O LIDSKÉ ZKUŠENOSTI

Jednou z nejcennějších věcí, které život člověku přináší je zkušenost. Ta je důležitá nejen pro naše zaměstnání, rodinný život a společenské vztahy, ale především pro náš charakter a duchovní vývoj. Během našeho všedního života si zřejmě ani neuvědomujeme, že všechny zkušenosti, které nám život přináší jsou důležité. Prožívání životních situací v nás rozvíjí pronikavou inteligenci, jejíž prostřednictvím si jednou uvědomíme nejvyšší význam ze všech – svou Duši. Poučení je nejúčinněji předáváno zkušeností ve škole života, který je procesem, vychovávajícím prostřednictvím zkušenosti a úvahy. Umožňuje napravování omylů a přibližování se pravdě, odstraňuje iluze a dává nám pochopení skutečnosti.

Běh našeho života kontroluje předurčení, které je tím co na nás dopadá z vnějšku aniž bychom k tomu něčím viditelným přispěli, a také osud, který je něčím co vzniká naším vlastním přičiněním. Přestaňte věřit na náhody. Nezapomínejte, že existuje Světová idea, a že v životě s jeho událostmi, příhodami, karmou a příležitostmi je určitý smysl. Naše ego se trpce bouří proti pohromám, které se objevují jakoby náhodou. Musíme se odpoutat od této emoce, a díky tomu výrazně postoupíme na své Cestě. Život nám poskytuje občasnou příležitost ke zlepšení charakteru, ale záleží jen na nás zdali budeme ochotni vidět a opravit své slabosti, nebo jestli dovolíme egu aby v nich setrvalo. Procházíme zkušenostmi, které nás uvážlivě a analyticky poučují, zkrocení nestřídmých tužeb nás posiluje a soustřeďování rozbíhajících se myšlenek nás uklidňuje.

Způsob jakým reagujeme na příjemné a nepříjemné situace v našem každodenním životě, je ukazatelem chápání, které jsme získali. Život je tou nejlepší školou protože nabízí příležitosti získávat ctnosti, ukáznit zlo, živit mysl a vyjasňovat její myšlení. Každá osobní zkušenost může být využita jako prostředek k pochopení toho co je Pravdivé, a může se stát příležitostí k práci na sobě. V tomto fyzickém světě je naše ego školeno, když se učí lekcím, hřeší a trpí, podléhá vášním a pak je zvládá, a reaguje na intuici která ho vede vzhůru. Pokud každá situace, kterou nám život nabídne, je proměněna v zisk pro duchovní růst, pak nemůže být žádná situace skutečně špatná. I nepříznivé prostředí může přispívat k našemu pochopení života a tím k celkovému duchovnímu vývoji. Každá zkušenost nás vede k tomu abychom v sobě rozvíjeli síly, vlastnosti a charakteristiky, které jsou v nás latentní.

Život takový jaký je a jak ho lidsky zažíváme, můžeme skutečně přijmout jedině tehdy, pokud přijímáme existenci vyšší síly za životem a vesmírem, a jestliže věříme, že nekonečná moudrost je jejím přívlastkem. Vyžaduje to silnou víru, abychom důvěřovali, že i uprostřed nejhoršího neštěstí a nejtemnějšího strádání, je to, co se děje, schvalováno a ovládáno božskými zákony, a že to má vyšší význam, který je nutné objevit a řídit se podle něj. Nesmíme se zastavit u zjištění, že život ve světě je iluzí a zároveň bolestnou zkušeností. Musíme jít za něj a objevit skryté vesmírné zákony, a uvědomit si tak nádherný cíl, ke kterému vede celá tato zkušenost světské existence. Měli bychom se naučit získávat duchovní i praktický užitek ze všech našich zkušeností, z příjemných i z bolestných.

V každé situaci je třeba používat rozum , který nás o ní může pravdivě informovat, zatímco osobní city vše zkreslují. Běžný člověk posuzuje každou událost povrchně, ten kdo hledá pravdu, musí pronikat do hloubky. Máme-li každou situaci správně hodnotit, musíme se naučit stát mimo ni v citové odpoutanosti. Pokud se povzneseme nad úroveň jejich zdání a na této úrovni zůstaneme, shledáme, že nám daný problém ukazuje i způsob jak jej řešit. Potíže a těžkosti života k nám nepřichází bez důvodu, bez vědomí a schválení vyšší Síly. Může se zdát, že každá zkušenost má hodnotu pouze v tom, že vede k přemýšlení, ale má také i skrytou hodnotu v podvědomé mysli. Zkušenosti přispívají k výchově vlastního já, a jsou téměř podvědomým procesem, který může mít pro různé lidi rozdílný význam. Žijeme svůj individuální život a zákon vyrovnání nám dává to, co skutečně potřebujeme a naším největším neštěstím je, že si neuvědomujeme své duchovní jáství.

Úvaha a představivost, analýza a předvídání, nám mohou při správném použití nahradit osobní zkušenost. Lidé ale nechtějí přijmout vedení z vnitřních zdrojů úvahou nebo intuicí, ani z vnějšku prostřednictvím morálního poučování nebo z pozorování. Cena za takovou ignoraci je velká, tytéž pošetilé chyby se pravidelně opakují, a tak lidé dávají přednost učit se pod tlakem z vlastního utrpení. Pokud nechceme dojít k pravdě prostřednictvím poučení od těch, kteří ji znají, pak k ní budeme kráčet větší a bolestivější oklikou. Moudrost sice přichází ze zkušenosti, ale nemusíme za ni platit utrpením, můžeme ji stejně tak získat pozorováním u druhých. To co se lidstvo musí brutálně učit utrpením v každé epoše, můžeme se také naučit z filozofie během několika let. Vedení lidí není závislé pouze na tom co se naučí zkušeností, protože to čemu uvěří prostřednictvím víry, je také vede.

Pouhé poučení z minulých zkušeností nestačí k tomu, aby poskytlo potřebné vedení pro současný život. Potřebujeme také ideály, které nám poskytuje intuice, principy a ideje, které nám dává z nitra vyšší část naší přirozenosti a z vnějšku učitelé lidstva a náboženští proroci. Teprve až plně vychutnáme plody své ctižádosti a přehnaných přání, budeme moci správně určit jejich hodnotu, a pak možná pochopíme prázdnotu svého pomíjivého života. Když přijmeme zkoušku se správným postojem a správnými myšlenkami, zjistíme až ona pomine, že tato zkušenost má pro nás velkou hodnotu. Pozvedla nás totiž na vyšší úroveń charakteru, k novému a pravdivějšímu pojetí života. Naše nižší přirozenost je oslabena, vidíme jasněji a postoupíme o další krok na naší Cestě.

Zkušenosti života nepocházejí z událostí samotných, ale z toho co z nich vytěžíme. Procházíme opakovanou zkušeností tak dlouho, dokud se proces učení nezačne realizovat na vědomé úrovni. Jestliže díky tomu nastane změna v charakteru i názoru, nemusí se již dále opakovat. Ze životních zkušeností se učíme nové pravdy, a díky tomu měníme své názory. Pomalu začínáme chápat, že nemůžeme najít trvalé uspokojení ve světských věcech a zevních bytostech, neboť všechny podléhají změnám. Nezdary a zvraty nás mohou přinutit vidět to, co jsme dříve neviděli nebo nechtěli vidět, a to nám dopomůže k lepší vyrovnanosti. Zkoušky se objevují tehdy, když se nacházíme v situaci na kterou nestačíme. Každý problém v sobě nese skrytý význam, každý člověk se kterým jsme ve styku v sobě nese skryté poselství.

Žádná příjemná zkušenost není absolutní, ale nese v sobě i negativní prvek, a stejně tak ta nepříjemná má v sobě prvek vyrovnávající. Náš život trávíme kolísáním mezi radostí a utrpením, zbytek vyplňují všední intervaly, které je oddělují. Životní utrpení se stávají snesitelnější díky tomu, že se střídají s obdobím přinášejícím klid nebo radost a stávají se tak snesitelnější. Učíme se stejně tak z uspokojujících zkušeností, jako z těch, které přinášejí zklamání a utrpení. Lidé si chtějí ponechat pouze radosti pozemského života, a rádi by se vyhnuli utrpení, aniž by si uvědomili, že obojí přichází společně. Utrpení prožíváme především proto, že jsme oddělili své vědomé bytí od univerzálního Bytí. Bolest a utrpení nám tuto pravdu připomínají a nabádají nás k tomu abychom nastoupili cestu domů. Čím více se vzpíráme splnění vyššího účelu života na zemi, tím větší utrpení si způsobujeme.

Stejný druh utrpení může u někoho v důsledku znamenat povznesení k vyšším ctnostem, ale jiní mohou upadat hlouběji do špatných skutků. Rozsáhlá zkušenost ve světě může vést k zoufalství a cynismu, nebo k pokroku pravdy Ducha a jeho potvrzení. Schopnost učit se z takových situací závisí na stupni, do jakého jsme schopni odpoutat se od ega. Někteří vidí v nešťastné události pouze to, že přináší utrpení a neštěstí. Jiní v ní mohou kromě toho také vidět, že napravuje omyly a prověřuje slabosti. Tam kde mohou někteří v pozadí veřejné pohromy vidět boží prozřetelnost, mohou být jiní u téže pohromy utvrzeni v přesně opačné víře. Nemůžeme být osvobozeni od bolesti a utrpení, pokud je naše existence vázaná na tělo a city.

Intenzívní utrpení otupuje schopnost vyššího myšlení, a intenzivní potěšení jej může uspat. Nepříjemná zkušenost poskytuje pravému hledajícímu novou příležitost k tomu aby se oprostil od svých omylů, ale pošetilému člověku pouze dává příležitost k jejímu opakování. Filozofie neschvaluje utrpení a bolest, přijímá je jedině když se s jejich pomocí podaří navodit změnu myšlení, přeměnu srdce a zušlechtěné jednání. Náš chybný způsob myšlení a žití si můžeme uvědomit pomocí utrpení, a tímto způsobem je nám dána příležitost je změnit. I bolestivá a nepříjemná zkušenost nás může vést více k poznání pravdy a smyslu její hodnoty, a tak se pro nás stává krokem kupředu v našem rozvoji. Má-li být náš vývoj vyvážený, potřebujeme oba druhy zkušenosti, blaženost stejně jako bolest, úspěch stejně jako neůspěch a pokušení stejně jako trýzeň.

Ten kdo více trpěl, více se naučil a může více chápat než ostatní. Pokud by neexistovalo žádné utrpení, které by nás varovalo před nesprávným směrem, byli bychom svedeni ze správné cesty. Na veškeré utrpení, kterým procházíme, musíme pohlížet jako na příležitost naučit se správně myslet a správně jednat. Každá světská zkušenost má svůj vnitřní užitek, to nám může být zřejmé pouze pokud ji hledáme oproštěni od ega. Je třeba důvěřovat, že vyšší Síla je vždy s námi. Nepříjemná zkušenost je důsledkem toho, že většina lidí se nechává ovládat svým nižším já, a pokládá své vyšší já za něco neskutečného, vzdáleného a neuvěřitelného. Odmítají Hledání, nejsou ochotni žít pro něco jiného než pro uspokojování přirozených potřeb.

Veškeré pohromy života, stejně jako radosti mohou přispívat k našemu chápání a růstu, pokud veškerou denní zkušenost uplatńujeme v oblasti hledání. Pak se stává každá zkušenost poučením a celý život duchovním dobrodružstvím. Nakonec poznáme, že celý náš život a zaměstnání, vztahy a styky ve světě vytvářejí boj s vlastním já, a tak bude zřejmé, že pro všechny je nalezení sebe konečným výsledkem a úkolem. Život na zemi by pro nás neměl být cílem, ale prostředkem k dosažení cíle. Všechny naše zkušenosti by nás nakonec měly přivést blíže k odhalení a ztotožnění s naším Nadjá. Nakonec se musíme naučit být ve všem závislí na nekonečném zdroji svého bytí.

Nauka o reinkarnaci a karmickém vyrovnání nejpřijatelněji vysvětluje utrpení člověka a zároveň poukazuje na vládu univerzálního zákona nad událostmi, které se mohou zdát jako pouhá náhoda. Život není nikdy marný, když jej obohacujeme o hledání. Vše co prožíváme musí po mnoha vtěleních nakonec vést k mystickému znovuzrození. Naše zkušenosti jsou zde proto, že potřebujeme jejich poučení, nic nemá být odsuzováno, ale vše má být pochopeno. Pokud se budeme dívat na každou situaci, která nastane, jako na novou lekci, které se musíme naučit, získáme přesně to co potřebujeme ve správnou dobu.

* * *

Paul Brunton ► „Musíme pěstovat filozofického ducha, který se snaží prostřednictvím klidné úvahy poučit a mít užitek z bohatých zkušeností a nejběžnějších omylů. Je důležité, aby zklamání nevytvářelo zatrpklost, abychom neobviňovali za své unáhlené úsudky nikoho jiného než sami sebe. Budeme hanebně poraženi ve svém hledání Nadjá, jestliže bolest našich zkušeností nás učiní intelektuálně méně velkorysými, zatímco by nás měla učinit více velkorysými. Ano, naše srdce se nesmí zmenšovat; čím více trpí, tím širší by mělo být v odpuštění, v soucitu a v osvobození od předsudku."

* * *

Volně zpracováno podle knihy ► Zápisky Paula Bruntona ► Svazek 9.
LIDSKÁ ZKUŠENOST ► UMĚNÍ V KULTUŘE

►http://www.paulbrunton.cz