JAK SE VYSVOBODIT Z KARMY

Skutečnost je paradoxní. Člověk se tedy teprve musí vydat na cestu hledání. Nejprve si musí definovat, co vlastně hledá. Pak započne hledání, ale když se ho v určité době člověk nevzdá, nemá šanci nic nalézt. Hledání se však nemůže vzdát dříve, než najde to, co hledá. Kdo zůstává hledajícím, nikdy se nestane nálezcem. Hledající věčně hledají. Nálezci stále nacházejí. Tedy, nejprve začneme hledat a stáváme se hledajícím. Pak se staneme nálezcem, a to tím, že přestaneme hledat. Tím, že pochopíme, že jsme byli po celou dobu u cíle. Není nic, co bychom mohli hledat. Tehdy jsme našli a můžeme se vzdát dalšího hledání.

Abychom se dostali do této reality,postačí, když budeme jen upadat do svého klidu.

To byl další krok na naší cestě. Každý krok vždy hned prakticky uskutečni.

Prožij někdy, co pro tebe znamená: Budeš jen tak upadat do vnitřního klidu. Klesáš do svého nitra. Je to jako upadat do spánku, jenže nyní přitom upadáš do jasné a zářivé čistoty, upadáš s plným vědomím do klidu myšlenek, neovlivňován více emocemi a vzory chování.

Jsi venku. Jsi dva metry velký a nyní existuješ v podobě energetického pole, kterým jsi, upadáš do vnitřního klidu. V této jasnosti se může projevit i tvé ego jako osobnost, ovšem ty se s ním neidentifikuješ. Je pouze tvým nástrojem.

Když medituješ, ba dokonce i když se nacházíš uprostřed té nejkrásnější meditace, kterou jsi kdy zažil, v té nejhlubší či nejvyšší meditaci, ať už ji nazýváš jakkoliv, uvědom si, kdo tu medituje. 

Je to tvé ego, kdo jiný ? 
 JÁ nemedituje.

Takže ani ta nejkrásnější meditace tě nedovede za hranice tvého ega, protože vždy je tu někdo, kdo medituje. Tvá osobnost, tvé ego. 

Když budeš sám sebou, k čemu bys chtěl meditovat, 
čeho bys chtěl  dosáhnout, kam by ses chtěl dostat ?

Do této prázdné jasnosti vstupujeme nepozorovaně několikrát denně. Například pokaždé mezi výdechem a nádechem. V tomto nepatrném okamžiku existuje přestávka, prázdné místo. Také mezi dvěma myšlenkami je nepatrná přestávka. Neboť dvě myšlenky nemohou existovat najednou. Musíme se nejprve zbavit jedné, abychom se mohli věnovat druhé. Mezi nimi je přestávka. V této přestávce se nachází »nic« – tedy skutečnost. Všechno naše spontánní jednání má původ v této přestávce. Znamená to, že tyto okamžiky už dobře znáš, jen jsou velmi krátké. Nyní můžeš s plným vědomím upadnout do této prázdné jasnosti či jasné prázdnoty. Ověř si, zda jsi stále ještě uvnitř.

Z této jasné prázdnoty může vzniknout spontánní jednání. Tehdy jsi v neustálém souladu se sebou samotným. Nemusíš už uvažovat, zda to či ono je správné. Neboť jakmile začneš uvažovat, už je to falešné. Setrváváš v této jasné prázdnotě. Kabriolet, neomezený prostor – to je tvé vědomí. Jednáš z této jasné prázdnoty. Jednáš z nicoty, spontánně, opravdově, upřímně, autenticky. Je to čisté jednání, jsou to činy bez následků. Jednání tu už vlastně není. Není tu žádné ego, které by něco chtělo, které by mělo své záměry.

Ego nese zodpovědnost. Vědomí, které jedná ze sebe, nenese žádnou zodpovědnost, žádné důsledky, nevytváří žádnou karmu. Karma přece znamená čin, něco, co je vytvořeno. Vytvořeno kým ? Někým. Dokud je tu ten někdo, ego, osobnost, která něco dělá, která si něco myslí, nějak jedná, vzniká nevyhnutelně i karma.

Když tu ten někdo už není, není tu již nikoho, kdo by mohl vytvářet karmu. Pak se nacházíš na úrovni čistého konání, konání bez následků. Za své dobré činy nedostaneš žádnou odměnu. Jednoduše si kráčíš svou cestou. Děláš prostě konzistentní věci. 

Dělat konzistentní věci – to je zároveň i tvá jediná odměna.

Jako tvůrce-stvořitel máš všechno, co potřebuješ. Pokud ne, proneseš slovo a necháš je realizovat ve světě projevů.

 Jakou odměnu bys ještě chtěl ? 
 Co by sis počal s dobrou karmou ? 

 Musel bys přijít, abys mohl přijmout dobrou karmu.

Od tohoto okamžiku jsi skutečně svobodný.

Uskutečni celý postup ještě jednou: Vystupuji tedy. V podobě energetického pole přerůstám své hranice. Už nejsem ve svém těle. Mé tělo je ve mně. Vyhlížím ze svého kabrioletu a nacházím se v bezhraničnosti neomezeného bytí – v tichu. Jednám spontánně -jsem na úrovni čistého jednání, ve sféře jednání bez následků. Všechno je v pořádku, všechno je konzistentní. V každém okamžiku. Jsem nezávislý na karmě a na koloběhu znovuzrození.

Nebyl bys zde, kdyby sis byl příčinně nevytvořil šanci, že to by mohla být tvá poslední inkarnace.

Dokud budeš jednat z této nicoty, budeš svobodný. To znamená, že skutečné svobodný budeš teprve tehdy, když se zbavíš své touhy po svobodě. Neboť svoboda je konceptem. Jen nesvobodný může přemýšlet o svobodě, může si přát svobodu, může si svobodu vytknout jako cíl.

Svobodný neví o tom, že je svobodný. Nezná nic jiného, nezná opak tohoto stavu. Je prostě svobodný. Neříká tomu tak. Vůbec nijak to nepojmenovává. Pro něj je to normální stav. On je.

Dokud chováš ve svém vědomí svobodu, nejsi svoboden. Také nicota je konceptem, představou. Také osvícení je představou a tedy konceptem.

Teprve když se odpoutáš od toho všeho, získáš svobodu. Přestaň tedy toužit po osvícení. Přestaň chtít stát se mistrem. Neboť dokud se ještě chceš stát mistrem, nejsi žádným mistrem. Jsi mistrem teprve tehdy, když jsi prostě mistrem. A o tom, kdy se tak stane, rozhoduješ jen ty sám.

► Úryvek z knihy ► Probuzení do skutečného Bytí ► Kurt Tepperwein

©2014 připravila ► ALENA P. pro svůj blog ►  http://alenapundy.blogspot.cz

► VLOŽENO NA ŽÁDOST ČITATELE ► PŘIŠLO MI EMAILEM