Učíme se milovat
Mnohým se spojení slov učíme se milovat může připadat neobvyklé.
Mnohým se spojení slov učíme se milovat může připadat neobvyklé.
Většina je zvyklá na to, že láska buď je, nebo není. Výchova lásky je možná! Stařec z pohádky Kouzelník ze Smaragdového města radil následující cestu: láska je nade vše. Pokud zjistíš, že v sobě nemáš lásku, a přeješ si ji mít – vykonávej činy lásky, i když nejprve bez lásky. Hospodin uvidí tvé přání i snahu a vloží do tvého srdce lásku. Část Učíme se milovat zahrnuje drobné črty, scénky z běžného života, eseje a krátké novely rozkrývající řešení těch nebo oněch úloh založených na duchovnosti. Tyto materiály vám pomohou pohlédnout na životní situace z duchovní pozice, opustit stereotypy a komplexy, získat návyky, rozšířit své možnosti v komunikaci se světem, více se osvobodit a získat více štěstí. Tady můžete najít také duchovní praxi a jiné činy lásky, jež vám pomáhají zamilovat si sebe sama, svého bližního i celý svět. Koná-li člověk činy lásky, i když bez lásky, získává zkušenost nových hodnot odpovídajících rozvoji lásky. Kromě toho přitom se osvobozuje od vnitřních bloků a komplexů i od překážejících morálních principů osamoceného člověka. Člověk se začíná dívat na svět jinak a mění se na někoho jiného!
Probouzí se v něm láska!
Láska je radost
Láska je radost. Ať tichá nebo jásavá, ale je to radost! Když člověk miluje, a způsobuje mu to napětí, utrpení, ty nebo ony problémy, znamená to, že s jeho láskou není něco v pořádku. Je třeba se s tím smířit a hledat příčiny těchto potíží, které ničí radost. Nejčastěji je příčinou to, že zamilovaný zapomíná na to, že má milovat i sebe sama. Obětuje se pro lásku, a to už není přece nic radostného! Další, méně běžnou příčinou vymizení radosti z lásky je nedostatek svobody.
Láska je radost. Ať tichá nebo jásavá, ale je to radost! Když člověk miluje, a způsobuje mu to napětí, utrpení, ty nebo ony problémy, znamená to, že s jeho láskou není něco v pořádku. Je třeba se s tím smířit a hledat příčiny těchto potíží, které ničí radost. Nejčastěji je příčinou to, že zamilovaný zapomíná na to, že má milovat i sebe sama. Obětuje se pro lásku, a to už není přece nic radostného! Další, méně běžnou příčinou vymizení radosti z lásky je nedostatek svobody.
Zničit radost lásky snadno dokáže touha ovládat svůj objekt lásky jako něco, co lze vlastnit.
Skutečná láska je tam, kde se projevuje stejný stupeň svobody. Svoboda a láska jsou dvě strany mince, které nemohou jedna bez druhé existovat. To je také prostor lásky, v němž prostor je svoboda. Ztlumit radost v lásce může také to, že jste si vytvořili jakýsi ideál, pod nímž si představujete svého milovaného člověka. Tento ideál mohl vzniknout na základě osobnosti otce nebo matky, literárních či filmových hrdinů anebo dětských dojmů. Je třeba vidět
v milovaném člověku jeho hlubokou podstatu (říká se jí také Božská) a z ní vyjít.
Často nedostatek radosti v lásce hovoří o přítomnosti mnohonásobných ústrků a urážek. Příčin ústrků může být mnoho, ale jejich prvotní příčina se skrývá v pýše. To si musíme zřetelně vyjasnit. Přítomnost ústrků a pocitů uraženosti vypovídá o projevu pýchy a tímto způsobem pýcha překrývá vaše vlastní nedostatky. Uvědomit si, že v základě pocitu uraženosti leží nějaký nedostatek, představuje krok ke snížení a potlačení pýchy,k odstranění pocitu uraženosti a ke zvětšení radosti lásky. Láska jako potřeba také ničí radost lásky. Ať mne miluje tolik, jako já miluji jeho! Nebo: musí mě zabezpečit, vytvořit podmínky a milovat pouze mne, pak mu já také věnuji svoji lásku! Podmíněná láska nikdy nepřinese skutečnou radost.
Potřeba roste, rostou i nároky…
Velikou radost přináší pouze bezpodmínečná láska !!!
Potřeba roste, rostou i nároky…
Velikou radost přináší pouze bezpodmínečná láska !!!
Víra a láska
V poslední době se začalo hodně mluvit o víře.
V poslední době se začalo hodně mluvit o víře.
V co věří ti, kteří hovoří o víře?
Pochopitelně že v Boha!
Jestlipak se ale všichni hlouběji zamysleli nad biblickými slovy:
Bůh je láska!? Pronikli všichni do pojmu Boha?
Zdaleka ne všichni. Odsud pramení mnohá nedorozumění a problémy. Proto, abychom ještě více procítili lásku a hlouběji si uvědomili pojem Bůh, pokuste se například během měsíce říkat místo slov Bůh a Hospodin slovo láska! Velice důležité to je pro ty, kteří se považují za věřící lidi a často tato slova používají.
Pochopitelně že v Boha!
Jestlipak se ale všichni hlouběji zamysleli nad biblickými slovy:
Bůh je láska!? Pronikli všichni do pojmu Boha?
Zdaleka ne všichni. Odsud pramení mnohá nedorozumění a problémy. Proto, abychom ještě více procítili lásku a hlouběji si uvědomili pojem Bůh, pokuste se například během měsíce říkat místo slov Bůh a Hospodin slovo láska! Velice důležité to je pro ty, kteří se považují za věřící lidi a často tato slova používají.
Pak i víra získá reálné rysy – bude to víra v lásku! Jakmile člověk získá víru i lásku, může se v jakékoliv situaci opírat o stav lásky k sobě, k lidem i ke světu jako celku. Pak se i kolem něj bude všechno rozvíjet na principech lásky. Náboženství a duchovní učení se snaží přeměnit víru v lásku vírou v toho či onoho boha. Tady pramení kulty, různá dogmata a bludy. Zde se skrývá příčina existence ohromného množství náboženství, sekt, konfesí, proudů… Protože každý věří ve svou modlu, dává jim vesmírnou úlohu. Jedni věří v Buddhu, další v Jehovu, v Krista, a ještě jiní v Alláha… Ale Bůh je jen jeden – je to láska! K tomu, abyste si lásku hlouběji uvědomili, pronikli jiným prožitkem lásky, vám nabízím, abyste po určitou dobu nahrazovali slovem láska slovo Bůh. Tímto způsobem dojde ve vědomí k neuvěřitelným procesům. Můžeme například často slyšet slova: Bůh mě potrestal. Raději zkuste říct: láska mě potrestala.
Uznejte, že to zní divně.
Postupně si k těmto pojmům utvoříte hlubší a uctivější vztah a ve vědomí se uskuteční podivuhodné metamorfózy.
Postupně si k těmto pojmům utvoříte hlubší a uctivější vztah a ve vědomí se uskuteční podivuhodné metamorfózy.
Ženo – kdo jsi?
Scéna ve vlaku. Je ráno, cestující se probouzejí
Scéna ve vlaku. Je ráno, cestující se probouzejí
a vstávají. Muž si odešel do kuřáckého prostoru zakouřit a jeho manželka rychle sklízí prádlo, obrací matrace a chce je dát na horní lůžko. Říkám jí: dovolte, abych vám pomohl. Ona odpovídá: jsem zvyklá, že si všechno dělám sama. S obtížemi zvedá matrace, shodí přitom hrnek s čajem a střepy potom musí uklidit. Bohužel je mnoho podobných scén, kdy žena přebírá mužskou práci. Postupně, nepozorovaně pro sebe a své okolí na sebe postupně bere stále více
a více povinností. A najednou jí nezbývá nic jiného než na sebe vzít celý provoz rodiny, a ještě si na přesčasech vydělávat víc než manžel. Když na sebe nabalí všechny povinnosti, začne ještě dělat ve chvíli, kdy už je nejhůř, manželovi scény za to, že on nic nedělá.
Ale kdo ji nutil k tomu, aby věci byly právě tak?
Už od dětství je takový.
Tak proč sis ho brala, když je takový?
Milovala jsem ho a myslela si, že se změní. Ale to jsi měla dělat od samého začátku, nepominout sebemenší detail, věnovat se výchově jeho i sebe. Vždyť jsem mu to řekla už tisíckrát,
křičela jsem na něho, plakala…
křičela jsem na něho, plakala…
Ale zkusila jsi to s něžností, láskou, ženskou mazaností?
Ovšem že je jednodušší udělat si něco sama než se snažit vymyslet moudré řešení, být krásná a učit se milovat, to znamená být ženou! Tato práce je odměněna dobrým zdravím, rodinným štěstím, manželovou kariérou i skvělým osudem dětí. V opačném případě manžel a pak i děti visí ženě na krku a ona se mění na upracované, sedřené zvíře… Jakoby na podporu řečeného scéna ve vlaku pokračovala. Vrací se manžel a začíná se převlékat. Sundá si kalhoty a věší je ženě na krk. Ta si toho nevšímá a dál si čte v časopise…
Ach ženo, jak jsi velká a různorodá !!!
Ach ženo, jak jsi velká a různorodá !!!
Můžeš být, kým se ti zlíbí: ženou, naloženým valachem, věšákem – vším, čím budeš chtít být!
PRIORITY LÁSKY
Pochopení důležitosti poměrů vztahu k sobě, k partnerovi, k dětem a k práci je základem pro šťastný a vyrovnaný život. V podstatě ve všech typech vztahů by měla býti na prvním místě sebeúcta člověka, láska k sobě a k partnerovi. To znamená, že ve středu vztahů nejsou ani děti ani práce ani peníze ani zvířata, ale muži a ženy, což je hlavní. A podstatné je také nikoho z nich neupřednostňovat, což se týká jak muže, tak ženy. V islámských zemích, kde má muž právo mít více žen, existují zákony, jež dokonce vyžadují rovný přístup ke všem z nich, přičemž jsou tyto zákony dost kruté. Ale ženy tam nemají stejné právo – mít několik mužů – což narušuje rovnováhu.
Jakýkoliv typ vztahu má právo na existenci, pokud jsou v něm účastníci dobrovolně – je to jejich vnitřní záležitost a nikdo nemá právo je soudit. Ani pokud si stát činí nároky na status svobodného, neměl by se do vztahů mezi mužem a ženou vměšovat – je to totiž jemná sféra. Ani náboženství by neměla řešit tyto otázky, protože mají omezený pohled, mají svoji pravdu. Pokud se však člověk dobrovolně podřizuje státním nebo náboženským zákonům, tradicím a morálce společnosti, je to také jeho svobodná volba. Každý má právo si vybrat tu formu vztahů, jakou si přeje. Důležité je nepovažovat přitom vybranou volbu za nejsprávnější a nehodnotit z její pozice ostatní.
Podívejme se dále na vztahy ve dvojici, protože jsou nejrozšířenější v naší zemi.
Pár, který vytvoří rodinu, může přivést na svět dítě. Zdůrazňuji slovo může, a to proto, abychom si připomenuli, že hlavním cílem rodiny není přivádět na svět děti, ale poznání sebe sama v těsném spojení muže a ženy, v podmínkách společného žití.
Často vidíme zcela jinou situaci: nejdříve těhotenství, pak utváření rodiny, pokud se to podaří, tak budování dvojice a nakonec se dvojice učí milovat. Ale pod tíží životních a jiných problémů, za přítomnosti dítěte je dost těžké budovat dvojici.
A mají k tomu potřebnou zkušenost? A mají dostatek duchovnosti?
Jsou vůbec k takové práci připraveni?
Nevybudujeme-li dvojici, je vytváření všeho ostatního výjimečně složité a v tom případě se nevyhneme problémům a utrpení. Jak říká známá postava z ruské duchovní literatury Anastázie: Nelze zločinně rodit děti, nepřipravíme-li jim prostor lásky.
Nyní jsme se dostali ke třetímu kruhu lásky – k dětem. Ano – děti zaujímají třetí místo!
Pro mnohé je to nečekaný postoj, ale právě zde se nachází příčiny nejvíce problémů. Bohužel mnozí – zejména ženy – staví děti na vyšší pozici, ba dokonce na první místo – a v tom se skrývá neštěstí rodičů a dětí! Tady pramení psychický incest a problémy otců a dětí, nedostatek zdraví rodičů, poničené osudy dětí a jejich brzký odchod ze života.
Pokud děti vyrůstají v rodině, kde se láska rozděluje správně, vytvářejí se v ní optimální podmínky pro jejich výchovu a utváření jejich šťastného osudu, tímto způsobem pak rodiče předávají štěstí a lásku svým dětem, v tomto případě mají co předávat! A děti si odmalička osvojují správný pohled na svět s přirozeným systémem hodnot a budují si vztahy se světem mnohem více harmonicky.
Svět se snaží všelijak připomínat lidem skutečný systém hodnot, posílá jim různá znamení, a když je někdo ignoruje a pokračuje zatěžovat svět, odklízí z lidské cesty tu největší hodnotu. Proto je to také podmíněno: co člověk nejvíce miluje, k čemu je nejvíce vázán a co se nejvíc bojí ztratit, ztrácí nejčastěji.
Na čtvrtém místě pozice vztahů je láska k rodičům, ke svým kořenům. Bez kořenů, bez této lásky člověk sice existuje, ale je hnán z místa na místo. Proto jsou pro realizaci, pro harmonický rozvoj člověka velmi důležité rodové svazky, ke kterým patří nejen vzájemné vztahy s rodiči, ale i se všemi příbuznými. Je proto velmi důležité neztratit spojení se svým rodem, protože jen v tom případě stojí člověk na zemi pevně jako strom s mohutnými kořeny.
Člověk, jenž nemá rád své rodiče, neváží si jich, uráží je, si podřezává větev, na které sedí, zbavuje se energetického spojení se Zemí. Ale láska k rodičům nesmí nabývat podoby oběti, nezapomeňte, že je až na čtvrtém místě.
Do stejného kruhu patří i k místu, kde jste se narodili, kde vyrostl strom vašeho rodu, kde jste prožili dětství, příroda rodného kraje, země… Stát někdy tvrdí, že zejména on je vlast, vnucuje lidem lásku k sobě a klade ji na první místo, což při vzpomínce na nedávný postoj komunistické části Evropy nevedlo k dobrým výsledkům. Zároveň ovšem je láska k vlasti, pokud je na svém přirozeném místě, důležitým faktorem formování osobnosti a energetické plnosti člověka.
Na pátém kruhu v hierarchii lásky leží tvůrčí realizace člověka ve společnosti – jednoduše řečeno – jeho činnost a práce. Zase zdůrazňuji, že právě tady, na pátém místě, ne podle času, který člověk práci věnuje, ale podle jejího místa v duši, podle jejího významu ve vědomí. A co vidíme ve skutečnosti? Většina lidí věnuje této oblasti života nejen výrazné množství času a sil, ale i lásky, velmi často práce přechází na první místo. V tom případě může člověk dosáhnout velkých úspěchů, ale zároveň přijít o zdraví, rodinu, děti, dokonce i o život. Existuje i takový výraz vynesli ho z práce nohama napřed – to je právě o takových lidech.
Dnes je velice rozšířený případ, že matka vychovává své dítě sama. Hlavní příčinou tohoto stavu je nadbytečný mateřský cit. Žena převádí energii ženství na energii mateřství a nezní jako žena. V jejím systému hodnot není muž na prvním místě, proto nevstoupí do tohoto prostranství, a pokud se objeví, tak ne nadlouho. A žena je překvapená, že muži se nijak kolem ní nezdržují.
Mnohé ženy říkají: Ano, miluji svého manžela! Ale on přesto pije!
A co je základem této lásky?
Když se podíváte pozorněji, ukazuje se, že láska je založena na soucitu s mužem, a nikoliv na úctě k němu. Ještě jednou se vraťme k soucitu, tomuto biči lidských vztahů. Soucit se živí mateřskými energiemi, zatímco úcta se rozrůstá při zvyšování ženských energií. Soucit se projevuje se slabými. Tím, že ho lituje, projevuje žena mateřské city a ponižuje muže, vědomě ho staví na nižší pozici, než je ona, a následně ho zahrnuje výčitkami, takže on se nemůže v životě realizovat. Právě od ženy-matinky pochází pořekadlo: Lituji – tedy miluji.
Lítost je jednoduchý a objektivní test přítomnosti nadbytečného mateřského citu v matce.
Složitost otázky spočívá v tom, že navenek vše vypadá přirozeně. Matka se stará o dítě, má o ně strach, plaší se, když se s ním něco děje.
Jak by to mělo být jinak? Nestarat se, nemít strach?
Za prvé, vše musí mít svou míru, za druhé, všechny vztahy s dětmi se musí stavět nikoliv na soucitu a na pocitu vlastnění (to je moje dítě), ale na chápání toho, že je to samostatná duše, která sem přišla, aby prošla svou vlastní zkušeností, a že úkolem rodičů je, aby vytvořili nezbytné podmínky a co největší svobodu k tomu, aby svou zkušenost získala.
Na oslabení ženskosti a posílení mateřského citu má vliv blud, že sex slouží pouze k plození dětí. Je to velký omyl a v našem světě vede k vážným následkům.
Převzato z knihy ► Umění milovat - dávat i přijímat lásku ► NĚKRASOV ANATOLIJ
Pochopení důležitosti poměrů vztahu k sobě, k partnerovi, k dětem a k práci je základem pro šťastný a vyrovnaný život. V podstatě ve všech typech vztahů by měla býti na prvním místě sebeúcta člověka, láska k sobě a k partnerovi. To znamená, že ve středu vztahů nejsou ani děti ani práce ani peníze ani zvířata, ale muži a ženy, což je hlavní. A podstatné je také nikoho z nich neupřednostňovat, což se týká jak muže, tak ženy. V islámských zemích, kde má muž právo mít více žen, existují zákony, jež dokonce vyžadují rovný přístup ke všem z nich, přičemž jsou tyto zákony dost kruté. Ale ženy tam nemají stejné právo – mít několik mužů – což narušuje rovnováhu.
Jakýkoliv typ vztahu má právo na existenci, pokud jsou v něm účastníci dobrovolně – je to jejich vnitřní záležitost a nikdo nemá právo je soudit. Ani pokud si stát činí nároky na status svobodného, neměl by se do vztahů mezi mužem a ženou vměšovat – je to totiž jemná sféra. Ani náboženství by neměla řešit tyto otázky, protože mají omezený pohled, mají svoji pravdu. Pokud se však člověk dobrovolně podřizuje státním nebo náboženským zákonům, tradicím a morálce společnosti, je to také jeho svobodná volba. Každý má právo si vybrat tu formu vztahů, jakou si přeje. Důležité je nepovažovat přitom vybranou volbu za nejsprávnější a nehodnotit z její pozice ostatní.
Podívejme se dále na vztahy ve dvojici, protože jsou nejrozšířenější v naší zemi.
Pár, který vytvoří rodinu, může přivést na svět dítě. Zdůrazňuji slovo může, a to proto, abychom si připomenuli, že hlavním cílem rodiny není přivádět na svět děti, ale poznání sebe sama v těsném spojení muže a ženy, v podmínkách společného žití.
Často vidíme zcela jinou situaci: nejdříve těhotenství, pak utváření rodiny, pokud se to podaří, tak budování dvojice a nakonec se dvojice učí milovat. Ale pod tíží životních a jiných problémů, za přítomnosti dítěte je dost těžké budovat dvojici.
A mají k tomu potřebnou zkušenost? A mají dostatek duchovnosti?
Jsou vůbec k takové práci připraveni?
Nevybudujeme-li dvojici, je vytváření všeho ostatního výjimečně složité a v tom případě se nevyhneme problémům a utrpení. Jak říká známá postava z ruské duchovní literatury Anastázie: Nelze zločinně rodit děti, nepřipravíme-li jim prostor lásky.
Nyní jsme se dostali ke třetímu kruhu lásky – k dětem. Ano – děti zaujímají třetí místo!
Pro mnohé je to nečekaný postoj, ale právě zde se nachází příčiny nejvíce problémů. Bohužel mnozí – zejména ženy – staví děti na vyšší pozici, ba dokonce na první místo – a v tom se skrývá neštěstí rodičů a dětí! Tady pramení psychický incest a problémy otců a dětí, nedostatek zdraví rodičů, poničené osudy dětí a jejich brzký odchod ze života.
Pokud děti vyrůstají v rodině, kde se láska rozděluje správně, vytvářejí se v ní optimální podmínky pro jejich výchovu a utváření jejich šťastného osudu, tímto způsobem pak rodiče předávají štěstí a lásku svým dětem, v tomto případě mají co předávat! A děti si odmalička osvojují správný pohled na svět s přirozeným systémem hodnot a budují si vztahy se světem mnohem více harmonicky.
Svět se snaží všelijak připomínat lidem skutečný systém hodnot, posílá jim různá znamení, a když je někdo ignoruje a pokračuje zatěžovat svět, odklízí z lidské cesty tu největší hodnotu. Proto je to také podmíněno: co člověk nejvíce miluje, k čemu je nejvíce vázán a co se nejvíc bojí ztratit, ztrácí nejčastěji.
Na čtvrtém místě pozice vztahů je láska k rodičům, ke svým kořenům. Bez kořenů, bez této lásky člověk sice existuje, ale je hnán z místa na místo. Proto jsou pro realizaci, pro harmonický rozvoj člověka velmi důležité rodové svazky, ke kterým patří nejen vzájemné vztahy s rodiči, ale i se všemi příbuznými. Je proto velmi důležité neztratit spojení se svým rodem, protože jen v tom případě stojí člověk na zemi pevně jako strom s mohutnými kořeny.
Člověk, jenž nemá rád své rodiče, neváží si jich, uráží je, si podřezává větev, na které sedí, zbavuje se energetického spojení se Zemí. Ale láska k rodičům nesmí nabývat podoby oběti, nezapomeňte, že je až na čtvrtém místě.
Do stejného kruhu patří i k místu, kde jste se narodili, kde vyrostl strom vašeho rodu, kde jste prožili dětství, příroda rodného kraje, země… Stát někdy tvrdí, že zejména on je vlast, vnucuje lidem lásku k sobě a klade ji na první místo, což při vzpomínce na nedávný postoj komunistické části Evropy nevedlo k dobrým výsledkům. Zároveň ovšem je láska k vlasti, pokud je na svém přirozeném místě, důležitým faktorem formování osobnosti a energetické plnosti člověka.
Na pátém kruhu v hierarchii lásky leží tvůrčí realizace člověka ve společnosti – jednoduše řečeno – jeho činnost a práce. Zase zdůrazňuji, že právě tady, na pátém místě, ne podle času, který člověk práci věnuje, ale podle jejího místa v duši, podle jejího významu ve vědomí. A co vidíme ve skutečnosti? Většina lidí věnuje této oblasti života nejen výrazné množství času a sil, ale i lásky, velmi často práce přechází na první místo. V tom případě může člověk dosáhnout velkých úspěchů, ale zároveň přijít o zdraví, rodinu, děti, dokonce i o život. Existuje i takový výraz vynesli ho z práce nohama napřed – to je právě o takových lidech.
Dnes je velice rozšířený případ, že matka vychovává své dítě sama. Hlavní příčinou tohoto stavu je nadbytečný mateřský cit. Žena převádí energii ženství na energii mateřství a nezní jako žena. V jejím systému hodnot není muž na prvním místě, proto nevstoupí do tohoto prostranství, a pokud se objeví, tak ne nadlouho. A žena je překvapená, že muži se nijak kolem ní nezdržují.
Mnohé ženy říkají: Ano, miluji svého manžela! Ale on přesto pije!
A co je základem této lásky?
Když se podíváte pozorněji, ukazuje se, že láska je založena na soucitu s mužem, a nikoliv na úctě k němu. Ještě jednou se vraťme k soucitu, tomuto biči lidských vztahů. Soucit se živí mateřskými energiemi, zatímco úcta se rozrůstá při zvyšování ženských energií. Soucit se projevuje se slabými. Tím, že ho lituje, projevuje žena mateřské city a ponižuje muže, vědomě ho staví na nižší pozici, než je ona, a následně ho zahrnuje výčitkami, takže on se nemůže v životě realizovat. Právě od ženy-matinky pochází pořekadlo: Lituji – tedy miluji.
Lítost je jednoduchý a objektivní test přítomnosti nadbytečného mateřského citu v matce.
Složitost otázky spočívá v tom, že navenek vše vypadá přirozeně. Matka se stará o dítě, má o ně strach, plaší se, když se s ním něco děje.
Jak by to mělo být jinak? Nestarat se, nemít strach?
Za prvé, vše musí mít svou míru, za druhé, všechny vztahy s dětmi se musí stavět nikoliv na soucitu a na pocitu vlastnění (to je moje dítě), ale na chápání toho, že je to samostatná duše, která sem přišla, aby prošla svou vlastní zkušeností, a že úkolem rodičů je, aby vytvořili nezbytné podmínky a co největší svobodu k tomu, aby svou zkušenost získala.
Na oslabení ženskosti a posílení mateřského citu má vliv blud, že sex slouží pouze k plození dětí. Je to velký omyl a v našem světě vede k vážným následkům.
Převzato z knihy ► Umění milovat - dávat i přijímat lásku ► NĚKRASOV ANATOLIJ
Čtivý a oblíbený autor přináší duchovní a psycho-logické poznatky, které může ve svůj prospěch využít doslova každý z nás. Zkoumá mezilidské vztahy i lásku - muže a ženu, vztah k dětem a rodičům, a dokonce i lásku k vlasti a národu. Zabývá se rovněž tím, co se děje s člověkem po smrti a jak co nejlépe zvládnout odchod blízké osoby. Kniha je napsána na základě bohaté osobní zkušenosti a rozsáhlé psychologické praxe autora a skutečně pomůže vyhnout se mnoha problémům a najít řešení různých životních úkolů. .
Žádné komentáře:
Okomentovat