O SNECH

Každý člověk neustále prochází cykly bdělosti, spánku a snu. Když mysl odtáhne pozornost od světa a spojí se svými vlastními myšlenkami nebo představami, vzniká sen nebo zasnění. V podstatě se jedná o střední mentální stav, který se nachází mezi nevědomím čisté mysli a bdělostí plného vědomí.To co zažíváme během snu se většinou liší od toho co zažíváme v bdělém stavu, vnímání světa je poněkud přetvářeno, a také kvalita vědomí je nižší. Sny bývají pro spícího často stejně skutečné jako bdělý stav, ale pouze do té doby než se probudí. To, že je ve snovém stavu přítomno ego vysvětluje, proč je v něm přítomna také radost a zármutek. Sen a bdělý stav mají mnoho společného. Především je to svět který netvoříme ani v jednom z těchto stavů, a přesto je v nich od počátku přítomen, a pak je to vědomí, které se přenáší z jednoho stavu do druhého. Činnost vědomí v bdělém stavu má ale jinou kvalitu vědomí než ve stavu snu.

Sen, zasnění a trans jsou tvořeny podvědomou myslí. Během našeho snu se nám zdá naše existence stejně důležitá jako je tomu v bdělém stavu. Teprve po probuzení považujeme sen za imitaci skutečného života. Každá snová zkušenost se odehrává v prostoru a čase stejně tak jako to zažíváme v bdělém stavu, i když pojetí času a prostoru může být rozdílné. Ve snu můžeme být v jednom okamžiku zde, a v zápětí na druhém konci světa. Snový svět ale není tvořen stejně hodnotnými podmínkami. V něm mohou být události celého dne stěsnány do několika minut, protože mysl změnila své podmínky a tím i smysl pro čas. Když sníme, tak je snový svět utvářen pouze pro nás, je uzavřen sám v sobě, a ohnisko pozornosti není tak ostré. Ale v bdělém stavu je zažívaný svět společný všem lidem. Také podněty ke kterým dochází ve snu nejsou stejné jako podněty v bdělém stavu. Ve snu jsou zcela autosugestivní, zatímco v bdělém stavu podněty vnikající v jáství předcházejí činnosti světové mysli.

Jakoukoli zkušenost nebo situaci, kterou může zažít naše tělo v bdělém stavu je možné zažít i ve snícím těle. Stejně tak je tomu i s naší smyslovou zkušeností, protože i ta je mentální.Ve snu jsou naše smyslové zkušenosti zprostředkovány aniž by byl použit smyslový orgán. Vnímáme svět tvarů, zvuků a dotyků bez kontaktu z vnějším objektem. Dokud se neprobudíme, jsme přesvědčeni o tom že zažíváme hmotný svět, přestože se jedná o svět mentální. To je důkazem nezávislosti mysli, a oddělenosti jejich vjemů od fyzických příčin. Každý z nás asi ví jaké to je zažívat pocit úlevy, když se vzbudíme uprostřed sugestivního a hrůzostrašně se vyvíjejícího snu. Jindy může být sen zase tak krásný a příjemný, že jej nechceme opustit ani po probuzení. Když se nám sen zdá, nejsme schopni měřit jeho pravé dimenze. To co za nás někdy vyřeší problémy během snu, je inteligencí vyšší kvality, než je ta, která je řeší během bdělého stavu, a je stejného druhu jako intuice.

Události které jsou prožívány ve snu jsou idejemi vytvářenými myslí, a za nimi je ten kdo si sen uvědomuje. Ve skutečnosti k žádným událostem nedochází, neboť jsou pouhou mentální projekcí vytvářenou v mysli. Stejně tak je tomu i v bdělém stavu, a pokud bychom dokázali proniknout dostatečně hluboko do své mentální bytosti, nalezli bychom hlubší část své mysli, která promítá naše vlastní bdělé jáství. Abychom si to mohli uvědomit, museli by jsme dokázat stát stranou svého bdělého stanoviska tak, jako dokážeme po probuzení stát stranou od stanoviska svého snu. Bdění, sen a hlubší jáství jsou tři stanoviska jedné a téže mysli, a všechny jsou částmi naší kompletní osobnosti. Regenerace našeho organismu probíhá ve stavu hlubokého spánku beze snů.

Většina našich snů není důležitá, protože jsou často dramatizací fyzického vyrušení, výsledkem nahromaděných zážitků a zkušeností v podvědomí. Jsou utvářeny mechanicky, a tak neznamenají nic důležitého. Některé ale mohou být i významným poselstvím vyššího Jáství. Sny přicházejí z několika různých důvodů, a proto bychom měli být ostražití, když se budeme snažit vysvětlit jejich jednotlivé události. Některé části snu mohou představovat podvědomá přání, potlačené emoce a bylo by omylem činit z nich metaforu odpovídající budoucím událostem. Snové mysli stačí pouze jedna vzpomínka, idea nebo emoce, aby okamžitě vznikl celý řetězec asociací blízkých nebo vzdálených, logických nebo fantastických. Tyto obrazy snadno vytváří a promítá do svého vlastního snového světa.Většinou se jedná o směs utvořenou z minulých událostí, a také o odhalení toho co se v mysli odehrává když se imaginační schopnost uvolní z běžného vybavení člověka a vytvoří sebeklamající iluze vytvořené na základě zkušeností nahromaděných z předešlého dne.

Obvykle není sen kompletním útvarem, ale je smíchán z oddělených snových okamžiků, a z nahodile promíchaných útržkových fragmentů. Proto je většina snů bezcenná a nic nedokazující. Převažují sny, které jsou mlhavé a nesouvislé, než aby měly svůj význam, ale některé mohou být velmi živé a logické, jako by byly převzaty z bdělého stavu. Jakmile vstupujeme do svého soukromého snu, stává se tvořivá síla mysli zcela mimořádnou, když vytváří snový svět se zdánlivě nezávislými žijícími osobnostmi. Když spíme hrajeme několik rolí v jediném snu současně, a zároveň vytváříme i různá prostředí. Veškerá prožívaná zkušenost ve snu je pro nás naprosto reálná i hmotná pouze do té doby než se probudíme a shledáme, že svět snu je pouze světem mentálním.

Špatný charakter člověka se projevuje i v jeho snech, když jim svou povahu vnucuje, a tak se zároveň stává sen jeho sebeodhalením. Podle některých nauk se dá pokrok žáka měřit podle vzrůstajícího očístění, projevujícího se v jeho snovém životě. Můžeme mít sen čistě v symbolické formě, která se může zdát směšná, ale po výkladu odhalí svůj plný význam. Tak jako události bdělého života ovlivňují náš sen, tak i on ovlivňuje náš život. Málokdo ví, že mohou být sny vědomě přetvářeny na souvislé logické zkušenosti. V okamžiku, kdy usínáme, je možné přejít do vědomého spánku. Pokud k tomu dojde, uvědomíme si, že měřitelný prostor kolem nás, pocit tvrdosti a pevnosti předmětů v našich rukách není nic jiného, než mentální výtvory mysli. Přesto je poměrně vzácné, když si někdo během spánku uvědomuje že sní. Náš život v bdělém stavu se velice podobá stavu snu. V obojím jsou naše zkušenosti utvářeny pouhými idejemi. Bdělý stav je utvářen Světovou myslí, ale svět snů je většinou produktem naší podvědomé mysli.

Většinu z toho co prožíváme v bdělém stavu nevytváříme záměrně předem, a stejně tak je tomu i v našem snu. Nemůžeme ani přesně předpokládat naše chování a reakce v situacích, které se v nich objeví. Z toho je patrné, že náš bdělý stav je jakýmsi druhem spánku, ze kterého se máme probudit, stejně tak jako se probouzíme ze snění ve spánku, když jsme dostatečně odpočati, nebo když nás někdo nebo něco probudí. Každý z nás se může probudit z této iluze života, když budeme vyčerpáni nespočetnými druhy zkušenosti z mnoha inkarnací, nebo když se objeví duchovní učitel, aby nám odhalil pravdu. Naše činy a přání z dřívějších inkarnací předurčují velkou část přítomné inkarnace. My však nevidíme spojitost mezi touto příčinou a následkem, jsme jako snící uprostřed spánku, do té doby než nám někdo kdo má insight neukáže a nevysvětlí souvislosti. Pouze ten kdo realizoval nejvyšší poznání ví, že když sní je jeho snový svět mentální, a stejně tak ví, že v bdělém stavu je i jeho bdělý svět mentální.

* * *

Paul Brunton ► „Sen může být triviální nebo důležitý, inspirovaný nebo všední, věštecký nebo symbolický, nelogický nebo významný, fantazií nebo odhalením, hrůzostrašný nebo příjemný, povznášející nebo degradující, ozvěna dne nebo výmysl noci, z jiného světa nebo z tohoto, rychle zapomenutý nebo dlouho pamatovatelný – může být čímkoli, neboť možnosti práce mysli jsou velice různorodé.“

* * *

Volně zpracováno podle knihy ► Zápisky Paula Bruntona ► Svazek 13. RELATIVITA

► FILOZOFIE ► MYSL

► ©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alenapundy.blogspot.cz