O léčitelství, karmických chorobách, obsazení a exorcismu

Smím vědět, jak správně rozlišit, kdo je budoucí léčitel a jak mu pomoci, 

aby se brzy probudil pro svůj úkol?

Smíš. Poznáš to dle jejich silné citlivosti, schopnosti rozlišování pocitů, 

chápavosti a rychlosti úpravy zdravotního stavu.

Jejich prvním impulsem je to, že jsou přivedeni k tobě a rychle chápou duchovní nauku, kterou vykládáš. O další impulsy se již postaráme my. Jde o impuls, kdy začnou toužit pomáhat nemocným a trpícím nezištně, nejedná se jim o to, aby v sobě pěstovali mimořádné vlohy, ale o skutečnou pomoc bližnímu. Začínají zkoušet v praxi to, co vidí u tebe. Je to tak zvané ochranné období, kdy ochranu a očistu děláme za ně, aby získali jistotu o svém poslání. Dále je vedeme buď my sami, nebo je posíláme k učitelům. Většinou jim dodáváme potřebnou literaturu, aby měli představu, alespoň přibližnou, o co jde, potom se postaráme o učitele pro ně. Jen mimořádně pokročilé duchy vedeme přímo, bez učitelů pozemských.

Jakmile dosáhnou určitých vědomostí a dovedností, jsou napojeni na nás, ve Světlých sférách, a dle jejich citlivosti je vedeme dále. Buď jsou schopni snímat ze Světlých sfér, a pak je vedení jasné, nebo to neumí, a pak je nutné, aby měli hmotného učitele, který je toho schopen.

Potom jim posíláme pacienty tak, aby získali postupně zkušenosti, aby se orientovali v diagnózách. Dostávají nejprve pacienty bez komplikací, to značí bez karmy a obsazení. Když toto zvládnou, přicházejí pacienti s karmou, aby zjistili, že vše léčit nelze. Nejprve mají na karmické choroby blok, nevnímají je, aby je nemohli na sebe vztáhnout. To je prvé stadium. Pak zjistí, že určité choroby odolávají jejich léčbě. Přemýšlejí o tom a získávají první teoretické poznatky o karmě, vědí co smějí a co ne, aby karmu na sebe nevztáhli.

Ve třetím stadiu padá tato ochrana, protože vědomosti jsou dostatečné a určí se je využívat v praxi. To znamená, že připustíme, aby při neopatrnosti na sebe vztáhli malou karmu a vedeme je k tomu, jak se takto získané karmy zbavit. Součastně rozvíjíme jejich citlivost, pocity, postřehy, schopnost vnímat naše vedení.

Pokud zůstanou i v tomto stadiu pokorní a nezpyšní, protože už se dostavují dílčí úspěchy, považované ostatními lidmi za zázraky, můžeme vést tyto léčitelé dále. V tomto stadiu docházejí k poznání, kdo skutečně léčí, mnozí nás už začínají vnímat či pociťovat naši přítomnost. Nastává stadium uvědomělosti, kdy již umí s námi navázat kontakt, ví jak vytvořit ochranné spojení pro sebe i pro nás, abychom mohli pracovat. Pozor, zde nejde o ochranu v pravém slova smyslu, ale o možnost působení. Bez vaší prosby a touhy, která vytváří mezi námi spojení, nemůžeme nikomu pomoci.

V tomto stadiu léčitel pečlivě snímá naše pokyny, nechá se vést tak, jak je to pro pacienta nejlepší, ví, jakých způsobů léčby má užívat. Po určité době dostává duchovní dary (dary Ducha svatého), aby měl větší jistotu. Tím se tříbí jeho citlivost, vědění a jasnovidnost a je možné mu povolit drobné samostatné zásahy.

Pokud i v tomto stadiu zůstane léčitel láskyplný a nezištný, nastupuje stadium zázračných uzdravení. Nyní dochází k situacím, kdy zjišťují, že mohou léčit myšlenkou i přikládáním rukou, duchovními aparáty a společně vedenou prosbou. Jeho prostředí je tak čisté, že můžeme pracovat na těžce postižených orgánech paralelně. To znamená, že můžeme zasahovat samostatně vedle léčitele i na osobě přítomné, která právě není léčena léčitelem, protože jeho láska je všeobjímající. Někdy provádíme náročné operace na několika orgánech součastně, zatímco léčitel pracuje na orgánu jiném. Toto je ideální souhra a její možnosti jsou nevyčerpatelné.

Stejně se postupuje při chorobách způsobených působením z astrálu, kdy jde o pomstu z duchovního světa nebo o obsazení. Rozlišujeme mstu jednoduchou, kdy nepoučený duch se mstí za křivdy skutečné, ale může se stát, že duch byl za svého života uveden v omyl, na kterém setrval i v astrálu a pak jde o mstu za křivdy domnělé. Také rozlišujeme mstu komplikovanou, která je vázaná karmicky. To znamená, že dvě či více osob, se svými křivdami či dluhy karmicky svázalo a mstí se ze záhrobí, nebo se společně reinkarnují, vyměňují si role a své křivdy si vzájemně oplácejí.

Někdy je touha po pomstě tak silná, že obsadí svým vlastním duchem tělo osoby, které se mstí. Podle síly tohoto ducha dochází většinou k postupnému a mnohočetnému onemocnění člověka, který je takto obsazen. Zde se nevytváří provazec mezi duchem mstitele a bytostí, která je postižena. Oba duchové žijí v těle hmotném společně, protože vlastní duch postiženého si je vědom viny a bere ochotně trest v podobě nemoci na sebe.

Trochu složitější je situace, kdy je člověk obsazen nepoučeným duchem, který touží po pocitech a požitcích, které měl za svého života. Tento duch si vybírá bytosti s podobnými sklony a vlastnostmi, které resonují s jeho povahou. Při tomto obsazení dochází k postupnému vytváření provazu mezi duchem nepoučeným a hmotným tělem obsazeného člověka. Resonují-li spolu oba duchové harmonicky, žijí oba v tomto těle po léta v symbióse , aniž by se to projevilo poškozením na těle hmotném. Projevuje se to jen v oblasti duševní - tento člověk má tak silné vedení, že pociťuje neodolatelné nutkání k určitým činnostem. To znamená, že se oddává svým vášním-např. kouření, pití alkoholu, drogám, dokonce i sportu, případně zaměstnání. Poznáte to dle toho, že člověk se svým náruživostem cele věnuje, nezná oddychu, je jimi "posedlý", aniž by to vyžadovaly objektivní okolnosti. Po určité době začne tímto přetížením chátrat i tělo hmotné.

Jiný je případ, kdy tento náruživý duch nenajde vhodnou bytost, která by s ním dokonale rezonovala, ale má jen některé z vlastností, které mu vyhovují. V tomto případě musí vlastního ducha této bytosti vypudit z těla hmotného, aby mohl tohoto člověka plně ovládnout. To se neobejde bez souboje, který se projevuje různými obtížemi těla hmotného v oblasti duševní i tělesné. To jsou případy různých duševních chorob (schizofrenie) i nervových (epilepsie) a podobně. Jasnovidec v těchto případech vidí ducha člověka připoutaného šňůrou a schouleného u nohou jako koule. Trvá-li toto obsazení mnoho let a upadne-li vlastní duch do pasivity, může se stát, že se jeho provazec s tělem hmotným přetrhne a člověk umírá.

Léčíme-li tohoto pacienta a chceme-li osvobodit jeho ducha, bývá reakce na jeho osvobození většinou bouřlivá, dochází i ke ztrátě vědomí nebo silné nevolnosti, podobné mdlobám, protože se musí přetrhnout provazec, který se vytvořil mezi nepravým duchem a obsazeným tělem. Bývá to provázené velmi nepříjemnými pocity na obou stranách a chce to odvahu i sílu u ducha nepoučeného, který konečně pochopil, že chyboval. Proto k reakci nedochází ihned, ale až po určité době (duch má pocity jako by páchal sebevraždu).

Když není vytvořeno pouto mezi duchem nepovolaným a tělem hmotným, 

probíhá opuštění obsazeného těla hladce a bez potíží.

Je možné, aby došlo k výměně ducha 

vlastního za jiného?

Ne, to zákon nepřipouští a je to zbytečné, protože, je-li třeba u tohoto ducha, aby žil na Zemi, tak se reinkarnuje. Tato idea je bludná.

 Je to spíše toužebné přání temných sil a černých mágů.

Kdy dochází k obsazení Satanem a duchy

 temných sil?

Ve dvou případech. Za prvé, když jde o bytost duchovně pokročilou a silnou, kterou by chtěli získat pro inversní vývoj. Za druhé, když bytost dala sama svým chováním příčinu a začala toužit po síle a moci temných sil, někdy dokonce je vědomě přivolává, aby se mohla oddat svým náruživostem, své pomstě, nebo aby získala osobu či věc, hodnost, kterou by za normálních okolností nikdy nezískala.

V tomto případě žije opět vlastní duch se svým obsazením v symbióze, ale nevytváří se šňůra, protože je zbytečná. Zbavit se tohoto obsazení je takřka nemožné. Dochází k němu jen v těch případech, kdy vlastní duch začne toužit po lepším životě, po svobodné vůli a především po Bohu, anebo v tom případě, kdy šlo o nezbytnou zkoušku, důležitou pro vývoj tohoto ducha a tento zkušený duch již patří Světlým sférám.

Jak je možné, že tento duch dokáže vytvořit 

podmínky pro obsazení?

To je možné jen tehdy, kdy jde o dohodnutý karmický scénář, protože stále nechápal funkci a dopad zla. Buď zlo přeceňoval, či podceňoval. Tento duch je chráněn a obsazení je připouštěno jen na určitou dobu a pak je buď ztrácí automaticky, protože je napojen na Světlé sféry, nebo je přiveden k léčiteli, který ho tohoto obsazení zbaví.

To smí učinit jen velmi pokročilý léčitel, jen za naší pomoci (nikoli vlastní silou), který je námi maximálně chráněn. Jinak by získal toto obsazení sám, nebo by ničeho nedosáhl, nebo by byl Satanem zardoušen. To se většinou stává černým mágům, kteří zpyšní a vypoví poslušnost temným silám.

Léčitelé Světlých sfér, jsou námi vedeni, chránění a setkají se s tímto obsazením jen tehdy, kdy už jsou dostatečně silní a odolní vůči zlu. Pak je můžeme chránit a nechat léčit s naší pomocí tyto nešťastníky. Proto buďte klidní, nevyhledávejte tyto osoby sami. Budou k vám posílány dle vašich sil. Stejně tak pacienti budou přicházet sami, protože budou námi vedeni. Jen tak se vyvarujete chyb. Proto je nutné, abyste se vždy na pacienta připravili předem a především se s námi poradili, zda je smíte léčit.

Jen tak budete chránění.

 Bez porady s námi neslibujte léčení.

Mír s vámi!

O léčitelích, jejich charakteristika 

a jejich schopnosti

Je několik typů léčitelů, ale můžeme je zhruba rozdělit do tří skupin. Léčitelé siloví, kteří léčí vlastní silou, ovládají kumulaci prány v organismu a pak ji dodávají nemocným. Ti mají své schopnosti různě odstupňovány, ale jejich schopnosti jsou značně omezené. Jejich energie se pohybuje v rozmezí 40 až 70 %. Léčit mohou od 40%. Proto volají často na pomoc různé duchovní bytosti, užívají magických zaklínadel a podobně. Ti většinou končí v temných sférách. Myslí více na sebe a svou slávu než na lidi, kterým mohou pomáhat. Pak jsou léčitelé, kteří jsou schopni léčit svou vlastní láskou. Ti nemyslí na sebe, ale na své bližní, často za ně prosí a orodují u Boha Otce. Těm Bůh a duchovní svět často pomáhá. I jejich schopnosti jsou omezené, ale výsledky závisí na lásce a přání, tedy na intenzitě přání. I o tyto léčitele mají temné síly zájem, ale málokdy uspějí, protože láska je chrání.

Pak jsou ctižádostivci, kteří touží po moci, slávě a zázracích za každou cenu. Na lidech jim vůbec nezáleží a jdou za svým cílem bezohledně. To jsou zajatci temných sil, nejprve jim temné síly obětavě slouží, ale pak předloží účet a běda, chtějí-li se osvobodit, pak zakoušejí hrozná muka duševní i tělesná. Obyčejně končí jejich kariéra šílenstvím.

Ale tebe zajímá váš způsob léčení. Vy nepatříte do žádné z těchto kategorií. Jste pokročilí duchové, nebo lépe řečeno bytosti, které se obětovaly pro dobro svých bratrů a sester z nižších sfér. Vy máte maximální podporu Boha Otce, Světlých sfér, ve světě duchovním i hmotném. Je to proto, že toužíte nezištně pomáhat a mnozí jste pro tento posvátný úkol obětovali část svého života, podstoupili jste riziko karmy, nevýhody života v nižších sférách, dočasnou ztrátu schopností a zablokování důležitých informací a schopností z vyšších sfér a dimenzí, které jste byli již běžně zvyklí užívat. Mnozí jste se reinkarnovali z nejvyšších sfér. Otec i ostatní zasvěcenci to pokládají za nejvyšší láskyplnou oběť. Proto vaše schopnosti jsou takřka neomezené, dle měřítek dimenze, ve které žijete, protože máme pro vás spoustu darů, abychom zajistili podmínky pro splnění vašeho úkolu. Proto nemůžete být členy žádné pozemské psychotronické společnosti, protože neužíváte jejich praktik a oni nemohou užívat vašich technik. Váš energetický potenciál je v této dimenzi od 100 do 170 %. Vaše techniky jim nemohou být dány, protože nedosáhli nikdy vašich sfér, z kterých jste se reinkarnovali, nemají váš energetický potenciál. Vy a my pracujeme vždy bez reklamy a v ústraní. Vašim úkolem je probudit reinkarnované mimozemšťany k činnosti, očistit je od nemocí a negativity ve které uvázli a postavit je na cestu. Každý z vás má poněkud jiný úkol. Někdo je více učitelem, někdo více léčitelem, někdo vykonává obě funkce, jiný je jasnovidný, jiný vidí jen karmy, minulost či budoucnost a tak bychom mohli pokračovat ještě hezky dlouho, ale každý z vás má povinnost šířit co nejvíce lásky a vy budete konat zázraky lásky, pokud se nepolekáte zodpovědnosti, jako někteří z vašich bratrů a sester. Mnoho z nich, když se ocitlo v negativitě, ztratilo smysl pro pravdu, začali se bát, že se dopustí osudných chyb či omylů a tím došlo k jejich selhání. I tyto bratry a sestry je nutné burcovat, nebude to jednoduché, budou se bránit, proto poskytnete každému z nich jeden důkaz, který ho má přesvědčit o pravdivosti vaší cesty a který ho má na ni připravit. Než prohlédne, dostane jeden důkaz, ten nesmí přehlédnout ani potlačit. Je vždy velmi markantní a přesvědčivý, ovšem jen pro tu jedinou osobu, které je určen. Další důkazy dostává teprve potom, až se vydá na cestu pravdy a lásky, začne dle toho jednat. Pak dostane vedení ze Světlých sfér, pro které je tím vnímavější, čím více dodržuje režim a požadavky kodexu vesmírné konfederace. Nejvyšším mravním zákonem a požadavkem je láska ke všem bytostem, především k trpícím.

Nemá smysl se rozpisovat o tom, jak je o vás pečováno. Snad to na sobě pociťujete ( např. snadné hojení ran, chorob, posílení intuice, jasnocitnost, jasnovidnost apod.). Někdy však, pokud jste s tím souhlasili, musíme zabránit některým chybám, kterých byste se mohli dopustit. Např. při léčení cítíte různé smluvené impulsy, abyste nepoškodili pacienta, pokud se dopustíte chyb ve vedení léčby, nebo je pocítíte při špatném vedení myšlenek, životosprávy a podobně. Tato napomenutí jsou nutná, abyste nezbloudili. Nejprve se ozývají slabé impulsy, později silnější, které můžete vnímat jako tresty. Nejsou to skutečné tresty, ale spíše nepříjemnosti, které vás mají upozornit, že něco s vámi není v pořádku. Pokud těchto napomenutí nedbáte, otupují se vaše schopnosti, až je úplně ztratíte. Součastně s tím upadá určitým způsobem váš zdravotní stav. To není trest, ale my vám již nemůžeme poskytovat pomoc a ochranu. K tomu dochází jen výjimečně, a to v tom případě, když vyloženě odmítnete pracovat, čili odmítnete plnit své úkoly. Tak to bylo před reinkarnací domluveno. Někomu se zdá, že impulsy, které dostáváte, když neplníte své úkoly z ledabylosti či lenosti, jsou tvrdým opatřením, které omezují vaši svobodu, ale věřte nám, jde vždy o předem dohodnutý scénář a většina bytostí se včas vzpamatuje. Poslední čas však procento selhání stoupá. Proto neváhejte a nebojte se svého poslání, kterému jste se zaslíbili. Nastal čas intensivní práce. Lidé vás potřebují, tato nádherná planeta a její obyvatelé jsou na přelomu dvou důležitých epoch a mají postoupit do vyšší sféry a dimenze. Každý, kdo může přispět k jejich postupu, je šťastný, protože plní úkoly, ke kterým se zavázal, proto buďte hodně láskyplní, ať tento přechod jde evoluční cestou, bez katastrofického scénáře.

Nechť jsou všechny bytosti šťastny, mír s vámi!

Bůh Otec vám žehná, milé děti.

Hromadné a individuální léčení, 

masové seance

Jak správně tušíte, není hlavním účelem uzdravovat tělo, ale především duši, protože bude-li duše zdravá, bude zdravé i tělo. Proto dáváme přednost individuálnímu léčení, protože to je efektivnější a trvalejší.

Masovému působení dávají přednost mágové, protože se jim zdá, že zasáhnou více lidí a přitom je to pro ně pohodlnější. Oni touží po ovládání mas a tento způsob jim nesmírně vyhovuje.

Ty cítíš správně nebezpečí, které se skrývá v tomto působení, protože to není léčba, alev pravém slova smyslu působení. Je to nebezpečné pro obě strany, léčitele i léčeného. Léčitel tímto počínáním je přístupný pýše a velikášství, což je pro něho past. Léčený podléhá vlivu bez uvědomění si svých chyb, které mu chorobu přivodily a tak odpadá práce na sebezdokonalování svého ducha a případné kladné výsledky jsou jen dočasné, protože opakují-li stále stejné chyby, onemocnění se navrací.

Působí-li léčitel hromadně, dělí svoji energii mezi tolik lidí, kolik je jich přítomno. Tím se oslabuje intenzita celkového působení. Otvírá aury všem lidem a jejich znečištěná energie se vzájemně mísí. Tak se stává, že si někteří lidé mohou vzájemně tuto energii vyměnit a tím i své choroby. To se projeví za různě dlouhý čas. Také záleží na síle a orientaci i citlivosti jednotlivců, kolik dodávané energie si dokáži přitáhnout. Tomu též odpovídá výsledný efekt.

Samozřejmě, že i zde hraje velikou roli zákon karmy, resonance a rovnosti vibrací. K těmto hromadným seancím jsou mágové vedeni zdánlivě dobrým úmyslem. Chtějí pomoci co nejvíce lidem, ale zapomínají, že toto určuje vždy Otec.

Otec, pokud pracujeme za pomoci světlých sfér, reguluje přísun pacientů, určuje ty, kteří mají přijít a také to, jak budou léčeni a zda budou úplně vyléčeni.

Otec určuje, zda mohou být vyléčeni zázrakem, protože jsou pro tento zázrak duchovně zralí, nebo stanoví, že léčba musí být pomalejší, protože nepochopili ani základy učení lásky a vesmírných zákonů. Někdy je pro pacienty výhodnější pomalejší postup. Jedině takto je naděje na duchovní postup a trvalé uzdravení.

Některý léčitel touží po tom konat zázraky a pomáhat stále více a více lidem. Mnohdy zapomíná na duši a zaměří se jen na tělo. Pak se zázrak uzdravení míjí s účinkem a léčitel je sám na šikmé ploše sebeuspokojování vlastní ctižádosti a pýchy. Touží stále víc a víc po slávě a moci, která z ní vyplývá. Zapomíná, že je nesmírně důležitá pravá láska, pokora, oddanost, soucit a trpělivá práce s každým jednotlivcem, protože každý člověk je nesmírně cenný. Aby toto mohl léčitel uskutečnit, musí usilovně pracovat sám na sobě, jedině tak pozná vesmírné zákony a zákony pravé lásky. A tak i pacient, pochopí-li, má tyto zákony možnost se uzdravit a být šťastný a plný lásky. Jde-li touto cestou, pak je zázrak uzdravení trvalý, dokud nenastane čas jeho odchodu.

Individuální práce s lidmi je nesmírně důležitá, protože jedině usilovnou prací na sobě samých můžeme získat pochopení a porozumění pro ty, kteří nějakým způsobem chybují. Jedině tak se vyvarujeme zbytečných krutostí z nepochopení.

Věřte mi, že ten, kdo si myslí, že je dokonalý, nemá obyčejně dost trpělivosti s těmi, kdo chybují a pak nevidí ani břevno v oku svém, zato na druhých vidí sebenepatrnější smítečko.

Ten, jehož ctnost nevyplývá z lásky, který sám sobě činí kruté násilí, nezvládl nic, je jen tvrdým člověkem a fanatikem, který sice hlásá lásku, ale nezná ji a pokládá ji za slabost. Tím více je pak krutý ke svým bližním ve jménu lásky, když se snaží "vymýtit" jejich chyby.

Ten, kdo pochopil pravou lásku, je plný porozumění ke svým bližním, protože pochopil hloubku Boží lásky a Otcova odpuštění.

Jen cestou lásky a nenásilí můžete pomáhat svým bližním nezištně a oni pak budou moci vaši pomoc přijmout s láskou a nebude je tato pomoc tížit.

Moji milí, buďte trpěliví a láskyplní, poctivě vysvětlujte zákony lásky, kterou jste poznali, pomáhejte lidem odstranit skořápky negativity a nánosy kalů na jejich duši, pomozte jim očistit jejich myšlení a cítění, až jejich jiskra Boží v nich znovu vzplane láskou. Nevnucujte se, ale běžte od jednoho k druhému, který touží po očistě, aby se rozhořela jejich jiskra Boží svatým plamenem lásky. Tento plamen lásky pak bude hřát všechny v okolí a tak půjde láska od srdce k srdci až produchovní celé lidstvo. Tato láska bude prozařovat a očišťovat jejich okolí, až se produchovní a očistí i vaše planeta.

Čím více lásky ve vás bude, tím lépe budete rezonovat s vibracemi světlých sfér. Tak, dle svých vibrací, budete postupovat cestou pravdy a lásky k Duchovnímu slunci Nejvyššího principu lásky a stvoření.

Zlatý věk lidstva se vám otevírá i když je okolo vás stále ještě plno temných vibrací, ale ty tají pod dotekem lásky. Až se karmy naplní, lidé se roztřídí dle svého vyzařování na základě rovnosti. Vstoupí do těch duchovních dimenzí, kam náleží. To je to třídění, o kterém jsem mluvil. Nikdo nebude zavržen. Kdo v této zkoušce neobstál, půjde znovu do škol a bude se reinkarnovat na planetě, která bude nejlépe odpovídat jeho karmickému scénáři. I ti, kteří již skoro udusili jiskru Boží v sobě a budou klesat do temnot, i ti budou zachráněni, probudí-li v sobě touhu po lásce.

Všichni jste děti Boží, všichni v sobě nesete jiskru lásky, a proto toužím po tom, abych vás mohl přivinout a vzít do své náruče až nastane čas.

Mír a láska s vámi, děti moje!

Otec

Rozbor práce skupiny

Blahopřeji vám ke složení dílčích praktických zkoušek. Vedli jste si dobře. 

Léčení paní M. bylo výborné, ale při léčení pana P. a F. byly již výpadky.

Na počátku jste viděli rozkvetlý strom života vaší skupiny. Kvetl láskou. Druhý obraz, kašna s tryskajícím světlem, byl symbolem vylití milosti Boží a znamenal, že budete pracovat pod ochranou Boží.

Při zahájení léčby paní M. jste viděli ještě strom života jako upozornění, že jde o chorobu, která ohrožuje podstatu jejího bytí. Pyramida značila, že karmická vazba má kořeny v Egyptě.

Žila pod vlivem duchovní skupiny, která ji i nyní obklopuje. Symbol její skupiny byl vyznačen jako mnohoduše v pohotovostní poloze, protože nastal ideologický odklon skupiny od myšlení a cítění paní M. Přesto je pod silným vlivem nežádoucího magického působení.

Základní postižení kolen je karmický dluh z Egypta, kdy její nepružnost, tvrdost a nepodrobitelnost způsobila mnoho zbytečných válek a mnoho zla.

Jako faraón ovlivňovala velké množství lidí a vedla četné války. Symbol hodin a trojúhelníkové osmičky (Šalamounova pečeť) mimo obvyklého významu značí, že je bytost uvězněna v jiném prostoru a čase a proto bude nutné otevřít se souhlasem Božím časové zámky. Jinak nelze vysvobodit ani ji, ani její protivníky a ostatní zúčastněné.

Tím je naznačena druhá etapa jejího léčení, kterou je třeba uskutečnit již pod mým vedením.

Tobogán, vedoucí svou spirálovitou cestou do čisté vody, značí vývoj paní M. k její duchovní i hmotné očistě. Protože ve svém vývoji dospěla k pochopení pravé podstaty lásky, bude povoleno tento časový zámek otevřít a očistit vše, co Otec dovolí. Tento časový zámek viděla paní D. a naznačila hlavní karmické spojení své a některých členů vaší skupiny. Vedlejší vazby mají i ostatní členové.

Léčení pana P. a F. bylo celkem v pořádku, ale projevily se již výpadky pod vlivem bloků.

Pan P. byl pod hypnotickým vlivem mimozemšťana a pod vlivem vašich bloků, proto se nemohl koncentrovat. Někteří jste své bloky stáhli a tím mu usnadnili situaci. Dva členové vaší skupiny však podlehli vlastním blokům a místo práce se soustavně bavili. Ostatní měli na panu P. hodně práce, a to byl důvod, proč očistu bez vaší pomoci nemohl zvládnout.

Když jste zahlédli "něco divného", nešlo o parazita, ale o mimozemšťana. Paní L. měla "divné oči" a tento symbol a pocit si dobře zapamatujte. Je to znak obsazení bytostí mimozemského původu. Mimozemšťan vyhlížel očima hostitele. Šlo o bytost "hmyzího" společenství.

Bloky, které jste viděli uvnitř těla, byly skořápky negativity, do které se pan P. uzavřel.

Tyto skořápky vytvářejí kůru – kelipot. Potom jste ho uviděli bez rukou. Šlo o důležitou karmu, kdy o ruce přišel proto, že příliš a nevhodně zasahoval svým bližním do života. Přetáhl jejich karmy na sebe, protože u nich se nemohly naplnit. Tento povahový rys nezvládl ani v dalším životě. Protože však již neměl tu moc, podepsal úpis, který mu v tom měl pomoci. Na této moci mu velmi záleželo, proto ho držel svýma duchovníma rukama na hrudi. Bylo pro něho velmi obtížné tento úpis vydat. Pan P. je v nebezpečí, že by stejnou chybu mohl udělat i v tomto životě.

Hlavní poučení, které má v tomto životě získat, je to, že manipulace s lidmi není správná. Každý má právo na uplatnění své svobodné vůle.

Pak se zjevila karma pana J. Při hře zranil spoluhráče a ten zemřel. Proto jste viděli ragbyový míč a hrob. Pan J. byl agresivním, bezohledným hráčem a svému protivníkovi zlomil vaz.

Slon, kterého jste viděli, značil sílu negativity, která se tak rozpoutala. Viděli jste spousty bytostí, které se připoutaly k jeho karmě. Byli to fanoušci, příbuzní i hráči.

Byli jste výborně vedeni k tomu, abyste se již učili používat závoj, pokud ho již máte, včetně balzámu na rány. Jinak je třeba, než zvládnete výcvik, abyste požádali o pomoc láskyplné bytosti světlých sfér.

Nejvíce se mi líbil závěr, kdy jste pochopili, že se výměnou zkušeností vzájemně obohacujete.

Tato výměna zkušeností je jedním z úkolů vašeho sezení. Tím, že někteří z vás nejste na každém sezení, jste vedeni k samostatnosti. Máte se střídat ve vedení léčení a sdělovat své obrazy a pocity. Tím se učíte vyjadřovat přesně a výstižně určité situace.

Tím získáváte větší jistotu a učíte se dělit pozornost mezi více objektů. Měla by tedy ustoupit vaše skromnost a měli byste uposlechnout vedení svých duchovních vůdců a promluvit tehdy, kdy vás k tomu vedou. Uposlechnete-li jejich výzvy a promluvíte včas, nebude žádný chaos a nebudou vznikat žádné zbytečné pauzy a všichni budete mít o všem přehled.

Ještě jednou vám blahopřeji ke složení prvních závažných praktických zkoušek.

Léčebný zásah na dálku

Sami jste pochopili, že léčíte již prosbou a myšlenkou. Vaše pravomoc se rozšiřuje dle toho, jaké duchovní pokroky činíte. Mnozí z vás již zjistili, že stačí pohlédnout na nemocného a jeho energetické cesty se čistí, vidíte, že světlají. Pozorujete postižený orgán a choroba před vašim zrakem ustupuje. Takto léčíte běžné choroby, které nenesou v sobě náboj kletby či těžké karmy.

Dle toho, co vidíte na duchovním těle a aurách pacientů, vedete jejich prosby,

 aby i příslušný orgán mohl být očištěn.

Co je však nejdůležitější, otvírá se vám pohled do jiných dimenzí a chápete člověka v jeho karmických vztazích komplexněji. Tušíte správně, že při pochopení pravé podstaty lásky neexistuje nemoc, která by byla nevyléčitelná. Existují jen bloky, v podobě nepružného, zlobného či depresivního myšlení, které brání tomu, aby scénář našeho života běžel nerušeně tak, jak jste zvolili.

To jsou důvody, proč léčebné zákroky na dálku činíme jen výjimečně. Je to proto, že nechceme, aby pacient přišel o poučení, neboť vaše přítomnost očišťuje myšlení pacientů, pomáhá jim pochopit jejich chyby a omyly, které je přivedly do stavu, ve kterém se nyní nacházejí. Máte možnost poskytnout jim vysvětlení jevů, které nechápou, nebo se jim bojí uvěřit. Také máte možnost ukázat příčiny jejich potíží na základě minulých životů tak, jak je to pro ně únosné.

Vy touto činností též rostete. Poznáváte lidské utrpení, lásku a soucit, smysl pro odpovědnost a učíte se sebeovládání a koncentraci. Učíte sebe i ty druhé pravé lásce bez připoutanosti. Poznáváte nitky pavučin, které lidstvo omotávají a svazují a vedou je buď k pasivitě duchovní, nebo negativitě různého druhu. Poznáváte, jak obtížné je sám se vymanit z těchto pastí. Vidíte souvislosti, ale i příčiny a následky skutků. To vše je nesmírně cenné pro duchovní pokrok každého.

V této léčbě láskyplného vyzařování neexistuje přehrada vzdálenosti, ale musíte mít souhlas Otce a vlastního ducha bytosti, kterou budete léčit. Léčba na dálku má stejné zákonitosti a pravidla, jako když léčíte v bezprostřední blízkosti. Užíváme ji však z výše uvedených důvodů jen tehdy, nemůžeme-li se s pacientem sejít ze závažných důvodů, je-li stav pacienta tak těžký, že není schopen přijít, je příliš daleko, není schopen spolupráce, protože je v bezvědomí, nebo má postižen intelekt.

Mnohdy dochází na základě intenzivní láskyplné prosby pacienta, nebo jeho blízkých, k zázračnému uzdravení. Je to milost seslaná, aby všichni v okolí tohoto pacienta pochopili tvůrčí velikost Nejvyššího principu lásky a Boží prozřetelnosti.

Mnozí z vás již pokročili tak, že pracují i v jiných dimenzích, aby pomohli svým svěřencům. Tak, jak se vám otvírají ákášické záznamy, chápete souvislosti příčin a následků, můžete jim s pomocí Boží vysvětlit a očistit je od karmických skutků, které spáchali v jiných sférách a v jiných světech. Poznáváte, že otázka magie není tak jednoduchá, aby stačilo se jí zřeknout. Pozvolna jste vedeni k poznání, že ten, kdo zabředl do světa magie, je veden jeho duchovními vůdci a je k nim připoután svým myšlením a činy svého ducha. Čím je jeho myšlení a skutky v souladu se světy magie, tím je k nim více vázán. Tato pouta se musí eliminovat a způsob myšlení změnit, aby se bytost osvobodila a nahradila magický způsob myšlení myšlením láskyplným s tvůrčím nábojem čisté energie Nejvyššího principu lásky a stvoření.

Dosud jste měli jen lehké případy mágů, jejichž kódy bylo povoleno spalovat. Nyní jste však vedeni k poznání, že existují těžší pouta magie a kódy, které nelze nebo není žádoucí spalovat, protože i mezi nimi jsou bytosti živé, které mohou dojít za určitých podmínek spasení. Proto nyní postupujte jinak. Ty kódy, které jsou určeny k eliminaci, spalujte silou lásky, a ty, které mají šanci na zařazení do některé z vývojových řad, odchytávejte a pošlete na vyhrazená místa, kde pracuje bratrstvo láskyplné pomoci. Ti pak rozhodnou, kdo je vhodným kandidátem pro zařazení do některé z genetických řad. Jsou poučeni a připravováni na očistu a obřad vdechnutí jiskry Boží.

A nyní se dostáváme k tomu základnímu. Učení lásky nezavrhuje nikoho, láskyplný člověk podá pomocnou ruku každému, kdo zatouží po dobru a životě v lásce a pravdě.

Zde není na místě žádný fanatismus, který hlásá nesmiřitelnost a hněv Boží, který zavrhuje všechny, kteří nejdou ihned cestou, kterou jen oni pokládají za správnou. Vy víte, že každá cesta je správná, pokud vede k osvícení Nejvyšším principem lásky. Ze zkušeností posledních dní víte, že nikdo, ani uměle stvoření, nejsou zavrženi, ale mají možnost se spasit, splní-li určité podmínky. Je však třeba, aby zatoužili po lásce a projevili dostatek vytrvalosti a odvahy. To spočívá v tom, že trpělivě snášejí přeměnu energetických těl pro svatou energii lásky. Pro uměle stvořené je to cesta značného utrpení, která je korunována vítězstvím lásky a odměnou je život věčný v této blaženosti.

Provádíte již značně komplikované duchovní operace, buď samostatně, nebo pod vedením našich nejvyšších odborníků.

Máme radost z vašeho vývoje. Víme, že vás někdy zaráží, že přes úspěšně provedený zákrok se pacient nevyléčí. Pamatujte. Nikdo, ani Otec, nebude jednat proti svobodné vůli ducha, který je léčen. Souvisí to s individuálním duchovním vývojem jedince, kterému se dostalo důležitého impulsu na cestě za pravdou. Záleží jen na něm, jak ho využije.

Například ve chvíli, kdy je úspěšně operován, pocítí úlevu, ale potom se ze setrvačnosti a hlavně z pohodlí vrátí k dosavadnímu způsobu myšlení a jednání a s tím se jim vrací jejich původní stav, než byli léčeni. Vše se vrátí do starých kolejí. Zásada svobodné vůle musí být respektovaná. Také se musí přihlížet k přirozenému vývoji.

Vesmírné zákony odrazu a dopadu, přitahování na základě rovnosti, fungují automaticky. Všechny naše zásady a pomoc musí být šetrné. Pokud tyto zásady nedodržujete, můžete nadělat mnoho zmatků a škod. Pamatujte vždy na zákon o svobodné vůli a nevnucujte svou vůli nikomu, i když to s ním dobře myslíte.

Věřte moudrosti Nejvyššího principu lásky, který vám vysílá impulsy, a ty ve vás probouzejí stále více a více lásky, a budou tak dlouho, až se vaše nitro očistí, vaše srdce se rozevře jako poupě a začne vysílat svou lásku do okolí a tak se připojíte k vesmírné jednotě láskyplného spojení v bratrství.

Mír a láska s vámi!

► Z KNIHY ► POSELSTVÍ ► HELENA ŠEBLOVÁ

Autorka knihy a vedoucí skupiny Bílý Kužel byla bytost nesmírně milující, 

láskyplná, obětavá, statečná, výjimečná.

Všichni, kdo jsme ji poznali na ni nikdy nezapomeneme.

 Paní Helena Šeblová zemřela v listopadu 2007 ve věku 77 let.

► ZDROJ

KRÁSA, HARMONIE, ŘÁD A SVĚTLO

Vše, co dělám, přináší vesmíru krásu,
 harmonii, řád a světlo

Osvícení vychází z učení se dělat všechno s plnou pozorností a vědomě, z povznášení energie kolem sebe do vyšších rovin harmonie, krásy a řádu. Zabývat se svou životní prací je pro vás prostředkem k osvícení a duchovnímu růstu, protože když milujete to, co děláte, přirozeně zapojujete svou pozornost a uvědomujete si všechny své činnosti.

Vaše vyšší já s vámi mluví prostřednictvím vašich pocitů, představ, tužeb a snů. Ukazuje vám vaši životní práci tak, že vás vede k věcem, které vám přinášejí radost, abyste si uvědomili, co děláte s láskou. Vaší životní prací bude to, na co často myslíváte, s čím se cítíte spojeni, čemu rozumíte nebo na čem už teď pracujete.

Může to být činnost, kterou děláte pro zábavu ve svém volném čase, anebo něco, o čem říkáváte, že byste se tím zabývali, jen kdybyste měli více času nebo peněz. Vaše životní práce bude přispívat lidstvu, zvířatům, rostlinám a Zemi samotné.

K vaší životní práci vás vedou také vaše sny a představy o vašem ideálním životě. Můžete třeba snít o pobytu v přírodě, o obeplutí Země na plachetnici, o napsání knihy, komponování hudby nebo vytváření jiného uměleckého díla, o trávení času nějakým sportem, péčí o rodinu nebo vyučováním druhých lidí. Možná chcete řídit svůj vlastní podnik či radit jiným lidem.
Vaše nejhlubší touhy a sny pocházejí z vaší duše. Vaše duše není omezena tím, kdo jste nyní;
 vaše duše vidí širší obrazy toho, kdo jste, a uvědomujete si, čeho všeho můžete v tomto životě dosáhnout. Prostřednictvím snů o ideálním životě vám ukazuje váš potenciál a směr růstu.

Neodsouvejte své sny stranou jako něco, co by "bylo sice pěkné, ale nejde to". Oceňte je jako zprávy z nejhlubších úrovní vaší bytosti, ukazující vám, co můžete dělat, a naznačující možné směry vašeho vývoje.

Vaše životní práce možná ještě ani neexistuje jako zaměstnání, které byste mohli rovnou najít. Může to být práce, kterou si teprve vytvoříte. Lidstvo dnes prochází změnami vědomí. Aby se toto nové vědomí usadilo v rovině planety Země, budou zapotřebí nové formy a aktivity. Staré formy se změní; tisíce lidí budou měnit svá zaměstnání a začnou jinak postupovat v tom, co dělají.
Jste tu právě teď proto, abyste pomohli vytvořit činnosti a struktury, které toto nové vědomí na Zemi podpoří. Je na vás, abyste rozpoznali otevírající se možnosti, vycítili, kde je čeho zapotřebí, a vytvořili takové formy, které tyto nové potřeby naplní. Jak se bude nové vědomí rozšiřovat, ucítíte stále silnější tlak dělat to, co posiluje vás i ostatní, co vás vyzývá k dalšímu růstu
a co vám dává možnost uspořádávat energii kolem sebe do vyššího řádu.

► Úryvek z knihy ► Tvoření peněz ► SANYA ROMAN

Jste tu právě teď proto, abyste pomohli vytvořit činnosti a struktury, které toto nové vědomí na Zemi podpoří. Je na vás, abyste rozpoznali otevírající se možnosti, vycítili, kde je čeho zapotřebí, a vytvořili takové formy, které tyto nové potřeby naplní. Jak se bude nové vědomí rozšiřovat, ucítíte stále silnější tlak dělat to, co posiluje vás i ostatní, co vás vyzývá k dalšímu růstu a co vám dává možnost uspořádávat energii kolem sebe do vyššího řádu.

Osvícení vychází z učení se dělat všechno s plnou pozorností a vědomě, z povznášení energie kolem sebe do vyšších rovin harmonie, krásy a řádu. Zabývat se svou životní prací je pro vás prostředkem k osvícení a duchovnímu růstu, protože když milujete to, co děláte, přirozeně zapojujete svou pozornost a uvědomujete si všechny své činnosti.

► Zpracovala ALENA P.  pro tento blog ► http://alenapundy.blogspot.cz/

ZLATÁ DUŠIČKA 21.1. 2014

► CESTA K SOBĚ ►

Čas pokročil. To, co je potřeba změnit, přichází. Minulost, přítomnost a budoucnost jsou jedno. Jsou tvořeny každou bytostí v každé minutě. Tato časová osa je však pouze pro nezasvěcené. Čas dodává pohyb dějům. Brána se otevírá. To, co bylo dosud nedostupné, stává se uskutečnitelným. Děje, které vedou k výraznému projevení jakýchkoli realit se protnou v čase, který je nazván novým věkem. Každá bytost bude moci být uvolněna z koloběhů opakování, pokud nalezne cestu k sobě. Pokud jste již na této cestě, je potřeba naslouchat. Je potřeba učit se rozpoznávat manipulace a to, co nejste vy. Sami časem pochopíte, že je možné poznat vše, co je dosud skryto. Jste vedeni, abyste chápali, že vše, co se děje, má spojitost s vámi samými, s etapami plnými strachu a ovládání. Ale to, co je pro vás minulost, již není nutné znovu prožívat. Zahoďte své pochyby a staňte se prvními, kteří prohlédnou. V mnohém můžete pokročit, neboť se otevírá prostor pro výrazný posun. Posun vědomí jednotlivců a tím také celých skupin. Můžete pozvednout jeden druhého. Hledejte v sobě sílu a odvahu. Najděte lásku a naučte se ji sdílet i přes to, že jste zapomněli. Znovu si vzpomínáte. Je potřeba změnit smysl vašich životů. Je potřeba přiznat si, že život sám je vašim učitelem a vy jste mnohdy nepozorní žáci, kteří se nezajímají o výuku. To, co prožíváte, je mnohdy možné přirovnat k životu v kleci. Kéž by jste viděli všechny možnosti, ze kterých si můžete vybírat. Vaše životy by se zcela proměnily. To, co si myslíte, že je štěstí a radost, by vám pak připadalo šedivé a nicneříkající. Ale vše je možné. Přijměte tuto větu do svého života. Učte se s ní žít. Začátky jsou těžké, ale můžete ucítit úlevu, neboť mnozí již ušli kus cesty. Tento svět se mění. Je zde ještě ale spoustu k nápravě. Buďte bdělí a měňte vše, co považujete za málo přínosné. Hledejte nové cesty, ukazujte svým bližním, jak odkrývat pravdu a také ji žít. Otevřete mysl a naslouchejte. Rozlišujte a uvědomujte si strachy, které přispívají pouze k tomu, aby vás zlomily.

Čerpáno ► ZLATÁ DUŠIČKA

Cesta ticha

I. Hluk a ticho

Jdete na návštěvu do nějaké rodiny a hned od vchodu jste zavaleni hlukem. Štěkot psů, hádky nebo pláč dětí, do toho hlučí rádio nebo televize, rodiče křičí, bouchá se dveřmi… 

Jak nemají mít lidé narušený nervový systém, když neustále žijí v takovém hluku? 

Na silnicích, ve městech, v továrnách a pracovnách, všude je jen hluk. V přírodě nacházíme čím dál méně ticha a dokonce i nebe se teď stalo hlučným. Člověk se ptá, kam by měl jít, aby konečně nalezl ticho.

Proto vás vždy prosím, abyste na našich setkáních byli pozorní a dělali co nejméně hluku. Do Izgrevu, Bonfinu a ostatních bratrských center jezdíte proto, abyste tam nalezli podmínky, které nemáte v běžném životě a které vám umožní se zotavit a duchovně pracovat. Takže prosím vás, snažte se nepřinášet sem hluk obyčejného světa.

Já vím, že se to zdá někomu těžké, nebýt hlučný není zrovna něco, čím by se lidé příliš zabývali – mluví nahlas, křičí, dělají rámus… Ani je nenapadne, že takovéto chování by mohlo být škodlivé pro ně i pro okolí. Jací jsou, takoví se projevují. Je jim takhle dobře a ostatní je musí prostě snášet. Ale to je jistá forma egoismu, která jim brání ve vývoji. Ano, pozor na to, je nutné naopak se snažit, abychom ostatní hlukem nerušili. Rozvineme takto více své vědomí a také mnohé kvality: jemnost, citlivost, laskavost, ušlechtilost, harmonii… A budeme vlastně ti první, kdo z toho bude mít prospěch! Je dobré chápat důležitost spojitosti, která existuje mezi určitým postojem a ostatními aspekty existence.

Co se mě týká, já ticho potřebuji. Jenom v tichu cítím naplnění a nacházím podmínky k mé práci. Hluk snášet nemůžu, utíkám před ním. Když slyším hluk, mám jedinou touhu, všeho nechat a utéct co nejdál. Je jasné, že když sem někdo přijde poprvé, tak je z toho ticha trochu nesvůj, není na něj zvyklý a říká si:

 „Kam jsem se to dostal? Je to tady jak v klášteře!“ Proč ale v klášteře? 

Ticho nepatří klášterům, ale přírodě, mudrcům, Zasvěcencům a všem rozumným lidem.

Čím jsme vyvinutější, tím více ticho potřebujeme. Když je někdo tedy hlasitý, tak to není moc dobré znamení. Kolik jen lidí je hlučných, abychom si jich povšimli! Mluví nahlas, smějí se, vstupují nepozorně do místnosti, kde už jsou všichni shromáždění, bouchají s dveřmi a různými předměty, rozbíjejí je, jenom aby vzbudili pozornost. Tím, že dělají hluk, ujišťují sami sebe, ukazují, že jsou zde. Nuže, měli by vědět, že zrovna prázdné sudy dělají největší hluk! Tak si jich opravdu povšimneme! Ano, spousta lidí je jako prázdné sudy, všude dělají ohromný hluk a ukazují tím svou průměrnost a nedospělost.

Pozoruji lidi a jejich chování a hned se dozvím o jejich výchově, charakteru, temperamentu, stupni vývoje. Vše je skryto ve způsobu, jak mluvíme, jak se prezentujeme. Někdo mluví, jako by chtěl něco zakrýt, schovat, jako kdyby věděl, že ticho může vyjevit přesně to, co on tak schovává. Jakmile se s ním potkáte, hned začne vykládat různé historky, aby vám o sobě vnutil určitý obraz o něm samém, o jiných lidech či událostech. Namítnete, že tak mluví, abyste se seznámili. To by bylo fajn, ale pro seznámení je ticho často lepší než slova. Ano, když s někým prožijete několik minut v tichu, tak se poznáte lépe než po dlouhém, bezpředmětném rozhovoru.

Hluk udržuje člověka v nižších psychických oblastech. Brání mu ve vstupu do toho jemného světa, kde se pohyb stává snadnějším, vhled jasnějším, myšlenka tvořivější. Hluk je výrazem života, ovšem, ale ne jeho vyšších stupňů, ukazuje spíše na nějaké nedokonalosti ve stavbě či fungování bytostí a předmětů. Když se nějaký stroj či přístroj porouchá, tak začne vydávat rámus. A pokud se dnes technologové snaží zkonstruovat bezhlučné přístroje, je to proto, že vědí, že v tom je to pravé zlepšení. Ticho je výrazem dokonalosti.

Samotná bolest je hlukem, který nám ukazuje, že v našem organismu je něco špatně. Ve zdravém těle jsou orgány tiché. Samozřejmě, že se nějak vyjadřují, jelikož jsou živé, ale vyjadřují se nehlučně. Ticho je znamením, že v našem organismu vše funguje správně. Jakmile něco začne trochu skřípat, buďte na pozoru, oznamuje nám to nemoc!

Ticho je řečí dokonalosti, kdežto hluk je výrazem vadnosti, úchylky nebo takového života, který je ještě nepořádný, anarchický a potřebuje být ovládnutý, zpracovaný. Například děti jsou hlučné, poněvadž přetékají energií a životem. Na druhou stranu, starci jsou tišší. Můžete říct, že staří lidé mají rádi ticho, protože již nemají moc sil a hluk je ruší. To je trochu pravda, ale také mohli prodělat určitý vývoj a jejich duch je nyní postrkuje směrem k tichu. Aby se zamysleli nad svým životem, zpětně jej prošli a ponaučili se, potřebují ticho, ve kterém probíhá práce na oproštění, zjednodušení a shrnutí. Hledání ticha je vnitřní proces, jenž vede člověka ke světlu a skutečnému pochopení věcí.

Čím je člověk dospělejší, tím více chápe, že hluk k práci není vhodný, zatímco ticho je inspirativní a hledá, jak dát svému srdci, své duši, svému duchu možnost projevit se skrze meditaci, modlitbu či filosofická a umělecká díla. Ale spousta lidí nemá ticho ráda, špatně ho snášejí. Jsou jako děti, kterým dělá dobře jenom vzrušení a hlučnost, což dokazuje, že je čeká ještě hodně práce, než začnou žít skutečný vnitřní život. Dokonce i ticho v přírodě je zneklidňuje, a když se sejdou, rychle si začnou povídat, jakoby jim ticho vadilo. Cítí se prázdní a snaží se to zahladit slovy a gesty. A je to vlastně normální, protože vnější ticho je nutí, aby si uvědomovali svůj vnitřní nesoulad a neklid. Proto z něj mají takový strach, mohli by se z ticha i zbláznit. Když nemají kolem sebe něco, co by je rozptylovalo a ohlušovalo, tak neví, kam by utekli před svými vnitřními démony.

Ticho je výrazem míru, harmonie, dokonalosti. Kdo začíná mít rád ticho, kdo chápe, že ticho mu vytváří ty nejlepší podmínky pro duševní a duchovní práci, tak postupně dojde k tomu, že ticho se projevuje při všech jeho činnostech. Když něco přemisťuje, když mluví, když jde, když pracuje, tak místo, aby byl jako slon v porcelánu, začne být pozornější, jemnější, pružnější. A vše, co dělá, působí, jakoby to bylo z jiného světa, světa poezie, hudby, tance, inspirace.

Pokud chcete jako žáci učení Vesmírného bílého bratrstva skutečně být živými, aktivními a světelnými členy tohoto Bratrstva, musíte vědět, že existují zákony a pravidla, které je třeba znát a ctít, vlastnosti, jež musíte rozvíjet. Jedno z těchto pravidel, jedna z vlastností je ticho. Takže se naučte milovat a uskutečňovat ticho. Když se tak nestane, i když jste zde fyzicky přítomni, vaše duše a váš duch budou vždy někde mimo.

II. Uskutečnění vnitřního ticha

Dosáhnout ticha na hmotné úrovni je snadné, stačí zavřít dveře, okna, zacpat si uši. Ale my tady nehovoříme o vnějším tichu. Je samozřejmě zapotřebí, bez něj to nejde, utváří nám podmínky k uskutečnění toho jiného ticha, ticha vnitřního, ticha v myšlenkách a pocitech, které je mnohem obtížnější. Jelikož hluk, hádky, výbuchy a neklid se nacházejí zejména ve vnitřní oblasti.

Chceme-li ovšem lidem vysvětlit, že je v jejich zájmu uskutečňovat vnitřní ticho a dokonce jim poskytneme metody, jak ho dosáhnout, tak naneštěstí neposlouchají, nerozumí, a hluk, který si v sobě uchovávají, se odráží v celém jejich nesouladném, kakofonickém chování.

Důvod, proč navštěvovat Zasvěceneckou školu, je, abychom se naučili základní věci, jinak to nemá cenu. A zrovna jednou z těchto základních věcí je uskutečnění vnitřního ticha. Snažte se tedy každý den vyhnout tomu hluku, který se uvnitř připravuje – hádkám, povstáním, bitvám vyvolávaným špatně ovládanými myšlenkami, pocity a tužbami. Uniknout těmto zmatkům se vám podaří, když se nenecháte ovlivňovat všelijakými vzruchy a potížemi, nebudete žít na povrchu, povznesete se nad běžné starosti a činnosti a hlavně, když změníte přirozenost vašich potřeb. Dokud vám zůstanou vaše obyčejné potřeby, nikdy se nepovznesete. Každá potřeba, každá touha, každé přání vás navedou na určenou trasu a takto, dle přirozenosti vašich přání, dokráčíte buď do oblasti obývané lítými šelmami, anebo do oblasti obydlené nebeskými stvořeními, jež vás uvítají koncerty plnými harmonie.

Ticho, kterého jste pro tuto chvíli dosáhli, není ve skutečnosti moc tiché. Kolikrát jste to sami zažili! Zavřete oči a všechny vaše problémy, starosti, sváry vylezou na povrch. V tomto takzvaném tichu pokračujete v hádce se ženou, dáte pohlavek svému dítěti, oplatíte sousedovi, že vás naštval, po šéfovi chcete zvýšení platu, a tohle vše přesto nazýváte tichem. Ale to ne, to je bláznivá vřava!

Dokonce potkáte i lidi, u nichž máte pocit, že jejich vnitřní hluk slyšíte. Moc se nehýbají, snaží se být potichu a vy z nich slyšíte ohlušující rámus. Ale také se někdy stane, bohužel ne moc často, že se setkáte s někým, kdo je jakoby obklopený tichem. I když hovoří, tak vyzařuje něco tichého. Ano, protože ticho, to je kvalita vnitřního života. Ale těžko mě pochopíte, pokud se vám aspoň někdy na několik minut nepodařilo být v opravdovém tichu, něco, co se vám možná ještě nikdy nestalo.

Jak moc se mýlíme, když ticho považujeme nutně za poušť, prázdnotu, nečinnost, nepřítomnost, jedním slovem nicotu. Ve skutečnosti máme ticho a ticho, můžeme obecně říci, že existují dva druhy. Jeden druh ticha je spojen se smrtí a druhý s vyšším životem. A o tomto tichu vyššího života zde mluvíme a je dobré ho pochopit. Tohle ticho není nehybností, nýbrž prací, intenzivní činností, která probíhá uprostřed hluboké harmonie. Není ani prázdnotou, nicotou, ale naopak plností srovnatelnou s tím, co zažívají bytosti spojené velkou láskou. Žijí něco tak intenzivního, že to nemohou vyjádřit ani gesty, ani slovy.

Ticho v člověku je výsledkem harmonie na třech úrovních, na hmotné, astrální a mentální. Takže, abyste v sobě dosáhli ticha, musíte se pokusit o vytvoření harmonie ve fyzickém těle, v pocitech a myšlenkách. Určitě se vám již někdy stalo, že jste v sobě najednou pocítili hluboké ticho. Jakoby ten vnitřní hluk, ve kterém stále žijete a tudíž si jej již ani neuvědomujete, náhle přestal. Toto ticho pociťujete jako vysvobození, odlehčení, jako kdyby z vás spadlo břemeno, přetrhla se pouta, otevřely se dveře a vaše duše konečně mohla vystoupit z vězení a rozšířit se do prostoru.

Tuto zkušenost, která vám byla darována Nebem, aniž byste pro to něco udělali, se můžete pokusit zopakovat, ale vědomě. Můžou vám k tomu pomoci určité činnosti a cvičení. Každá z těchto aktivit má nějakou přirozenost, danou barvu, a jednou z nich je například zpěv. To, jak zpíváme během našich setkání, před a po jídle, vytváří stav harmonie, poezie, inspirace a když to děláme vědomě, s myšlenkou, tak to zklidňuje naše vnitřní napětí. Musíme pochopit, že nezpíváme jen pro radost ze zpěvu, pro to veselí. Ne, ne, zpíváme proto, že pomocí zpěvu dosáhneme intenzivních vibrací, což je příznivé pro duchovní práci.

Mezi každým zpěvem děláme tichou pauzu, a jestli někdy tuto pauzu prodlužuji, neměli byste kvůli tomu být netrpěliví. Zpěvy, které zpíváme, svou přirozeností a mystickou inspirací pozdvihují stav našeho vědomí a ticho mezi nimi zůstává naplněné jejich čistotou, krásou a hloubkou. Cítíme v sobě a kolem nás přítomnost světla, bytostí, energií. 

Vytváří to mimořádné podmínky, tak proč bychom je nevyužívali vědomě?

Poslech hudby nás také může přiblížit tichu. Proto jsem si již před lety zvykl během našich setkání pouštět různé mše, requiem a oratoria, jelikož taková hudba je výrazem a reflexí světů položených dost vysoko nad oblastí lidských vášní a aspoň na pár minut nás do tohoto vyššího světa přenese.

Snažit se o velké duchovní realizace je k ničemu, pokud se vám v sobě nepodaří zastavit hlasitý a neuspořádaný chod vašich myšlenek a pocitů. Neboť oni brání, aby se ve vás rozhostilo skutečné ticho, ticho, které napravuje, zklidňuje, harmonizuje, občerstvuje… Pokud se vám podaří toto ticho zrealizovat, tak nepozorovaně dáváte do veškeré vaší činnosti určitý rytmus, určitý půvab. Pohybujete se, dotýkáte se předmětů a působí to, jakoby vše ve vás byla hudba a tanec. Tento harmonický pohyb se přenáší do všech buněk vašeho organismu a nedělá dobře jenom vám, ale i všem bytostem kolem vás. Cítí se lehčí, osvobozené, osvícené a později je to nutí snažit se znovu nacházet tyto pocity, které žily ve vaší přítomnosti.

Jinou metodou k dosažení vnitřního ticha je půst. Kvůli tomu doporučovala půst všechna náboženství a také různě určovala vhodná období a způsoby. Půst je zastavení práce v některých továrnách a tato odstávka způsobí velké ztišení všech buněk. Ale než přijde tento mír, tak probíhá velký úklid, doprovázený spoustou hluku, jelikož se zrychluje krevní oběh, tluče nám srdce, máme sluchové vjemy, závratě, bolí nás všude možně po těle. Tyto symptomy jsou projevy šelem našeho vnitřního zoo, které křičí, poněvadž nedostaly svou potravu. Ale za chvíli se šelmy utiší a postupně přijde velké ticho, velký mír.

Půst je praxe, která musí být samozřejmě provozována rozumně a obezřetně, jelikož by mohla vyvolat tělesné i psychické poruchy jiného druhu. Na druhou stranu, zpívání, poslech hudby, to můžete dělat bez rizika celé dny. Ovšemže vím, že si nevážíte moc těchto jednoduchých metod, právě proto, že jsou příliš jednoduché. Ale jednoho dne poznáte jejich hodnotu, a když zatím čekáte, snažte se je i přesto aplikovat.

Věnujte několikrát denně alespoň pár minut tomu, abyste v sobě dali průchod tichu. Zavřete oči, snažte se odpoutat své myšlenky od každodenních starostí a zaměřte je k vrcholům, k pramenům života, z nichž je živen celý vesmír. Když cítíte, že jste zastavili proud myšlenek a představ, jež vámi procházejí, řekněte v duchu „děkuji“. Je to to nejprostší slovo, ale povoluje všechno napětí, jelikož tímto poděkováním se zharmonizujete s Nebem, vystoupíte z omezeného kruhu vašeho já a vstoupíte do míru kosmického vědomí… Setrvejte v tomto stavu ticha co nejdéle a když se z něj navrátíte, zjistíte, že se ve vás usadily nové, velmi vzácné elementy – klid, jasnost a síla. A poněvadž dýchání je také jeden z důležitých činitelů v oblasti zklidnění a vyladění, snažte se dýchat pravidelně, když slovo „děkuji“ vyslovujete. Nadýchněte se velmi zhluboka a vydechujte pomalu, až dokud vám v plicích již žádný vzduch nezbude.

Naučte se tedy několikrát denně v sobě navodit ticho. I kdyby to byla jedna, dvě minuty, nevadí, dělejte to. Cítíte-li nějakou potíž, zmatek, udělejte to také, třeba i na ulici. Stoupněte si před výklad, jako když si jej prohlížíte, takže se nikdo nebude divit, co děláte, zavřete na pár vteřin oči a zkuste se v myšlence vzdálit a spojit se světem harmonie a světla. Za chvíli zase můžete pokračovat ve své cestě. Takhle zneutralizujete všechny negativní energie. Ale jestli se necháte odmagnetizovat a otrávit, tak si tím připravujete všechny možné psychické a tělesné potíže. Pomalu, ale jistě ztratíte vaši rovnováhu, sílu a to je nejlepší způsob, jak onemocnět. Nedělejte si totiž iluze, ať už věda objevuje jakékoliv léky, viry a mikroby zde budou vždy, vzduch bude pořád znečištěný, potrava dovážená z blízka i dálky, hrozné psychické napětí bude ve světě čím dál více a pokud se proti tomu nezaopatříte, pokud se nespojíte s harmonií a světlem, tak vám začne půda ubývat pod nohama a jednoho dne podlehnete.

Je zřejmé, že hlavní problém je v tom, jak udržet ticho, kterého jste dosáhli. 

K čemu by to jinak bylo, všechny ty snahy, kdyby z toho byl jen chvilkový prospěch? 

Jakmile se vám jednou pomocí meditace a modlitby podařilo dosáhnout ticha, musíte být na pozoru, aby vám neuniklo. Pochopte mě dobře, cílem duchovního života není zkoušet na půl hodiny, na hodinu se spojit se světem ticha, světla, pak to zase celé zapomenout a nechat se pohltit existenčními zmatky a peripetiemi…, potom znovu začít…, to nemá smysl. Naopak, mír a harmonie, které zažíváte během meditace, vás musí následovat po celý den a naplňovat veškerou vaši činnost.

Je na čase, abychom již nebyli jako děti, které, když musí zůstat pár minut v tichu, jen čekají na chvíli, kdy můžou opět začít křičet a gestikulovat. Děti se samozřejmě mohou cítit tichem a nehybností svázány, u nich je to normální, ale u vás ne. A i když jste ovlivněni nervozitou běžného dne, musíte se snažit udržovat v sobě ticho. 

Rozumíte mi?

Nicméně nejde jen o to, abyste rozuměli. Musíte to použít v praxi. Pro mnoho lidí je velký rozdíl mezi porozuměním a praxí. Rozumí, rozumí, ale žít to v praxi nejsou schopni. Nuže, v Zasvěcenecké vědě pochopení a uskutečnění oddělené nejsou. Jestliže se vám nedaří uskutečnit něco, co říkáte, že chápete, tak to znamená, že ve skutečnosti jste to nepochopili. Kdybyste to pochopili, tak byste to využili i v praxi. Ano, pro Zasvěcence vědět znamená dokázat. Pokud to nedokážete uvést do praxe, tak nevíte. Vašemu vědění ještě chybí některé prvky, které by vám umožnily to uskutečnit.

Uskutečnění vnitřního ticha je znakem vývoje bytosti. Pouze ten, kdo díky znalostem Zasvěceneckých pravd byl schopen v sobě ustanovit řád, uskuteční pravé ticho. A toto ticho, nejen že mu otevře brány osvícení, ale on sám se stává zdrojem požehnání pro celé lidstvo.

III. Nechte starosti za dveřmi

Když pracujeme na tichu, snažte se čím dál více oprostit od každodenních starostí a osvoboďte své myšlenky, abyste se mohli soustředit na božské ideje a obrazy. Není to samozřejmě lehké, život vás stále volá se svými problémy, před kterými nemůžete utéct – rodina, přátelé, zaměstnání, dům, peníze a mnoho dalšího… Takže v tu chvíli, jak zavřete oči, začnou všechny otázky, pochyby, starosti, smutky, výčitky před vámi vyvstávat a pomalu vás zahlcovat. Ale právě že se nesmíte tím nechat pohltit, snažte se od toho alespoň na několik minut osvobodit a vychutnat jiný život.

Muslimové si před vstupem do mešity zují boty a nechají je před bránou. A přesně to samé musíte udělat se svými potížemi, aby se vám konečně podařilo vstoupit do ticha: nechat je na chvíli venku.

Potom si je zase seberete, jestli musíte, proč ne?

 Vidíme kolem sebe lidi, u nichž máme pocit, že nemohou bez neklidu žít, že by je život nebavil, kdyby neměli útrapy, pořádně se negrilovali. Nemusí mít strach, starostí a zármutků bude vždy dostatek. Ale čas od času, pane Bože, mohli by je trochu zapomenout!

Je vůbec možné lidi pochopit?

 Sem do Bonfinu přijíždí spousta lidí, aby se zúčastnili našich kongresů. Po několika dnech některé vidím, jak se jim tvář postupně zatemňuje. Tak se ptám, co se děje. A oni: “To není normální, to není normální…

Ale co není normální? – Zdejší život. – A proč? Co není tady na životě normální?

– No, je příliš klidný, příliš pokojný, příliš krásný, nejsme na to zvyklí.“ Vidíte, lidé jsou tak uvyklí trápení, že když jim dáme možnost žít několik dnů v míru, shledají to nenormálním. Život se pro ně skládá z nepřátelství, bolestí a nepochopení.

Důkaz?

Když je potkají konflikty, tragédie, tak všichni říkají:
 „Co chcete, moji milí, takový je život!“
A právě že tohle není život, je to jen nižší úroveň života. Není to pravý život. Pravý život, ten neznáme. Neznáme ho, protože jsme nepochopili, že je potřeba něco dělat, abychom mohli ochutnat jeho krásu, čistotu, světlo.

Ve všech civilizacích, ve všech epochách se vyskytlo alespoň pár jedinců, kteří tuto kvalitu vyššího života ochutnali. Mluvili o ní, popsali ji a ustanovili pravidla, předpisy, díky nimž ji mohou ochutnat i jiní, pokud chtějí. A první podmínkou je odpoutání se. Ano, zcela prostě odpoutat se. Nesmíme připustit, abychom byli pořád vynervovaní, neklidní, úzkostní. Lidé sami jsou vinni tím, že život se stal tak hlasitým, neuspořádaným, chaotickým, vyvolávajícím úzkost. Pokud se budete chtít poradit u Vesmírné Inteligence, jak ona si představuje náš život, tak když ho pak zažijete, zjistíte, že překoná veškeré vaše představy. Bylo to totiž lidstvo, jež během staletí zdeformovalo, zneuctilo a poničilo život, daný mu Stvořitelem. A stále v tom pokračuje! Vše je uděláno tak, aby byl člověk čím dál více přetížen, pokušení se znásobují – peníze, prestiž, sláva, moc, majetek. Všechno to jsou břemena, která nakonec člověka rozdrtí.

Proto je užitečné čas od času se uchýlit na několik dní do ústraní, abyste unikli vašim starostem a problémům. Namítnete, že pokud se pokoušíte problémům uniknout, že je tím nevyřešíte! Ale to se pletete. Když jste problémy úplně pohlceni, neznamená to, že je vyřešíte, naopak, často je ještě víc zamotáte. No ovšem, když se vám problémy nedaří vyřešit, je to proto, že je vůbec nenecháváte ležet stranou, naopak je o to více shledáváte tak úžasnými, že je pořád hladíte, chováte, objímáte a oni – rostou, živí se vaší podstatou, zatímco vy jste zcela vyřízení.

Pokuste se tedy na chvíli vaše starosti zapomenout. Dopřejete takto čas vašim buňkám dát se zase dohromady, vyzbrojit se a zbavit se jedů, které s sebou zmíněné starosti přinesly. Když se stále soužíme, zanášíme se jedy, krev je plná nečistot a aby se toho všeho mohl organismus zbavit, musíme zajistit buňkám čas oddechu. Pokud jsou neustále pod tlakem, nemají čas zbavit se těch jedů. No ano!

Kdypak se tedy vy rozhodnete na chvíli se vyvázat a dát tak možnost dělníkům Nebe,
vašim přátelům, aby vše opravili, vyvážili a přeorganizovali?

 Vidím vás pořád, jak neustále objímáte vaše trápení, smutky…, to je tedy láska! Nebo spíše lepidlo! A není způsob, jak vás odlepit!

Dejte si tedy od nynějška úkol, berte chvíle ticha jako příležitost k uklidnění myšlenek a pocitů. Samozřejmě, že jsou v nás vždy pracovníci, kteří něco organizují, harmonizují, ale dokud jsme se nezklidnili, nezmírnili, dokud nejsme v tichu, tak je rušíme. Ticho musí být především odpočinkem, oddechem, a tedy i odstraněním všech negativních stavů, které jinak brání nebeským dělníkům, aby na nás pracovali.

Odložte tedy vaše starosti někam do rohu, zapomeňte je a po určité době dostanete díky vaší vnitřní práci světlo, které vám umožní najít řešení. Často se říká, že ráno je moudřejší večera. Je to proto, že během spánku na všechno zapomeneme a v podvědomí probíhá určitá práce, díky níž můžeme vidět jasněji a najít řešení.

 A nemůžete to samé dělat vědomě, aspoň hodinu?
Ano, jenom hodinku, nechte vaše záležitosti před bránou, jako by to byly boty,
a vstupte do vnitřního chrámu.

ÚRYVEK Z KNIHY ► Cesta ticha ► O.M. AIVANHOV

ODKAZ NA KNIHU ► CESTA TICHA

ANOTACE

► Francouzský filozof a pedagog, původem z Bulharska, prišel do Francie v roce 1937. Významným rysem jeho učení je množství způsobu, kterými je osvětlováno ústřední téma: člověk a jeho růst k dokonalosti. Ať už je problematika jakákoliv, je vždy pojata z takového hlediska, aby člověk mohl lépe pochopit sám sebe a vést lepší život. Francouzský filozof a pedagog, původem z Bulharska, prišel do Francie v roce 1937. Významným rysem jeho učení je množství způsobu, kterými je osvětlováno ústřední téma: člověk a jeho růst k dokonalosti.
Ať už je problematika jakákoliv, je vždy pojata z takového hlediska, aby
člověk mohl lépe pochopit sám sebe a vést lepší život.

NOVÝ POHLED NA REALITU

„Dějiny vesmíru jsou ve skutečnosti nezměrný a nepřetržitý kvantový výpočet.
Vesmír je kvantový počítač.“

– Seth Lloyd, profesor na Massachusetts Institute of Technology

a autor prvního proveditelného návrhu kvantového počítače.

„Před dávnými časy napsal Velký Programátor program, který na jeho velkém počítači řídí chod všech možných vesmírů.“

– Jürgen Schmidhuber,

průkopník v oblasti umělé inteligence

Žijeme podle toho, čemu věříme. Pokud se důkladně zamyslíme nad tím, kolik pravdy se v tomto sdělení skrývá, okamžitě si uvědomíme překvapující fakt: ať už v životě děláme cokoli, základem všeho, čeho si vážíme, o čem sníme a čeho dosahujeme, je to, čemu věříme. Od ranních rituálů, jimiž vítáme nový den, přes moderní vymoženosti, kterými si usnadňujeme život, až po technologie, jež jsou ve válkách zneužívány k ničení života – naše všední činnosti a zvyky, společenské zvyklosti, náboženské obřady i celé civilizace jsou založeny na tom, čemu věříme. Nejenže naše přesvědčení určuje, jak žijeme, ale teď nám ukazují dokonce i výzkumy, které naše vnitřní pocity dříve braly na lehkou váhu, že naše vnitřní pocity jsou s okolním světem úzce spjaté a výrazně jej ovlivňují. Věda dnes konečně nachází společnou řeč s nejstaršími duchovními naukami, jež nám vždy říkaly, že svět není nic víc než odraz toho, co přijímáme za své. Pokud v sobě ukrýváme takovouto sílu, pak tvrzení, že je pro náš život důležité přesvědčení, opravdu ani zdaleka nevystihuje pravou podstatu věci. Svými názory tvoříme svůj život! Stojí na začátku všech našich činů a udržují náš život v chodu od imunitní reakce a hormonů, které regulují a vyrovnávají pochody v těle, až po naši schopnost léčit kosti, orgány i kůži – a dokonce počít nový život – se role lidského přesvědčení dere na přední místo v nových oblastech kvantové biologie i fyziky.

Pokud se v našich přesvědčeních skrývá tolik síly a pokud žijeme podle toho, čemu věříme,
pak vyvstává otázka: odkud se naše přesvědčení berou?

 Odpověď vás možná překvapí. Až na několik málo výjimek je tvoří to, co nám říká věda, historie, náboženství, kultura a rodina. Jinými slovy podstata našich schopností a omezení vychází z toho, co nám řekl někdo jiný. A to nás nutně vede k další otázce:

Žijeme podle toho, čemu věříme – ale co když jsou naše přesvědčení mylná?
 Co když žijeme obklopeni falešnými hranicemi a nepřesnými předpoklady,
jež jiní lidé formovali po celé generace, staletí, a dokonce tisíciletí?

 Učili nás například, že z historického hlediska jsme jen bezvýznamná smítka, jež se tu objeví jen na krátký okamžik a která jsou omezována zákony vesmíru, atomů a DNA. Podle tohoto názoru máme jen velmi malý vliv na to, co se děje během našeho pobytu na tomto světě, a když odejdeme, vesmír si ani nevšimne, že jsme pryč. Může to znít poněkud tvrdě, ale v podstatě se to moc neliší od toho, čemu jsme všichni nuceni věřit, a právě proto se často cítíme tváří v tvář největším životním výzvám malí a bezmocní.

Ale co když se v nás skrývá něco víc?
Co když jsme ve skutečnosti mocná stvoření?
Co když ve skutečnosti můžeme dělat zázraky a rodíme se na tento svět se schopnostmi,
 o nichž se nám nezdá ani v nejdivočejších snech?
Co když jsme na to všechno prostě zapomněli, protože nás životní podmínky vyděsily natolik,
 že pouze přežíváme v jakémsi snovém stavu a domníváme se, že jsme bezmocní?
Jak by se například naše životy změnily, kdybychom přišli na to,
že se rodíme se schopností léčit nemoci?
Nebo co kdybychom si mohli zvolit život v míru a v blahobytu i to, jak dlouho budeme žít?
Co kdybychom se dozvěděli, že samotný vesmír je ovlivněn silou, jež se v nás skrývá tak dlouho, že jsme na ni mezitím úplně zapomněli?

Takovýto radikální objev by vše změnil – měl by vliv na to, jak smýšlíme o sobě, o vesmíru a o své roli v něm. A přesně to nám nejnovější objevy ukazují. Vždy existovali lidé, kteří odmítali přijmout omezení, jež tradičně určují pravidla života na tomto světě.
Odmítali věřit, že se tu jen tak objevíme a nemáme pro to vysvětlení.

Popírali představu, že po zázračném zrození musí následovat jen život plný utrpení, bolesti a osamění, na jehož konci odejdeme stejně záhadně, jako jsme se tu objevili. Tito lidé naopak prahli po tom, aby se dozvěděli pravdu, a tak se museli odvážit za hranice běžných konvencí. Odloučili se – od přátel, rodiny i společnosti – a zbavili se (myslím opravdu zbavili) toho, co jim ostatní vštěpovali o světě. Poté v jejich životě došlo k něčemu velmi vzácnému a nádhernému: objevili nový rozměr svobody, jež otevírala nové možnosti jim i ostatním. Všechno to začalo tím, že si položili otázku, k níž tehdy potřebovali stejnou dávku odvahy jako my dnes: co když jsou naše přesvědčení mylná? Jak uvidíme v následujícím příběhu jednoho jogína, záleží jen na tom, zda jsme ochotni přijmout možnost, že objevíme svobodu, a teprve pak se dozvíme, kdo doopravdy jsme. Myslím si ale, že není třeba, abychom kvůli tomu žili v chladné a vlhké jeskyni uprostřed pustiny, a domnívám se také, že cesta k osobní svobodě začíná tím, že se odhodláme odhalit, jaká je naše role ve vesmíru. Pokud takovéto rozhodnutí učiníme, změní se vše – od způsobu, jakým o sobě smýšlíme, až po to, jak milujeme. Musí se to změnit, protože ve světle nového porozumění se změníme i my. Vše záleží jen na tom, čemu věříme. Možná to zní příliš jednoduše na to, aby to byla pravda, ale jsem přesvědčen o tom, že vesmír funguje právě takto.

V 11. století n. l. se velký tibetský jogín Milarepa odebral do ústraní, protože chtěl ovládnout své tělo. V ústraní pak žil až do té doby, než v osmdesáti čtyřech letech zemřel. Milarepa už předtím ovládl některé zdánlivě zázračné jogínské dovednosti jako například užití „psychického tepla“, aby si v kruté tibetské zimě zahřál tělo. Poté, co mu obyvatelé znepřátelené vesnice zabili rodinu a přátele, rozhodl se své umění využít k pomstě. Zabil mnoho lidí a snažil se najít smysl v tom, co udělal. Jednoho dne si uvědomil, že zneužil svých psychických a jogínských schopností, a tak odešel do ústraní, aby našel útěchu a ovládl své schopnosti ještě lépe. Ačkoli do té doby žil v blahobytu, brzy přišel na to, že k životu nepotřebuje kontakt s okolním světem, a začal žít jako poustevník. Když mu došly zásoby jídla, přežíval jen ze skrovného porostu kolem své jeskyně. Po dlouhá léta nejedl nic jiného než kopřivy, které rostou v pustině tibetských hor. Neměl žádné jídlo, oblečení ani společnost, jež by ho rušila, a tak se mohl plně soustředit na svůj úkol. Setkával se jen s poutníky, kteří náhodou zabloudili do jeho jeskyně. Ti pak vyprávěli, že na něj byl příšerný pohled. I to málo oblečení, jež měl původně, se mu roztrhalo a prořídlo tak, že chodil téměř nahý. Byl podvyživený, takže vypadal jako kostlivec, a z přemíry chlorofylu mu zezelenaly dlouhé vlasy i kůže. Vypadal jako strašidlo! Strádání, jež dobrovolně podstoupil, bylo sice extrémní, ale dovedlo ho do cíle – mistrovského ovládnutí jogínských dovedností. Předtím, než v roce 1135 n. l. zemřel, zanechal po sobě důkaz toho, že se osvobodil ze zajetí fyzického světa. Tento důkaz ovšem působí jako zázrak a vědci jej dodnes nedokážou vysvětlit. Při pouti po Tibetu, kterou jsem podnikl v roce 1998, jsem pro naši skupinu zvolil cestu, jež nás dovedla přímo do Milarepovy jeskyně a k zázraku, jejž po sobě zanechal. Chtěl jsem na vlastní oči vidět místo, kde porušil fyzikální zákony, aby nás všechny osvobodil od přesvědčení, jež nás omezují. Devatenáct dní poté, co jsme se vydali na cestu, jsem konečně stanul v jeskyni velkého jogína, a to přesně na místě, kde stál před téměř devíti sty lety on. Tvář jsem měl jen pár centimetrů od stěny jeskyně a zíral na záhadu, kterou po sobě Milarepa zanechal.

Pokud se chcete dostat do Milarepovy jeskyně, musíte vědět kudy. Nenarazíte na ni při běžné pěší výpravě po Tibetu. Poprvé jsem o tomto slavném jogínovi slyšel od sikhského mystika, který mě v osmdesátých letech dvacátého století učil jógu. Po léta jsem zkoumal záhady obklopující Milarepův život bez majetku, jeho cestu po posvátné náhorní plošině v centrálním Tibetu, a co všechno za života odhalil. Studium mě přivedlo až k tomuto okamžiku v jeho jeskyni. Zíral jsem na zázrak v hladké černé skále a představoval si, jaké to muselo být bydlet po mnoho let v takovém chladném, temném a vzdáleném místě. Milarepa během svého odloučení od světa bydlel asi na dvaceti různých místech, ale tuto jeskyni od těch ostatních odlišuje jedna událost: setkání s jeho žákem. Milarepa chtěl svému žákovi předvést své jogínské schopnosti, a tak provedl dva úkony, které se skeptikům nikdy nepodařilo napodobit. Nejprve pohnul rukou tak rychle a s takovou razancí, že vytvořil „tlakovou vlnu“, která se se hřmotem rozšířila po celé jeskyni. (Zkusil jsem to, ale bez úspěchu.) Čekal jsem patnáct let, abych mohl spatřit výsledek druhého činu. Cestoval jsem přes půl světa a devatenáct dní se aklimatizoval v nejvyšších polohách na Zemi. Milarepa chtěl předvést, že ho neomezují běžná pravidla tohoto světa. Proto asi ve výši ramen přitiskl dlaň ke stěně jeskyně … a pak tlačil dál do skály před sebou, jako by stěna vůbec neexistovala! Skála se pod jeho dotykem proměnila v měkkou a tvárnou hmotu, v níž zůstal jasně viditelný otisk jeho ruky.

Když se žák, který byl svědkem této události, pokoušel udělat totéž, podařilo se mu jen se rozčílit a poranit si ruku. Přitiskl jsem dlaň na otisk Milarepovy ruky a cítil jsem, jak mé prsty hladce zapadly přesně do pozice, v níž je velký jogín držel před stovkami let – cítil jsem zároveň pokoru i inspiraci. Ruka do otisku pasovala tak perfektně, že všechny mé pochybnosti o jeho autenticitě zmizely. Pomyslel jsem na Milarepu. Toužil jsem pochopit, co se s ním dělo, když splynul se skálou. Na co myslel? Co cítil? Jak se vzepřel přírodním zákonům, jež nám říkají, že ty dvě „věci“ (ruka a skála) nemohou ve stejnou chvíli sdílet stejné místo? Náš tibetský tlumočník předpokládal, na co se chci zeptat, a odpověděl dřív, než jsem tak stačil učinit. „On věří,“ prohlásil nevzrušeně. „Geše [velký učitel] věří, že on a kámen nejsou odděleni.“ Fascinovalo mě, jak náš průvodce mluví o jogínovi, který žil před devíti sty lety, jako by tam byl s námi. „Rozjímal a zjistil, že je součástí skály. Skála ho nemůže obklopovat. Pro gešeho tato jeskyně není překážkou, takže se může pohybovat, jako by skála vůbec neexistovala.“ „Zanechal tady ten otisk, aby sám sobě předvedl, čeho dosáhl?“ zeptal jsem se. „Ne,“ odpověděl tlumočník a průvodce v jedné osobě. „Geše sám sobě nemusí nic dokazovat. Žil na tomto místě po mnoho let, ale vidíme tu jen jeden otisk.“ Rozhlédl jsem se po malé jeskyni. Náš průvodce měl pravdu – žádné další otisky jsem neviděl. „Ruka ve stěně není pro gešeho,“ pokračoval průvodce. „Je pro jeho žáka.“ Dávalo to dokonalý smysl. Když žák viděl, jak Milarepa dělá něco, o čem tradice i jiní učitelé říkali, že je to nemožné, pomohlo mu to překonat jeho přesvědčení o tom, co je a není možné. Viděl mistrné dovednosti svého učitele na vlastní oči a tento prožitek mu pomohl uvědomit si, že se nemusí omezovat zákony reality, které znal. V přítomnosti takovéhoto zázraku čelil Milarepův žák stejnému dilematu, s nímž se setkají všichni, kdo se chtějí osvobodit ze svazujícího omezení vlastního přesvědčení: musel se vyrovnat s tím, že na vlastní oči viděl svého mistra udělat zázrak, a přece se všichni ostatní pořád řídí zákony, jež přijali za své. Dilema spočívá v tomto: lidé, s nimiž se žák setkával (jako například rodina, přátelé a další), měli jasný pohled na to, jak vesmír a všechno ostatní funguje, a chtěli, aby to žák viděl stejně. Součástí toho všeho bylo i přesvědčení, že stěna jeskyně tvoří neprostupnou bariéru. Na druhou stranu mistr žákovi právě ukázal, že z těchto zákonů existují výjimky. Ironie je, že oba pohledy na skutečnost jsou absolutně správné. Každý z nich totiž závisí na tom, co si o nich dotyčný v daném okamžiku myslí.

 Zeptal jsem se sám sebe: co když se teď totéž děje nám?

Možná, že se tato otázka může zdát ve světle vědeckých poznatků a technologického pokroku poněkud nepatřičná, ale moderní vědci pomalu začínají popisovat podobně paradoxní situaci. Místo zázraků v jeskyni k tomu sice užívají jazyk kvantové fyziky, ale čím dál tím víc předních vědců naznačuje, že vesmír je takový, jaký je, právě díky síle samotného vědomí: díky tomu, čemu věříme a co jsme přijali jako svou realitu. Je ale zajímavé, že čím lépe rozumíme vztahu mezi našimi vnitřními prožitky a okolním světem, tím méně se nám toto téma zdá nepatřičné. Milarepův příběh je působivým příkladem toho, kam až může člověk dojít při objevování svého vztahu k okolnímu světu, ale já si myslím, že není třeba žít v jeskyni a jíst kopřivy, abychom tuto pravdu také objevili! Vědecké objevy posledních sto padesáti let nám ukazují, že vztah mezi vědomím, realitou a přesvědčením rozhodně existuje.

Jsme ochotni přijmout existenci tohoto vztahu i odpovědnost, jež z takovéto moci
plyne, a zodpovědně nové poznatky aplikovat do každodenního života?
Na to nám odpoví až budoucnost.

ÚRYVEK Z KNIHY ► Kódy vědomí ► GREGG BRADEN

ODKAZ NA KNIHU ► KODY VĚDOMÍ

ANOTACE

► Jakmile se poprvé nadechneme, začne v nás proudit nejmocnější síla v celém vesmíru - schopnost proměnit myšlenky ve skutečnost. Pokud však v sobě chceme tuto sílu plně rozvinout, je třeba změnit to, jak o sobě smýšlíme a čemu věříme. V tomto vesmíru, kde se vše od atomů a buněk mění podle toho, čemu věříme, jsou naše možnosti omezeny pouze tím, jak o sobě smýšlíme. Poutavé vysvětlení, založené na moderním vědeckém výzkumu, jak naše myšlenky a přesvědčení ovlivňují naši skutečnost. Zároveň návod, jak se vymanit z pout starých, omezujících názorů. Impulzy našich myšlenek se šíří jako vlny na vodě a přinášejí nám buď zdraví, hojnost a spokojenost, anebo nemoci, nedostatek a utrpení. Myšlenky ale můžeme směrovat tak, aby nás vedly k tomu, co si zvolíme. V tomto vesmíru, kde se vše od atomů a buněk mění podle toho, čemu věříme, jsou naše možnosti omezeny pouze tím, jak o sobě smýšlíme.