Jak vypadá stav osvícení, víte kolik Vám k němu chybí?

Adyashanti – jaké to je žít probuzený život

„Zatímco se svět a každý kolem tebe snaží vyřešit své problémy, ty se problémy nezabýváš. Zatímco se všichni kolem tebe snaží na něco přijít, snaží se něčeho dosáhnout, dostat se někam, snaží se být hodni něčeho, ty se o to nesnažíš. Zatímco si všichni myslí, že uvědomění sebe sama je ohromná, vznešená, svatozáří zahalená věc, ty si to nemyslíš. Zatímco všichni utíkají ze své současné situace, ty nikam neutíkáš. Zatímco má každý nějaký problém s někým druhým, většinou se všemi, počínaje sami se sebou, ty jej nemáš. Zatímco každý si je jist tím, že štěstí přijde, když něco bude jinak než je to teď, ty to tak nevnímáš. Zatímco každý se snaží dosáhnout onoho dokonalého stavu a držet se ho, ty se ničeho držet nesnažíš.

Když všichni kolem tebe mají hromadu názorů a přesvědčení o všem možném, ty je nemáš. Každý je na cestě někam, ty ses nedostal nikam. Každý se snaží vystoupat na horu; ty prodáváš pohorky a cepíny na úpatí v naději, že když dosáhnou vrcholu a vrátí se zpět, tak snad budou příliš unaveni na to, aby to zkoušeli znovu. Zatímco každý hledá pravdu a onen tajemný klíč k probuzení v další knize, u dalšího učitele a gurua, ty toto nehledáš. Nemáš klíč, protože neexistuje zámek, do kterého bys ho vložil. “

Když žiješ probuzeně to, co jsi a víš, že jsi tím, čím jsi vždy byl, tak jsi vlastně velmi jednoduchý. V podstatě jen tak sedíš a divíš se, kvůli čemu je všude takový povyk.

Když lidé kolem tebe posedávají a říkají, “Doufám, že se mi to také stane,“ tak si vzpomeneš, že jsi to také tak dělal. Vzpomeneš si, že jsi na to nenašel žádné řešení. Vzpomeneš si, že jen myšlenka samotná, že je vůbec nějaký problém, toto vše vytvořila.

Když jsi to, co jsi, když žiješ probuzeně, není nikdo komu odpustit, protože v tobě není ani špetka záště, ať se děje cokoli.

Pravda tvého bytí netouží po štěstí; vlastně je jí to úplně jedno. Netouží po lásce, ne protože jsi plný lásky, ale jen protože je jí to prostě jedno. Je velmi jednoduchá. Nestojí o to být poznána, držena v úctě, či pochopena. Když žiješ, co jsi probuzeně, již pro tebe neexistuje žádný ideál. Vystoupil si z celého cyklu utrpení, stávání se; nemáš zájem.

Shledáš, že jsi ve zvláštním světě. Shledáš se tam… kde jsi. Ne kde jsem já, ale kde jsi ty. Kde skutečně jsi. Kde skutečně jsme. Je to zvláštní místo (obzvláště na počátku), být zde a necítit se ničím hnaný– potěšením či trápením, pomáháním či ubližováním, milováním či nenávistí. Jediná věc, která tebou pohne (a nemám teď v úmysl být příliš poetický) je ta stejná síla, která hýbe listem na stromě. Jednoduše jen proto, že tudy vane vítr. Takže vždy víš, co dělat: Vítr vane tudy, a tudy tedy půjdu. Už se na nic neptáš. Nesnažíš se přijít na to, proč vítr vane zrovna tudy, protože víš, že to prostě nevíš. A víš, že nemůžeš vědět proč. Ještě nikdy a nikde neexistoval list, který by věděl, proč vítr vane tudy, právě teď. Tento vítr mění směr tvého života, moment za momentem, jednoduše, protože takovéto jsou cesty života. A když žiješ ve svém procitnutém Já, tak nemáš žádný problém se směrem, kterým se život ubírá, protože život jsi ty.

A víš, že tento vítr tam vždycky byl, od samého počátku, a že tu nebyl jen pro výjimečné lidi. Pokud sis ho někdy v životě nevšimnul, tak víš, že to je proto, že jsi nenaslouchal. Nebo proto, že sis myslel, že na něco musíš přijít předtím, než budeš schopný slyšet. Nebo sis myslel, že je třeba dojít k nějakému závěru předtím, než můžeš poslouchat hluboce, bez záměrů, bez naděje pro lepší budoucnost.

Mnoho z vás ví, o čem mluvím.

Pravda nikdy nevysvětluje, proč se v danou chvíli ubírá oním směrem. A i když se zeptáš, tak ti neposkytne žádnou informaci. Bylo by to stejné, jako kdyby se list ptal větru,“Proč zrovna teď foukáš tudy?“ Taková otázka nedává větru žádný smysl.

Již se nedohaduješ o tom, kudy by se pravda měla ubírat. Již neargumentuješ. Již se na to nesnažíš přijít. Panna Maria na to nepřišla. Budha na to nepřišel. Ramana Maháriši na to nepřišel. Nikdo z nich na to nepřišel. Oni se tím prostě stali. Jednoduché. Obyčejné – tak jako je list obyčejný.

Když žiješ ve svém procitnutém bytí, probuzeným životem, moc na kterékoli úrovni pro tebe není důležitá. Není zajímavá. Moc a touha mít vládu nad druhou lidskou bytostí není zajímavá. Intelektuální moc není zajímavá. Moc sebeovládání není zajímavá. Moc, kterou ti lidé chtějí dát, není pro tebe zajímavá – ne proto, že by neměla být; prostě není. Co bys s ní chtěl dělat? Víš, že není nic, co bys s ní chtěl dělat.

Uvědomíš si, v pravdě svého bytí, že jsi úplnost sama, ale nemáš vůbec jakýkoli zájem dělat něco s tímto uvědoměním, nemáš zájem toto uvědomění nějak využívat.

Nakonec si uvědomíš, že skutečně nechceš nikoho měnit, ne proto, že bys neměl chtít nikoho měnit, prostě nechceš. Možná nestojíš o to, být nablízku každému, ale když tu jsou, tak je nechceš měnit.

Nic z toho není ideálem – to je konec všech ideálů. Nic z toho není svatost; to je konec svatosti. Je to počátek celosti. Nic z toho je k dosažení, protože je to nedosažitelné. Je to jednoduše to, co je v pravdě tvého bytí. Je to prostě to, co je. Nemůžeš dosáhnout toho, co přirozeně je. A nikdo na světě ti nemůže říct kdy a proč, nebo do jaké míry necháš jít nepravdu; necháš to být v tu chvíli, kdy to necháš být, když už nic jiného nefunguje.

Když žiješ probuzený život, v probuzeném bytí, které jsi, tak jsi sám, a konečně se cítíš dobře sám. Jsi sám, ale vůbec ne osamělý, protože ten jediný, který tě měl potkat tam, kde jsi – ten jediný, který tě vůbec mohl potkat tam, kde jsi na sto procent – jsi ty. Nikdo jiný by tě nikdy nemohl plně potkat tam, kde jsi – možná na devadesát procent, možná devadesát pět. Nikdo se s tebou nemůže plně setkat, jen ty. A když se nakonec potkáš, tak nepotřebuješ, aby to někdo udělal za tebe. Pak jsi sám, víc sám, než jsi kdy vůbec mohl být schopen si představit. A kupodivu – vskutku neočekávaně – jsi víc propojen, intimnější, splynutý se vším. Víc. A nikdy by sis ani nepomyslel, že ty dvě věci by vůbec kdy mohly být spolu: naprostá samota a naprostá jednota. Nikdy bys nehádal, že to takto skončí. Ale je to tak, vždy to tak bylo.

A nakonec, když žiješ probuzený život, tím, co skutečně jsi, tak už si nikdy nevytvoříš představu toho jaké to je. Dokonce, i když se to děje, tak si nevytvoříš představu, protože budeš vědět, že jsou to všechno jen pouhé představy, prach. Víš, že jaké to je dnes, není stejné, jaké to bylo včera.“

Převzato ► http://vladimirbohm.cz/2013/11/

Originální zdroj ► http://www.adyashanti.org

►►► ZLATÁ DUŠIČKA 30.11. 2013 ►►►

► PROBUDTE SE ZE SNU ►

Lidé Země, váš čas vás odnáší vstříc dobrodružstvím života. Jsou dny, kdy se cítíte šťastní a naplnění. Poté ale vaše duše touží po klidu. Toužíte se stáhnout ze světa hluku do svých srdcí. Odcházíte do svých svatyň, aniž si uvědomujete, že vám to přináší naplnění, ztišení a pochopení. Hledáte své pravdy. A hledáte je na všech možných místech. Často však pochybujete o sobě samých. Jste dokonalí a přesto sami sebe nedokážete ocenit. Láska zahřívá vaše srdce, která jakoby se rozpouštěla v blahu a síle tohoto citu. Avšak jakmile si uvědomíte svou zranitelnost, uzavíráte se tomuto proudu. Jste velice citliví, přesto mnohdy necitelní k ostatním a zejména k sobě samým. Odpíráte si to, po čem toužíte a co celý život hledáte. Je mnoho z vás, kteří milují z celého srdce. Milují své děti, partnery, své blízké. Přesto o tomto svém citu nikdy nemluví, jakoby se za něj styděli. Jste příliš tvrdými a příliš se bojíte bolesti.

 Proč si lásku neustále spojujete s bolestí a příkořím? 

Vaší podstatou je láska vy jí zapíráte. Před sebou samými, před druhými. Mějte ve svých srdcích víru v lásku. Meditujte na lásku. Ucítíte klid a vaše srdce roztaje. Jste ve svých myslích kýmkoliv, ne však těmi, kterými jste doopravdy. Bojujete s problémy a veškerý váš čas tomuto boji věnujete.

Kolik času však trávíte s lidmi blízkými?
Proč neustále oddalujete setkání s nimi kvůli nedostatku času?
Čekáte, až nastane vhodná doba? 

Ale ta nepřijde, pokud sami nezasáhnete. Skláníte se před působením času, jakoby to byl váš pán. Ale opak je pravdou. Stále více se hrbíte a chcete všechno zvládnout, dokud nepadáte na kolena anebo se neocitnete nemocní a bolaví na nemocničních lůžkách nebo ještě hůře v léčebnách. Je to zvláštní, ten váš život. Honíte se za tím, co byste chtěli a nevšímáte si pokladů, které máte.

 Znáte vůbec sami sebe? Znáte lidi, se kterými sdílíte své domovy?
Komunikujete? Jste otevření a sdílní nebo máte odstup?

Často žijete vedle sebe jako cizinci. Každý uzavřený do svého světa, rozhodnuti nepustit nikoho za přípustné hranice. Možná čekáte na zázrak, který vám umožní změnu, po které toužíte, ale ke které nemáte sílu a odvahu. Jste zvláštní. Vzdáváte se svobody a lásky, abyste zůstali zavření ve vězení, kde tím věznitelem jste vy sami.

 Lidé Země, copak vás toto těší? Copak nehledáte více?

Život je tak krátký a přitom tak nádherný. Vy však se na něj pouze díváte za zavřeným skleněným oknem. Je nutné uchopit ho a prožívat s nadšením a s radostí. Každý všední den. Je toho zde tolik k vidění. Učte se toto dělat. To je vaší přirozeností. Toto je váš úkol pro každý den, každou minutu. Hledat krásu a lásku ve všem, co vám den přinese. Uvidíte štěstí, radost i lásku a naučíte se vidět i spoustu dalšího. Přijměte zodpovědnost a probuďte se ze snu.

Čerpáno ► ZLATÁ DUŠIČKA

►►► ZLATÁ DUŠIČKA 29.11. 2013 ►►►

► LIDÉ ZEMĚ ►

Na tomto světě bují mnohé nepravosti. Máte tolik možností, abyste je napravili. Bohužel mnozí se dívají jen sami na sebe a jsou slepí k tomu, co vidí kolem. Vězte však, že v tomto čase a na tomto místě je stále také ještě spravedlnost. Vy jste pouze loutky ve světě iluzí. Není zde čas, abyste se dále učili své role. To, co potřebujete, je znát pravdu. A tu je potřeba hledat ve svém srdci. Mnoho informací vás bombarduje ze všech stran. Ano, toto je doba informací, ale také rozlišování. Čas, kdy sami sebe můžete pozvednout. Ale také velice rychle ponořit do bahna. Rychlost, s jakou procházíte životem, vás může děsit. A také to, že se cítíte vláčeni osudem a vaším systémem a cítíte, jakoby jste se nemohli pohnout. Takto však je to správné. Neboť čím více se budete cítit svázáni, tím rychleji se z této nehybnosti budete chtít vymanit. A to je ta hybná síla, která vás osvobodí. Osvobodí ze závislosti a manipulací. I když se blíží doba klidu, ale jakmile přejde, vše vás zastihne s daleko větší intenzitou. Bude se zdát, že v tomto světě už nenaleznete sílu, abyste přežili. A právě toto vás osvobodí. Právě v tu chvíli se nadechnete a pochopíte. Uvidíte svou cestu a procitnete. Neboť jen vy sami, se svou silou a se svými rozhodnutími můžete měnit směr své cesty. Nebojte se udělat ten krok. Přejeme vám mnoho síly a dáváme k dispozici naši lásku. Projevte svou, obzvláště sami sobě.

Milujte se a věřte si. Tak naleznete jistotu ve svém srdci.

Čerpáno ► ZLATÁ DUŠIČKA

SOUVISEJÍCÍ ► NOVÁ ZEMĚ 2010

Kouzlo doteku

Doteky používáme všichni, kolik z nás si ale skutečně uvědomuje kouzelné účinky tohoto jednoduchého gesta, nebo potenciál, který hmat představuje pro naše vnímání a spojení se světem…

Začneme tím, co pro nás dotek vlastně znamená a jakou má pro náš život důležitost. Rovněž z nové perspektivy poukážeme na některé ze zavedených omylů, které se tématu dotýkání týkají.

Dotek byl pro člověka vždy zdrojem okouzlení, a to i v minulosti, kdy byla na duchovní cestě různá zasvěcení z mistra na žáka přenášena právě prostřednictvím tělesného kontaktu v různých formách. První polibek nebo první dotek symbolizuje počátek vztahu mezi mužem a ženou. Na těchto příkladech je vidět, jak silný má dotek význam.

Slavné „dotknutí“, které je znázorněno na Michelangelově fresce v Sixtinské kapli, vyjadřuje, jak Bůh Otec skrze dotek ponouká Ducha, neboli Život, prvnímu muži, „Adamovi“. Tato scéna symbolizuje čin, ve kterém je dotek přenašečem ducha.

Snad ve všech duchovních tradicích byl dotek považován za cosi výjimečného, někdy dokonce za způsob přenosu magických sil. V některých pojednáních o magii často stojí, že kouzlo může být přeneseno či vyvoláno dotekem kouzelné hůlky, nebo že léčivé hojení může být také vyvoláno pouhým dotekem nemocné části pacienta. Celá řada léčebných systémů dotek používá, ať už formou masáží, nebo přikládáním dlaní a dotýkáním se pacientů (jak je obvyklé např. v reiki, akupresuře, reflexní terapii atd.).

Nedávné vědecké objevy potvrzují, co duchovní
systémy proklamovaly již dávno

Dotek představuje způsob hluboké komunikace, která přenáší signály, jenž jsou schopny v těle vyvolat neurohormonální reakce, jako je třeba produkce hormonu oxytocinu, který je úzce spojen s pocity intimity, lásky, něhy a nakonec i se stavem hlubokého štěstí.

Přihlédneme-li k duchovnímu významu doteku (dostupného zasvěcencům), stejně jakož i k posledním vědeckým poznatkům na tomto poli, můžeme doslova říci, že štěstí je možné přenášet dotekem. Velmi dobrý příklad nalezneme například v milování s úplnou kontrolou sexuálního potenciálu. Zdrojem potěšení a naplnění zde totiž není pouze erotické vzrušení a samotné pohlavní spojení, ale především kouzelný vliv doteku naplněného láskou a transfigurací, který záhadným způsobem naplňuje milence radostí a probouzí v nich spojení na úrovni duší.

Když je dotek při milování používán převážně
pro vyvolání erotického vzrušení, než celistvě…

…je hodnota duševního spojení v intimních chvílích nesmírně omezena. Bylo pozorováno, že většina z nejpozoruhodnějších léčebných účinků milování s milostnou kontinencí vyplývá z jemných a něžných doteků, kterými se milenci na pozadí vzájemné milostné přitažlivosti a sexuality obdarovávají. Láskyplný dotek, umocněný sexuální přitažlivostí, může vyvolat obrovské terapeutické a léčebné účinky.

„Je velmi pravděpodobné, že zběsilý zájem o sexualitu charakteristický pro naši západní kulturu není ani tak výrazem hledání samotné sexuality, jako spíše výrazem hledání naplnění potřeby tělesného kontaktu.“

- Antony Montagu-

Další věc, která neunikla pozornosti, je že pokud intimní něžná a jemná složka při milování s úplnou kontrolou sexuální energie chybí, jsou léčivé procesy výrazně sníženy a milostné spojení navzdory erotickému vzrušení a intimnostem působí chladně a izolovaně.

Naopak bylo vypozorováno, že pokud milování doprovází hojnost takového kontaktu, je více pravděpodobné, že se v milencích vytvoří psychická a duševní rovnováha a pocit naplnění. Při použití různých milostných poloh (takových, které tantra spolu s jejich nádhernými účinky odhaluje) může intimní spojení vést i k léčbě různých specifických onemocnění.

V tomto světle vidíme, že samotné pohlavní spojení a dotýkání se genitálií není pro využití léčebných účinků dostačující, jelikož léčivým prvkem je syntéza milování a něžných doteků či hlazení, které jsou součástí erotické hry.

Koncept „osobního prostoru“ vytváří bariéry mezi lidmi

„Dotek je základní tělesná potřeba, jeho absence způsobuje abnormální chování a tělesný vývoj.“

-Antony Montagu-

Spousta lidí v současné době hovoří o potřebě svého „osobního prostoru“ a dělají všechno možné, aby si zajistili, že tento jejich bezpečný prostor zůstane trvale neporušen. A pokud bariéru jejich vymezeného prostoru něco překročí, automaticky se v nich aktivují obranné mechanismy. Co se stalo s přátelským dotykem na rameno při přijímání obchodních rozhodnutí, kam se poděla drobná něžná gesta mezi milenci? Podobné projevy doteků v dnešním světě, kdy lidé žijí stále „rychleji“ a vzájemná komunikace probíhá stále více prostřednictvím elektronických zařízení, postupně mizí. Někdy už mezi sebou skoro ani nemluví a upřednostňují zaslání textové zprávy, aby se vyhnuli větší míře přímé interakce během hovoru.

Není tedy divu, že jsme si na k nám směřované doteky a hlazení vybudovali zvláštní reakce. Avšak koncept tzv. „osobního prostoru“ není přirozenou reakcí. Poukazuje pouze na účinky dotykové deprivace.

Kdo žije beze strachu, žije bez nutnosti bariéry
 „osobního prostoru“

Lidé žijící bez obav, bez chronického strachu ze života, tento „prostor zabezpečení“ nepotřebují. Dokáží se spontánně dotýkat ostatních, přičemž takový dotek nemusí mít žádný erotický podtext.

Lidé trpící dotykovým deficitem například nevyužívají masérské služby pouze pro to, aby uvolnily svým svalům, hlavní důvod je právě naplnění jejich touhy po doteku. Moderní lidé svým způsobem hladoví po kontaktu, přitom ochranné štíty, které vězní každou osobu ve vlastním prostoru, této situaci nijak nepomáhají. Dělají ji horší.

Z duchovního hlediska víme, že mezi pokožkou
 a jemnými strukturami naší bytosti existuje úzká souvislost

V jistém smyslu je kůže nástrojem duše pro komunikaci s vnějším světem. Naše pokožka je nejštědřejší z našich smyslových orgánů. Když se nás někdo jiný pozorně a láskyplně dotkne, rukou nebo i nebo jinými částmi těla, téměř okamžitě dochází probuzení naší srdeční čakry (anáhatačakry).

Po přestání šoku ze svého porodu objevuje novorozenec svůj první přepych v kontaktu s láskyplnou náručí své matky, aby později už nikdy nepřestal tento ztracený ráj vyhledávat. V tomto ohledu básník říká: „Člověku je stále zapotřebí dotyků a hlazení, matka nás kojí a chrání od prvního dne života“.

Aniž bychom to tušili, naše pokožka udržuje tajemnou a oddanou vzpomínku na tyto dny, během kterých jsme byli konejšeni na hrudi své matky, hladoví po zalíbení v hlubokém pocitu rajského klidu. Když jsme v něm spočinuli, všechny bolesti našeho rostoucího těla se jakoby mávnutím kouzelného proutku díky aktivaci anáhatačakry rozpustily, a dali nám poznat první koupel oxytocinu v našem životě.

Není úžasné, že někdy pro utišení a zklidnění křičícího
dítěte úplně postačí, když jej vezmeme do náruče?

Nezměrný prospěch láskyplného a starostlivého
doteku byl znovuobjeven v minulém století

Třebaže duchovní spojení hmatu s anáhatačakrou nebylo ještě v západním světě objeveno, i tak byl dotek kůže znovu vyhodnocen jako reálný prostředek uvolňující našemu stresu, jak o něm již dříve bylo uvažováno v různých systémech psychologie.

Biolog Frederick Harris si všiml, že některé z laboratorních myší, které používal pro své experimenty, přežily extrakci štítné žlázy a příštítných tělísek. Stalo se tak u myší, se kterými si před provedením zákroku hrál a hladil je. Když s experimenty pokračoval, zjistil, že šance na přežití jsou v případě těch, kterým se dostalo před operací laskavého zacházení, až šestkrát vyšší v porovnání s těmi, kterým se takové péče nedostalo.

Důležitost přímého kontaktu mezi zvířaty je možné pozorovat při různých příležitostech. Například laboratorní myšky, které byly ihned po narození odebrány od svých matek, se nedokáží správně vyvíjet a zůstanou zakrnělé. Pokud však imitujeme doteky matky hlazením drobným štětcem, myšky se i tak vyvinou normálně.

Stejně tak dítě, které je hlazeno a dotýkáno, se vyvíjí velmi dobře a jeho růst je normální. Dotek je jedním z prvních smyslů rozvíjených uvnitř dělohy. Malé dítě není schopné dobře vidět nebo rozlišovat mezi zvuky, se světem tak komunikuje nejvíce právě skrze dotek.

V současné porodnické praxi je nemluvně bezprostředně po porodu položeno na hruď matky, aby vnímalo svůj první dotek, což má velký význam i v jeho dospělosti. Tiché a milující objetí matky stimuluje u novorozence jeho metabolismus a sílu adaptovat se na nové prostředí, dokonce i počátek přibírání tělesné hmotnosti. To vše nastává díky stimulaci anáhatačakry a odpovídajícího hormonu oxytocinu. Výzkum prokázal, že děti, kterým se hojně dostává zdravého doteku, vyrostou dobře připravené stát se dospělými, zatímco u těch, kterým je dotek spíše zapovězen, je větší pravděpodobnost, že budou mít v dospělosti zdravotní problémy.

V počátku prvních sirotčinců byla úmrtnost odložených dětí velmi velká, protože sestry jim věnovaly pouze základní péči. Nejmenší děti však bez osobního kontaktu a něhy často upadaly do depresí z osamělosti, což se pro mnohé z nich stalo osudné. Nejčastější příčinou úmrtí bylo onemocnění dýchacího ústrojí. Nikoliv náhodou, plíce spadají pod kontrolu srdeční čakry, která ovládá celý dýchací systém.

Časem zaměstnanci přešli k úplně odlišnému způsobu péče o děti, který zahrnuje i citlivou péči, něhu a hlazení. U dětí, které v podobném ústavu musejí vyrůstat hned od narození, se následně míra jejich přežití dramaticky zvýšila.

Když nám chybí kontakt, nevědomě jej vyhledáváme

V pokusech naplnit naši touhu po doteku vyhledáváme příležitosti, které nám to umožňují. Trávíme více času hlazením a drbáním našich domácích mazlíčků, užíváme si jemnou péči kadeřníka apod. Děje se tak častěji v období, kdy procházíme nějakým životním stresem.

Důležitým poznatkem s dalekosáhlými následky je, že frustrace z nedostatku láskyplného doteku může kumulovat stres ve formě nevědomých svalových kontrakcí, které mohou postupem času vést k onemocnění různých orgánů. V této souvislosti např.Dr. Gerad Leleu říká: „Mnoho krčních nebo zádových problémů jsou pouze spastické bolesti z nedostatku tělesného kontaktu.“

O zdravotním významu doteku by se dalo říci ještě mnohé,
 my se však nyní zaměříme na duchovní aspekty

O propojení, které existují mezi kůží, dotekem a srdeční čakrou, se zmiňují různé duchovní systémy. Není pouhou náhodou, že když prožíváme hluboké city, které v nás nějak probudila jiná osoba, říkáme někdy: „Cítím se dotčen,“ nebo „Vzalo mě to u srdce, dotklo se to mého srdce.“ Tyto výrazy naznačují hluboké spojení mezi dotekem a srdcem.

Rovněž není náhodou, že v dnešní době, kdy jsou lidé obecně méně laskaví a spoustě z nich chybí schopnost milovat, se mezi sebou méně dotýkají a upřednostňují vzdálený vztah. Jeden švédský psycholog dokázal, že přirozeným a spontánním způsobem hýčkaní lidé žijí déle a těší se lepšímu zdraví.

Pro zasvěcené je to ve spojitosti s aktivací anáhatačakry, která reguluje celkové zdraví a také to, jak se dokážeme těšit ze života. Pokud se rádi mazlíme a něžně dotýkáme a jsme dotýkáni životem samým, budeme zdravější a šťastnější než dříve.

Zajímavé je, že ať už se sami někoho dotýkáme, nebo se on dotýká nás, je láskyplné hlazení v našem mozku vnímáno stejně a reakce jsou v obou případech podobné. Abychom otevřeli své srdce a cítili se šťastní, nemusíme čekat na někoho, kdo nás bude láskyplně hladit. Akt dávání má pro nás stejné účinky, takže vše, co musíte udělat, je najít někoho, kdo dotek potřebuje, což dnes není tak obtížné.

Kdo stále nabízí a obdarovává své blízké milujícími a hravými doteky a hlazením má trvale aktivní anáhatačakru. To je něco, z čeho můžeme vědomě těžit. Stačí jen několik dní vědomého dotýkání, abychom tuto souvislosti mezi anáhatačakrou a dotekem objevili a mohli plně těžit z každého láskyplně nabídnutého či přijatého doteku.

dotek4.jpg Dotek je ono kouzlo, které dokáže prasknout „bublinu strachu“, ve které dnes většina lidí žije. Skrze milující dotek a něhu se okamžitě osvobozujeme z vězení ega a začínáme rozšiřovat své vědomí. Je to proto, že nejsme zvyklí věnovat síle hmatu pozornost. Na začátku setrváváme v naší bezpečné zóně a samozřejmě se zdá, že hmatová komunikace naše bezpečnostní opatření jen ospravedlňuje. V reakci na pocit oddělenosti přetěžujeme rozum, abychom kompenzovali nedostatek srdce, a stáváme se tak „myslí s člověkem“, namísto abychom byli „člověkem s myslí“. Tento status vzájemného odcizení je naší kulturou více a více prohlubován.

Instinktivní doteky, kterými zahrnujeme milovanou bytost, abychom tak spolu bezděčně komunikovali, bývají často na půli cesty ke skutečné komunikaci na úrovni srdcí, což je důvod, proč v budoucnu můžeme být někdy z hlediska srdce frustrováni, aniž bychom si to připouštěli, protože náš vztah se zdál být v pořádku. Vyjádřeno jinak, někdy vyhledáváme dotek a jeden druhého se dotýkáme, obzvlášť v milostném vztahu, avšak často to děláme pouze nevědomky, formou skoro instinktivních gest, které bourají pocit oddělenosti, zdi, které mezi sebou stavíme, ale samo o sobě to ještě nestačí. V mnoha případech budeme stále toužit po doteku a stále budeme vnímat problémy a pocit nenaplněnosti na citové úrovni.

Musíme se naučit dotýkat vědomě a uvědomovat si propojení, které takový kontakt vytváří mezi dvěma povrchy. Dotek je ve skutečnosti pouze bránou, propojovacím kanálem mezi dvěma prostory. Čím více jsme pozorní vůči doteku, tím více jsme současně pozorní jak vůči našemu prostoru, tak vůči prostoru ostatních, což je první důležitý krok pro vzájemné sjednocení těchto zdánlivě oddělených světů.

ČERPÁNO ► DUCHOVNÍ ŠKOLA REZONANCE

►►► ZLATÁ DUŠIČKA 20.11. 2013 ►►►

► ODKRÝVÁNÍ SKRYTÉHO ►

Dny temna se šíří Zemí. Čas odvál mnohé krutosti. Přesto zde v tomto čase je stále mnoho násilí a válek. Lidé válčí mezi sebou. A není to pouze zbraněmi. Války jsou vedeny ve všech možných oblastech, v různých zemích jiným způsobem. Je možné říci, že tento čas vůbec není klidný. Blíží se čas zrození Krista, čas vánoční. V tomto čase všichni vědomě zaměří své mysli na lásku a pochopení, na sdílení svých pocitů radosti a štěstí. Bohužel tyto pocity, toto zaměření myslí, není trvalé. Jakmile pominou tyto dny, každý opět opustí tyto své úmysly cítit se radostně a šťastně a opět se rozhoří boje, někdy boje o vlastní životy, o přežití. Země sténá a její pohyby se projevují velice často. Toto nelze utlumit, musí být uvolněno vše, co je drženo uvnitř. Stejně tak v srdcích lidských. Neboť vy, lidé Země, jste ti samí, jako bytosti světelné, ti stejní, neboť pocházíte z jednoho. A proto hledejte radost a klid, po kterých toužíte. Hledejte toto vše uvnitř sebe. Nebojte se kráčet po nových stezkách, prožívat vše, co vám život přinese. Nelitujte sami sebe a postavte se nepřízni. Nemůžete být smutní z toho, co vám život přináší, neboť vy jste toho strůjci. Není zde jiné cesty, nežli zdokonalovat sami sebe, není zde jiné cesty. Neboť pokud nechcete ustrnout, musíte se hýbat. Nyní jste konfrontováni se sebou samými. Vše, co zůstávalo uvnitř, vychází ven. Tak, jako u matky Země. To, co se vynořuje, vám přináší mnoho pochopení, ale také je to velká síla, vaše emoce se zmítají nahoru a dolů. Jste konfrontováni s minulostí, s tím, co jste uvěznili v sobě. S tím, co jste mysleli, že jste ze svého života vytěsnili. Toto je jedno z nejsilnějších období, kdy se odkrývá vaše nitro. Není zde možnost, jak uniknout. Jediným řešením je pochopit, zpracovat a uvolnit. Budete i nadále potřebovat velkou sílu, abyste byli schopni dále pokračovat, neboť ještě není konec. Uvolňování přichází ve fázích. Nesmíte však projevovat obavy, neboť jste pod ochranou Boží. Podporujte jeden druhého. Blízkost milých a láskyplných lidí vám může v mnohém ulevit. Lidé Země, buďte silní a vězte, že temnota nad vámi nemá moc, pokud přijmete do svých srdcí lásku.

Buďte s Bohem.

Čerpáno ►ZLATÁ DUŠIČKA

SOUVISEJÍCÍ ► NOVÁ ZEMĚ 2010

Plán vaší duše aneb PROČ SE RODÍME.....

Plánování života před narozením

Možná vás překvapuje, že bychom si svůj život mohli plánovat už před narozením – a dokonce právě bolestné zkušenosti. Sám moc dobře znám tento pocit. Pro většinu

z nás představuje taková filozofienový a hodně odlišný pohled na svět a smysl našeho života. Čím jsou naše výzvy traumatičtější, tím těžší může být přijmout tento názor. Mé pochopení, přijetí a nakonec nadšený souhlas s touto představou přišly postupně

a pomalu, zejména v přijetí těch nejbolestnějších aspektů mého života. Při každém kroku jsem ale cítil, jak se uzdravují má stará zranění. Zlost a zatrpklost pomalu mizely a nahrazoval je vnitřní mír a radost. Začal jsem v životě spatřovat krásu, která mi do té doby unikala.

Mým cílem při psaní této knihy nebylo přesvědčit vás, že plánování života před narozením je stoprocentní pravda, ale spíše vám nabídnout myšlenku, která by vám možná mohla pomoci a jež rozhodně nesmírně pomohla mně. Byl bych rád, kdybyste pouze připustili, že je možné, aby to tak bylo. Abyste z něj mohli mít užitek, nemusíte být o tomto názoru skálopevně přesvědčení.

Stačí, když si položíte otázku:

A co když ano?

Co když jsem si opravdu tento zážitek naplánoval/a, ještě než jsem se narodil/a?
A proč jsem to asi udělal/a?

Již pouhé tyto otázky dají životním výzvám nový význam a započnou cestu sebepoznání. Tato cesta si nevyžaduje žádnou konkrétní víru nebo příklon k nějakému filozofickému směru, stačí jen upřímný zájem o osobní růst a získání moudrosti. Na následujících stránkách si přečtete příběhy deseti odvážných jedinců. Dozvíte se, co si naplánovali ještě předtím, než se narodili, a proč si to naplánovali. Proces pochopení plánování života před narozením se dá přirovnat k prohlížení sochařského díla. Pokud chcete nějakou sochu opravdu ocenit, nemůžete se na ni dívat jenom z jednoho úhlu. Spíše budete chodit kolem ní, přičemž se na určitých místech zastavíte, abyste si všimli detailů, které byste jinak nepostřehli.

Každý zde uvedený příběh představuje jeden z možných úhlů pohledu. Když se na plánování života před narozením podíváte z deseti různých perspektiv, dospějete k celistvějšímu a hlubšímu pochopení, než kdybyste jej vnímali jenom z jednoho či dvou úhlů pohledu anebo se o něm bavili čistě teoreticky.

Důrazně vám radím číst tyto příběhy srdcem. Srdce disponuje vyšší úrovní poznání a větší moudrostí než mysl. Intelektuální analýza má určité hranice. Příběhy v knize je však třeba procítit. Když jste si vy jako věčná duše plánovali váš současný život, nezabývali jste se tím,
co se případně naučíte pomocí svého intelektu.

Spíše jste chtěli prožívat určité pocity, které vyvolává život ve fyzickém rozměru.

Výzvy a potíže jsou mimořádně účinné nástroje pro vznik pocitů, jež jsou životně důležité, aby duše mohla poznat sebe sama. Tyto pocity opravdu nelze pochopit myslí. Ve skutečnosti je přitom rozum spíše na překážku. V jistém smyslu je život cestou od hlavy k srdci. Životní výzvy si plánujeme proto, aby nás touto cestou vedly a donutily nás otevřít své srdce, a my se tak naučili lépe ho poznat a vážit si ho.

Klíčem, který odemyká dveře do srdce a umožňuje pochopit duchovní smysl uvedených příběhů, je empatie. Soucítit vyžaduje odvahu, stejně jako vyžadovalo odvahu naplánovat si výzvy, jimž lidé z této knihy čelí, a podělit se o ně s vámi. Jsem přesvědčen, že empatie je léčivá. Pokud se potřebujete z něčeho vyléčit, možná se vám taková odvaha vyplatí.

Tato první kapitola obsahuje informace potřebné k tomu, abyste mohli ocenit metafyzické aspekty uvedených příběhů. Pokud vám metafyzika nic neříká, některé myšlenky vám mohou připadat nezvyklé, stejně jako se to kdysi zdálo mě. Žádám vás proto o trpělivost. Jejich smysl a hodnotu pochopíte lépe v kontextu uvedených příběhů – a ještě lépe, když je aplikujete na své vlastní výzvy. Zároveň v této kapitole uvádím přehled všeho, co je na životních plánech dotazovaných osob shodné. S těmito informacemi budete moci zužitkovat moudrost obsaženou v dále uvedených příbězích.

Proč se rodíme

Plány, které si formujeme před narozením, jsou dalekosáhlé a podrobné. Zdaleka v nich nejde jen o volbu životních výzev. Vybíráme si své rodiče (a oni nás), dobu a místo narození, školy, do nichž budeme chodit, domovy, v nichž budeme žít, lidi, s nimiž se setkáme a vztahy, jež prožijeme. Pokud jste někdy měli pocit, že určitou osobu, s níž jste se právě seznámili, už dávno znáte, je docela možné, že tomu tak opravdu je. Takový člověk byl zřejmě součástí vašich plánů před narozením. Jestliže máte podivný pocit,že už jste někdy nějaké místo či obraz viděli nebo určité jméno nebo větu slyšeli, často se jedná o matnou vzpomínku na to, o čem jste mluvili před svým narozením. Při mnoha plánovacích sezeních už máme jméno a vzhled té osoby, kterou se staneme ponarození. Pomáhá nám to vzájemně se pak poznat na fyzické úrovni. Pocit déjàvu se často správně připisuje nějaké události z minulého života, ale mnoho déjàvu jsou vzpomínky na plánování před narozením.

Když se ocitneme na Zemi, zapomeneme na svůj duchovní původ. Před narozením víme, že nastane takováto amnézie. Na tento stav zapomnění odkazuje výraz „za závojem“. Jako božské duše chceme na svou pravou identitu zapomenout, protože až rozpomínání nás přivádí k hlubšímu sebepoznání. Abychom se dopracovali k tomuto hlubšímu vědomí, opouštíme nefyzickou sféru – sféru radosti, míru a lásky – protože tam neprožíváme žádný kontrast vůči sobě samým.

A bez rozporů nemůžeme sami sebe doopravdy poznat a vyvíjet se.

Představte si svět, kde je pouze světlo. Jestliže jste nikdy nezažili tmu, jak můžete chápat a ocenit světlo? Právě kontrast mezi světlem a tmou vede k hlubšímu pochopení a nakonec ke vzpomenutí si. Fyzická rovina nám tyto kontrasty poskytuje, protože zde vládne dualita: nahoře a dole, teplo a zima, dobré a špatné. Smutek, který vzniká v důsledku duality, nám umožňuje lépe poznat radost. Chaos na Zemi nás nutí více si cenit klidu a míru. Když se setkáme s nenávistí, prohloubí to naše pochopení lásky.

Kdybychom tyto aspekty lidstva nikdy nepoznali, jak bychom mohli poznat své Božství?

Představte si, že pocházíte z místa, kde neustále hraje nádherná hudba. Tato hudba vás naprosto uchvacuje. Slýchali jste ji po celý svůj život. Nikdy nepřestala hrát a nikdy nehrála žádná jiná hudba. Jednoho dne si uvědomíte, že jste tuto hudbu vlastně nikdy doopravdy neslyšeli, protože jste ji poslouchali pořád. Přesněji, nikdy jste ji doopravdy nepoznali, protože neznáte nic jiného. Proto se rozhodnete, že byste ji chtěli opravdu poznat.

Jak by se to dalo udělat?

Jedním řešením by mohlo být odejít někam, kde tato hudba nehraje. Třeba by tam mohla hrát jiná hudba, taková, která obsahuje drásavé tóny nebo příliš hlučné pasáže. Takový kontrast by vás přiměl novým způsobem ocenit tu hudbu, kterou jste vždycky poslouchali ve svém domově. Druhou možností by bylo jít někam, kde ta hudba neexistuje, ale vy byste ji popaměti vytvořili. Zážitek z komponování nádherných melodií by vám pomohl ještě hlouběji pochopit krásu té hudby. A pak existuje ještě třetí možnost. Ta je o mnoho náročnější, ale zároveň obsahuje příslib největší odměny. Napadne vás, že skutečně hluboké poznání té hudby můžete získat, když půjdete na místo, kde tato hudba nehraje, vy ji ale nanovo vytvoříte – ovšem až poté, co zapomenete, jak zněla. Zážitek vzpomenutí si a poté zkomponování úžasné symfonie z vaší vlasti by vám poskytl nejbohatší, nejúplnější a nejdokonalejší poznání její nádhery a velikosti.A tak se statečně vydáte do světa, kde je možné zažít tuto třetí možnost.

Tam slyšíte hudbu, o níž se domníváte – jelikož jste ztratili paměť že je jedinou hudbou, kterou jste kdy slyšeli. Některé písně jsou krásné, ale hodně z nich vám trhá uši. Tyto nelibé tóny ve vás probouzí touhu – a nakonec i odhodlání – vytvořit onu původní skladbu.

Brzy tedy začnete sami komponovat. Ze začátku vás rozptyluje hlasitá hudba hrající v tomto novém světě. Časem se ale odvrátíte od vnějšího hluku, začnete naslouchat melodiím ve svém srdci a vaše hudební výtvory jsou čím dál tím úžasnější. Nakonec složíte mistrovské dílo, a když je dokončíte, na něco si vzpomenete: to, co jste složili, je přesně ta hudba, která hrála ve vaší vlasti. A tato vzpomínka vede ještě dál: vy sami jste tou hudbou! Nebylo to něco, co jste slyšeli vně sebe sama, spíše jste to byli vy sami. A tím, že jste sami sebe vytvořili nanovo na novém místě, jste došli k poznání sebe sama – poznali jste se tak, jak by to nikdy nebylo možné, kdybyste nikdy neopustili domov.

A přesně po tomto zážitku touží duše. Duše je božská jiskra. Osobnost – lidská bytost – je část energie duše ve fyzickém těle.

Osobnost se skládá z dočasných rysů, jež existují pouze během fyzického života, a z nesmrtelného jádra, které se po smrti znovu spojí s duší. Duše je nesmírná a přesahuje osobnost. Během různých inkarnací vznikají různé osobnosti jakožto projevy téže duše. Proto je pro duši životně důležitá každá její osobnost a duše všechny své osobnosti vroucně miluje.Je důležité vědět, že osobnost má svobodnou vůli.

Může tedy přijmout, ale i odmítnout své životní výzvy. Země je jevištěm, kde může osobnost hrát podle scénáře napsaného před narozením, anebo se od něj odklonit.

Vybíráme si, jak budeme reagovat – buď hněvem a zatrpklostí, anebo láskou a soucitem. Když si uvědomíme, že jsme si své výzvy naplánovali, je pro nás mnohem jasnější a snazší, jak se rozhodnout. Dokud jsme ve fyzickém těle, naše duše s námi komunikuje prostřednictvím pocitů. Pocity jako radost, klid či nadšené vzrušení naznačují, že jednáme nebo smýšlíme ve shodě s naší pravou podstatou, jíž je milující duše. Pocity, jako jsou strach nebo pochybnosti, vypovídají o opaku. Naše tělo je mimořádně citlivým přijímačem (i vysílačem) energie, která nám prostřednictvím pocitů říká, zda jsme, či nejsme ve shodě s tím, kým opravdu jsme, a s tím, jak se momentálně projevujeme.

Proč si plánujeme výzvy

Životní plány jsou sestaveny tak, abychom zažili kým nejsme a pak si vzpomněli kým opravdu jsme.Jinak řečeno, během našeho pozemského života musíme nejprve prozkoumat disharmonické zvuky a až pak vytvořit symfonii našeho původního domova. Tento základní vzorec jsem jasně pochopil během shromažďování materiálu pro tuto knihu. Říkám tomu plán učení se skrze protiklady.Vezměme si například hluboce soucitnou duši, která si přeje poznat sebe samu jakožto soucitnou. Může se rozhodnout, že se narodí do výrazně dysfunkční rodiny. Rodiče s ní zacházejí bezcitně, takže se naučí mnohem více vážit si soucitu. Hodnotu a význam určité věci nejlépe pochopíme, pokud ji postrádáme. Nedostatek soucitu ve vnějším světě duši přinutí obrátit se do svého nitra a vzpomenout si na svůj vlastní soucit. Kontrast mezi nedostatkem soucitu ve fyzickém světě a jejím vnitřním soucitem ji přivádí k hlubšímu pochopení soucitu, a tím pádem i sebe samé. Z pohledu duše je bolest, kterou takový proces učení zahrnuje, pouze dočasná a krátká, zatímco výsledná moudrost doslova věčná. Každý příběh v této knize zahrnuje prvek učení se skrze protiklady. Rozpomenutí se na to, kdo opravdu jsme, je jedním ze způsobů, jak zvládat životní výzvy. Například lidé, kteří se ztotožňují se svým tělem, budou zažívat strašná muka, pokud se jejich tělo drasticky poškodí. Někdo jiný, kdo je stejně postižen, ale vnímá sám sebe především na duchovní úrovni, však bude prožívat daleko menší utrpení. Jelikož nás naše výzvy vedou ke vzpomínce na to, že jsme duše, stejná událost, která původně vedla k utrpení, může v konečném důsledku toto utrpení zmírnit. Posun v chápání sebe sama od osobnosti-těla k duši může i nemusí zmenšit naši bolest, rozhodně ale může zmírnit naše utrpení.

ÚRYVEK Z KNIHY ► Plán vaší duše ► SCHWARTZ ROBERT

ODKAZ NA KNIHU ► PLÁN VAŠI DUŠE

ANOTACE

► Autor velmi působivě vysvětluje a konkrétními lidskými osudy ilustruje filozofii spočívající na předpokladu, že si nejnáročnější okolnosti, jež nás v životě potkávají, plánujeme ještě před svým narozením, a to v souhře s ostatními dušemi, které pro nás sehrávají důležitou roli. V této knize najdete deset různých příběhů, v nichž lidé popisují, jak se vyrovnali s vážnou ztrátou, závislostí či jiným zásadním problémem a k čemu je to přivedlo. Vyprávění je protkáno velmi zajímavými výpověďmi senzibilů o tom, jak to funguje v duchovní dimenzi.

Věda opatrně přiznává: lidé jsou bytosti tvořené světlem

Biofotony.
 Lidské tělo je vysílá, používá ke komunikaci a samo doslova existuje čistě na základě světla.

Věda stále více souhlasí s poezií života: Jsme více než jen atomy a molekuly, ze kterých sestává naše fyzické tělo, ale také stvoření světla. Lidské tělo vysílá biofotony, může je vysílat a uvolňovat skrze záměr mysli. Biofotony dokáží ovlivňovat zásadní procesy na úrovni mezibuněčné komunikace a DNA.

Vezměme v úvahu, že lidské tělo se formuje na bázi světla, vzduchu, vody, základních prvků zemské kůry a nejméně 3 miliardy let starých informací obsažených v jádru jediné buňky nově vznikajícího organismu. K tomuto tělu náleží duše schopná minimálně se pokoušet porozumět původu svého těla a ducha. Vycházejíc z podivných podmínek naší existence, fyzického vtělení jako takového, a faktu, že náš pozemský život je formován slunečním světlem a vyžaduje průběžnou spotřebu slunečního světla uchovvávaného v podobě potravy, možná není úplně tak od věci připustit myšlenku, že naše tělo emituje světlo. Ultraslabé fotonové emise (UPE) s viditelností tisíckrát menší, než je citlivost lidského oka. Zatímco pro nás jsou neviditelné, tyto částečky světla ( nebo také vlny – podle toho, jakým způsobem je měříte) patří do viditelného elektromagnetického spektra (380-780 nm)a dají se měřit moderními vědeckými přístroji.

Fyzické a „mentální“ oko vysílají světlo

Oko samo o sobě, průběžně vystavované silným fotonům, které procházejí řadou několika očních tkání, vysílá spontánní a viditelné, světlem vyvolané tzv. Ultraslabé fotonové emise. Existuje hypotéza, že viditené světlo způsobuje zpožděnou bioluminiscenci uvnitř oční tkáně vystavené světlu, což by nabízelo vysvětlení původu negativního přetrvávajícího obrazu v oku. Světelné vyzařování oka bylo také pozorováno ve vztahu k energetické výměně v mozku a oxidačnímu napětí v mozku savců. Bókkonova hypotéza tvrdí, že fotony uvolněné chemickým procesem uvnitř mozku vytváří biofyzické obrazy během vizuální představy, a současná studie prokázala, že když si pozorovaní účastníci aktivně představovali světlo ve velmi tmavém prostředí, jejich záměr měl za následek významné zvýšení hodnot ultraslabých fotonových emisí. To zároveň odpovídá předpokladu, že biofotony nejsou výhradně vedlejší produkty buněčné výměny, ale spíše, jelikož jejich intenzita uvnitř buněk může podstatně převyšovat tu vnější, je možné, že by mysl měla přístup k této energii vhodné k vytváření vlastních biofyzických obrazů během vizuálního vnímání a představování. Naše buňky a DNA používají biofotony k uchovávání a předávání informací.

Buňky mnoha živých organizmů zjevně používají biofotony ke komunikaci, což usnadňuje přenos energie/informací, který je mnohanásobně rychlejší než chemická reakce. Podle studie z roku 2010 „ byla demonstrována mezibuněčná komunikace mezi rostlinami, bakteriemi, živočišnými neutriofilními granulocyty a buňkami ledvin.

“ Bylo zaznamenáno a doloženo, že „ různá stimulace spektrálním světlem (infračervené, červené, žluté, zelené, modré a bílé) na jednom konci senzorického nebo motorického nervového zakončení měla za následek významné zvýšení biofotonické aktivity na konci druhém.“
Světelná stimulace tedy může používat biofotony k propojování skrze neurální vlákna jako prostředky komunikace. Dokonce i na molekulární úrovni naší genetické databáze můžeme DNA chápat také mimo jiné jako zdroj biofotonových emisí. Vzorec DNA je na biofotonech natolik závislý, že má vlastnosti podobné excimerovému laseru, což jí zajišťuje uchování ve stabilním stavu daleko od práhu teplotních výkyvů.

Technicky vzato, biofoton je elementární částice nebo kvantum světla neteplotního původu ve viditelném a ultrafialovém spektru vyzařované biologickým systémem. Věda se všeobecně domnívá, že jsou výsledkem energetické výměny uvnitř našich buněk nebo, chcete-li, vedlejší produkt biochemických reakcí, v nichž sledované molekuly jsou výsledkem bioenergetických procesů zahrnujících druhy aktivního kyslíku. Cirkadiánní výkon lidských biofotonů Protože se energetická výměna uvnitř těla mění podle cirkadiánního modelu, také biofotonové záření se mění podle osy denní doby. Výzkum zmapoval jasné anatomické umístění v těle, kde jsou biofotonové emise silnější a slabší vzhledem k denní době: Všeobecně, fluktuace fotonů v těle byla nižší ráno než během odpoledne. Oblast hrudníku a břicha vyzařovala nejméně a nejstabilněji. Oblast hlavy a paží vyzařovala nejsilněji a ponejvíce přes den. Spektrální analýza nízkých, středních a vysokých emisí z horní přední části pravé nohy, čela a paží v rozsahu citlivosti fotonásobiče ukázal největší spontánní vyzařování v 470 – 570 nm. Střed dlaně vykázal emise vyšší než 420 -470 nm v zimním a podzimním období. Spektrum opožděné luminiscence z ruky ukázalo stejné hodnoty jako spontánní vyzařování.

Meditace a užívání bylin ovlivňuje výkon biofotonů

Výzkum se kromě jiného zabýval rozdílem mezi vyzařováním lidí praktikujícími meditaci a těmi, kdo meditaci neprovádějí. Lidé meditující pravidelně měli spíše nižší ultraslabé emise, což se připisuje nižšímu počtu reakcí volných radikálů v jejich tělech. Pro zajímavost byla podrobena klinickým testům také bylina dobře známá svými protistresovými účinky na účinek snižování biofotonových emisí u lidí. Studie publikovaná roku 2009 v magazínu Fytoterapeutického výzkumu zjistila, že ti, kdo užívali ženšen ( jinak také rozchodnice růžová) po jeden týden, zaznamenali znatelný pokles fotonového záření ve srovnání se skupinou, která dostávala placebo.

Lidská pokožka dokáže zachycovat energii
a informace ze slunečního světla

Ze všeho nejzajímavější je pravděpodobně možnost, že povrch našeho těla obsahuje buňky schopné aktivně přijímat energii a informace z ultrafialového světla (právě s ním je ovšem v této době podle mne problém, pozn. jm). Ozáření slunečním světlem vyvolává ultraslabé záření ve fibroblastech lidské pokožky. Když se dotkne světlo ze zdroje umělého slunečního záření fibroblastů normální pokožky nebo pokožky přecitlivělé na ultrafialové světlo (xeroderma pigmentosum) , vzniká tehdy 10 x až 20 x více vyzařovaných ultraslabých fotonů v pokožce postižené přecitlivělostí. Nemocné buňky ztrácejí kapacitu uchovávat ultraslabé fotony, což poukazuje na existenci jiného mezibuněčného systému, který fotony v lidském těle spravuje. Funguje pigment pokožky jako přírodní solární panel ?

Melanin dokáže transformovat energii ultrafialového světla v teplo při procesu známém jako ultrarychlá vnitřní konverze, kdy 99.9 % absorbovaného UV záření je proměněno z potenciálně geno-toxického (DNA poškozujícího) ultrafialového záření v neškodné teplo. Pokud melanin může převádět světlo v teplo, mohl by také UV záření proměnovat v jiné biologicky nebo metabolicky použitelné formy energie ?

Není to otázka až tak od věci, vezmeme-li v úvahu, že třeba gama záření, které je vysoce toxické pro většinu forem života, je zdrojem výživy pro určité druhy plísní a bakterií.

Výkon biofotonů v lidské těle podléhá slunečním
 a měsíčním gravitačním silám

Nedávná měření biofotonových emisí v obilných klasech z polí v Brazílii a Německu ukázaly mezikontinentální synchronizaci podle rytmů spojených s lunisolárním přílivem a odlivem. Ve skutečnosti gravitační síla, v níž má Slunce podíl 30 % a Měsíc 60 % kombinované precese, reguluje řadu důležitých skutečností při pěstování rostlin na této planetě.

Záměr je životní silou fyziologie

Záměr je definován jako myšlenka soustředěná k výkonu určené akce. Správně zacílené myšlenky mohou ovlivňovat živé i neživé organismy, prakticky od jednobuněčných organismů až po lidské bytosti. Vyzařování světelných částic se zdá být mechanismem, skrze který záměr realizuje svůj účinek. Všechny živé organismy vyzařují neustálý tok fotonů ve smyslu nasměrovat okamžité signály odjinud z jedné části těla do druhé a do okolního prostředí. Biofotony jsou uchovávány v intracelulární DNA. Když je organismus nemocný, odrazí se to v hodnotách biofotonových emisí. Řízený záměr je manifestován jako elektromagnetická energie aktivně udržující nestabilitu fotonů. Zdá se, že naše záměry mají k dispozici plně souvislé frekvence, které jsou schopny měnit molekulární strukturu hmoty. Aby byl záměr efektivní, je potřeba vybrat vhodnou chvíli.

Všechny živé bytosti jsou totiž navzájem vůči sobě i zemi a změnám v její okamžité magnetické energii synchronizované. Ukázalo se, že i energie či myšlenka mohou ovlivnit charakter prostředí. Hypnóza, fenomén stigmat a placebo efekt se také dají považovat za typy záměrů, jako instrukce pro mozek během určitého stavu vědomí. Případy spontánního vyléčení nebo léčení na dálku vážně nemocných pacientů reprezentují příklady obzvláště dobře soustředěného záměru kontrolovat choroby ohrožující naše životy. Tento záměr uzdravit stejně jako víra nemocné osoby v účinnost léčivého působenírozhoduje o kvalitě a výsledku působení.

Translation OSUD.cz by Irena, VELMI děkujeme!

ZDROJ PŘÍSPĚVKU ► http://www.healthyaeon.com

ČERPÁNO ►  http://www.osud.cz

Desatero moudrostí Boha Otce

Hrozivá síla času, nekonečný soucit, oslňující krása, všezahrnující vize, naprostá odvaha, síla oběti, fascinující jasnost, vznešená prázdnota, dokonalá hra a nádhera celku: to jsou kosmická zpodobnění nejvyšší ženské energie, deset zrcadel, jež odrážejí Tvůrce. Pohlédni na sebe v jednom z nich, neboť každé tě může dovést k nejvyšší Skutečnosti.

V tantrickém systému, tak jako v mnoha jiných autentických duchovních tradicích, jsou ženské aspekty Božského reprezentovány poznáním a moudrostí (VIDJA). Proto jsou například Védy (nejstarší posvátné hinduistické texty) nazývány rovněž (ženskou) Moudrostí. Z obecného hlediska lze říci, že na moudrost či poznání je zde pohlíženo jako na Nejvyšší Bohyni, Šakti, tedy jako na ženský protějšek Šivy (ryzího Vědomí).

Uctívání nejvyšší Bohyně by nemělo zahrnovat pouze vnější rituály, ale především hlubokou odevzdanost a skutečnou vnitřní transfiguraci, jichž je dosahováno v meditaci. Vzývání v tomto případě nezahrnuje nutně obdivování různých podob a vlastností uctívané Bohyně (ačkoliv kontemplace může být provázena mentálním obrazem příslušného božstva), ale meditaci, která velmi silně transcenduje hranice, jež definují jméno, formu či osobnost Bohyně a která kontempluje neosobní absolutní Skutečnost.

Esoterický aspekt nejvyšší Bohyně symbolizuje to, co zůstává okultní, tajné a subtilní, to, co musíme hledat a odhalovat. Ve svém aspektu, coby Logos, reprezentuje Šakti jak duchovní nauku, jež je nabízena těm, kdo ji chtějí přijmout, tak i její hluboké pochopení. Z tohoto pohledu je Šakti vnitřní silou duchovního průvodce. Ukazuje nám způsob, kterak překročit sféru obvyklého poznání a dualitu času i prostoru, aby nás uvedla do odvěkých mystérií věčnosti a nekonečna.

Šakti, jakožto nejvyšší síla poznání, nás vede, inspiruje a také nám odhaluje (pokud naše duchovní úroveň dosáhla potřebné zralosti) nejhlubší tajemství Stvoření. Nicméně nepředstavuje pouze poznání, ale je zároveň nekonečnou božskou Energií a nekonečnou Blažeností božského Vědomí. Proto ji nejsnadněji rozpoznáváme ve všem, co je ve Stvoření estetického a krásného.

Ta, která nese poselství života

Často slýcháváme, že duchovní poznání je jako „lůno, z něhož se rodíme do světa pravdy a věčné radosti“. To je ve skutečnosti esoterický význam syntagmatu „podruhé se narodit“, který provází zasvěceného žáka. Ryzí duchovní poznání je Božská Matka (Mahašakti) sama, ze které se „znovu rodíme“ jako hluboce transformované a božské bytosti. Míra, s níž úspěšně souzníme s božskou Matkou, vskutku reprezentuje úroveň naší současné vlastní vnitřní transformace.

Protože Nejvyšší Šakti je navěky v nerozlučitelném spojení se Šivou (Božským Vědomím), znamená to, že Bohyně je zároveň i ryzím vědomím, jež nás obdarovává milostí intuitivně rozeznat božskou esenciální jednotu (Nejvyšší Já Átman) v každé stvořené bytosti. Božské transcendentní poznání, které Šakti poskytuje, plně transcenduje rozum a jeho dualistické projevy, a odhaluje nám zdroj všeho projeveného.

V tantrickém hinduistickém panteonu představují početná božstva různé aspekty božského vědomí, jež existuje na všech úrovních makrokosmu (Stvoření). Vlastnosti a síly každého z nich pokrývají široké spektrum více či méně esoterických významů, od těch s určitou konkrétní podobou, až po ty bez formy, od konkrétních aspektů, až po aspekty abstraktní, od lidských charakteristik, až po charakteristiky nelidské, od hrozivých významů po významy jevící se jako blahodárné atd. Tato božstva existují a projevují se na každé úrovni makrokosmu (a proto rovněž i v mikrokosmu člověka) jako množství principů, energií a sil, které přispívají k chodu všeho projeveného.

Božská Matka, jež představuje Stvoření na všech jeho úrovních, v sobě rovněž obsahuje nekonečnou různorodost, která je bytostně vyjádřena především skrze deset velkých kosmických Mocností. Každá z nich má přitom pevně stanovené vlastnosti. Vedle dalších svých významů je deset velkých kosmických Sil v prvé řadě deseti velkými Moudrostmi Boha Otce. Jejich hlavní úlohou je odhalovat skrytou pravdu za závojem nevědomosti a zdáním, za závojem, který se u lidí projevuje především specifickým fungováním mysli. Deset velkých kosmických Mocností v podstatě podtrhují nejhlubší pravdy o povaze Stvoření, které přesahují naše lpění na vnějších podobách věcí.

mahashakti1.jpg Jejich poselství a varování pro nás mohou být někdy inspirující a někdy zároveň i děsivé, neboť deset velkých kosmických Mocností představují samotný život, který zahrnuje dualitu existence, jako: příjemné – nepříjemné apod. Avšak bez ohledu na tyto okolnosti jsou pro ty, kdo se touží pozvednout nad svůj nevědomý stav, tato poselství vždy blahodárná a poučná. Podoba, kterou volí, aby se zjevily svému vytrvalému uchazeči, je často hrozivá, což může zmást ty, kdo dosud nejsou dostatečně připraveni. Podobná forma však často představuje vynikající cestu, jak paralyzovat náš nižší rozum, aby uvolnil prostor spontánnímu intuitivnímu a nekonečně vyššímu intelektu.

Prodlévám v jednotě s nejvyšší Šakti

Podoby, jimiž se deset velkých kosmických Mocností projevuje, jsou většinou mnohoznačné, protikladné a dokonce i paradoxní. Význam těchto projevů spočívá v tom, že uvádí rozum adepta do takové míry stavu úžasu, že se myšlenkový proces zcela neutralizuje, či jinými slovy, způsobí, že zdroj našich omezení a nevědomosti tímto způsobem vyhasne.

Život je sám o sobě hluboce tajuplný a udivující. A většina zásad, kterými se během něj řídíme, je povrchních a nenabízí žádné skutečné odpovědi na základní otázky našeho osudu: existuje v nás něco, co překročí smrt? Vědomosti, které si osvojujeme ve škole, v práci, ve společnosti a v soukromém životě obsáhnou vždy pouze malou část povrchu existence, což většině lidí nedovolí, aby v sobě alespoň intuitivně vytušili přítomnost základní božské podstaty.

Aby nám byl otevřen přístup k vyššímu poznání tajemství Stvoření a k hlubinám našeho bytí, je nutné, abychom se oprostili od naší nižší mysli, což však neznamená, že bychom ji měli přestat používat, ale že si budeme jasně uvědomovat její omezení. Z toho důvodu se říká, že deset podob božské moudrosti Maha Šakti (Velké Šakti, věčného ženského principu), tedy deset velkých kosmických Sil, jsou integrální a základní částí nejvyšší duchovní vědy.

Tato duchovní věda představuje pravé umění moudrosti a současně božskou transcendenci. Není možné k ní přistupovat mechanicky, neboť předpokládá vysoce tvořivou účast. Na konci se musíme sami skutečně stát touto božskou transcendentní skutečností a zakusit v sobě veškeré její projevy. Jinými slovy s Nejvyšší Bohyní splyneme v jednotě, neboť jí dovolíme, aby skrze nás božským a moudrým způsobem plně projevovala svou obrovskou moc a energii.

Její krása je oslňující

Každá z deseti podob Božské Matky, každá z velkých kosmických Mocností, představuje specifickou cestu směrem k nejvyššímu duchovnímu uskutečnění, což je nejvyšší poznání, které transcenduje čas i naše falešné já (ego). Každá velká kosmická Mocnost zahrnuje současně velký počet pro ni specifických vedlejších aspektů. Může se nám proto stát, nezůstáváme-li co nejpevněji trvale zaměřeni na božský cíl našeho duchovního hledání, že snadno „uvízneme“ v síti některé z nich.

Jelikož deset velkých kosmických Mocností představují gigantické kosmické síly, které se v každém jednotlivém okamžiku účastní na různých úrovních všech procesů tvoření, udržování a ničení makrokosmu, lze je vzývat také pro dosažení dobrého zdraví, blahobytu, slávy či jiných nižších pomíjivých životních cílů. Pokud uctívání provádíme se sobeckým úmyslem, jejich pomoc se mnohonásobně zmenšuje. Musíme tu porozumět skutečnosti, že tyto gigantické makrokosmické síly nemůžeme nikdy sami ovládnout, že můžeme pouze těžit z milosti, kterou nám udělují, pokud je náš obdiv upřímný a hluboký. Můžeme si uvědomovat proudy jejich síly a energie, stejně jako můžeme vnímat tajemné kosmické rytmy, které manifestují, avšak nikdy nebudeme schopni ovlivnit proudy těchto kolosálních energií, jimiž je deset velkých kosmických Mocností.

Jako celek společně reprezentují úplnou duchovní nauku, některé z nich jsou však v různých částech Indie uctívány specifickým způsobem jako projev samotné Maha Šakti. Přesněji řečeno je možné všech deset velkých kosmických Mocností z určité perspektivy chápat jako rozličné aspekty Kálí, která je první z tohoto panteonu kosmických Mocností. Proto bývají občas zobrazeny obklopujíce Kálí kolem dokola.

Deset velkých kosmických Mocností se dělí do dvou hlavních skupin: ty, jež se běžně projevují v blahodárné podobě, a ty, které se projevují většinou v hrozivé podobě. Kategorie „hrozivých“ kosmických Mocností se nazývá KALI-KULA (neboli „rodina Kálí“) a patří k ní Kálí, Tripura Bhairavi, Chinnamasta, Bagalamukhi a Dhumavati.

Kategorie „blahodárných“ velkých kosmických Mocností se nazývá ŠRI-KULA (neboli „rodina Tripury Sundari - Šri“) a tvoří ji Tripura Sundari, Bhuvaneshwari, Matangi a Kamalatmika. Velká Kosmická Mocnost Tara se nachází do jisté míry mezi oběma velkými rodinami, neboť její tmavomodrá podoba (Nila) ji představuje v jejím hrozivém aspektu (Ugra Tara) zatímco její zářivě bílá podoba představuje její přívětivý a laskavý aspekt.

Ikonografické a sochařské zobrazení velkých kosmických Mocností v jejich blahodárné či hrozivé podobě má svůj původ ve védských spisech (podle některých slavných orientalistů), kde jsou bohyně popsány, jak co se týká jejich oslňující krásy a ozdob, které nosily na těle (blahodárný aspekt), tak i z hlediska zbraní, které držely v rukou a které neváhaly použít, pokud to situace vyžadovala (strach vzbuzující aspekt pro adepty s chybným duchovním směřováním).

Přívrženci „pravoruké“ tantrické stezky běžně uctívají blahodárné podoby deseti velkých kosmických Mocností, zatímco přívrženci „levoruké“ tantry uctívají především hrozivé podoby těchto Velkých Bohyní. Přesto je třeba zmínit, že toto rozdělení je velmi obecné. Obě formy projevu deseti velkých kosmických Mocností (blahodárná i hrozivá) jsou na cestě duchovního uskutečnění nezbytné a vzájemně se doplňují. Ty hrozivé odstraňují nevědomost, zatímco blahodárné skýtají poznání. Proto máme vědět, že ve skutečnosti není možné dosáhnout vyššího poznání, dokud nebyla odstraněna nevědomost. Hrozivé podoby velkých kosmických Mocností jsou spojovány se symbolismem ohně, blesku či slunce, tedy se „žhavými“ a ničivými energiemi. Na druhé straně jsou blahodárné podoby Velké Bohyně, jež jsou spojovány se symboly vody a měsíce, které značí chlad a tvořivost. Oba prvky jsou nezbytné, neboť voda představuje plody duchovního uskutečňování a transformace, které dozrávají právě pomocí ohně.

Vzýváním k dokonalosti

V některých duchovních školách jsou první tři kosmické Mocnosti uctívány více než ostatní. Kálí v nich představuje moc a ničivou sílu (ŠAKTI), Tara samotnou odvěkou moudrost (PRADŽNA) a Tripura Sundari oslňující božskou krásu (SUNDARA). Kálí je rovněž vnímána ve spojení se Šivou (Ničitelem), Tara s Brahmou (Stvořitelem) a Tripura Sundari s Višnuem (Udržovatelem).

Na druhé straně je Kálí současně spojována s nejvyšším Bytím či nejvyšší Existencí (SAT), Tara s ryzím Poznáním či čistým Vědomím (ČIT) a Tripura Sundari s nekonečnou Blažeností (ÁNANDA), přičemž tato trojice (SAT-ČIT-ÁNANDA), je jak všichni víme trojitou hypostazí povahy božského Absolutna.

V některých hinduistických tradicích ani samotných deset velkých kosmických Mocností nevyčerpává všechny formy projevu a skutků Božské Matky, a proto v nich existuje nespočet dalších důležitých bohyní, jež jsou přívrženci různých duchovních škol intenzivně uctívány. Některé jsou začleněny mezi deset velkých kosmických Mocností, jako je tomu například v případě velké Bohyně Durgy, aspektu Tripury Bhairavi. Jiné naopak nejsou mezi deseti mocnostmi blíže zmiňovány, jako např. Párvatí (milovaná choť Šivy, velkého boha hinduistické trojjedinosti: Brahma-Višnu-Šiva).

Cesta duchovní praxe uctívání deseti velkých kosmických Mocností je jednou z nejúčinnějších metod duchovního uskutečnění, jež se ve své podstatě vztahuje na Nejvyšší Šakti, zvláště v nepřerušené linii nejvyšší úrovně duchovních nauk, založených na používání manter a některých specifických meditačních technik. Maha Šakti, pramen Božského Logu ve stvoření, umožňuje obnovu těchto božských nauk, sejdou-li se k tomu příhodné časoprostorové podmínky, aby sdílela povznesené duchovní poznání s nevědomými lidskými bytostmi, které se ještě sklánějí před děsivými účinky času a smrti.

ČERPÁNO ► DUCHOVNÍ ŠKOLA REZONANCE

►►► ZLATÁ DUŠIČKA 6.11. 2013 ►►►

► ZAMYŠLENÍ NAD SVÝM ŽIVOTEM ►

Dnešním dnem začíná uzdravení. Mnohé prosby byly vyslyšeny a odpuštění bylo účinné. Země se probouzí a na mnohých místech půjde o silnou očistu. Ona nechce dál snášet negativní stavy, musí být uvolněna svazující energie. Čas se propadá a také spoustě z vás chybí čas pro ně samé, stavíte mezi sebe hráze, bojíte se zklamání. Stále více se vzdalujete jeden od druhého, místo, abyste učinili vstřícné kroky. Tento čas vás nutí k zamyšlení a vy poznáváte, že vaší nadějí je přijetí. Přijetí toho, co je. Naladění se na přítomnost. Pochopení souvislostí a nalezení pravdy. Váš pohled je plný iluzí, jste poutáni na určité podněty, které myslíte, že jsou pro vás nejdůležitější. Ale to důležité bývá často opomíjeno. Je to společné propojení, vzájemná láska a také vzájemný respekt. Jste všichni duše, které se přišly učit. Každý z vás má svou minulost a svou budoucnost, každý splácí to, co zasel. Není mezi vámi v tomto rozdíl. Jste na jedné lodi.Copak to nechápete? Není potřeba se nad někoho povyšovat, bezdomovec nebo boháč. Oba jsou zde z nějakého důvodu. Není tu rozdíl. Lidské hledisko je plné odlišení, plné odsuzování. Ale buďte bdělí a zamyslete se nad svými životy. Nevíte, co vás čeká, nevíte, kam kráčíte. Nevíte dne ani hodiny. Čas je velice vrtkavý, stejně tak, jak váš osud. Dokud se nenaučíte ovlivňovat svůj život do té míry, že uspějete u každé zkoušky. Jste v mnohém programováni a tento svět nemůže prosperovat v tomto stavu. Dějí se mnohé nespravedlnosti a mnozí mlčí. Dívají se a mlčí. Od tohoto roku se očekávalo mnoho změn, mnoho konfliktů, ale také správných řešení. Jste však unaveni neustálými problémy a spory. Vězte však, že v sobě nosíte sílu Boha. Že podstatná část vašich problémů vlastně neexistuje. To vaše mysl spojuje současnost s tím, co znávala v minulosti. Ale minulost již nefunguje. Vše se boří. Padají věže, hroutí se názory, umírají staré zvyklosti, mění se svět. Měníte se vy. A i když si to mnozí možná nepřipouští, ohlédněte se zpět, do jaké míry jste jiní oproti loňskému roku. Hvězdná soustava umírá, nová se probouzí, čas tepe a přesto se vše děje v jedné rovině existence. Vy máte možnost okusit tuto dobu, tento čas, tuto realitu. Je to váš život. A máte velkou příležitost. Nepromarněte ji zbytečnostmi. Na světě jsou mnohé krásné věci. Jsou to ty nejobyčejnější z obyčejných a přesto v sobě nesou lásku, krásu a laskavost, pohlazení a útěchu. Toto je to, co je potřeba vám neustále připomínat ve vašem hledání. Všímejte si všeho, co máte na své cestě. Již nikdy nenastane ten stejný den, ten stejný okamžik a vy můžete o mnoho přijít. Zabrzděte a vystupte ze shonu kolem sebe. Nečekejte, až budete mít čas, prostě si ho udělejte. Nebo budete čekat do konce života a celý ho čekáním promarníte.

Buďte s Bohem.

Čerpáno ►ZLATÁ DUŠIČKA

SOUVISEJÍCÍ ►NOVÁ ZEMĚ 2010