O MYSTICISMU

Moderní západní člověk pokládá mystickou zkušenost většinou jen za soukromou halucinaci nebo za myšlení plné představ. Nábožensky založení lidé považují mystika za kacíře a světští lidé ho odsuzují jako fanatika. Může za to jeho mravní odvaha odvrátit se od náboženských tradic a odchýlení od světských zvyků. Historie mysticismu je protkaná zastřenými informacemi a nejasným záhadným symbolismem plným složitých výrazů.V dávných dobách byl mysticismus odloučeným tajemným systémem určeným pouze pro úzký okruh lidí. To bylo způsobeno tím, že ve středověku byli mystici pronásledováni a vězněni.

Náboženství vychází z názoru, že Bůh je vnější ke všem bytostem a od nich oddělený. Proto provádí jeho uctívání jako zevní záležitost. Mystická nauka a její cvičení vychází z názoru, že Bůh je vnitřně spojen se všemi tvory. To, co náboženství uctívá jakoby z dálky, s tím je mysticismus v osobním kontaktu. Pokud se chce současné náboženství přiblížit mysticismu, musí pročistit své nauky od dogmat a pověr. Může tak učinit pomocí osvícené vědy, aniž by opustila zbožnou intuici. Jedině tak mohou být nalezeny nové způsoby vyjádření pravdy a nové termíny pro jejich pojmenování.

Pravý mystik má v sobě vše, co je nejlepší v náboženském cítění i když nemusí navenek projevovat známky zbožnosti. Provádí meditaci, modlitbu a očistné popírání sebe sama. Překračuje náboženství v myšlení i v duchovní praxi, když hledá přímou zkušenost duše. Mystik prochází třemi postupnými cíli. Prvním je uvědomění si okraje své božské duše, svého Nadjá. Druhým cílem je proniknout do jejího svatého středu a přejít během transu do nerozdílné podstaty prázdnoty. Třetím a posledním cílem je uvést pravé Já, základní prázdnotu a univerzální projev do harmonické sjednocené zkušenosti během bdělého stavu.

Základem mystického života je intuice a meditace. Je to praktický způsob, který pozvedá vědomí k nejvyššímu jáství a s jehož pomocí si můžeme ověřit existenci duše v člověku. Není to jen pouhá teorie vyčtená z knih, je to život sám. Mystická zkušenost vzniká ve stavu bytí, jehož atmosféra je tak vznešená, tak naplněná mírem, že je mimo jakékoli slovní vyjádření. Je to dočasně rozšířené vědomí, jehož prostřednictvím jsme uvedeni do přítomnosti Nadjá. Zpočátku je tato zkušenost provázena vizemi v podobě mentálních představ a pokud dojdeme na této cestě dostatečně daleko, skončí neosobním stavem Bytí bez představ. Stupeň osvícení, kterého mystik dosáhl , odpovídá zároveň stupni osvobození od ega.

Předpokladem pro minimalizaci nebezpečí mysticismu je vytvoření zdravého, poctivého a silného charakteru. Bez zdravého rozumového chápání mystické praxe a bez přesného metafyzického chápání mystických dosažení je velice snadné sejít z cesty. Je také obzvláště nutné, aby citová přirozenost byla vyvážena intelektuálními schopnostmi. Ti, kteří pohrdají literaturou a vyhýbají se intelektu, jsou pouze snílci bloudící ve vlastní zkušenosti. Bez intelektuálně formulovaných nauk se budeme ztrácet v kolísavých náladách, aniž bychom použili myšlení a usilování o pročistění našeho charakteru. 
Také mystická kontemplace je daleko lepší, když je osvícena věděním.

Rozumové myšlení je nutností vyspělého lidského života. Mystici, kteří tomu nevěří, špatně používají svou intuici a snadno podléhají výkyvům emocí. Bez úplného a pronikavého chápání filozofické pravdy nelze dosáhnout pravého spojení s Nadjá. Mysticismus nekontrolovaný rozumem může degenerovat na úroveň pověry. Mystická meditace nekontrolovaná rozumem a nevyvážená činností často vytváří pouhé halucinace. Pouze tam, kde je náležitá příprava, sebeočistění a mentální disciplína, může vzniknout opravdu ryzí zkušenost, která představuje to, co je v člověku božské. Většina mystiků obdrží dříve či později mystické zkušenosti, ale málokdo je správně chápe. Moudřejší a bezpečnější je ten mystik, který je při svých cvičeních veden správným pochopením toho, co dělá.

Začátečník mystické praxe si uvědomuje, že má neobvyklou zkušenost, což mu dává pocit, že je vyjímečný. Tak se jeho ego vměšuje do vnitřního prožitku. Chybou mnohých mystiků také je, že nehledají význam v univerzálním životě, ale pouze ve svém vlastním. Omezují svá pátrání pouze na jáství, bez snahy rozšířit ho na svět, ve kterém se toto jáství nalézá. Jsou opájeni nevýslovnými extázemi do té míry, že se vylučují z účasti na vnějším utrpení světa. Člověk bude lepším mystikem, pokud uvede do vztahu své vnitřní zkušenosti s ostatním životem. Sebekritika zaručuje, aby Pravda nebyla překrucována pomocí fantazie, představivosti nebo osobního přání. Kritický přístup k vnitřním zkušenostem nás oprošťuje od dogmat a pověr.

Přestože v současné době vzrůstá zájem o mystické zkušenosti, jsou lidé s pravými mystickými zkušenostmi opravdu vzácní. Mnoho mystiků má četné extatické zážitky naplněné štěstím, mírem, vzrušením nebo senzací a jsou jimi klamáni, když je považují za zkušenosti Skutečna. Extáze zažívané v meditacích tak bohužel považují za konečný cíl mystického života. Neví, že to jsou pouze zkušenosti myšlenek. Skutečný cíl je ukryt hlouběji. Není nikterak neobvyklé, že radostné mystické extáze bývají střídány s melancholií a depresemi, což způsobuje přetrvávající připoutanost k vlastnímu egu. To využívá projevy emocí a obrazotvornosti k tomu, aby nás oklamalo. Intuice je hodnotnější než citový extatický zážitek, protože nás přivede blíže k onomu životu bez ega.

Mysticismus je část cesty, kterou je třeba projít při hledání Pravdy. Chvilkové záblesky transcendentální skutečnosti dodávají odvahu pokračovat v tomto zdlouhavém hledání. Mystické zkušenosti jsou nesmírně hodnotné, ale nejsou cílem duchovního hledání člověka. Můžeme se těšit ze vzrušujících mystických extází, ale toto vzrušení nám brání dosáhnout plného vědomí Nadjá. Průchod k vyššímu Jáství nevede skrze žádné emoce, proto nemůžeme naleznout nejvyšší skutečnost pouze v bezprostředním citu a extatických zážitcích. Tajuplné vize a okultní zkušenosti předvádějí tvořivou sílu mysli.Většina mystických úkazů má pomíjivý charakter.  Trvalého výsledku lze dosáhnout pouze čtyřnásobnou ultramystickou stezkou.

Nedokonalý mysticismus zastavuje pokrok, vede k letargii a lhostejnosti ke světu. Zralejší filozofický mysticismus podněcuje pokrok, inspiruje činnost a odmítá oddělovat svůj život od světského. Filozofický mystik není spokojeni pouze s vnitřním mírem, ale chce porozumět okolnímu světu do té míry, aby věděl jak žít s lepším zdravím a menším utrpením. Pomocí studia metafyziky lépe chápe svou zkušenost v meditaci a dovídá se co Nadjá není. Bez studia metafyziky může být chápání vlastních vnitřních zážitků povrchní a celkově zmatené. Inteligentní mystik pocítí potřebu přiměřeného vyjádření svých vnitřních zkušeností. Mystérium Nadjá pochopí pouze ti, kteří jsou ochotni pronikat za mystické extáze k plynulé vyrovnanosti mudrce.

Přechod od mysticismu k filozofii nevyžaduje opuštění toho, co jsme se naučili, ani vzdání se plodů mystické zkušenosti. Vyšší učení se nesnaží něco nahradit, ale rozšířit. Mystik musí dospět ve filozofa tak, jako musí náboženský stoupenec dospět v mystika. Nejdrahocennější zkušeností lidského života je, že jsme. Taková zkušenost přichází z počátku pouze dočasně ve formě mystických záblesků, které nám oznamují, že někde v našem nitru se nachází posvátná přítomnost. Mysticismus je vhodný pro každého, kdo nespěchá, kdo je ochoten vytrvale pracovat a trpělivě čekat na odhalení své božské duše. Vede nás k pravdě z našeho nitra a pomocí osobní zkušenosti, která odhaluje svět za myšlenkami. Poskytuje hodnotnou službu v cítění a oddanosti. Mír, který je nalezen prostřednictvím mystické zkušenosti, poskytuje užitečné útočiště před tlakem potíží a břemena osudu.

Mysticismus, který potřebuje současná doba, kombinuje užitečný život ve světě s inteligentním hledáním duše. Správný druh mysticismu pomáhá přinejmenším těm, kdo jsou v disharmonii se životem, vytvořit klidnou povahu, vyrovnanou mysl a nevzrušené emoce. Přináší uvědomování si duchovních pravd o sobě samém. Dnes nemůžeme žít ve slepém napodobování středověkého mysticismu. Moderní doba nachází nové způsoby a techniky, i když základní požadavky jako je ponoření intelektu do intuice, ega do duše a přání do klidu, budou stále stejné a nikdy se nezmění. Moderní mysticismus se bude utvářet v souladu s potřebami současného člověka. Světové pohromy, rozklad náboženství a pokrok vědy přivádí k mysticismu stále více lidí. V dnešní době je daleko více těch, kteří jsou schopni chápat jeho učení a praktikovat jeho techniky. Proto by se mněl stát součástí života běžného člověka.

* * *

Paul Brunton: „Mystik, který nabízí druhým svůj zvláštní způsob života, může být středem posměchu nebo může být ignorován materialistickou dobou. Faktem však zůstává, že patří k pokračující tradici, která se táhne nazpět až k samým počátkům lidské kultury. A jelikož je tato zkušenost zakořeněna v tom, co je základní a nejlepší v lidské bytosti, půjde tato tradice kupředu tak dlouho, dokud vůbec nějaká kultura zůstane.“

* * *

Volně zpracováno podle knihy ► Zápisky Paula Bruntona ► Svazek 11. SENZITIVOVÉ

►  http://www.paulbrunton.cz