POSELSTVÍ NA ÚNOR ► SRI CHINMOY

Je jen jedna věc, kterou se máš v životě naučit: musíš na sebe myslet tak, 

jak na tebe myslí Bůh – jako na jiného Boha.

- 1. února -

Když jsem vší pokorou, nepodceňuji ani nepřeceňuji svůj život. Co dělám je to, že posuzuji svůj život přesně tak, jak ho posuzuje můj Pán Nejvyšší.

Pokora je tou nejněžnější, nejměkčí, nejmírnější a zároveň nejplodnější půdou v nás. 
Podívejte se na Matku Zemi. 

Může být někdo nebo něco tak pokorné, jako Matka Země? 

Matka Země nás nese, přijímá od nás všechny útoky, vede nás. Je veškerou láskou, veškerým soucitem, a zároveň veškerou silou. Avšak když pohlédneme na Matku Zemi, první, co nám přijde na mysl, je pokora. Vidíme ji, když oceňujeme přírodu a přírodní krásy všude kolem nás. Jak pokorné jsou! Čím pokornější někdo je, tím větší je jeho síla.

Chystáš-li se běžet do Nebe, poraž nejprve svou pyšnou mysl svým pokorným srdcem.

-2.února -

Bůh není něco, co můžeme získat z vnějšku. Bůh je právě to, co může být odhaleno zevnitř.

Co míníme duchovním životem? 

Míníme tím život inspirace, aspirace a vnitřního spojení. Když dokážete několik minut meditovat, mysl se nestává obětí pochybností, nečistých myšlenek a nezdravých představ. Jestliže skutečně a opravdově přijmete duchovní život, uvidíte, že mrknutím oka se většina vašich potíží nejen zmenší, ale zmizí. Je tomu tak proto, že ve vašem duchovním životě je nezměrná síla, kterou ve svém vnějším životě nemáte. Když tato nezměrná síla vyjde do popředí, vnější život se automaticky odevzdá životu vnitřnímu. A když se odevzdá, není to z donucení, ale ze spontánního vnitřního pocitu. Odevzdává se s radostí, neboť cítí, že v odevzdání samém získává plnou sílu a veškerou blaženost vnitřního života.

Co potřebuješ každý den časně ráno, je pár tichých a sebedávajících okamžiků s Bohem.

-3.února -

Překážky tě činí dynamickým. Překážky tě nutí mít oči doširoka otevřené. Překážky tě učí významu trpělivosti. Překážky tě obdařují vírou v sebe sama. Překážky otvírají tajné dveře, kterými můžeš spatřit konečné budoucí naplnění Boží Vůle.

Nezabývejme se zklamáním a utrpením. Ano, existuje, snažme se však snést shůry Boží Milost. Pokud Bůh sám chce nést naše utrpení, pak budeme šťastní. Dokonce i když nevezme naši bolest, přesto můžeme nechat proud Jeho Milosti a Soucitu, aby do nás vstoupil. Tehdy okamžitě osvítí všechna naše utrpení, zklamání a překážky.

Dokážeš čelit světu každý den, jestliže se časně zrána budeš modlit a rozmlouvat s Bohem o svých životních problémech.

-4.února -

Snášet údery života pevně a klidně znamená plně zažít nevyrovnatelný klid mysli.

Utrpení nebudeme zvát, zdaleka ne. Avšak přijde-li, musíme v něm vidět existenci Boha. Když nebudeme Boha oddělovat od utrpení, pak se náš vlastní životní dech a Boží Soucit setkají. Jinak nedovolujeme Božímu Soucitu, aby se dotkl našeho životního dechu, nevidíme Boží existenci ve všem. Říkáme, že Bůh je všude. 

Je-li Bůh všude, není také v utrpení? Není Bůh ve zklamání? 
Je tak slabý, že musí být jen v Nebi, a ne v naší bolestivé, pozemsky spoutané exis-tenci? 

Když trpíme, Bůh je zde. Musíme vidět Jeho Tvář, a ne tvář utrpení, které nás mučí. Dokážeme-li to, dokážeme-li vidět Tvář Boha ve všem, pak uvidíme, že utrpení a zklamání nemohou existovat. Musí se proměnit v radost, neustálou radost, neboť náš sladký Otec, náš láskyplný, soucitný Otec je ve všem, aby nás chránil a zachraňoval.

Nevyhýbej se jim, ale přeměň věci, které potřebují přeměnu.

-5.února -

Celková přeměna lidské přirozenosti musí nevyhnutelně postupovat rychlostí želvy.

Svět je plný soutěžení. V běžném životě neustále soutěžíme. Já soutěžím s vámi, vy soutěžíte se mnou. Neustále soutěžíme. V duchovním životě však takovéto soutěžení nesmí být. Ve vnitřním životě není žádné soutěžení. Jste jen vy a Bůh. Má-li tu být nějaké soutěžení, pak ať je mezi vámi a vaší nevědomostí.

Pokaždé když klopýtneš, vstaň!
Pak se usměj a kráčej dál pomalu, jistě a neomylně po cestě aspirace.

-6.února -

Ten nejrychlejší pokrok uděláš s pomocí dvou věcí: Božího Oka Soucitu a své nadšené mysli.

Jak rychle dokážete opustit svou nevědomost a jít ke svému vlastnímu Cíli?

 Soutěžit, je-li to vůbec nutné, bychom měli jen proto, abychom spatřili, jak daleko za sebou jsme nechali nevědomost a nedokonalost a jak rychle běžíme ke svému Cíli. Ať jsou zde dvě strany: jedna – strana dokonalosti; druhá – strana nedokonalosti.

 Jak rychle běžíme od nedokonalosti a nevědomosti na pozitivní stranu dokonalosti, pravdy, 

světla a blaženosti? 

To by mělo být naším soutěžením, a ne rivalita s ostatními.

Tvůj cíl není zde; je daleko za. Neodpočívej ani neztrácej nadšení. Bůh chce, abys každý den běžel ultramaraton a odhalil tak úžasnou schopnost běžce–hledajícího Boha.

-7.února -

Od časů nepamětných se historie zabývala tyrany a osvoboditeli. Zanedlouho se bude muset vážně zabývat tvořiteli míru.

Jsou dvě války, vnitřní a vnější. Vnitřní válka je válka, kterou vede naše vnitřní bytost či duše proti omezení, nevědomosti, pochybnostem a smrti. Vnější válka je válka, kterou vede člověk proti člověku, národ proti národu. 

Otázkou je: kdy a jak mohou tyto války dojít konce?

 Vnější válka může skončit, jen pokud jako první ustane vnitřní válka. To znamená, když vnitřní bytost či duše porazí nevědomost, strach, pochybnost a smrt, pak ve vnějším světě nebude žádná potřeba vést válku. Válčíme, protože hluboko uvnitř nás je disharmonie, strach, úzkost a agresivita. Až bude hluboko uvnitř nás mír, radost, hojnost a naplnění, nebudeme zvát válku. Vnější válka skončí, až se rozhodne ve vnitřní válce. Obě války skončí a nutně musí skončit procesem lidské evoluce.

Vnitřní prožitek míru je nejvyšší nezbytností člověka. Vnitřní prožitek míru je transcendentální krásou člověka. Vnitřní prožitek míru je absolutní skutečností člověka.

-8.února -

Osvobození znamená svobodu od strachu, svobodu od pochybností, svobodu od nevědomosti a svobodu od smrti.

Jakmile přijdete na tento svět, stanete se kořistí nevědomosti, strachu, omezení a pochybností. Avšak skrze naše duchovní cvičení a vnitřní život vstupujeme do vědomí Božskosti. V něm začínáme růst a přijde den, kdy budeme zcela pevní v duchovním vědomí vnitřního života. Nyní jsme polapeni nevědomostí, libujeme si v potěšení nevědomosti, avšak zasvitne den, kdy budeme naprosto osvobozeni od nevědomosti, a v okamžiku, kdy budeme osvobozeni od nevědomosti, budeme osvobozeni nadobro.

Bůh pro tebe stvořil aspiraci. 

Nemůžeš si pro sebe vytvořit odhodlání, tak aby aspirace, kterou ti Bůh dal, a tvé vlastní 

odhodlání mohly provždy zničit tvůj život temnoty?

-9.února -

Každý den se připrav na příchod svého Nejvyššího Pána oduševnělou modlitbou svého srdce a míruplnou meditací svého života.

Člověk může být zcela odevzdán Bohu a přesto být zodpovědný ke svým pozemským potřebám, avšak jen v souladu s Božím Světlem. Cítí-li Bůh, že potřeba je skutečná, pak může tuto potřebu snadno uspokojit. Pomyslných potřeb a požadavků je nespočetně mnoho, avšak naše skutečná potřeba je jen jediná: osvícení. Je-li osvícení něčí skutečnou potřebou, Bůh přirozeně tuto opravdovou potřebu uspokojí.

Klepej na bránu svého srdce, abys spatřil Boha a cítil Boha. Klepej na Bránu Božího Srdce, abys vstoupil do Pokoje Jeho Srdce a usedl v něm s největší radostí, láskou a vděčností.

-10.února -

Sebeovládající se člověk se usmívá a usmívá přívalům divokého pokušení.

Člověk je ve svém vnějším životě nebo ve svém vnějším úspěchu velmi omezený. Avšak když stejný člověk vstoupí do nejvnitřnějších skrýší svého srdce, cítí, že je tu cosi, co se neustále snaží rozpínat. Je to vědomí. Toto vědomí ho spojuje s Nejvyšším Absolutním. Vědomí nás vždy vítá. Je to ve vědomí, kde vzýváme, získáváme a nabízíme nekonečný mír, světlo a blaženost. Obyčejný člověk nemá vládu nad svým vědomím. Avšak duchovní člověk ho dokáže ovládat. Snaží se vést lepší život, vyšší život, a snáší tak shůry do temnoty současného světa světlo světa, který je Za.

Duchovní žebřík má mnoho příček. Teď stojíš na příčce upřímnosti. 

Nepostoupíš-li však k příčce odhodlání, jak chceš kdy vystoupat vzhůru?

-11.února -

K plavbě přes nebezpečná moře svého života zvu svého přítele mír, aby mi pomáhal na mé lodi.

Mír je založen na lásce: lásce k lidstvu a lásce k Bohu. Mír je také založen na nelpění. Žádná žízeň po zisku, žádný strach ze ztráty – hleď, mír je tvůj. Mír je založen také na zříkání se. Toto zříkání se není zříkáním se světského vlastnictví, ale zříkáním se omezení a nevědomosti. Takový mír je pravým mírem, který není narušen řevem světa, vnitřního ani vnějšího.

Dokážeš-li milovat Boha a projevovat Boha vždy způsobem Jemu vlastním, 

pak Bůh sám ti věnuje své vlastní neproniknutelné brnění míru a blaženosti.

-12.února -

Život ega a materiálního úspěchu nakonec selže. Život, který ukázňuje sám sebe, život, který má vyšší volání, vnitřní volání, může sloužit lidstvu nanejvýš plodně. 

Oddaná služba Bohu je skutečný život.

Přijměme vnitřní život, duchovní život. Omyly na naší cestě jsou nevyhnutelné. Úspěch bez úsilí je nemožnost sama. Žádná práce, žádný pokrok. Zkušenost musíme přivítat, neboť bez zkušenosti se nemůžeme ničemu naučit. Zkušenost může být buď povzbuzující nebo odrazující. Avšak je to zkušenost, co nám ukazuje pravý význam samotné naší existence.

Můj Pane, teď, když přijímám své porážky a své neúspěchy jako součást Plánu 

Tvé Kosmické Vize, jsem neobyčejně štastný.

-13.února -

Začneš-li s úsvitem aspirace svého srdce, pak se jistě budeš těšit ze dne pokroku 

svého oduševnělého života.

Neaspirující lidská bytost si myslí, že její nevědomý život potěšení je jediným zdrojem jejího uspokojení. Avšak pro upřímné hledající, pro skutečné milovníky Boha, je zdrojem blaženost. Krása je světlo a světlo je blaženost. Touto blažeností je harmonie, mír a uspokojení Absolutního. Toto božské bohatství můžeme mít jen tehdy, když oceňujeme, obdivujeme a zbožňujeme vnitřní krásu. Když vnitřní krása vyjde do popředí, svět temnoty bude okamžitě přeměněn na svět záře.

Dokážeš-li se těšit z oduševnělé meditace svého srdce a z plodné činnosti svého života,

 pak věz a cti`, že Bůh je slavně naplněn v tobě a skrze tebe.

-14února -

Dokonalost je vědomé vymazání našeho egocentrického já.

Jak je možné, že člověk nezná sám sebe, což by mělo být tím nejjednodušším ze všech jeho úsilí? 

Nezná sám sebe právě proto, že se ztotožňuje s egem, a ne se svým skutečným já. 

Co ho nutí, aby se ztotožňoval s tímto pseudo-já? 

Je to nevědomost. 

A co mu říká, že skutečným já není a nikdy nemůže být ego?

 Je to jeho hledání sebe samého. Co vidí v nejvnitřnějších skrýších svého srdce je jeho pravé já, 
jeho Bůh. Nakonec se to, co vidí, musí změnit v to, čím se stane.

Copak nevidíš? 

Uvnitř tvého srdce se kdosi bez ustání modlí a medituje. 

Copak to nedokážeš cítit? 

Božský Tlukot Srdce Nejvyššího Milovaného neustále zní uvnitř tebe.

-15.února -

Je Bůh sen? 

Tak přemýšlí lidská mysl. 

Je Bůh skutečnost? 

Tak cítí božské srdce.

Království nebeské je něco, co můžeme cítit, a ne něco, co můžeme ukázat. Věda umí ukázat mnoho věcí. Avšak Království nebeské je věcí našeho vlastního vnitřního dosažení. Jestliže jsme v sobě uskutečnili Království nebeské, ostatní se na nás podívají a pocítí, že máme něco zcela neobvyklého, nepozemského a nebeského. Protože jsme spatřili, pocítili a vlastníme v sobě Království nebeské, budou nás považovat za zcela proměněné, výjimečné bytosti.

Chceš-li inspirovat vnější svět, tajně aspiruj ve světě vnitřním.

-16.února -

Zvyšuj, neustále zvyšuj svůj pláč aspirace. Dovolíš-li své aspiraci, aby se zmenšila,

 bude to tvá skutečná nemilost.

Je to naše aspirace, náš rostoucí vnitřní pláč, co nás vede k tomuto Království nebeskému. Království nebeské je úroveň plná míru a blaženosti. Cítíme ho, když přebýváme hluboko ve svém nitru a když překonáme své egocentrické individuální vědomí. Čím výše půjdeme za své omezené vědomí, čím rychleji vstoupíme do svého nejhlubšího, nekonečného vědomí, tím důvěrněji uvidíme, ucítíme a budeme vlastnit Království nebeské uvnitř sebe samých.

Víra je umění vidění bez dívání. Aspirace je umění stanutí se bez váhání.

-17.února -

Buď univerzální ve své lásce. Uvidíš, že svět bude obrazem tvé vlastní bytosti.

Úplná a naprostá dokonalost přijde jen tehdy, až ucítíme, že naše dokonalost není žádnou dokonalostí do té doby, dokud zbytek lidstva zůstává nedokonalý. Jestliže si říkáme děti Boha, pak i ostatní jsou Božími dětmi. Pokud s nimi nesdílíme to málo, co máme, pak jaké právo máme nazývat je svými bratry? Mohou putovat několik mil za námi anebo mohou tvrdě spát. Avšak než na zemi bude moci zasvitnout dokonalá dokonalost, budou muset dosáhnout svého Cíle.

Aspiruješ. To znamená, že pozvedáváš vědomí těch, kteří jsou kolem tebe.

-18.února -

Dokonalost znamená živoucí, spontánní, neustálou jednotu s Vnitřním kormidelníkem.

Proč jsme stále nedokonalí? 

Jsme nedokonalí právě proto, že nepláčeme po dokonalosti v sobě. Od druhých vyžadujeme nebo přinejmenším očekáváme nekonečně více dokonalosti než sami od sebe. On a ona jsou nedokonalí, a já se je snažím zdokonalit, říkáme. 

Ale není to ode mě absurdní, kritizovat a snažit se zdokonalovat druhé, 
když já sám jsem nedokonalý? 

V tomto se dopouštíme himalájského omylu. Jsme-li dost upřímní, uvědomíme si, že ztrácíme příliš mnoho času přemýšlením o druhých. Je dobré myslet na druhé, avšak ne svou kritizující, žárlivou, neosvícenou myslí. Myslíme-li na druhé se světlem své duše, s jednotou své duše, pak automaticky běžíme vstříc dokonalosti.

Kdo je tím, kdo skutečně ztrácí? 

Ten, kdo se těší ze hry nadřazenosti a podřazenosti.

-19.února -

Lpění člověka na člověku spoutává. Oddanost člověka Bohu osvobozuje.

Nikdo nemůže být tak šťastný jako člověk, který na ničem nelpí. Máme dojem, že člověk může být šťastný jen tehdy, je-li k něčemu nebo k někomu připoután, ale to je velký omyl. Když jsme k někomu nebo k něčemu připoutáni, ve skutečnosti se stáváme obětí té osoby nebo věci. A tak chceme-li mít v tomto světě skutečnou radost, skutečný mír a skutečné božské kvality, pak musíme být naprosto odpoutáni. Toto odpoutání neznamená, že nebudeme pracovat pro svět; ne, budeme muset pracovat pro svět a ve světě, ale neměli bychom dovolit, abychom byli čímkoli polapeni.

Můj Pane Nejvyšší, nenechávej mě již déle hrát hru lpění. 

Přeji si hrát jen hru oddanosti – Tobě, Tobě a nikomu jinému.

-20.února -

Jaké jsou zákony vesmíru? 

Miluj a služ. Miluj lidstvo. Služ božskosti.

Přeji si vám říci, že se světem není nic v nepořádku, ale vše je v nepořádku s vámi a se mnou a s ostatními lidskými bytostmi. Ubohý svět neudělal nic špatného; jsme to my, kdo svět zneužívá. Bůh stvořil tento svět; my ho využíváme. Můžeme ho použít svým způsobem, anebo Božím způsobem. Můžeme ho buď zničit, anebo zde na zemi projevit Božské. Tento svět je místem projevení, kde můžeme projevit své vnitřní božské kvality. Stejně tak, chceme-li namísto projevení božských kvalit hluboko uvnitř sebe zničit svět, záleží to jen na nás. Berme svět jako nástroj. Když zahrajeme špatný tón, kdo za to bude zodpovědný? Hudebník, a ne nástroj. Budeme-li svět používat božským způsobem, pak uvidíme, že se světem není žádný problém. Jsme to my, kdo má schopnost použít svět božským způsobem a naplnit Božské zde na zemi.

Neobviňuj svět. Najdi řešení.

-21.února -

Rozlišováním, oddělováním pravého a věčného od nepravého a pomíjivého, se dostávám 

do bodu, kde mohu spatřit svůj Cíl. Poté se vydávám na cestu, vedoucí k mému Cíli.

Chceme-li ve svém každodenním životě zdůrazňovat své povinnosti, pak našim běžným povinnostem není žádného konce. Musíme jíst, musíme se scházet se svými přáteli, musíme navštěvovat svou rodinu, musíme pracovat. Máme všemožné povinnosti. Ale musíme si uvědomit, že nad těmito povinnostmi je naše skutečná povinnost. Světské povinnosti plníme denně, ale našemu Cíli nás nijak nepřibližují. Každá lidská bytost má jen jediný Cíl, a tímto Cílem je realizace Boha. To neznamená, že proto, abychom realizovali Boha, musíme odmítat lidstvo. Zdaleka ne. Nemusíme opouštět členy rodiny: manželku, sestry, bratry, rodiče, děti. Ne. Musíme v nich vidět existenci Boha. Vidět existenci Boha v dětech, v přátelích, v každém na zemi, je jednou z hlavních povinností každé lidské bytosti.

Vím, že nemáš čas. Přinejmenším tvá mysl tě nutí, aby sis to myslel. 

Přesto však, nedokážeš si najít chvilku na to, abys pozval Boha, svého Nejvyššího Hosta, aby tě požehnal – tvé srdce a tvůj život – svou všeozařující a všenaplňující Přítomností?

-22.února -

Bůh tě se sebou sjednotí, znáš-li význam ticha.

Na svém vnitřním životě musíte pracovat v tichu vnějšího života. Bez ohledu na to, jak božská, jak významná či přiléhavá jsou vaše slova, mluvení se bude muset poddat tichu. Když s nikým nemluvíte, je to vnější ticho. Musíte však cvičit také vnitřní ticho. Pro vnitřní ticho nesmí mluvit ani mysl. Abyste měli vnitřní ticho, musíte utišit mysl. Mysl se musí stát klidnou a tichou, mořem klidu. Bez tohoto vnitřního ticha nemůžete ve vnitřním životě udělat žádný uspokojivý pokrok. Je mnoho lidí, kteří zachovávají vnější ticho. Toto vnější ticho je dobré, nemůže vás však dovést daleko, dokud a pokud nedosáhnete vnitřního ticha.

Jen čistému srdci je dovoleno modlit se v chrámu ticha duše.

-23.února -

Láska je to jediné bohatství, které člověk naprosto potřebuje. 

Láska je to jediné bohatství, kterým Bůh přesně je.

Nenávist je opačnou podobou lásky. Nenávidíte někoho, koho si ve skutečnosti přejete milovat, avšak koho milovat nedokážete. Možná on sám vám v tom brání. Je to přestrojená podoba lásky. Nenávidět můžete jen někoho, koho máte schopnost milovat, neboť jste-li skutečně lhostejní, nedokážete dokonce ani posbírat dost energie k tomu, abyste ho nenáviděli. Nenávist je zklamání nebo zablokování normální, volně plynoucí lásky.

Nemohu mluvit za ostatní, ale to vím, že Bůh tu bude, aby tě povzbuzoval, 

když budeš milovat Jeho stvoření bezpodmínečně.

-24.února -

V našem duchovním životě je jen jeden nepřítel, mocný nepřítel, a tím je pochybnost.

Pochybujeme neustále. Buď pochybujeme sami o sobě, nebo pochybujeme o Bohu. V obou případech omezujeme sami sebe. Jestliže pochybujeme sami o sobě, nikdy nedokážeme realizovat Boha, a jestliže pochybujeme o Bohu, pak v našem životě je jen marnost a zoufalství. Máme-li samozřejmou víru v Boha, pak bude doplněna vírou v sebe. Máme-li víru v sebe samé, pak když půjdeme hluboko do nitra, spatříme, že nás objímá božská láska. Máme-li víru v sebe samé, můžeme vyřešit všechny své problémy. Tato víra není arogantní pýchou sebelpění, ale spontánním světlem moudrosti.

Tvá pochybovačná mysl tě již vyzvala. Je na tobě, zda si její výzvy nebudeš všímat,

 anebo zničíš její vulkanický útok.

-25.nora -

Chceš následovat Boha? 

Chceš-li následovat Boha, zapomeň na lidské v sobě 

a požádej božské v sobě, aby si tě přivlastnilo.

Vyrůstejte s jednou myšlenkou: „Bůh mě chce a já potřebuji Boha.” Kolem vás by neměla být žádná jiná myšlenka. Tehdy spatříte, že pomalu, jistě a postupně do vás vstupují Boží božské myšlenky a prostupují celou vaši vnitřní i vnější existencí. Pak budete mít klid ve svém těle, ve svém vitálnu, ve své mysli.

Je-li tvé hledající srdce zaplaveno nadějí, Bůh k tobě nepochybně přijde s Úsměvem Osvobození.

-26.února -

My Bohu nabízíme zezdola svou odevzdanou bezmocnost. On nás shůry skrápí Požehnáními.

Nemůžeme dát Bohu víc, než nám dal On sám. Jestliže mi dal hlas ke zpívání, dám Mu svůj hlas. Jestliže mi dal schopnost tančit, budu tančit a potěším Jej. Jestliže mi dal schopnost psát básně, pak Jej potěším básněmi. Dal mi božský dar, a jsem to já, kdo Mu musí zpět nabídnout to, co má. Nic si nevytváříme sami. On nám dal vše a my Mu se svou nejhlubší vděčností nabízíme to, co nám prve dal. A tak pokud dokážeme vědomě dát Bohu to, co máme a to, čím jsme, Bůh bude nanejvýš potěšen.

Pokud Bůh chce, abys Jeho Světlo projevil určitým způsobem, pak si buď jistý, 

že ti dá nezbytné příležitosti.

-27.února -

Odměnou víry a pokory je vždy sláva, založená na oduševnělé jednotě hledajícího s Bohem.

Vždy se snažte cítit, že jste vybraným dítětem Boha právě proto, že vás používá. Jestliže máte pocit, že používáte sami sebe svým vlastním egem a pýchou, pak jste od Boha na tisíce mil vzdáleni. V okamžiku, kdy jste od Něj vzdáleni, musíte cítit, že nejste ničím, že jste zbyteční. V okamžiku, kdy jste s Ním sjednoceni silou svého zasvěcení, oddanosti a odevzdání, ucítíte, že jste vším. Když cítíte, že jste vším, vaše vnímavost se automaticky zvětšuje.

Bdělost je to jediné, co má mysl potřebuje. Oduševnělost je to jediné, co mé srdce potřebuje. Jednota – má neustálá, bezesná, neoddělitelná jednota s mým Pánem Nejvyšším 

– je to jediné, co já potřebuji.

-28.února -

Vždy se snaž cítit, během své meditace, během svého vědomého života, že jsi Božím vybraným dítětem, Boží pýchou.

Bůh nás potřebuje, abychom Jej naplnili, abychom Jej projevili. Můžeme říci: „Bůh mě potřebuje; proto jsem se odevzdal. Musím naplnit Boha na zemi, protože si to Bůh přeje, ne protože to chci já. Bůh chce, abych Jej uskutečnil, abych Jej na zemi naplnil. 

Co víc potřebuji?” 

Toto by měl být jediný zájem duchovního hledajícího. A v tomto zájmu je zahrnuto vše. Všechny problémy jsou vyřešeny, všechny otázky zodpovězeny, když cítíme, že Bůh nás chce, že Bůh nás potřebuje pro své projevení na zemi.

To je skutečně někdo! 
Naučil se nejvyššímu tajemství neúnavné práce pro božské projevení, aniž by získával či vyžadoval jakékoli vnější ocenění.

► Sri CHinmoy ► Má životní cesta za duší

O MYSTICISMU

Moderní západní člověk pokládá mystickou zkušenost většinou jen za soukromou halucinaci nebo za myšlení plné představ. Nábožensky založení lidé považují mystika za kacíře a světští lidé ho odsuzují jako fanatika. Může za to jeho mravní odvaha odvrátit se od náboženských tradic a odchýlení od světských zvyků. Historie mysticismu je protkaná zastřenými informacemi a nejasným záhadným symbolismem plným složitých výrazů.V dávných dobách byl mysticismus odloučeným tajemným systémem určeným pouze pro úzký okruh lidí. To bylo způsobeno tím, že ve středověku byli mystici pronásledováni a vězněni.

Náboženství vychází z názoru, že Bůh je vnější ke všem bytostem a od nich oddělený. Proto provádí jeho uctívání jako zevní záležitost. Mystická nauka a její cvičení vychází z názoru, že Bůh je vnitřně spojen se všemi tvory. To, co náboženství uctívá jakoby z dálky, s tím je mysticismus v osobním kontaktu. Pokud se chce současné náboženství přiblížit mysticismu, musí pročistit své nauky od dogmat a pověr. Může tak učinit pomocí osvícené vědy, aniž by opustila zbožnou intuici. Jedině tak mohou být nalezeny nové způsoby vyjádření pravdy a nové termíny pro jejich pojmenování.

Pravý mystik má v sobě vše, co je nejlepší v náboženském cítění i když nemusí navenek projevovat známky zbožnosti. Provádí meditaci, modlitbu a očistné popírání sebe sama. Překračuje náboženství v myšlení i v duchovní praxi, když hledá přímou zkušenost duše. Mystik prochází třemi postupnými cíli. Prvním je uvědomění si okraje své božské duše, svého Nadjá. Druhým cílem je proniknout do jejího svatého středu a přejít během transu do nerozdílné podstaty prázdnoty. Třetím a posledním cílem je uvést pravé Já, základní prázdnotu a univerzální projev do harmonické sjednocené zkušenosti během bdělého stavu.

Základem mystického života je intuice a meditace. Je to praktický způsob, který pozvedá vědomí k nejvyššímu jáství a s jehož pomocí si můžeme ověřit existenci duše v člověku. Není to jen pouhá teorie vyčtená z knih, je to život sám. Mystická zkušenost vzniká ve stavu bytí, jehož atmosféra je tak vznešená, tak naplněná mírem, že je mimo jakékoli slovní vyjádření. Je to dočasně rozšířené vědomí, jehož prostřednictvím jsme uvedeni do přítomnosti Nadjá. Zpočátku je tato zkušenost provázena vizemi v podobě mentálních představ a pokud dojdeme na této cestě dostatečně daleko, skončí neosobním stavem Bytí bez představ. Stupeň osvícení, kterého mystik dosáhl , odpovídá zároveň stupni osvobození od ega.

Předpokladem pro minimalizaci nebezpečí mysticismu je vytvoření zdravého, poctivého a silného charakteru. Bez zdravého rozumového chápání mystické praxe a bez přesného metafyzického chápání mystických dosažení je velice snadné sejít z cesty. Je také obzvláště nutné, aby citová přirozenost byla vyvážena intelektuálními schopnostmi. Ti, kteří pohrdají literaturou a vyhýbají se intelektu, jsou pouze snílci bloudící ve vlastní zkušenosti. Bez intelektuálně formulovaných nauk se budeme ztrácet v kolísavých náladách, aniž bychom použili myšlení a usilování o pročistění našeho charakteru. 
Také mystická kontemplace je daleko lepší, když je osvícena věděním.

Rozumové myšlení je nutností vyspělého lidského života. Mystici, kteří tomu nevěří, špatně používají svou intuici a snadno podléhají výkyvům emocí. Bez úplného a pronikavého chápání filozofické pravdy nelze dosáhnout pravého spojení s Nadjá. Mysticismus nekontrolovaný rozumem může degenerovat na úroveň pověry. Mystická meditace nekontrolovaná rozumem a nevyvážená činností často vytváří pouhé halucinace. Pouze tam, kde je náležitá příprava, sebeočistění a mentální disciplína, může vzniknout opravdu ryzí zkušenost, která představuje to, co je v člověku božské. Většina mystiků obdrží dříve či později mystické zkušenosti, ale málokdo je správně chápe. Moudřejší a bezpečnější je ten mystik, který je při svých cvičeních veden správným pochopením toho, co dělá.

Začátečník mystické praxe si uvědomuje, že má neobvyklou zkušenost, což mu dává pocit, že je vyjímečný. Tak se jeho ego vměšuje do vnitřního prožitku. Chybou mnohých mystiků také je, že nehledají význam v univerzálním životě, ale pouze ve svém vlastním. Omezují svá pátrání pouze na jáství, bez snahy rozšířit ho na svět, ve kterém se toto jáství nalézá. Jsou opájeni nevýslovnými extázemi do té míry, že se vylučují z účasti na vnějším utrpení světa. Člověk bude lepším mystikem, pokud uvede do vztahu své vnitřní zkušenosti s ostatním životem. Sebekritika zaručuje, aby Pravda nebyla překrucována pomocí fantazie, představivosti nebo osobního přání. Kritický přístup k vnitřním zkušenostem nás oprošťuje od dogmat a pověr.

Přestože v současné době vzrůstá zájem o mystické zkušenosti, jsou lidé s pravými mystickými zkušenostmi opravdu vzácní. Mnoho mystiků má četné extatické zážitky naplněné štěstím, mírem, vzrušením nebo senzací a jsou jimi klamáni, když je považují za zkušenosti Skutečna. Extáze zažívané v meditacích tak bohužel považují za konečný cíl mystického života. Neví, že to jsou pouze zkušenosti myšlenek. Skutečný cíl je ukryt hlouběji. Není nikterak neobvyklé, že radostné mystické extáze bývají střídány s melancholií a depresemi, což způsobuje přetrvávající připoutanost k vlastnímu egu. To využívá projevy emocí a obrazotvornosti k tomu, aby nás oklamalo. Intuice je hodnotnější než citový extatický zážitek, protože nás přivede blíže k onomu životu bez ega.

Mysticismus je část cesty, kterou je třeba projít při hledání Pravdy. Chvilkové záblesky transcendentální skutečnosti dodávají odvahu pokračovat v tomto zdlouhavém hledání. Mystické zkušenosti jsou nesmírně hodnotné, ale nejsou cílem duchovního hledání člověka. Můžeme se těšit ze vzrušujících mystických extází, ale toto vzrušení nám brání dosáhnout plného vědomí Nadjá. Průchod k vyššímu Jáství nevede skrze žádné emoce, proto nemůžeme naleznout nejvyšší skutečnost pouze v bezprostředním citu a extatických zážitcích. Tajuplné vize a okultní zkušenosti předvádějí tvořivou sílu mysli.Většina mystických úkazů má pomíjivý charakter.  Trvalého výsledku lze dosáhnout pouze čtyřnásobnou ultramystickou stezkou.

Nedokonalý mysticismus zastavuje pokrok, vede k letargii a lhostejnosti ke světu. Zralejší filozofický mysticismus podněcuje pokrok, inspiruje činnost a odmítá oddělovat svůj život od světského. Filozofický mystik není spokojeni pouze s vnitřním mírem, ale chce porozumět okolnímu světu do té míry, aby věděl jak žít s lepším zdravím a menším utrpením. Pomocí studia metafyziky lépe chápe svou zkušenost v meditaci a dovídá se co Nadjá není. Bez studia metafyziky může být chápání vlastních vnitřních zážitků povrchní a celkově zmatené. Inteligentní mystik pocítí potřebu přiměřeného vyjádření svých vnitřních zkušeností. Mystérium Nadjá pochopí pouze ti, kteří jsou ochotni pronikat za mystické extáze k plynulé vyrovnanosti mudrce.

Přechod od mysticismu k filozofii nevyžaduje opuštění toho, co jsme se naučili, ani vzdání se plodů mystické zkušenosti. Vyšší učení se nesnaží něco nahradit, ale rozšířit. Mystik musí dospět ve filozofa tak, jako musí náboženský stoupenec dospět v mystika. Nejdrahocennější zkušeností lidského života je, že jsme. Taková zkušenost přichází z počátku pouze dočasně ve formě mystických záblesků, které nám oznamují, že někde v našem nitru se nachází posvátná přítomnost. Mysticismus je vhodný pro každého, kdo nespěchá, kdo je ochoten vytrvale pracovat a trpělivě čekat na odhalení své božské duše. Vede nás k pravdě z našeho nitra a pomocí osobní zkušenosti, která odhaluje svět za myšlenkami. Poskytuje hodnotnou službu v cítění a oddanosti. Mír, který je nalezen prostřednictvím mystické zkušenosti, poskytuje užitečné útočiště před tlakem potíží a břemena osudu.

Mysticismus, který potřebuje současná doba, kombinuje užitečný život ve světě s inteligentním hledáním duše. Správný druh mysticismu pomáhá přinejmenším těm, kdo jsou v disharmonii se životem, vytvořit klidnou povahu, vyrovnanou mysl a nevzrušené emoce. Přináší uvědomování si duchovních pravd o sobě samém. Dnes nemůžeme žít ve slepém napodobování středověkého mysticismu. Moderní doba nachází nové způsoby a techniky, i když základní požadavky jako je ponoření intelektu do intuice, ega do duše a přání do klidu, budou stále stejné a nikdy se nezmění. Moderní mysticismus se bude utvářet v souladu s potřebami současného člověka. Světové pohromy, rozklad náboženství a pokrok vědy přivádí k mysticismu stále více lidí. V dnešní době je daleko více těch, kteří jsou schopni chápat jeho učení a praktikovat jeho techniky. Proto by se mněl stát součástí života běžného člověka.

* * *

Paul Brunton: „Mystik, který nabízí druhým svůj zvláštní způsob života, může být středem posměchu nebo může být ignorován materialistickou dobou. Faktem však zůstává, že patří k pokračující tradici, která se táhne nazpět až k samým počátkům lidské kultury. A jelikož je tato zkušenost zakořeněna v tom, co je základní a nejlepší v lidské bytosti, půjde tato tradice kupředu tak dlouho, dokud vůbec nějaká kultura zůstane.“

* * *

Volně zpracováno podle knihy ► Zápisky Paula Bruntona ► Svazek 11. SENZITIVOVÉ

►  http://www.paulbrunton.cz

ČISTÝ STŮL

► ZLATÁ DUŠIČKA 06.02. 2015 ►

Mnoho práce máte před sebou lidé Země. Je čas vstát a začít pracovat. Jaro je obdobím aktivity nejen fyzické, ale i duševní. Je to čas, kdy je potřeba nalézt svou vnitřní sílu a využít jí k úspěchu. Bude to potřeba, neboť budete zahrnuti řešením mnohých situací. Ale také, pokud uspějete, výrazným posunem v životě. Pocítíte naplnění a též vás mohou ovládat časté pocity euforie. Musíte se stále vracet k sobě samým, je potřeba, abyste neustále vnímali své pocity a věnovali pozornost svým reakcím. Situace ale nahrává též mnohým dalším bytostem, které budou chtít využít váš potenciál, vaši energii a budou se chtít přiživit. 
Zaměřte se na to, abyste svou energii nedávali zadarmo. Abyste nebyli okrádáni. 
Též budete stále více zaměřovat pozornost na nebe. Hledejte na noční obloze, objevíte zde mnoho zvláštních úkazů. Začíná se probouzet příroda a též vy rozkvétáte. Ale stejně jako příroda se odívá do nového, i vy budete konfrontování se starým, které bude muset být odstraněno a nahrazeno tím novým. A pokud nebudete v souladu, bude to pro vás velmi bolestné. Je též čas věnovat se daleko více svým bližním, zpracovat vztahy, zejména se svými rodiči. Toto je základem šťastnějšího života a k odstranění mnohých vlivů z minulosti. Cesta před vámi je volná, nenechte jí opět zastavit množstvím překážek. Jakmile se něco objeví, řešte to! Nic nenechávejte na potom. Neboť by se vám to mohlo vymstít a přinést těžkosti. Je potřeba mít čistý stůl. 
Těšte se na změny a neobávejte se jich. Věřte, že vždy máte sílu na to, abyste vyřešili cokoli. 

Milujeme vás.

► ZLATÁ DUŠIČKA

POSELSTVÍ NA LEDEN ► SRI CHINMOY

Jen když nasloucháš příkazům své duše, cesta před tebou se stává naprosto zřetelnou.

- 1. ledna -

Jsou dvě mocné síly, které vládnou tomuto našemu světu. 

Tyto mocné síly jsou noc žádosti a světlo aspirace.

Noc žádosti je láska k síle, světlo aspirace je síla lásky. Láska k síle chce zničit a pozřít celý svět. Síla lásky chce nasytit celý svět a učinit jej nesmrtelným. Láska k síle je sebeláska; síla lásky je božská láska. Když používáme ve svých každodenních činnostech lásku k síle, vědomě a záměrně v sobě vynášíme do popředí ničivou vitální zlobu. Když používáme ve svých rozmanitých činnostech sílu lásky, tehdy nás Bůh ze své nekonečné Štědrosti skrápí svými nejvybranějšími Požehnáními.

Měj své srdce otevřené síle lásky, chceš-li být v blízkém spojení s Bohem.

- 2. ledna -

Život má vnitřní bránu. Aspirace ji otvírá. Žádost ji zavírá. 

Aspirace otvírá bránu zevnitř. Žádost ji zavírá zvenku.

Jestliže usilujeme o to, abychom se stali velkými, pak naše úsilí není skutečnou aspirací. Usilujeme-li o to, abychom se stali dobrými, tehdy je naše úsilí opravdovou božskou aspirací. Dobrota je cílem pravé aspirace. Velikost je neustálé soutěžení. Není v ní žádné uspokojení. Samotným soutěžením nemůžeme nikdy dosáhnout uspokojení. Avšak staneme-li se dobrými, staneme-li se božskými nástroji Boha, pak dosáhneme uspokojení daleko nad dosah své představivosti.

Můžeš snít o obzoru. Můžeš vystavět nový svět. Avšak nezapomeň, srdce Matky 

Země ti dalo světlo inspirace a blaženost aspirace.

- 3. ledna -

Kráčíme-li po cestě noci žádosti, naplnění vždy zůstane vzdáleným voláním.

Včera jsme měli jeden dům; dnes chceme domy dva. Jestliže dnes dostaneme dva domy, nebudeme spokojeni. Zítra budeme chtít další. Bez ohledu na to, kolik věcí vlastníme, nebudeme spokojeni. Pokaždé, když se naše očekávání naplní, na jeho místo přijde nové. Avšak žijeme-li ve světle aspirace, pak dokonce i když dosáhneme pouhého záblesku uspokojení, cítíme, že uvnitř tohoto uspokojení se jednoho dne rozvine uspokojení nekonečné, bezmezné. Musíme jít cestou aspirace. Každý hledající musí žít ve světle aspirace, chce-li uspokojení. Bude-li žít v noci žádosti, nemůže být nikdy uspokojen.

Díky tvému životu žádosti Bůh ve tvém životě přichází a odchází. Trvale se usídlí uvnitř tvého srdce, jen když se staneš rostoucím pláčem aspirace svého života.

- 4. ledna -

Pouze seberozdávání má volný přístup k radosti věčné.

Každý člověk na zemi volá jen po jediné věci, a tou je uspokojení. Avšak když uspokojení přijde, přijde jen skrze seberozdávání. Seberozdávání je předchůdcem stanutí se Bohem. Čím vědoměji a oduševněleji dokážeme dávat své tělo, vitálno, mysl, srdce a duši Nejvyššímu kormidelníkovi uvnitř sebe, tím dříve se můžeme stát přesným prototypem Jeho božské existence.

Štěstí v radostném sebedávání je s ničím nesrovnatelné. 

Je to nejvyšší blaženost, kterou Bůh vytvořil pro lidstvo.

- 5. ledna -

Když vyživujeme své slabosti, podáváme si ruce s dechem bolestného kompromisu.

Jak vyléčit podlost? 

Ne neustálým přemýšlením o podlosti. Od této chvíle prosím zaujměte pozitivní stranu. Podlost je zaměřená sama na sebe. Budete-li stále myslet na noc, budete-li stále hledět do noci, nemůžete jít ke světlu; když však vědomě myslíte na rozlehlost, na soucítící srdce, na srdce jednoty, pak podlost sama od sebe zmizí.

Cvič svou mysl k poslušnosti. Cvič svůj život k odevzdanosti tvému srdci. 

Štěstí bude tvým trvalým vlastnictvím.

- 6. ledna -

Každý hledající má v sobě dvě bytosti: tou jednou je žádostivý člověk, 

tou druhou je člověk aspirující.

Svět vám nabídl značné zklamání. Kdo je zodpovědný za toto zklamání?

 Žádostivý člověk uvnitř vás. Aspirující člověk ve vás nebude nikdy zklamán; bude se vždy snažit vidět světlo Božím způsobem. Pokud budete neustále cítit přítomnost žádostivého člověka, dá vám to, co má: zklamání. Tehdy neuvidíte v životě žádný smysl. Jestliže však v sobě cítíte aspirujícího člověka, pak v každém okamžiku uvidíte ve svém životě zářivý smysl. Každá myšlenka, každá představa, každý ideál bude mít smysl. Každý okamžik bude mít smysl. Uvnitř každého okamžiku uvidíte nesmírné, vědomé dění. A tak chcete-li odhalit smysl svého života, od nynějška se prosím snažte sytit a živit aspirujícího člověka v sobě. Tehdy dozajista ve svém životě objevíte smysl.

Ty nejsi džunglí žádosti své mysli. Nejsi ničivou šelmou svého vitálna. 

Jsi svítilnou aspirace svého srdce.

- 7. ledna -

Dnešní problémy tě ubíjejí. 

Proč chceš být zcela zničen tím, že budeš zvát problémy zítřka?

Všechny minulé, současné i budoucí problémy dohromady jsou bezmocné tváří v tvář aspiraci, neboť aspirace je hořící, planoucí plamen uvnitř. Je to onen nezrozený a nekonečný plamen, který stoupá vysoko, výše, nejvýše a očišťuje v naší neosvícené, temné, nečisté přirozenosti to, co potřebuje očištění. Zatímco v nás ozařuje neosvícené, temné a nečisté vlastnosti, činí nesmrtelnými božské kvality v nás: víru v Boha, lásku k Bohu a bezpodmínečné odevzdání, které říká Bohu: 

„Staň se Vůle Tvá.”

Všechny tvé vitální problémy se rozplynou a ty budeš schopen přestát všechny své vnitřní

 bouře, když si vyvineš bezesnou aspiraci a když se zasvěcení stane tvou druhou přirozeností.

- 8. ledna -

Láska je pták. Když ji uvězníme v kleci, říkáme jí lidská láska. 

Když necháme lásku létat ve všeprostupujícím Vědomí, říkáme jí božská láska.

Dáme-li někomu něco a pak očekáváme cosi na oplátku, neboť máme pocit, že ten člověk je povinen něco nám za to dát – toto je lidská láska. Dokážeme-li však učinit cosi bezpodmínečně, to je božská láska. V božské lásce dáváme kvůli samotnému dávání a cítíme, že záleží na tom druhém, zda nám dá něco nazpět či ne. Toto je bezpodmínečná láska; toto je božská láska.

Pokaždé, když miluješ bezpodmínečně, okřídlený anděl slétá shůry a říká ti: 

„Posaď se rychle na má křídla! Pán Nejvyšší na tebe čeká.”

- 9. ledna -

Mluv a jednej vždy ze srdce své štědrosti.

Když máte skutečně co nabídnout světu, tehdy se můžete stát opravdu pokornými. Strom, nemá-li žádné ovoce, které by nabídl, zůstává vzpřímený. Když je však obsypán plody, skloní se. Máte-li pravou pokoru, je to znamení, že máte něco, co můžete nabídnout lidstvu. Jste-li samá pýcha a ego, tehdy od vás nikdo nedokáže získat nic cenného.

Modli se, aby Bůh nejen použil tvou ochotu, ale také proměnil 

tvou namyšlenost v nesobeckost.

- 10. ledna -

Tvé srdce se musí naučit, jak každý den oduševněle obnovit 

krásu tvého vnitřního bohatství.

Abyste vstoupili do duchovního života, musíte cítit nezbytnost vnitřního života. Musíte cítit, že jen tehdy, pokud se cítíte bezpečně a spokojeně ve vnitřním světě, budete mít jistotu a uspokojení ve světě vnějším. Duchovní život vám dá vnitřní mír, radost a blaženost v nezměrné míře. Lidé volají po jménu, po slávě, po světském dosažení, úspěchu a pokroku a tolika věcech. Mají svým způsobem pravdu. Avšak chcete-li vstoupit do duchovního života, měli byste od tohoto okamžiku začít vnitřně plakat po radosti, míru mysli a probuzení svého vnitřního vědomí.

Jsi-li připraven uzavřít svou mysl, když je to zapotřebí, jsi-li připraven odhalit své vitálno, 

když je to zapotřebí, pak Bůh bude zcela připraven přijmout tvé srdce, až to bude zapotřebí.

- 11. ledna -

Uspokojování ega je vždy nevýnosným obchodem.

Samotná vaše přirozenost, samotná vaše duše, samotná vaše existence chce spočinout v Nekonečnosti. Setrvává-li hledající v nejvyšším světle, ve vše naplňujícím světle, pak záleží na světle, aby se rozhodlo, zda chce tomuto hledajícímu dát zvláštní zkušenost tím, že mu dá jméno, slávu a tak dále. Avšak chce-li hledající žádost i aspiraci zároveň, světské jméno a slávu i opravdovou aspiraci pro to Nejvyšší, pak nebude ani v duchovním životě, ani v běžném, materiálním životě, neboť bude neustále přitahován dvěma protichůdnými silami.

Byla doba, kdy jsem chtěl jméno a slávu. To byla má lidská touha. 

Nyní však chci jen projevit Boha Jeho vlastním způsobem. Vskutku, toto je má božská aspirace.

- 12. ledna -

Když věnujeme veškerou pozornost materiálnímu světu a opomíjíme svět vnitřní, necháváme hladovět duši uvnitř nás. Duši musíme vynést do popředí. Pokud si myslíme, že můžeme nekonečné bohatství získat z materiálního světa, pak se naprosto mýlíme.

Je rozdíl mezi duchovním bohatstvím a materiálním bohatstvím. Když správně používáte peníze, můžete se z nich určitou dobu těšit, ale postupně zmizí. Avšak pokud budete používat správně duchovní bohatství, kterým je mír, světlo a blaženost, pokud ho dáte správné osobě, pak Nejvyšší sám od sebe naplní vaši nádobu, nádobu uvnitř vašeho srdce. Začnete-li s troškou míru a použijete ji božským způsobem, potom vám Nejvyšší musí dát nezměrný mír. Začnete-li používat kvality míru, světla a blaženosti správně, božským způsobem, pak vás ujišťuji, že až budete rušeni či rozčilováni špatnými silami vnějšího světa, Zdroj vás zaplaví větším mírem, světlem, blažeností a všemi ostatními božskými kvalitami.

Není nevyhnutelné, že někteří lidé zbohatnou, zatímco jiní zůstanou chudí. Ne, závisí to docela na jejich dychtivosti po bohatství. Stejně tak tvé duchovní bohatství závisí na tvé dychtivosti stát se duchovně bohatým.

- 13. ledna -

Aby člověk naplnil svůj božský osud, musí si být vědom své vnitřní

 skutečnosti a jednoty své duše s Nejvyšším.

Obyčejné, neaspirující srdce musí nutně trpět nejistotou a pocitem oddělení. Toto srdce se neodváží sjednotit se s ostatními srdci, neboť si myslí, že tím ztratí vše, co již má. Proměněné duchovní srdce však cítí, že čím více se ztotožní s ostatními srdci, tím dříve získá mír, světlo a blaženost v nezměrné míře. Proměněné srdce je srdce, které si vytvořilo neoddělitelnou a věčnou jednotu se vším kolem sebe. Cítí, že v okamžiku, kdy se stane rozlehlým, dosáhne uspokojení a bude moci považovat celé stvoření za své zcela vlastní. Namísto ztráty cítí, že získá vše: celé stvoření plus Stvořitele samého.

Proč jsi tak dychtivý zůstat sám? 

Chceš-li uspokojení od svého života, pak je jen jeden způsob, jak jej dosáhnout, 

a to vytvořit si svou bezesnou jednotu se světem. Není žádné jiné cesty!

- 14. ledna -

Vnitřní učení nás učí, jak milovat lidstvo a jak sloužit božskosti v člověku.

Jak můžeme dosáhnout skutečné lásky k lidstvu?

 Abychom milovali lidstvo, musíme jít ke Zdroji. Zdrojem není člověk; Zdrojem je Božskost. Dokážeme-li jít skutečně ke Zdroji a milovat Božskost, pak spatříme, že Božskost není cosi odděleného od naší skutečné existence. Nejprve musíme milovat Boha, který je Božskostí samou. Jestliže dokážeme milovat Boha, pak ucítíme, že naše vnitřní bytí nemůžeme oddělit od Boha. Naše opravdová božská existence a Bůh jsou jedním. Tehdy uvidíme, co je naší vnější existencí. Naší vnější existencí, naší božskou osobností, je celé lidstvo. Lidstvo není okolo vás či vně vás; je uvnitř vás. Stanete-li se jedním se svou božskou existencí, pak uvidíte, že uvnitř vás je celé lidstvo. Cokoli je uvnitř vás, je vaše; cokoli je vně, není vaše. Jen to, co je uvnitř, můžete pomoci naplnit a osvítit. A tak musíte cítit, že lidstvo je uvnitř vás. 

Tehdy budete schopni milovat lidstvo a sloužit mu opravdově a účinně.

Abys vyřešil všechny problémy, vyřeš nejprve své vlastní. 

Abys miloval každou a všechny lidské bytosti, miluj nejprve Boha.

- 15. ledna -

Aby ses dotkl srdce světa, dej svůj život vše-vidoucí Vůli Boha.

Cítíme-li Boží přítomnost v každé činnosti, pak se tato činnost automaticky stává moudrostí, neboť Bůh je veškerou moudrostí. Dříve než cokoli řekneme, potřebujeme souhlas. Svůj směr musíme získat z nitra. Bůh nezůstane tichý; nebude lhostejný. Bůh se nám zdá tichý jen proto, že nejdeme hluboko dovnitř, abychom uslyšeli Jeho Hlas, Jeho Pokyny. Není jako lhostejná lidská bytost, které se ptáme znovu a znovu, aniž bychom dostali odpověď. Jdi hluboko do nitra. Bůh okamžitě odpoví ano či ne.

Jsou dva kroky k přeměně sebe samého:

 Nevím a Vím, protože můj Milovaný Nejvyšší mě učí jak vědět, co vědět a proč vědět.

- 16. ledna -

Nedovol své mysli, aby jednala svobodně, neboť 

může přivádět nebo následovat zlé myšlenky.

Nejlepší je nepoužívat mysl k ničemu, dokud a pokud jste neuslyšeli z vnitřního Zdroje, co byste měli udělat nebo co byste měli říci. Jste-li nuceni něco udělat, ale neponořili jste se hluboko dovnitř, nedělejte to. Dříve než skutečně provedeme to, co chceme učinit, ponořme se do svého nitra. Je-li to něco důležitého, nejlepší je ani nepomýšlet na to, že bychom cokoli udělali, aniž bychom šli hluboko dovnitř. Toto je moudrost.

Má mysl neví, kam kráčí. Mé srdce neví, proč pláče. Můj život neví, proč selhává. 

Avšak já vím, co dělám. Dělám to, k čemu jsem inspirován zevnitř.

- 17. ledna -

Bůh ví, co je pro tebe nejlepší. 

Učiň to duševním poznáním a ne pouhým mentálním přesvědčením.

Když se modlíme, cítíme, že Bůh vyslyší naši modlitbu. Když meditujeme, cítíme, že se nám dostane míru, světla a blaženosti, což je zcela oprávněný a spravedlivý nárok. Avšak když se modlíme, když meditujeme, musíme cítit, že naší starostí je modlit se a meditovat a Boží starostí je buď nám dát mír, anebo nám nedat nic. Musíme dospět k takovémuto odevzdání. My svou roli sehrajeme modlitbou a meditací; to je naše úloha. Božím úkolem je nasytit nás svým Světlem, Mírem a Blažeností. Avšak On zná ten správný okamžik. A tak jestliže dokážeme meditovat a během své meditace cítíme, že nebudeme nic očekávat – že pokud do nás vstoupí mír, světlo a blaženost, v pořádku; pokud ne, budeme stejně tak spokojeni – pak toto bude nejlepší druh meditace. Budeme meditovat, protože cítíme, že je to jediný způsob, jak se nerozlučně sjednotit s Bohem.

Jestliže skutečně miluješ Boha a potřebuješ jen Boha, pak dej Bohu příležitost,

 aby se o tebe staral vždy svým vlastním způsobem.

- 18. ledna -

Když se staneme opravdu pokornými, nabízíme více ze své schopnosti, božskosti a skutečnosti.

 Pouze staneme-li se pokornými, můžeme se stát tím, čím vpravdě jsme. Stáváme se užitečnějšími, větší pomocí lidstvu.

Pokoru musíme brát jako božský dar a nejvyšší dar. Je to něco, co musíme nabídnout světu. Musíme cítit, že pokora je náš pocit zasvěcené jednoty s lidstvem. Bereme-li pokoru v tom nejvyšším a nejčistším smyslu slova, pak se můžeme stát doopravdy pokornými. Pokora není věc dotýkání se něčích nohou, ne. Je to něco, co musíme sdílet s okolním světem. Je to Božský život uvnitř nás. Čím výše jdeme, tím větší je náš slib Nejvyššímu v lidstvu. Čím více světla přijmeme silou své pokory, tím více musíme nabídnout lidstvu.

Každý den musíš cvičit pokoru a sepnout své pyšné ruce v modlitbách stoupajících do Nebes.

- 19. ledna -

Tam, kde je tvá oběť, bude i tvá blaženost.

Jsou dva druhy oběti: pozemská oběť a Nebeská oběť, materiální oběť a duchovní oběť. Materiální oběť všichni známe dobře: dáváme peníze či jiné hmotné předměty druhým. Duchovní oběť je však cosi jiného. Při duchovní oběti dáváme mír, blaženost, vnitřní sílu a další božské kvality. Duchovní oběť je nepochybně mnohem významnější než oběť materiální. Materiální oběť nevyžaduje příliš soustředění. Jestliže se vám nelíbí něco, co máte, třeba kus nábytku, pak jej můžete někomu dát. Chcete-li však někomu nabídnout mír, pak se musíte modlit a meditovat po dlouhou, dlouhou dobu, abyste tento mír získali uvnitř sebe.

Jak může člověk získat největší radost? 

Ne vlastněním, ale obětováním.

- 20. ledna -

Používej své srdce a spatříš Boha ve všech lidských bytostech.

Nemůžeme oddělit Boha od svého bytí nebo svých nedokonalostí. 

Myslíte si, že Bůh není ve všech nedokonalostech, které vidíme ve světě?

 Bůh je všude, je však projeven do různé míry. Bůh je stejně tak ve zloději jako v čestném člověku. 

Je tam a zakouší zkušenost. Bůh je ve všem. Je v nejvyšším, a je také v nejnižším.

Dnes jsem odhodlán dát prostor nemilovaným.

- 21. ledna -

Co znamená duchovní dokonalost?

 Je to neustálá schopnost žít v Bohu a projevovat Jej v každém našem činu.

Jediný způsob, jak můžete ukázat existenci Boha člověku, který v Boha nevěří, je svým vlastním osobním mírem, vnitřním světlem a vnitřní radostí. Nejvyššího můžete ukázat v kterékoli z nekonečných podob či nekonečných způsobů, kterými se projevuje. Protože Nejvyšší je nekonečná radost, mír, světlo, blaženost a síla, můžete Jej projevit pouhým ztělesněním těchto kvalit v sobě samých. Samotné vaše vzezření, samotná vaše přítomnost, když stojíte před oním člověkem, mu může dát pocítit přítomnost Boha uvnitř vás.

Vidět tvář lásky znamená cítit srdce míru.

- 22. ledna -

Každý den, kdy se modlíš a medituješ z plné duše, budeš dozajista 

mocně šířit vůni jednoty svého srdce.

Nejlepším způsobem, jak někoho přesvědčit o existenci Boha, je snažit se projevit Jeho Božskost ve svém vlastním životě. Je-li ten druhý člověk alespoň trochu upřímný a vnímavý, uvidí, že máte cosi, co jemu chybí. Ucítí také, že vaše kvality světla a míru přicházejí z jiného zdroje. Ví, že vedete duchovní život. Ví, že věříte v Boha. Uvidí a ucítí, že jste získali vnitřní mír, vyrovnanost, světlo a radost. Je-li upřímný, pak to bude jediný důkaz, který potřebuje. Jeho vnitřní vnímání lepšího, vyššího vědomí ve vás je tou jedinou věcí, která jej přesvědčí. Přesvědčí jej více než tisíce slov.

Každá duše je přímým představitelem Boha na zemi. Proto je oprávněna 

uplatňovat svou Bohem udělenou důstojnost.

- 23. ledna -

Co je to, koneckonců, co dává dítěti jeho kouzlo a krásu? Není to záře duše? 

Když tento dotek zeslábne a nakonec se vytratí, stává se z něj zasmušilý a obezřetný dospělý.

Vždy se snažte cítit, že jste dítětem Boha. Časně zrána můžete oduševněle opakovat: „Jsem dítě Boha, jsem dítě Boha, jsem dítě Boha.” Okamžitě uvidíte, že cokoli je ve vás temného, nečistého a nehezkého, odejde. Když vás později během dne přijde pokoušet nevědomost, ucítíte: „Jsem Boží dítě. Jak mohu dělat toto? Nemohu vstupovat do nevědomosti.” Opakováním: „Jsem dítě Boha” získáte nezměrnou vnitřní energii a sílu vůle.

Můj Pane Nejvyšší, jak se mohu vyvarovat toho, abych ti byl nevědomky neposlušný? 

„Mé dítě, máš-li neustálou dychtivost těšit Mne Mým vlastním způsobem, 

pak nevědomá neposlušnost sama od sebe zmizí.”

- 24. ledna -

Oddáš-li se něčemu nebo někomu, pak dříve či později 

dosáhneš úspěchu v čemkoli, o co usiluješ.

Musíte se sami sebe neustále ptát na jedno: chcete Boha, anebo chcete nevědomost? 

Oba stojí v každém okamžiku přímo před vámi a vy musíte učinit volbu. Člověk nemůže sloužit dvěma pánům. A tak když tito dva páni stojí před vámi, musíte se okamžitě rozhodnout, kterého chcete. Jestliže si vyberete Boha, pak k Němu musíte přijít a vejít do Něj. A pokaždé, když zjistíte, že jste z božského vědomí vystoupili, musíte do něj znovu vstoupit. Dokážete-li se věrně vrátit do Božího Vědomí pokaždé, když z něj vyjdete, pak nakonec dosáhnete bodu, kdy z něj již více nebudete vycházet a vstupovat do nevědomosti. Přijde den, kdy vaše vědomá volba Boha bude trvalá a vy budete navždy zcela ponořeni do Boha.

Nemysli si, že to nedokážeš. Mysli si prostě, že Bůh

 se to rozhodně chystá udělat v tobě, za tebe.

- 25. ledna -

Obyčejný člověk potřebuje naději, aby učinil jakýkoli pohyb vpřed, a není-li zde žádný pohyb vpřed, tehdy začíná sebezničení. Bez naděje se pro běžného člověka život stává stojatou nádrží. Máš-li však upřímnou aspiraci, nemusíš se bát; dostaneš vše.

Jak se můžeme vyhnout ztrátě naděje? 

Musíme se snažit odhodit ze své žádostivé mysli veškerá očekávání. To naše vnější mysl má pocit, že něco potřebuje nebo něco chce. Když máme pocit, že něco potřebujeme, naděje začíná hrát svou úlohu. Je to žádostivá mysl, která sytí naši vnější naději. Jestliže dokážeme být nad toužící myslí a neustále zůstávat ve spontánnosti srdce, pak budeme mít trvalý pocit vlastnění božské pravdy. Naše vnitřní srdce je vždy plné a úplné, nežádá nic. Když nic nepotřebujeme, naděje nevstupuje do hry, neboť jí vůbec není zapotřebí. Zůstáváte-li s aspirací svého srdce, jste neustále ztotožněni s Boží Vůlí, a tehdy se vaše pozemská naděje proměňuje v naději božskou.

Naděje je sladká. Naděje je ozařující. Naděje je naplňující. Naděje může být věčná. 

Proto nevzdávej se naděje ani na sklonku svého života.

- 26. ledna -

Nezáleží na tom, je-li výsledkem úspěch či neúspěch. Pokud nejsme ani v nejmenším 

připoutáni k výsledkům, naše vědomí se ihned rozpíná. Jestliže se nestaráme o plody 

svých činností, Nejvyšší nás odmění svým vlastním způsobem.

Bůh sám je nad úspěchem i neúspěchem. Pokud se chcete naprosto a neoddělitelně sjednotit s Boží Vůlí, pak nemyslete na úspěch ani na neúspěch. Myslete jen na to, abyste potěšili Nejvyššího. Podle našeho lidského vnímání je naplněním naděje úspěch. Avšak naplnění Boží Vůle jde daleko za takzvaný neúspěch či úspěch, a to je to, co je nanejvýš důležité. Božské naplnění je vždy nad vnějšími výsledky. Výsledkům porozumíme a získáme z nich největší užitek jen tehdy, když se bezvýhradně sjednotíme s Boží Vůlí.

Srdce hledajícího se nestará o úspěch ani neúspěch. Srdce hledajícího 

touží po jeho neustálém přijímání Boha a Boží neustálé, bezpodmínečné 

zkušenosti uvnitř a skrze život hledajícího.

- 27. ledna -

Odevzdání začíná ne v bezmocnosti, ale v přijetí Božího světla.

Podívejme se na odevzdání jako na sval. Cvičením své svaly posilujeme. Cvičíme-li každý den, naše svaly budou silné, silnější, nejsilnější. Také odevzdání roste pravidelným cvičením. Toto odevzdání si můžeme rozvíjet den po dni. Za jediný den se nedokážeme Bohu úplně odevzdat. To je nemožné. Nikdo na zemi takovou věc nedokázal. Není to vaše vina, není to má vina; není to ničí vina. Avšak abychom dosáhli naprostého odevzdání, musíme tuto duchovní vlastnost neustále procvičovat.

Dokonalé spojení modlitby a odevzdání: „Ne má vůle, ale Tvá. Tvá Vůle staň se.”

- 28. ledna -

Vidím v druhých jedinečnost. To znamená, že mě již Bůh požehnal svou plností.

Bůh chce, aby všechny lidské bytosti – veškeré Jeho stvoření – mělo svou vlastní jedinečnost. Stvoření je takové, že v Božím projevení nejsou žádné dvě lidské bytosti stejné. Dokonce ani dva naše prsty nejsou stejné: jeden je kratší, jeden delší. Ve svém stvoření se Bůh chce těšit nekonečnými způsoby. Žádné dvě bytosti nejsou stejné. A tak bychom neměli být kopií nikoho jiného.

Jdi za, dál a dál! 

Neomezuj sám sebe tím, že se budeš srovnávat s druhými nebo dokonce sám se sebou.

- 29. ledna -

Jakmile jsi překonal nějakou obtíž, zjistíš, že se opakuje na vyšší a jemnější úrovni.

 Je to ta samá základní slabost v tobě, které jsi nucen postavit se ve vytříbenější podobě.

Před tím, než jste přijali duchovní život, měli jste stovky potíží. Za běžných okolností by k vám přicházely jedna po druhé. Avšak když přijmete duchovní život, vnitřní život, Bůh je k vám nanejvýš milostivý a přináší přímo před vás všechny tyto obtíže najednou. Současně vás skrápí svou zvláštní Milostí, tak aby všechny potíže mohly být dříve překonány.

A co se ve skutečnosti děje s našimi omezeními, nedokonalostmi a nevědomostí?

Jsou to lvi a tygři uvnitř nás, které jsme krmili. Těmito tygry a lvy jsou naše žádosti, naše potřeby, které jsme neustále sytili. S Boží Milostí se rozplynou.

Buď veselý!

 Získáš sílu lva. V okamžiku budeš schopen odhodit břemeno

 své minulosti: slona deprese, zklamání a neúspěchu.

- 30. ledna -

Obtíže ukazují sílu nežádoucích sil. Vytrvalost ukazuje nevyhnutelné 

vítězství vždy naplňujícího, vždy planoucího světla duše.

Půjdeme-li hluboko dovnitř, spatříme, že devadesát devět procent obtíží, kterým čelíme teď, po přijetí duchovního života, jsme měli i před tím, než jsme do duchovního života vstoupili. Tehdy jsme nebyli vědomí; neuvědomovali jsme si je. Nyní však, když jsme se stali vědomými, uvědomujeme si potíže, které před námi vyvstávají, aby proti nám bojovaly. Měli bychom být šťastní, nejen proto, že jsme se stali vědomými, ale také proto, že je zde někdo, nějaký vyšší faktor – Bůh a Jeho zázračná Milost – kdo je více než dychtivý nám pomoci. Jak začínáme být vědomí, stává se pro nás Bůh skutečností. Takže máme to největší štěstí, že jsme si vědomi potíží, které máme, a nikdy se jim nesmíme snažit vyhýbat. Musíme je přijmout a vědět, že všemocná Milost Boha je s námi, 
pro nás a v nás.

Život je neustálá bitva, neboť Bůh chce, abychom byli nejvyššími hrdiny.

- 31. ledna -

Je-li potěšení čirým snem, pak také bolest je snem, pouhým snem.

Dokud jsme ve fyzickém, dokud je naše vědomí neustále ve fyzickém, je tu bolest. Dokážeme-li však stáhnout své vědomí z fyzického, tehdy nemůže být žádná bolest. Umíte-li vědomě vejít do bolesti samé a setrvat v ní několik minut, pak vás bolest nemučí jako bolest. Staneme-li se totiž vlastníkem bolesti, můžeme samu bolest proměnit v radost. Když vstoupíte do bolesti, stáváte se jejím vlastníkem. V této chvíli vlastní bolest vás; jste její obětí a ona vás stále trýzní. Avšak dokážete-li vy vlastnit bolest, můžete do ní ve skutečnosti vložit cokoli chcete. Svou vědomou silou do ní můžete vlít blaženost, radost – cokoli chcete.

Tvrdíš-li, že jsi olympijský hledající, jak se můžeš sklánět před bolestí, jak?

 Neuvěřitelné! Nemožné!

► Sri CHinmoy ► Má životní cesta za duší