Jak vnímat, cítit duchovno? ÚKOL STŘEDNÍ EVROPY
Tak tohle jsou slova Rudolfa Steinera už z let 1918, z přednášky Znamení doby. Východ, Západ, Střední Evropa, stojí nejen za přečtení......
Duchovní úspěch závisí na tom, že se rozhodneme, že nebudeme pokládat duchovní vědu za pouhou abstraktní teorii, že ji nebudeme vyvíjet jen jako pohodlný prostředek, jistou vnitřní rozkoš, jisté mystické snění v duši, kde se cítíme dobře, čím si namlouváme, že se světem nemáme nic společného – my tímto hanebným světem pohrdáme, vciťujeme se do duchovna na onom světě. To je přece pouhý egoismus, sice vyšší egoismus, ale přece jen egoismus. S takovou mystikou, s takovou theosofií by člověk neměl mít nic společného, nýbrž výhradně s takovým duchovním pojetím bytí, které opravdu ducha chápe, ducha prožívá, a skrze ducha chce zachytit SKUTEČNOST.
To všechno, o co tu jde, musíme přijmout jako úkol, jako vážný úkol pro současnost. Ale takové věci jsou často nepohodlné….
Musíme pochopit, že na Východě ve starých prožitých epochách spirituální moudrost už byla, avšak doba pro ni už minula. Musí přijít jiná spirituální moudrost. V tom se lidé často mýlí. Kolik jen lidí v naší dnešní době hledání vystoupilo a chtělo Evropanům jejich hledání ulehčit, protože je pro ně něco takového jako naše duchovní věda příliš obtížné, neboť tu se musí myslit a myšlení je něco tak nepohodlného. Tady musíme být duchovně bdělí; ovšem být duchovně bdělí je něco tak nepohodlného! Našlo se tu totiž hodně lidí, kteří chtěli Evropanům ušetřit hledání vlastní cesty k duchu, a předkládali jim všelijakou orientální moudrost, zarathuštrovskou moudrost a všechno možné jiné. Evropané se cítili moc dobře, když nemuseli sami hledat ducha, když jim byl donesen hotový duch ze staré Indie. Byl to omamný prostředek, neboť hledat celek světa skrze ducha se lidem nechtělo. Chtěli se omamovat tím, že sahali po starém prostředku poznání. A to byla chyba, která se podle Východu dělala v mnoha oblastech…
Tak jako Východ sem poslal omamný prostředek staré, ale už přežité kultury, tak vzdálený Západ posílá lidem jiný omamný prostředek. To si musíme postupně uvědomit: angloamerikanismus je v moderní době kulturně omamný prostředek pro hledání ducha v lidském nitru. Angloamerická kultura má na jedné straně úkol organizovat, šířit materialismus po Zemi, ale tento úkol spojuje pomocí vnitřní zvláštnosti angloamerickosti s tím, že omamuje člověka pomocí amerikanismů v hledání ducha v duši. Čím více bychom se my v Evropě stali orientálci, tím více bychom se omámili vzhledem k spirituálnímu poznání světa; čím více bychom se v Evropě stali angloameričany, tím více bychom se omámili při hledání pravého ducha, pravého já
v lidském nitru…
v lidském nitru…
Nestačí totiž jenom volat: „Duch, duch, duch…“, ale skutečnost se musí proniknout tím co se získalo z duchovního pozorování, ale to se také musí uvést do skutečnosti. PRÁVĚ STŘEDOEVROPANŮM JE PŘIDĚLENA TATO ÚLOHA A JE TŘEBA JI ZAČÍT PLNIT. Středoevropské národy mají za úkol získat do 4. tisíciletí všechno to, co člověk může vědomě ze svobody své duše vytvořit. K tomu však musí být zevní hmotná skutečnost proniknuta duchem.
Steiner Rudolf - Smrt jako proměna života.
Kapitola - Znamení doby. Východ, Západ, Střední Evropa.
Kapitola - Znamení doby. Východ, Západ, Střední Evropa.
MYŠLENKY RUDOLFA STEINERA A JEJICH SOUVISLOST S ANTHROPOSOFIÍ
Rudolf Steiner se zabýval po celý svůj život myšlenkami zaměřenými na člověka, možnostmi sebepoznání a poznání světa jako celku. Souhrnem jeho nejzásadnějších tezí je duchovní nauka anthroposofie, která má být, jak již samotný název naznačuje, především moudrostí o člověku (Štampach, 2000:22), přesněji řečeno, vědomím svého lidství. (Lindenberg, 1998:142) Anthroposofie jako duchovní věda musí být založena na vědeckém přístupu, který je společný jak přírodní, tak duchovní vědě. Přírodní věda se zabývá smyslově postřehnutelnými jevy přírodních říší a rozlišuje mikroskopicky malé oblasti a makroskopicky velké a vzdálené objekty. (Bühler, 2004:15) Duchovní věda chce stejným způsobem činit objektem svého bádání to, co smyslům není přístupné, tedy to nadsmyslové, duchovní v přírodě. (Bühler, 2004:20) Anthroposofie se zabývá především otázkami po duchovním původu člověka, jeho vlastní podstatě a smyslu věcí, jakož i po existenci a svébytnosti vyšších světů, je tedy jakousi „cestou k sebeuvědomění a k duševním výsledkům pozorování podle přírodovědecké metody.“ (Bühler, 2004:15) Podstata anthroposofie vychází z teoretického základu teorie poznání ve filozofických dílech Rudolfa Steinera. Je proto nutné zmínit jeho základní myšlenky související s poznáním člověka.
Trojčlennost lidského organismu
Rudolf Steiner ve svém pojetí člověka přichází k závěru, že lidská bytost nemá jenom dvě podstatně odlišné složky, jak tomu bylo určeno křesťanskou církví, ale tři : tělo, duši a ducha. Přitom je důležité ujasnit si, jak chápe Steiner to, co nazývá duší. Duše je složkou lidského organismu, která poskytuje člověku jeho ryze osobní prožívání. To, co se děje v nitru člověka, může někdo druhý odhadovat, např. z výrazu tváře nebo slov, ale nikdo to nemůže zakoušet sám v sobě. Duševními zážitky tedy nazývá Steiner ty, které člověk prožívá niterně, osobně, u nichž není možné, aby je sdílel někdo jiný v této podobě a shrnuje je pod pojem lidské duše. (Dostal, 2000:18) Duše se tedy projevuje ryze vnitřními prožitky a je nesouměřitelná s čímkoli vnějším. Jakmile si člověk toto jednou uvědomí, uvědomí si také, že jakožto bytost tělesná a duševní má podíl na dvou odlišných světech. Pro pochopení duše tedy není rozhodující, že je nehmotná, ale že je nositelem vnitřního individuálního života.
Za hlasu zvonů nadchni se krásou, chraň v duši pravdu, cti co je vzácné, služ věci dobra.Tak věru dojdeš v životě k cílům, v činech svých k řádu, v cítění k míru, v myšlení k světlu a duši tvou prolne důvěra silná v působnost Boží ve všem co jest: i kolkolem, i v nitru tvém...
Žádné komentáře:
Okomentovat