sobota 29. června 2013

►►► ZLATÁ DUŠIČKA 28.06.2013 ►►►


►►►► SÍLA LÁSKY A VÍRY ►►►►
Lidé Země, toužíte cítit lásku, toužíte vnímat sílu stvoření. Přišli jste, abyste se projevili v této realitě. Člověk je bytost silná, schopna cokoli. Nemusíte se cítit pokořeni. Jste částí Boha jediného. Jste spojeni. On vás vyslal, abyste ho pochopili, abyste poznali jeho skrze vás samotné. Láska je vaší podstatou. Nebuďte zlí a podlí, ale hledejte moudrost a víru. Mnoho z vás sešlo z cesty. A rádi byste se na ní zas navrátili. Jste pány svých životů. Mnozí jste jen vylekaní a bojíte se rozhlédnout v této temnotě. Ale skrze temnotu můžete nalézt světlo. To světlo jste vy sami. Vaše duše se probouzí a objímají s láskou vše, co jim přináší pokrok a pochopení. Není zde láska, která by hory přenášela. Ale můžete ji zde takovou probudit a šířit. Lidé Země, pamatujte na sílu modlitby a lásky, mějte svou víru. Jen s láskou najdete cestu k Bohu. Nezůstávejte uvězněni v temnotě. Světlo vás vede. Od svých duchovních průvodců jste vedeni tam, kde sídlí láska. Možná budete schopni časem pochopit tu sílu stvoření, kterou jste v mnohém opomíjeli. Sám Otec Stvořitel napomáhá vašemu probuzení. Hledejte a bude vám dáno. Lidé Země, milujte sami sebe a milujte vše živé. Díky lásce naleznete svého Otce. Díky lásce pocítíte spojení tak silné, že se vaše srdce rozzáří a slzy vytrysknou na vaši tvář. Taková je síla lásky. Kéž byste pochopili…. Mohu vás jen ubezpečit, že jste a budete vedeni.
Miluji vás a žehnám… Maytreia




Čerpáno ►ZLATÁ DUŠIČKA
SOUVISEJÍCÍ ► NOVÁ ZEMĚ 2010

čtvrtek 27. června 2013

UMĚNÍ MILOVAT - DÁVAT I PŘIJÍMAT LÁSKU


Učíme se milovat
Mnohým se spojení slov učíme se milovat může připadat neobvyklé.
Většina je zvyklá na to, že láska buď je, nebo není. Výchova lásky je možná! Stařec z pohádky Kouzelník ze Smaragdového města radil následující cestu: láska je nade vše. Pokud zjistíš, že v sobě nemáš lásku, a přeješ si ji mít – vykonávej činy lásky, i když nejprve bez lásky. Hospodin uvidí tvé přání i snahu a vloží do tvého srdce lásku. Část Učíme se milovat zahrnuje drobné črty, scénky z běžného života, eseje a krátké novely rozkrývající řešení těch nebo oněch úloh založených na duchovnosti. Tyto materiály vám pomohou pohlédnout na životní situace z duchovní pozice, opustit stereotypy a komplexy, získat návyky, rozšířit své možnosti v komunikaci se světem, více se osvobodit a získat více štěstí. Tady můžete najít také duchovní praxi a jiné činy lásky, jež vám pomáhají zamilovat si sebe sama, svého bližního i celý svět. Koná-li člověk činy lásky, i když bez lásky, získává zkušenost nových hodnot odpovídajících rozvoji lásky. Kromě toho přitom se osvobozuje od vnitřních bloků a komplexů i od překážejících morálních principů osamoceného člověka. Člověk se začíná dívat na svět jinak a mění se na někoho jiného!
Probouzí se v něm láska!

Láska je radost
Láska je radost. Ať tichá nebo jásavá, ale je to radost! Když člověk miluje, a způsobuje mu to napětí, utrpení, ty nebo ony problémy, znamená to, že s jeho láskou není něco v pořádku. Je třeba se s tím smířit a hledat příčiny těchto potíží, které ničí radost. Nejčastěji je příčinou to, že zamilovaný zapomíná na to, že má milovat i sebe sama. Obětuje se pro lásku, a to už není přece nic radostného! Další, méně běžnou příčinou vymizení radosti z lásky je nedostatek svobody.
Zničit radost lásky snadno dokáže touha ovládat svůj objekt lásky jako něco, co lze vlastnit.
Skutečná láska je tam, kde se projevuje stejný stupeň svobody. Svoboda a láska jsou dvě strany mince, které nemohou jedna bez druhé existovat. To je také prostor lásky, v němž prostor je svoboda. Ztlumit radost v lásce může také to, že jste si vytvořili jakýsi ideál, pod nímž si představujete svého milovaného člověka. Tento ideál mohl vzniknout na základě osobnosti otce nebo matky, literárních či filmových hrdinů anebo dětských dojmů. Je třeba vidět
v milovaném člověku jeho hlubokou podstatu (říká se jí také Božská) a z ní vyjít.
Často nedostatek radosti v lásce hovoří o přítomnosti mnohonásobných ústrků a urážek. Příčin ústrků může být mnoho, ale jejich prvotní příčina se skrývá v pýše. To si musíme zřetelně vyjasnit. Přítomnost ústrků a pocitů uraženosti vypovídá o projevu pýchy a tímto způsobem pýcha překrývá vaše vlastní nedostatky. Uvědomit si, že v základě pocitu uraženosti leží nějaký nedostatek, představuje krok ke snížení a potlačení pýchy,k odstranění pocitu uraženosti a ke zvětšení radosti lásky. Láska jako potřeba také ničí radost lásky. Ať mne miluje tolik, jako já miluji jeho! Nebo: musí mě zabezpečit, vytvořit podmínky a milovat pouze mne, pak mu já také věnuji svoji lásku! Podmíněná láska nikdy nepřinese skutečnou radost.
Potřeba roste, rostou i nároky…
Velikou radost přináší pouze bezpodmínečná láska !!!

Víra a láska
V poslední době se začalo hodně mluvit o víře.
V co věří ti, kteří hovoří o víře?
Pochopitelně že v Boha!
Jestlipak se ale všichni hlouběji zamysleli nad biblickými slovy:
Bůh je láska!? Pronikli všichni do pojmu Boha?
Zdaleka ne všichni. Odsud pramení mnohá nedorozumění a problémy. Proto, abychom ještě více procítili lásku a hlouběji si uvědomili pojem Bůh, pokuste se například během měsíce říkat místo slov Bůh a Hospodin slovo láska! Velice důležité to je pro ty, kteří se považují za věřící lidi a často tato slova používají.
Pak i víra získá reálné rysy – bude to víra v lásku! Jakmile člověk získá víru i lásku, může se v jakékoliv situaci opírat o stav lásky k sobě, k lidem i ke světu jako celku. Pak se i kolem něj bude všechno rozvíjet na principech lásky. Náboženství a duchovní učení se snaží přeměnit víru v lásku vírou v toho či onoho boha. Tady pramení kulty, různá dogmata a bludy. Zde se skrývá příčina existence ohromného množství náboženství, sekt, konfesí, proudů… Protože každý věří ve svou modlu, dává jim vesmírnou úlohu. Jedni věří v Buddhu, další v Jehovu, v Krista, a ještě jiní v Alláha… Ale Bůh je jen jeden – je to láska! K tomu, abyste si lásku hlouběji uvědomili, pronikli jiným prožitkem lásky, vám nabízím, abyste po určitou dobu nahrazovali slovem láska slovo Bůh. Tímto způsobem dojde ve vědomí k neuvěřitelným procesům. Můžeme například často slyšet slova: Bůh mě potrestal. Raději zkuste říct: láska mě potrestala.
Uznejte, že to zní divně.
 Postupně si k těmto pojmům utvoříte hlubší a uctivější vztah a ve vědomí se uskuteční podivuhodné metamorfózy.

Ženo – kdo jsi?
Scéna ve vlaku. Je ráno, cestující se probouzejí
a vstávají. Muž si odešel do kuřáckého prostoru zakouřit a jeho manželka rychle sklízí prádlo, obrací matrace a chce je dát na horní lůžko. Říkám jí: dovolte, abych vám pomohl. Ona odpovídá: jsem zvyklá, že si všechno dělám sama. S obtížemi zvedá matrace, shodí přitom hrnek s čajem a střepy potom musí uklidit. Bohužel je mnoho podobných scén, kdy žena přebírá mužskou práci. Postupně, nepozorovaně pro sebe a své okolí na sebe postupně bere stále více
a více povinností. A najednou jí nezbývá nic jiného než na sebe vzít celý provoz rodiny, a ještě si na přesčasech vydělávat víc než manžel. Když na sebe nabalí všechny povinnosti, začne ještě dělat ve chvíli, kdy už je nejhůř, manželovi scény za to, že on nic nedělá.
Ale kdo ji nutil k tomu, aby věci byly právě tak?
Už od dětství je takový.
Tak proč sis ho brala, když je takový?
Milovala jsem ho a myslela si, že se změní. Ale to jsi měla dělat od samého začátku, nepominout sebemenší detail, věnovat se výchově jeho i sebe. Vždyť jsem mu to řekla už tisíckrát,
 křičela jsem na něho, plakala…
Ale zkusila jsi to s něžností, láskou, ženskou mazaností?
Ovšem že je jednodušší udělat si něco sama než se snažit vymyslet moudré řešení, být krásná a učit se milovat, to znamená být ženou! Tato práce je odměněna dobrým zdravím, rodinným štěstím, manželovou kariérou i skvělým osudem dětí. V opačném případě manžel a pak i děti visí ženě na krku a ona se mění na upracované, sedřené zvíře… Jakoby na podporu řečeného scéna ve vlaku pokračovala. Vrací se manžel a začíná se převlékat. Sundá si kalhoty a věší je ženě na krk. Ta si toho nevšímá a dál si čte v časopise…
Ach ženo, jak jsi velká a různorodá !!!
Můžeš být, kým se ti zlíbí: ženou, naloženým valachem, věšákem – vším, čím budeš chtít být!

PRIORITY LÁSKY
Pochopení důležitosti poměrů vztahu k sobě, k partnerovi, k dětem a k práci je základem pro šťastný a vyrovnaný život. V podstatě ve všech typech vztahů by měla býti na prvním místě sebeúcta člověka, láska k sobě a k partnerovi. To znamená, že ve středu vztahů nejsou ani děti ani práce ani peníze ani zvířata, ale muži a ženy, což je hlavní. A podstatné je také nikoho z nich neupřednostňovat, což se týká jak muže, tak ženy. V islámských zemích, kde má muž právo mít více žen, existují zákony, jež dokonce vyžadují rovný přístup ke všem z nich, přičemž jsou tyto zákony dost kruté. Ale ženy tam nemají stejné právo – mít několik mužů – což narušuje rovnováhu.

Jakýkoliv typ vztahu má právo na existenci, pokud jsou v něm účastníci dobrovolně – je to jejich vnitřní záležitost a nikdo nemá právo je soudit. Ani pokud si stát činí nároky na status svobodného, neměl by se do vztahů mezi mužem a ženou vměšovat – je to totiž jemná sféra. Ani náboženství by neměla řešit tyto otázky, protože mají omezený pohled, mají svoji pravdu. Pokud se však člověk dobrovolně podřizuje státním nebo náboženským zákonům, tradicím a morálce společnosti, je to také jeho svobodná volba. Každý má právo si vybrat tu formu vztahů, jakou si přeje. Důležité je nepovažovat přitom vybranou volbu za nejsprávnější a nehodnotit z její pozice ostatní.
Podívejme se dále na vztahy ve dvojici, protože jsou nejrozšířenější v naší zemi.

Pár, který vytvoří rodinu, může přivést na svět dítě. Zdůrazňuji slovo může, a to proto, abychom si připomenuli, že hlavním cílem rodiny není přivádět na svět děti, ale poznání sebe sama v těsném spojení muže a ženy, v podmínkách společného žití.

Často vidíme zcela jinou situaci: nejdříve těhotenství, pak utváření rodiny, pokud se to podaří, tak budování dvojice a nakonec se dvojice učí milovat. Ale pod tíží životních a jiných problémů, za přítomnosti dítěte je dost těžké budovat dvojici. 
A mají k tomu potřebnou zkušenost? A mají dostatek duchovnosti?
 Jsou vůbec k takové práci připraveni? 
Nevybudujeme-li dvojici, je vytváření všeho ostatního výjimečně složité a v tom případě se nevyhneme problémům a utrpení. Jak říká známá postava z ruské duchovní literatury Anastázie: Nelze zločinně rodit děti, nepřipravíme-li jim prostor lásky.
Nyní jsme se dostali ke třetímu kruhu lásky – k dětem. Ano ­– děti zaujímají třetí místo! 
Pro mnohé je to nečekaný postoj, ale právě zde se nachází příčiny nejvíce problémů. Bohužel mnozí – zejména ženy – staví děti na vyšší pozici, ba dokonce na první místo – a v tom se skrývá neštěstí rodičů a dětí! Tady pramení psychický incest a problémy otců a dětí, nedostatek zdraví rodičů, poničené osudy dětí a jejich brzký odchod ze života.
Pokud děti vyrůstají v rodině, kde se láska rozděluje správně, vytvářejí se v ní optimální podmínky pro jejich výchovu a utváření jejich šťastného osudu, tímto způsobem pak rodiče předávají štěstí a lásku svým dětem, v tomto případě mají co předávat! A děti si odmalička osvojují správný pohled na svět s přirozeným systémem hodnot a budují si vztahy se světem mnohem více harmonicky.

Svět se snaží všelijak připomínat lidem skutečný systém hodnot, posílá jim různá znamení, a když je někdo ignoruje a pokračuje zatěžovat svět, odklízí z lidské cesty tu největší hodnotu. Proto je to také podmíněno: co člověk nejvíce miluje, k čemu je nejvíce vázán a co se nejvíc bojí ztratit, ztrácí nejčastěji.

Na čtvrtém místě pozice vztahů je láska k rodičům, ke svým kořenům. Bez kořenů, bez této lásky člověk sice existuje, ale je hnán z místa na místo. Proto jsou pro realizaci, pro harmonický rozvoj člověka velmi důležité rodové svazky, ke kterým patří nejen vzájemné vztahy s rodiči, ale i se všemi příbuznými. Je proto velmi důležité neztratit spojení se svým rodem, protože jen v tom případě stojí člověk na zemi pevně jako strom s mohutnými kořeny.

Člověk, jenž nemá rád své rodiče, neváží si jich, uráží je, si podřezává větev, na které sedí, zbavuje se energetického spojení se Zemí. Ale láska k rodičům nesmí nabývat podoby oběti, nezapomeňte, že je až na čtvrtém místě.

Do stejného kruhu patří i k místu, kde jste se narodili, kde vyrostl strom vašeho rodu, kde jste prožili dětství, příroda rodného kraje, země… Stát někdy tvrdí, že zejména on je vlast, vnucuje lidem lásku k sobě a klade ji na první místo, což při vzpomínce na nedávný postoj komunistické části Evropy nevedlo k dobrým výsledkům. Zároveň ovšem je láska k vlasti, pokud je na svém přirozeném místě, důležitým faktorem formování osobnosti a energetické plnosti člověka.

Na pátém kruhu v hierarchii lásky leží tvůrčí realizace člověka ve společnosti – jednoduše řečeno – jeho činnost a práce. Zase zdůrazňuji, že právě tady, na pátém místě, ne podle času, který člověk práci věnuje, ale podle jejího místa v duši, podle jejího významu ve vědomí. A co vidíme ve skutečnosti? Většina lidí věnuje této oblasti života nejen výrazné množství času a sil, ale i lásky, velmi často práce přechází na první místo. V tom případě může člověk dosáhnout velkých úspěchů, ale zároveň přijít o zdraví, rodinu, děti, dokonce i o život. Existuje i takový výraz vynesli ho z práce nohama napřed – to je právě o takových lidech.

Dnes je velice rozšířený případ, že matka vychovává své dítě sama. Hlavní příčinou tohoto stavu je nadbytečný mateřský cit. Žena převádí energii ženství na energii mateřství a nezní jako žena. V jejím systému hodnot není muž na prvním místě, proto nevstoupí do tohoto prostranství, a pokud se objeví, tak ne nadlouho. A žena je překvapená, že muži se nijak kolem ní nezdržují.

Mnohé ženy říkají: Ano, miluji svého manžela! Ale on přesto pije!
A co je základem této lásky? 
Když se podíváte pozorněji, ukazuje se, že láska je založena na soucitu s mužem, a nikoliv na úctě k němu. Ještě jednou se vraťme k soucitu, tomuto biči lidských vztahů. Soucit se živí mateřskými energiemi, zatímco úcta se rozrůstá při zvyšování ženských energií. Soucit se projevuje se slabými. Tím, že ho lituje, projevuje žena mateřské city a ponižuje muže, vědomě ho staví na nižší pozici, než je ona, a následně ho zahrnuje výčitkami, takže on se nemůže v životě realizovat. Právě od ženy-matinky pochází pořekadlo: Lituji – tedy miluji.

Lítost je jednoduchý a objektivní test přítomnosti nadbytečného mateřského citu v matce.

Složitost otázky spočívá v tom, že navenek vše vypadá přirozeně. Matka se stará o dítě, má o ně strach, plaší se, když se s ním něco děje.
Jak by to mělo být jinak? Nestarat se, nemít strach?
 Za prvé, vše musí mít svou míru, za druhé, všechny vztahy s dětmi se musí stavět nikoliv na soucitu a na pocitu vlastnění (to je moje dítě), ale na chápání toho, že je to samostatná duše, která sem přišla, aby prošla svou vlastní zkušeností, a že úkolem rodičů je, aby vytvořili nezbytné podmínky a co největší svobodu k tomu, aby svou zkušenost získala.

Na oslabení ženskosti a posílení mateřského citu má vliv blud, že sex slouží pouze k plození dětí. Je to velký omyl a v našem světě vede k vážným následkům.


Převzato z knihy ► Umění milovat - dávat i přijímat lásku ► NĚKRASOV ANATOLIJ
Odkaz na knihu ► UMĚNÍ MILOVAT


Anotace
Čtivý a oblíbený autor přináší duchovní a psycho-logické poznatky, které může ve svůj prospěch využít doslova každý z nás. Zkoumá mezilidské vztahy i lásku - muže a ženu, vztah k dětem a rodičům, a dokonce i lásku k vlasti a národu. Zabývá se rovněž tím, co se děje s člověkem po smrti a jak co nejlépe zvládnout odchod blízké osoby. Kniha je napsána na základě bohaté osobní zkušenosti a rozsáhlé psychologické praxe autora a skutečně pomůže vyhnout se mnoha problémům a najít řešení různých životních úkolů. .

neděle 23. června 2013

►►► ZLATÁ DUŠIČKA 23.06.2013 ►►►

►►►► DOMOV ►►►►
Není zde touha změnit svět. Není zde radost z bytí. A toto dál rozežírá lidská srdce. Vytratila se láska a víra. Lidé se bojí a jsou pošetilí, že si myslí, že takto svět může pokračovat dále. Beze změn a pochopení, bez přijetí. Vy tu nejste proto, abyste se bránili neočekávanému, abyste se bránili změně. Vy máte změny podporovat. To, co zde bylo věky neznamená, že je to správné. Sami cítíte, že tudy cesta nevede, ale držíte se toho všeho jako blázni, kteří nemají potuchy, že jsou blázny. A přesto v sobě nosí naivní radost ze všeho, co mohou zkoumat, ze všeho, co jim přináší vzrušení. Člověk často pochybuje o svém konání. Ba dokonce o tom, co vyslovuje. I tomu už v té chvíli sám nevěří.

Jak potom může tvořit svůj svět, svůj život?
Možná máte strach.

Ale proč nezkusit vše, k čemu vás život vyzývá? 

Jste tu jako slepci, kteří touží vidět krásy kolem sebe. Odjakživa tu vše bylo.
Kdo se však pozorně dívá, opravdu tu krásu vidí. 

Vidí ale pravdu? A kdo pozná lež?


Svět je zvláštní místo. Nádherné a divoké a také kruté a bolavé. V mnohém však neutěšitelné. Není proč se bát více. Strachy ovládají. Maří lásku a radost. A vy lidé Země chápejte, že domov si nosíte ve svém srdci. Nebojte se o něj. Domov dělá váš klid a rozvahu, vaši lásku a pochopení, pocit bezpečí. Nehledejte nikde jinde, nežli v sobě. Nikde více nenajdete. Zbytečně ztrácíte čas. Ať jste kde jste, vy jste ti, kteří tvoří vše, co vám patří, vše, co lze. V životě jsou mnohé bolesti, které nedokážete odpustit. Ale čas vše obrousí jako řeka kámen. V neodpuštění není možné hledat lásku. Otevíráte dveře, které vedou do vašeho vysněného světa. Držíte sami sebe uvězněné a přesto byste mohli vyjít a být svobodní. Máte v sobě klíč, který odemyká všechny zámky. V čase polarity jste součástí všeho, co je. Nevidíte však, jak se vše mění.


Říkáte, že si nevíte rady se svým životem, ale je to tak doopravdy?
 Nejste jen bojácní a zklamaní životem natolik, že necháte vítězit své strachy?

 Hledáte odpovědi v mysli, obracet se však musíte do srdce. Není proč litovat minulosti. Je potřeba se odpoutat. Brána se otevírá a vy jste zváni. Nahlédněte a vstupte. Nechte vše za sebou, neboť již máte nové možnosti. Nečekejte na nikoho, soustřeďte se a jděte za svým cílem. Vyslyšte sami sebe a již nepodléhejte klamu. Proces přeměny dávno začal a vy jste její součástí.
Tady a teď.
♥♥♥
Čerpáno ► ZLATÁ DUŠIČKA
SOUVISEJÍCÍ ► NOVÁ ZEMĚ 2010

úterý 18. června 2013

Chtíč a láska


Máří Magdaléna prostřednictvím Pamely
Překlad do angličtiny Maria Baes a Frank Tehan

Drazí muži a ženy, všechny vás zdravím. Jsem zde ve vašem středu jako duše, jako žena, jako sestra. Jsem s vámi jedním a tím, že jsem byla člověkem, znám zevnitř všechny pocity, které v současnosti zažíváte. Nejsou mi cizí.

Co mě nyní zasahuje nejvíce, když se dívám na život na Zemi z této strany, je vzácnost života na Zemi. Zranitelnost lidského bytí, bolest a zranění, které snášíte během života na Zemi, a naopak vaše neuvěřitelná odvaha, vaše neustálá touha po Světlu a Lásce, vaše vytrvalost a radostná vítězství. To pro mě nyní charakterizuje život na Zemi. Vnímám vás jako odvážné anděly, kteří přijímají tuto zkušenost, toto dobrodružství.

Když sestupujete do pozemského života, téměř vždy pocházíte z říše, která vibruje na vyšší úrovni než lidská společnost na Zemi nyní. Někde hluboko uvnitř říkáte „ano“ setkání s touto Zemskou energií. Učinili jste rozhodnutí: „Chopím se toho“: tance s životem na Zemi, který je zčásti tancem s temnotou, se strachem, odporem, osamělostí a pocitem ztracenosti. Chopili jste se tohoto rizika a já nyní mohu vidět proč. Navzdory všemu utrpení, úsilí a tíze, neexistuje jiné místo tak hluboké, bohaté a intenzivní jako, když jste ztělesněni ve hmotě, ve formě.

Často se však od formy chcete oddělit, jít za ni, spojit se s něčím velkolepějším, něčím vyšším. Usilujete o propuštění z omezujícího pozemského života. Já však vidím krásu toho kým jste, kým jste jako pozemští lidé: muž, žena, dítě nebo dospělý. V této specifické formě, kterou máte, vyzařujete Světlo Stvoření. Mnoho spirituálních tradic se zaměřuje na překročení lidské formy: „tělo není dobré, není poslem pravdy, emoce jsou podezřelé, vášně jsou vyloučené, sexualita je zdrojem pokušení, ano dokonce zhoubná.“ Celá pozemská existence byla tímto myšlením de facto oslabena a připravena o svou posvátnost a to se událo z touhy po kontrole.

Na zemi existovaly síly, které chtěly kontrolovat život. Uplatňování kontroly nad lidmi, nad životem, dosáhnete nejlépe prostřednictvím mysli: přes myšlenky a obrazy, které šíříte a používáte ke vštěpování. Mentální kontrola zahrnuje daleko víc než manipulace fyzickou silou. Můžete se dotknout lidí hluboko v jejich duších a změnit je, když před ně předložíte jisté obrazy o tom, kým jsou, o jejich hodnotě nebo nehodnotě, o jejich dobrotě nebo „špatnosti“ (zlu)
jejich přirozených impulsů.

Tímto způsobem jste byli hluboce zasaženi a kvůli formování prostředím jste začali vnímat život na Zemi v mnoha ohledech jako bezcenný. Tohle vás učili a nevědomě stále nesete tyto pocity s sebou. Stále mají vliv na to, jak o sobě smýšlíte, jak se cítíte se svým tělem, chtíči, touhami, emocemi a svou vášní.

V současné době se věci začínají povolovat. Staré myšlenky jsou na pokraji zhroucení. Je to díky tomu, že více a více lidí se probouzí, pociťují touhu být skutečně sami sebou. Tato nová vlna energie probouzí individualitu lidí, jednoho po druhém, a jak roste, ovlivní společnost jako celek. Je to přesun zpět k Zemi, dalo by se říci, přesun zpět ke svému přirozenému já, neboť vy jste součástí Země. Vaše tělo je součástí Země: vaše sexualita, vaše instinkty, jazyk vašeho těla jsou součástí Země. Vaše pozemská přirozenost nemůže být potlačena natrvalo. Je životaschopnou částí Stvoření.

Jak se věci mají v souvislosti s vámi, mezi nižším a vyšším?
Tradičně vám bylo říkáno, že spiritualita se týká něčeho „vyššího“ a často je také spojována s poddaností k ideálu – vy ve službách něčemu vyššímu – jako třeba poskytovat službu bližnímu nebo komunitě. A to nižší bylo ztotožněno s tím, co je orientované na ego, zaměření na sebe sama a následování vlastní touhy. Když jste následovali své vlastní sklony, dostali jste se na „scestí“ – to orientované na ego bylo obtěžkáno hříchem a rozsudkem.

Nyní jste však uprostřed přeměny náhledu na spiritualitu. Vnímáte toto volání po změně celého svého bytí a přišli jste sem, abyste podpořili probouzení vědomí na Zemi. Předtím, než jste skočili do svého současného života, cítili jste potenciál pro zásadní změnu v tomto čase. Vaše duše vnímala volání a vy jste rozhodli: „Chci toho být součástí, tak jsem zase tady.“ Dominance starého vědomí se takříkajíc blíží k hranici. Věci by nyní měly být jiné. Dokonce na tom závisí i pokračování přežití lidstva, přírody a harmonie se Zemí.

Tento proces probouzení a přeměny vyžaduje, abyste se v sobě obrátili do tzv. nižšího a přidělili mu zcela jinou hodnotu. Co tento obrat do nižšího znamená? Znamená učinit spojení se svým tělem, se svým břichem, se svými pocity – uvědomit si svou vlastní živočišnou podstatu. Jako lidské bytosti jste tak dlouho žili ze své mysli, že jste ztratili spojení s tím, co bych nazvala „živočišností“, živočišnou, instinktivní částí sebe sama.
Tento termín evokuje jisté asociace, co je však ve skutečnosti „živočišnost“?

Zvířata nemají mentální energii jako mají lidé. Žijí z instinktu, ale tento instinkt je mnohem sofistikovanějším, mnohem jemnějším nástrojem, než si obecně lidé myslí. Instinkt je ve vašem břiše. Instinkt vám pomáhá bezprostředně vnímat, jak něco pociťujete: zda máte dobrý pocit nebo cítíte odpor, zda vám to přináší něco žádoucího nebo zda byste byli raději, kdyby to zmizelo. Pro lidi je však těžké spolehnout se na svůj instinkt a někdy ho už ani nevnímají. Tak silně jste žili ze své hlavy, že jste ztratili spojení se svým instinktem, s moudrostí své živočišné povahy.

Váš bouřlivý vztah s vlastní živočišností, se zvířetem uvnitř sebe, se jasně ukazuje v oblasti sexuality. Co se děje, když lidé přijmou intimní, sexuální vztah s druhým? V přátelství, kde není sexualita, můžete do jisté míry zůstávat mimo instinktivní oblast, mimo živočišnou povahu. Můžete se spojit z hlavy, a když se spojení prohlubuje, taktéž ze srdce. Jakmile je však jednou mezi dvěma lidmi otevřena oblast sexuality, ve hře jsou jiné síly. Existuje zde instinktivní přitažlivost na fyzické úrovni, přitažlivost mezi protějšky, která má jen malou spojitost s hlavou a stejně tak nemusí mít ani se srdcem. Lidé často zastrašuje jejich sexuální vášeň a mohou reagovat dvěma způsoby. Přitažlivost může vyvolat takový strach ze ztráty kontroly, ze ztráty sebe sama, že se uzavřete a stáhnete se. Nebo můžete jít s proudem přitažlivosti, ale stále se zaměřujete na pocity chtíče, které máte v těle a neotevíráte se až do hluboké intimity, do které vás může sexualita zasvětit. Málokdy dokážou být dva lidé intimní a prožívat spojení na obou úrovních, na úrovni své živočišné povahy a svého srdce.

Je to taková škoda, protože sexualita může být opravdovou bránou k hluboké směsi
spirituální
a lidské lásky.
Proč je pro muže a ženy tak těžké zažívat posvátný a léčivý aspekt sexuality?

Pokud jde o fyzické, sexuální instinkty, vyrůstali jste se všemi druhy tabu a zákazů.
To se začalo v posledních dekádách měnit, ale stále tu neexistuje v této oblasti skutečná svoboda. 

Cítíte se pohodlně s pocity chtíče, který zažíváte? Dokážete si je užít?

Nebo je to ve skutečnosti něco znepokojujícího, čeho byste se chtěli zbavit, a to buď tím nemít fyzický sex (což přetváří sex v něco „svědivého k poškrábání“)
nebo silou mysli se před ním uzavřít?
Pro lidi je stále těžké hravě a radostně přijmout své vlastní sexuální touhy. Děje se to, že se ohledně toho buď zaseknou v hodnoceních nebo straších a vstoupí do hlavy. Anebo se ponoří do svého chtíče provinilým, tajnůstkářským způsobem, činíc ze sexuality něco, co se odehrává v přítmí. V obou případech spojení mezi srdcem a zvířetem, mezi vyšším a nižším, mezi chtíčem a láskou nemůže existovat. Když nejste schopni ocenit tuto živočišnou stránku, uzavírá vás to i před stránkou milující a spirituální.

Jak se můžete znovu spojit s tím, co bylo odděleno, a cítit se svobodněji se svou vlastní zvířecí a sexuální povahou? Ze všeho nejdřív ctěte své tělo a propusťte stará hodnocení o chtíči a sexualitě. Chtíč je přirozený tok energie vytvořený v těle. Je nevinný a není ve své podstatě nebezpečný nebo destruktivní. Pokuste se s ním spojit s radostí a potěšením. Kdykoli cítíte chtíč, užívejte si pocity mravenčení ve svém těle, vnímejte je jako příjemné bez toho, aniž byste na ně působili. Je zde základní smyslnost vašeho těla, která existuje jako spodní proud a umožní vám vychutnat si různé druhy tělesných pocitů jako je jedení, pití, dotýkání, tancování, koupání nebo procházení se na slunci. Sexualita, mít sex s někým jiným, je jedním z vyjádření této základní smyslnosti, která vám jako lidské bytosti náleží. Nestyďte se za ni, radujte se z ní. Vaše smyslná povaha je něco vzácného a nádherného. Když přijímáte svou vlastní smyslnou povahu a vítáte pocity chtíče s otevřenou myslí, můžete se z ní těšit! Můžete ji sdílet s druhou osobou a pokud je mezi vámi dvěma hlubší spojení, zpozorujete, jak vás proud chtíče ve skutečnosti přivádí blíž, umožňuje srdcím navzájem se otevřít a splynout nejen na fyzické úrovni ale i na úrovni emocionální a spirituální.

Chtíč může vést k lásce a ke skutečné intimitě. To, co bych ráda zdůraznila je, že chtíč není opakem posvátné a klidné lásky mezi dvěma lidmi. Chtíč a láska mohou jít ruku v ruce a chtíč vám ve skutečnosti může pomoci dosáhnout s druhým hlubokého stavu intimity, pakliže se mu odevzdáte bez studu a zdrženlivosti. Máte hluboce zakořeněnou představu, že pokud propustíte, pokud jedete na vlně svých emocí nebo vášní, věci se vymknou z rukou. Často je to však opačně. Když se pokoušíte krotit nebo kontrolovat něco jako sexuální vášeň, vyvíjíte úsilí proti přirozené síle, která je tak mocná, že ji i tak ztratíte. Krocením vyvoláváte zvrácené a dokonce perverzní vyjádření sexuality. Ponižující formy sexuality často souvisí s chorobnými a rigidními soudy ohledně lidské povahy.
To je důvod, proč náboženský zápal a sexuální perverzita jdou ruku v ruce.

Pocit bezpečí se svou vlastní sexuální povahou je prvním krokem k intimnímu spojení s druhým. Vážíte si svého vlastního těla a prožitků, které vám chce nabídnout. Pochopitelně, že intimní spojení s druhým vyžaduje víc než jen to. Jednáte s druhou bytostí, formovanou a tvarovanou jiným pozadím a historií. Abyste se oba cítili v bezpečí a jistě, vaše srdce se musí navzájem otevřít. Oba jste postavili obrany, abyste se chránili před odevzdáním se druhému, před důvěrou. Všichni nesete uvnitř stará emocionální zranění. Každý z vás má takové obrany a je důležité si je v sobě uvědomit. Emocionální intimita nastává, když jste ochotni čelit svým vlastním strachům a jste opravdu ochotni navzájem pochopit svou bolest. Když jste ochotni tak činit, ve vašich srdcích je radost a mezi vámi bude proud léčení. Dostanete se blíž jak na tělesné úrovni, tak na úrovni duše. Tento jemný proces spojení je to, o čem je ve skutečnosti umění milování. Nese sebou oddanost, trpělivost, poctivost a odvahu. Je vášnivý i vysoce spirituální.

Když jsem zpočátku hovořila o drahocennosti lidské zkušenosti na Zemi, měla jsem také na mysli umění milování. Jako duše nejste vázáni na formu. Nejste ve své podstatě muž nebo žena, dítě nebo dospělý, nemocný nebo zdravý – to vše jsou dočasné manifestace. Přesto tyto pomíjivé formy nabízí rozmanitost prožitků, které jsou potenciálně mimořádné a hluboce spirituální.
 Být ženou nebo mužem vám nabízí možnost prožívat lidské milování a radovat
se z něj fyzicky, emocionálně a spirituálně.

V souvislosti se sexualitou je v lidské společnosti tolik zmatení. V setkání muže a ženy může být otvor do posvátného splynutí, do místa, ve kterém se cítíte pozvednuti do celistvosti, která vás oba jako lidské bytosti přesahuje. Můžete to nazývat duší nebo Bohem, ale pozoruhodnou věcí je, že tato posvátná zkušenost nemusí vůbec vypadat jako chtíč, ačkoli chtíč – vzájemné fyzické poznávání – vytváří vstup do ní. Vaše pozemská povaha není přízemní nebo ohavná. Sexualita a spiritualita mohou být partnery. Proto vás vyzývám, abyste se cítili se svou vlastní vášní, svými tělesnými touhami, svojí sexualitou uvolněně. Objevujte ji svým vlastním tempem a ve vlastním rytmu. Ve skutečnosti bych vás ráda nyní pozvala, abyste umožnili svému vědomí sestoupit do vašeho břicha. Zakuste, jak tuto oblast cítíte a ponořte se ještě hlouběji do oblasti svých sexuálních orgánů a kořenové čakry (kostrče) – do své pánve. Sestupte dolů do této oblasti svého těla a vnímejte tu zdroj životní síly – můžete vidět nebo vnímat barvu. Zakuste, jak dovolujete tomuto proudu životní síly, smyslnosti a živočišnosti sestoupit přes vaše nohy a navázat spojení se Zemí. Pociťte, jak blahodárné a přirozené je prožívat tento proud v těle.

Pozorujte, pokud je to možné, zda vaše tělo potřebuje něco nyní, zda umožňujete svému tělu zažívat vše, co by rádo prožívalo. Možná je tu něco, co by vaše tělo rádo zažívalo častěji ve svém každodenním životě. Může to být jednoduchá věc, něco, co obcházíte hlavou. Berte tyto potřeby vážně. Tělo chce přivést Domů. Tělo není protikladem k duši, je to duše ve fyzické formě. Je to vaše hlava spíše než tělo, co vás vyhání z vaší duše. Uzavřete mír se svým tělem a užívejte jeho mnohé nabídky.

© Pamela Kribbe
http://www.jeshua.net/
Překlad: Denisa Vaňková

středa 12. června 2013

Jak vnímat, cítit duchovno? ÚKOL STŘEDNÍ EVROPY


Jak vnímat, cítit duchovno? ÚKOL STŘEDNÍ EVROPY

Tak tohle jsou slova Rudolfa Steinera už z let 1918, z přednášky Znamení doby. Východ, Západ, Střední Evropa, stojí nejen za přečtení......

Duchovní úspěch závisí na tom, že se rozhodneme, že nebudeme pokládat duchovní vědu za pouhou abstraktní teorii, že ji nebudeme vyvíjet jen jako pohodlný prostředek, jistou vnitřní rozkoš, jisté mystické snění v duši, kde se cítíme dobře, čím si namlouváme, že se světem nemáme nic společného – my tímto hanebným světem pohrdáme, vciťujeme se do duchovna na onom světě. To je přece pouhý egoismus, sice vyšší egoismus, ale přece jen egoismus. S takovou mystikou, s takovou theosofií by člověk neměl mít nic společného, nýbrž výhradně s takovým duchovním pojetím bytí, které opravdu ducha chápe, ducha prožívá, a skrze ducha chce zachytit SKUTEČNOST.

To všechno, o co tu jde, musíme přijmout jako úkol, jako vážný úkol pro současnost. Ale takové věci jsou často nepohodlné….

Musíme pochopit, že na Východě ve starých prožitých epochách spirituální moudrost už byla, avšak doba pro ni už minula. Musí přijít jiná spirituální moudrost. V tom se lidé často mýlí. Kolik jen lidí v naší dnešní době hledání vystoupilo a chtělo Evropanům jejich hledání ulehčit, protože je pro ně něco takového jako naše duchovní věda příliš obtížné, neboť tu se musí myslit a myšlení je něco tak nepohodlného. Tady musíme být duchovně bdělí; ovšem být duchovně bdělí je něco tak nepohodlného! Našlo se tu totiž hodně lidí, kteří chtěli Evropanům ušetřit hledání vlastní cesty k duchu, a předkládali jim všelijakou orientální moudrost, zarathuštrovskou moudrost a všechno možné jiné. Evropané se cítili moc dobře, když nemuseli sami hledat ducha, když jim byl donesen hotový duch ze staré Indie. Byl to omamný prostředek, neboť hledat celek světa skrze ducha se lidem nechtělo. Chtěli se omamovat tím, že sahali po starém prostředku poznání. A to byla chyba, která se podle Východu dělala v mnoha oblastech…

Tak jako Východ sem poslal omamný prostředek staré, ale už přežité kultury, tak vzdálený Západ posílá lidem jiný omamný prostředek. To si musíme postupně uvědomit: angloamerikanismus je v moderní době kulturně omamný prostředek pro hledání ducha v lidském nitru. Angloamerická kultura má na jedné straně úkol organizovat, šířit materialismus po Zemi, ale tento úkol spojuje pomocí vnitřní zvláštnosti angloamerickosti s tím, že omamuje člověka pomocí amerikanismů v hledání ducha v duši. Čím více bychom se my v Evropě stali orientálci, tím více bychom se omámili vzhledem k spirituálnímu poznání světa; čím více bychom se v Evropě stali angloameričany, tím více bychom se omámili při hledání pravého ducha, pravého já
 v lidském nitru…

Nestačí totiž jenom volat: „Duch, duch, duch…“, ale skutečnost se musí proniknout tím co se získalo z duchovního pozorování, ale to se také musí uvést do skutečnosti. PRÁVĚ STŘEDOEVROPANŮM JE PŘIDĚLENA TATO ÚLOHA A JE TŘEBA JI ZAČÍT PLNIT. Středoevropské národy mají za úkol získat do 4. tisíciletí všechno to, co člověk může vědomě ze svobody své duše vytvořit. K tomu však musí být zevní hmotná skutečnost proniknuta duchem.

Steiner Rudolf - Smrt jako proměna života.
Kapitola - Znamení doby. Východ, Západ, Střední Evropa.


MYŠLENKY RUDOLFA STEINERA A JEJICH SOUVISLOST S ANTHROPOSOFIÍ

Rudolf Steiner se zabýval po celý svůj život myšlenkami zaměřenými na člověka, možnostmi sebepoznání a poznání světa jako celku. Souhrnem jeho nejzásadnějších tezí je duchovní nauka anthroposofie, která má být, jak již samotný název naznačuje, především moudrostí o člověku (Štampach, 2000:22), přesněji řečeno, vědomím svého lidství. (Lindenberg, 1998:142) Anthroposofie jako duchovní věda musí být založena na vědeckém přístupu, který je společný jak přírodní, tak duchovní vědě. Přírodní věda se zabývá smyslově postřehnutelnými jevy přírodních říší a rozlišuje mikroskopicky malé oblasti a makroskopicky velké a vzdálené objekty. (Bühler, 2004:15) Duchovní věda chce stejným způsobem činit objektem svého bádání to, co smyslům není přístupné, tedy to nadsmyslové, duchovní v přírodě. (Bühler, 2004:20) Anthroposofie se zabývá především otázkami po duchovním původu člověka, jeho vlastní podstatě a smyslu věcí, jakož i po existenci a svébytnosti vyšších světů, je tedy jakousi „cestou k sebeuvědomění a k duševním výsledkům pozorování podle přírodovědecké metody.“ (Bühler, 2004:15) Podstata anthroposofie vychází z teoretického základu teorie poznání ve filozofických dílech Rudolfa Steinera. Je proto nutné zmínit jeho základní myšlenky související s poznáním člověka.

Trojčlennost lidského organismu

Rudolf Steiner ve svém pojetí člověka přichází k závěru, že lidská bytost nemá jenom dvě podstatně odlišné složky, jak tomu bylo určeno křesťanskou církví, ale tři : tělo, duši a ducha. Přitom je důležité ujasnit si, jak chápe Steiner to, co nazývá duší. Duše je složkou lidského organismu, která poskytuje člověku jeho ryze osobní prožívání. To, co se děje v nitru člověka, může někdo druhý odhadovat, např. z výrazu tváře nebo slov, ale nikdo to nemůže zakoušet sám v sobě. Duševními zážitky tedy nazývá Steiner ty, které člověk prožívá niterně, osobně, u nichž není možné, aby je sdílel někdo jiný v této podobě a shrnuje je pod pojem lidské duše. (Dostal, 2000:18) Duše se tedy projevuje ryze vnitřními prožitky a je nesouměřitelná s čímkoli vnějším. Jakmile si člověk toto jednou uvědomí, uvědomí si také, že jakožto bytost tělesná a duševní má podíl na dvou odlišných světech. Pro pochopení duše tedy není rozhodující, že je nehmotná, ale že je nositelem vnitřního individuálního života.

Za hlasu zvonů nadchni se krásou, chraň v duši pravdu, cti co je vzácné, služ věci dobra.Tak věru dojdeš v životě k cílům, v činech svých k řádu, v cítění k míru, v myšlení k světlu a duši tvou prolne důvěra silná v působnost Boží ve všem co jest: i kolkolem, i v nitru tvém...

►►► ZLATÁ DUŠIČKA 12.06.2013 ►►►

►►►► ODPOUŠTĚNÍ ►►►►
Nová Země se odpojuje. Čas zde nehraje roli. Není zde jiná možnost, nežli stoupat vzhůru. Jedinci světla jsou neseni a budou znovu a znovu podporováni. Člověk si uvědomí, že je zde proto, aby se učil tvořit. Aby se naučil hledat a nalézat, aby se naučil žít mír ve svém srdci. Od roku 1980 se Země sama rozhodla stoupat a nic jí v tom nemůže zastavit. Nový život se probouzí i přesto, že starý ještě neodešel. Tento předěl je úžasný z hlediska učení duší. Pro lidské tvory je však velice zátěžový. Během tohoto roku se mnohé mění velkou rychlostí. Stále více se stáváte součástí vyšších světů, lidé Země. Vaše píle a rozhodnost dojdou cíle. Mnoho z vás se stává součástí obnovy a návratu ke všemu ryzímu, původnímu, k hodnotám lásky a soucítění. Neuvidíte celkový vliv, který váš postup má na dění ve vesmíru. Přesto je tato síla nezměrná. Děkujeme za to, že se stále znovu snažíte, že nepolevujete. Naučte se ale více odpouštět, protože čím lépe to zvládnete, tím méně tíhy budete pociťovat.
Svět žádá a potřebuje odpouštět. 


A také buďte i nadále pevní ve svých rozhodnutích a stůjte si za svým.
V mnohém jste podobní svým tvůrcům, vzpomeňte si. Není zde mnoho času, abyste se rozmýšleli. My jsme tu pro vás, stejně jako vy jste s námi. Pokračujte dále a pomáhejte si navzájem.
 Je to velice potřebné.
S láskou a navždy…
♥♥♥
Čerpáno ► ZLATÁ DUŠIČKA
Související ►NOVÁ ZEMĚ 2010

čtvrtek 6. června 2013

►►► ZLATÁ DUŠIČKA 04.06.2013 ►►►

►►►► PŘEKONÁNÍ SEBE SAMÝCH ►►►►

Zlo se šíří a lidé jsou jeho původcem. Stále ještě není metoda, jak přimět vládnoucí vrstvy k tomu, aby změnily svůj postoj. Stále ještě je zde boj o majetek, peníze jsou hnacím motorem. I přesto, že mnoho lidí se obrací ke světlu, k lásce a pochopení. I přesto, je stále síla temna silná. A časem může i sílit. Je zde mnoho změn, které probíhají a proběhnou. V lidech často probíhají velice silné „pochody“, které nutí přeorganizovat celé jejich životy. Přestavět nejen své životy, ale hlavně svůj přístup a náhled na život, na druhé lidi. Tento čas je časem změn a časem boje mezi dobrým a špatným. Přesto jsou potřeba obě polarity, abyste pochopili, na kterou stranu se máte přiklonit, abyste věděli, s čím máte co do činění, abyste znali následky svých rozhodnutí, kterých se často zbavujete dlouhé věky. Je mnoho z toho, co vás ve vašich životech ovlivňuje. Zasuté programy a bloky, které jste si nastřádali za staletí, ale mnohdy jen vaše negativní smýšlení nebo vaše strachy. Ať je to jak chce, všichni hledáte řešení. Často by vám pomohlo jen to, abyste se na svůj život podívali očima jiných, někdy však je původ problému daleko složitější. Všichni hledáte pomoc na své cestě, abyste se již netrápili, abyste uvolnili vazby, které vás drží v zajetí. Často lpíte na svazcích, které vám již nic nepřináší jen proto, že se bojíte být sami. Bojíte se, že samota vás udolá. Málokdo z vás najde odvahu změnit sám od sebe zvyky a situace žité 20 let i více. Zarostli jste a již se nehýbáte. Chtěli byste cítit klid a bezpečí, ale za jakou cenu? Budete i nadále z tohoto vytrhováni. Nechcete přece ustrnout a zemřít. I když mnohým myšlenka na odchod již přišla na mysl. Proč být na Zemi, když je zde tolik problémů. Na co jste tady, když tu být nechcete? Ale chcete. Sami jste se pro to rozhodli. A teď se chcete vzdát bez boje, litujete se a hledáte všechny možné výmluvy pro to, abyste nemuseli být aktivní, abyste nemuseli překonávat nepohodlí a obavy. Život není o tom, být obětí osudu. Život je o tom osud překonat a překonat sám sebe. Na to pamatujte a také to mějte denně na mysli. Neboť stále a opakovaně podceňujete sami sebe. Znovu se necháte ovlivňovat a znovu ztrácíte svou sílu a sebedůvěru. Přece vás to nemůže bavit donekonečna. Seberte se a nedopusťte to již. Spojením rozumu a srdce dokážete vše, tak už si to konečně přiznejte.





Čerpáno ►ZLATÁ DUŠIČKA
Související ► NOVÁ ZEMĚ 2010