Věda opatrně přiznává: lidé jsou bytosti tvořené světlem

Biofotony.
 Lidské tělo je vysílá, používá ke komunikaci a samo doslova existuje čistě na základě světla.

Věda stále více souhlasí s poezií života: Jsme více než jen atomy a molekuly, ze kterých sestává naše fyzické tělo, ale také stvoření světla. Lidské tělo vysílá biofotony, může je vysílat a uvolňovat skrze záměr mysli. Biofotony dokáží ovlivňovat zásadní procesy na úrovni mezibuněčné komunikace a DNA.

Vezměme v úvahu, že lidské tělo se formuje na bázi světla, vzduchu, vody, základních prvků zemské kůry a nejméně 3 miliardy let starých informací obsažených v jádru jediné buňky nově vznikajícího organismu. K tomuto tělu náleží duše schopná minimálně se pokoušet porozumět původu svého těla a ducha. Vycházejíc z podivných podmínek naší existence, fyzického vtělení jako takového, a faktu, že náš pozemský život je formován slunečním světlem a vyžaduje průběžnou spotřebu slunečního světla uchovvávaného v podobě potravy, možná není úplně tak od věci připustit myšlenku, že naše tělo emituje světlo. Ultraslabé fotonové emise (UPE) s viditelností tisíckrát menší, než je citlivost lidského oka. Zatímco pro nás jsou neviditelné, tyto částečky světla ( nebo také vlny – podle toho, jakým způsobem je měříte) patří do viditelného elektromagnetického spektra (380-780 nm)a dají se měřit moderními vědeckými přístroji.

Fyzické a „mentální“ oko vysílají světlo

Oko samo o sobě, průběžně vystavované silným fotonům, které procházejí řadou několika očních tkání, vysílá spontánní a viditelné, světlem vyvolané tzv. Ultraslabé fotonové emise. Existuje hypotéza, že viditené světlo způsobuje zpožděnou bioluminiscenci uvnitř oční tkáně vystavené světlu, což by nabízelo vysvětlení původu negativního přetrvávajícího obrazu v oku. Světelné vyzařování oka bylo také pozorováno ve vztahu k energetické výměně v mozku a oxidačnímu napětí v mozku savců. Bókkonova hypotéza tvrdí, že fotony uvolněné chemickým procesem uvnitř mozku vytváří biofyzické obrazy během vizuální představy, a současná studie prokázala, že když si pozorovaní účastníci aktivně představovali světlo ve velmi tmavém prostředí, jejich záměr měl za následek významné zvýšení hodnot ultraslabých fotonových emisí. To zároveň odpovídá předpokladu, že biofotony nejsou výhradně vedlejší produkty buněčné výměny, ale spíše, jelikož jejich intenzita uvnitř buněk může podstatně převyšovat tu vnější, je možné, že by mysl měla přístup k této energii vhodné k vytváření vlastních biofyzických obrazů během vizuálního vnímání a představování. Naše buňky a DNA používají biofotony k uchovávání a předávání informací.

Buňky mnoha živých organizmů zjevně používají biofotony ke komunikaci, což usnadňuje přenos energie/informací, který je mnohanásobně rychlejší než chemická reakce. Podle studie z roku 2010 „ byla demonstrována mezibuněčná komunikace mezi rostlinami, bakteriemi, živočišnými neutriofilními granulocyty a buňkami ledvin.

“ Bylo zaznamenáno a doloženo, že „ různá stimulace spektrálním světlem (infračervené, červené, žluté, zelené, modré a bílé) na jednom konci senzorického nebo motorického nervového zakončení měla za následek významné zvýšení biofotonické aktivity na konci druhém.“
Světelná stimulace tedy může používat biofotony k propojování skrze neurální vlákna jako prostředky komunikace. Dokonce i na molekulární úrovni naší genetické databáze můžeme DNA chápat také mimo jiné jako zdroj biofotonových emisí. Vzorec DNA je na biofotonech natolik závislý, že má vlastnosti podobné excimerovému laseru, což jí zajišťuje uchování ve stabilním stavu daleko od práhu teplotních výkyvů.

Technicky vzato, biofoton je elementární částice nebo kvantum světla neteplotního původu ve viditelném a ultrafialovém spektru vyzařované biologickým systémem. Věda se všeobecně domnívá, že jsou výsledkem energetické výměny uvnitř našich buněk nebo, chcete-li, vedlejší produkt biochemických reakcí, v nichž sledované molekuly jsou výsledkem bioenergetických procesů zahrnujících druhy aktivního kyslíku. Cirkadiánní výkon lidských biofotonů Protože se energetická výměna uvnitř těla mění podle cirkadiánního modelu, také biofotonové záření se mění podle osy denní doby. Výzkum zmapoval jasné anatomické umístění v těle, kde jsou biofotonové emise silnější a slabší vzhledem k denní době: Všeobecně, fluktuace fotonů v těle byla nižší ráno než během odpoledne. Oblast hrudníku a břicha vyzařovala nejméně a nejstabilněji. Oblast hlavy a paží vyzařovala nejsilněji a ponejvíce přes den. Spektrální analýza nízkých, středních a vysokých emisí z horní přední části pravé nohy, čela a paží v rozsahu citlivosti fotonásobiče ukázal největší spontánní vyzařování v 470 – 570 nm. Střed dlaně vykázal emise vyšší než 420 -470 nm v zimním a podzimním období. Spektrum opožděné luminiscence z ruky ukázalo stejné hodnoty jako spontánní vyzařování.

Meditace a užívání bylin ovlivňuje výkon biofotonů

Výzkum se kromě jiného zabýval rozdílem mezi vyzařováním lidí praktikujícími meditaci a těmi, kdo meditaci neprovádějí. Lidé meditující pravidelně měli spíše nižší ultraslabé emise, což se připisuje nižšímu počtu reakcí volných radikálů v jejich tělech. Pro zajímavost byla podrobena klinickým testům také bylina dobře známá svými protistresovými účinky na účinek snižování biofotonových emisí u lidí. Studie publikovaná roku 2009 v magazínu Fytoterapeutického výzkumu zjistila, že ti, kdo užívali ženšen ( jinak také rozchodnice růžová) po jeden týden, zaznamenali znatelný pokles fotonového záření ve srovnání se skupinou, která dostávala placebo.

Lidská pokožka dokáže zachycovat energii
a informace ze slunečního světla

Ze všeho nejzajímavější je pravděpodobně možnost, že povrch našeho těla obsahuje buňky schopné aktivně přijímat energii a informace z ultrafialového světla (právě s ním je ovšem v této době podle mne problém, pozn. jm). Ozáření slunečním světlem vyvolává ultraslabé záření ve fibroblastech lidské pokožky. Když se dotkne světlo ze zdroje umělého slunečního záření fibroblastů normální pokožky nebo pokožky přecitlivělé na ultrafialové světlo (xeroderma pigmentosum) , vzniká tehdy 10 x až 20 x více vyzařovaných ultraslabých fotonů v pokožce postižené přecitlivělostí. Nemocné buňky ztrácejí kapacitu uchovávat ultraslabé fotony, což poukazuje na existenci jiného mezibuněčného systému, který fotony v lidském těle spravuje. Funguje pigment pokožky jako přírodní solární panel ?

Melanin dokáže transformovat energii ultrafialového světla v teplo při procesu známém jako ultrarychlá vnitřní konverze, kdy 99.9 % absorbovaného UV záření je proměněno z potenciálně geno-toxického (DNA poškozujícího) ultrafialového záření v neškodné teplo. Pokud melanin může převádět světlo v teplo, mohl by také UV záření proměnovat v jiné biologicky nebo metabolicky použitelné formy energie ?

Není to otázka až tak od věci, vezmeme-li v úvahu, že třeba gama záření, které je vysoce toxické pro většinu forem života, je zdrojem výživy pro určité druhy plísní a bakterií.

Výkon biofotonů v lidské těle podléhá slunečním
 a měsíčním gravitačním silám

Nedávná měření biofotonových emisí v obilných klasech z polí v Brazílii a Německu ukázaly mezikontinentální synchronizaci podle rytmů spojených s lunisolárním přílivem a odlivem. Ve skutečnosti gravitační síla, v níž má Slunce podíl 30 % a Měsíc 60 % kombinované precese, reguluje řadu důležitých skutečností při pěstování rostlin na této planetě.

Záměr je životní silou fyziologie

Záměr je definován jako myšlenka soustředěná k výkonu určené akce. Správně zacílené myšlenky mohou ovlivňovat živé i neživé organismy, prakticky od jednobuněčných organismů až po lidské bytosti. Vyzařování světelných částic se zdá být mechanismem, skrze který záměr realizuje svůj účinek. Všechny živé organismy vyzařují neustálý tok fotonů ve smyslu nasměrovat okamžité signály odjinud z jedné části těla do druhé a do okolního prostředí. Biofotony jsou uchovávány v intracelulární DNA. Když je organismus nemocný, odrazí se to v hodnotách biofotonových emisí. Řízený záměr je manifestován jako elektromagnetická energie aktivně udržující nestabilitu fotonů. Zdá se, že naše záměry mají k dispozici plně souvislé frekvence, které jsou schopny měnit molekulární strukturu hmoty. Aby byl záměr efektivní, je potřeba vybrat vhodnou chvíli.

Všechny živé bytosti jsou totiž navzájem vůči sobě i zemi a změnám v její okamžité magnetické energii synchronizované. Ukázalo se, že i energie či myšlenka mohou ovlivnit charakter prostředí. Hypnóza, fenomén stigmat a placebo efekt se také dají považovat za typy záměrů, jako instrukce pro mozek během určitého stavu vědomí. Případy spontánního vyléčení nebo léčení na dálku vážně nemocných pacientů reprezentují příklady obzvláště dobře soustředěného záměru kontrolovat choroby ohrožující naše životy. Tento záměr uzdravit stejně jako víra nemocné osoby v účinnost léčivého působenírozhoduje o kvalitě a výsledku působení.

Translation OSUD.cz by Irena, VELMI děkujeme!

ZDROJ PŘÍSPĚVKU ► http://www.healthyaeon.com

ČERPÁNO ►  http://www.osud.cz