mocná, že soustředěním se na své Dvojče, přivoláváním jej nebo jí k sobě a posíláním Lásky z hloubi vašeho srdce, se můžete velmi rychle přesunout do nádherného vztahu v oblasti vědomí.

♥Brzy budete cítit Srdce dvojplamene, které spolu vytváříte.

♥Poté, s oboustranným souhlasem, začnete společně fungovat a konat z vašeho Dvojplamenného srdce a budete rozdávat Lásku, nikoli pouze jeden druhému, ale veškerému životu.

♥Toto vás, jakožto dvojici Dvojplamenů, navrátí k proudu Stvoření, které spočívá v dávání. To, co dáte, se k vám vrátí a váš vztah coby Dvojplamenů bude úžasným způsobem růst.

Přivedení světa zpět k Lásce

♥ Možná, že jste ve svém životě prožili spoustu zkušeností, které se v daném

 čase jevily jako negativní, obtížné nebo dokonce traumatické. Nyní, jakmile

 se setkáte se svým Dvojplamenem, začnete tyto zkušenosti chápat 

zcela novým způsobem.

♥ Jednou ze součástí Božího plánu pro nás bylo, abychom zakusili každý 

aspekt lidského života a jakmile se setkáme s naším Dvojplamenem, můžeme poté

 použít naše Srdce dvojplamene, aby přivedlo všechny tyto zkušenosti anti-Lásky 

zpět k Bohu a tím zpět k Lásce.

♥ A tak nyní můžete vidět jak vše, čím jste prošli, bez ohledu na to, jak to bylo 

obtížné, mělo svůj důvod. Se svým Dvojplamenem to budete přivádět zpět k Bohu 

a společně s vámi tak dle zákona rezonance budou přiváděny k Bohu všechny

 podobné zkušenosti na této planetě.

Zrcadlo dvojplamene

Dvojplameny byly Bohem stvořeny jako jednotka Stvoření, jedna bytost ztělesňující Lásku pro druhou. Takže váš Dvojplamen je dokonalým zrcadlem Lásky, kterou jste tak, jak vás Bůh stvořil, avšak nesoucí opačný náboj (božské Mužství nebo božské Ženství). Jsouce dvě poloviny toho samého srdce, jakmile pohlédnete na svůj Dvojplamen, vidíte sami sebe.

 A tak Dvojplameny vždy jeden druhému zrcadlí „stav vašeho srdce“.

Podle zákona rezonance, se Dvojplameny nemohou sejít dokud se nejsou schopni setkat jeden s druhým v dokonalé Lásce. Toto by bylo obtížné pro většinu lidí na Zemi. Avšak s výjimečným svolením Boha, se zde nyní Dvojplameny nebo Spřízněné duše mohou dát dohromady ještě předtím, než je každý z nich schopen žít dokonalou Lásku. To je pro nás něco vzrušujícího a znamená to obrovskou naději a příslib pro tento svět.

Je důležité, abyste pochopili, že váš Dvojplamen je vždy vaším zrcadlem. Takže pokud si k sobě přitáhnete někoho, kdo je odrazem vašeho Dvojplamene a máte ve svém srdci přesvědčení, která jsou založena na egu nebo na strachu, tak se tyto před vámi rovněž objeví v reflexi vašeho Dvojplamene. Jakmile Dvojplameny řeknou „Ano“ Lásce a přitáhnou se k sobě, jsou tři věci, které jsou kriticky důležité.

Zaprvé, každý musí být hluboce a zcela zavázán k tomu, aby uznal jeho nebo její stará ego-přesvědčení a znovu a znovu se přesouval na úroveň srdce a aby každé toto staré přesvědčení odevzdával Bohu, aby je mohl transformovat. Bůh nám dal meditaci Rozpouštění překážek pro otevření srdce k tomu, aby nám pomohla rozpustit tato stará přesvědčení v našich srdcích. Je dostupná zde :   ►
http://dotekyreiki.webnode.cz/news/meditace-k-rozpousteni-prekazek-k-otevreni-srdce/

Zadruhé, oba v páru musí být odhodlaní vidět sami sebe společně jako jednotný celek, dávajíce přednost Lásce před egem. Například, pokud jeden z nich upadne do strachu na základě nějaké staré vztahové záležitosti, je tato situace určená oběma. Jako pár musejí nazírat reakci ega jako něco, co není tím, kým skutečně jsou, jako něco, co není skutečné a jako něco, co mohou transformovat. Jestliže to nemůže jasně vidět ten, kdo se nachází ve strachu, ten druhý musí vždy setrvat v srdci a dávat svému partnerovi nejčistší Lásku.

Zatřetí, dvojice Dvojplamenů musejí denně, dokonce každou hodinu, odevzdávat svoji vůli Bohu a udržovat svoje zaměření se na Lásku a důvěřovat Bohu, aby je mohl přenést „skrze závoj“ do dokonalé Lásky. Z Poselství od Boha: “ Jestliže dvojice společně udržuje svoje soustředění na Mě, mohou se velmi snadno posunout do Lásky“. „Dvojice Dvojplamenů je společně zaměřená na Mě, protože na co se zaměřují, tak to tvoří; a tak byste měli činit. Jakmile se tedy “ v tomto světě“ Dvojplameny nebo Spřízněné duše setkají, jejich počáteční zaměření je jeden na druhého. Ale poté co jejich setkání otevírá jejich srdce, musí být toto otevření srdce použito k tomu, aby oba dva společně obrátilo ke Mně. Dvojice, která společně dává a která je zaměřená na Mě, je k dispozici opravdové Lásce a důkazem toho bude pocit extáze a to, že vše kolem nich bude vyjádřením jedinečné pravdy Lásky.“

Z poselství Lásky

POSVÁTNÁ SEXUALITA

„… mluvíme o jednotě Lásky, kdy se vaše srdce uvnitř vás otevírá tak široce až to vypadá, že se roztrhne. Kdy se z vás ve vlnách pouze vylévá Láska k vašemu partnerovi. Kdy jste naplnění touhou po tom, aby váš partner nějakým způsobem věděl, jak moc ho nebo ji milujete. Kde mizí hranice vašeho těla, když společně splýváte a stávate se jedním.

Kdy vás vyvrcholení při vašem milování vymrští z vašeho těla a rozšíří vaše bytí do nejvznešenějších nebes a holubice Míru jemně usedne na vaši hruď. 

Kde prožitek takovéhle Lásky je balzámem pro vašeho ducha a vnáší pořádek do vašeho života. Kde cítíte, že všechny dosavadní dny na zemi a všechny obtížné překážky, které jste museli zdolávat, absolutně a zcela stály za JEDEN JEDINÝ OKAMŽIK LÁSKY jako je tahle.

A kde poznání této Lásky je tak mocné, že tato Láska je důkazem pro každou část 

vaší bytosti, že Já, Bůh, existuji a miluji vás, protože jsem vám daroval 

takovouhe úžasnou a extatickou radost.“

Důvěřujte Lásce. Celým svým srdcem. Celou svojí duší. Protože když důvěřujete Lásce,

 důvěřujete své vlastní nejvyšší přirozenosti. Když důvěřujete Lásce, říkáte „ano“

 přijímání všech darů vaší lidskosti, všech darů vašeho božství. Vše, co jsem učinil je Láska.

 Když důvěřujete Lásce a pouze tím, když důvěřujete Lásce opravdu říkáte „ano“ životu!

Z Poselství od Boha

Vstupte do úrovně srdce

Pokud jste připraveni, s Božím vedením, si prosím nahlas přečtěte následující prohlášení.

“ Rozhoduji se otevřít svoje srdce. Říkám „ano“ Lásce.

Odevzdávám svoji vůli do Vůle Boží.

Říkám „ano“ svému Dvojplameni a zahajuji proces přitahování 

svého Dvojplamene do mého vědomí, do mého srdce a do mého života.“

► ZDROJ