Jak vnímat, cítit duchovno? ÚKOL STŘEDNÍ EVROPY

Jak vnímat, cítit duchovno? ÚKOL STŘEDNÍ EVROPY

Tak tohle jsou slova Rudolfa Steinera už z let 1918, z přednášky Znamení doby. Východ, Západ, Střední Evropa, stojí nejen za přečtení......

Duchovní úspěch závisí na tom, že se rozhodneme, že nebudeme pokládat duchovní vědu za pouhou abstraktní teorii, že ji nebudeme vyvíjet jen jako pohodlný prostředek, jistou vnitřní rozkoš, jisté mystické snění v duši, kde se cítíme dobře, čím si namlouváme, že se světem nemáme nic společného – my tímto hanebným světem pohrdáme, vciťujeme se do duchovna na onom světě. To je přece pouhý egoismus, sice vyšší egoismus, ale přece jen egoismus. S takovou mystikou, s takovou theosofií by člověk neměl mít nic společného, nýbrž výhradně s takovým duchovním pojetím bytí, které opravdu ducha chápe, ducha prožívá, a skrze ducha chce zachytit SKUTEČNOST.

To všechno, o co tu jde, musíme přijmout jako úkol, jako vážný úkol pro současnost. Ale takové věci jsou často nepohodlné….

Musíme pochopit, že na Východě ve starých prožitých epochách spirituální moudrost už byla, avšak doba pro ni už minula. Musí přijít jiná spirituální moudrost. V tom se lidé často mýlí. Kolik jen lidí v naší dnešní době hledání vystoupilo a chtělo Evropanům jejich hledání ulehčit, protože je pro ně něco takového jako naše duchovní věda příliš obtížné, neboť tu se musí myslit a myšlení je něco tak nepohodlného. Tady musíme být duchovně bdělí; ovšem být duchovně bdělí je něco tak nepohodlného! Našlo se tu totiž hodně lidí, kteří chtěli Evropanům ušetřit hledání vlastní cesty k duchu, a předkládali jim všelijakou orientální moudrost, zarathuštrovskou moudrost a všechno možné jiné. Evropané se cítili moc dobře, když nemuseli sami hledat ducha, když jim byl donesen hotový duch ze staré Indie. Byl to omamný prostředek, neboť hledat celek světa skrze ducha se lidem nechtělo. Chtěli se omamovat tím, že sahali po starém prostředku poznání. A to byla chyba, která se podle Východu dělala v mnoha oblastech…

Tak jako Východ sem poslal omamný prostředek staré, ale už přežité kultury, tak vzdálený Západ posílá lidem jiný omamný prostředek. To si musíme postupně uvědomit: angloamerikanismus je v moderní době kulturně omamný prostředek pro hledání ducha v lidském nitru. Angloamerická kultura má na jedné straně úkol organizovat, šířit materialismus po Zemi, ale tento úkol spojuje pomocí vnitřní zvláštnosti angloamerickosti s tím, že omamuje člověka pomocí amerikanismů v hledání ducha v duši. Čím více bychom se my v Evropě stali orientálci, tím více bychom se omámili vzhledem k spirituálnímu poznání světa; čím více bychom se v Evropě stali angloameričany, tím více bychom se omámili při hledání pravého ducha, pravého já
 v lidském nitru…

Nestačí totiž jenom volat: „Duch, duch, duch…“, ale skutečnost se musí proniknout tím co se získalo z duchovního pozorování, ale to se také musí uvést do skutečnosti. PRÁVĚ STŘEDOEVROPANŮM JE PŘIDĚLENA TATO ÚLOHA A JE TŘEBA JI ZAČÍT PLNIT. Středoevropské národy mají za úkol získat do 4. tisíciletí všechno to, co člověk může vědomě ze svobody své duše vytvořit. K tomu však musí být zevní hmotná skutečnost proniknuta duchem.

Steiner Rudolf - Smrt jako proměna života.
Kapitola - Znamení doby. Východ, Západ, Střední Evropa.

MYŠLENKY RUDOLFA STEINERA A JEJICH SOUVISLOST S ANTHROPOSOFIÍ

Rudolf Steiner se zabýval po celý svůj život myšlenkami zaměřenými na člověka, možnostmi sebepoznání a poznání světa jako celku. Souhrnem jeho nejzásadnějších tezí je duchovní nauka anthroposofie, která má být, jak již samotný název naznačuje, především moudrostí o člověku (Štampach, 2000:22), přesněji řečeno, vědomím svého lidství. (Lindenberg, 1998:142) Anthroposofie jako duchovní věda musí být založena na vědeckém přístupu, který je společný jak přírodní, tak duchovní vědě. Přírodní věda se zabývá smyslově postřehnutelnými jevy přírodních říší a rozlišuje mikroskopicky malé oblasti a makroskopicky velké a vzdálené objekty. (Bühler, 2004:15) Duchovní věda chce stejným způsobem činit objektem svého bádání to, co smyslům není přístupné, tedy to nadsmyslové, duchovní v přírodě. (Bühler, 2004:20) Anthroposofie se zabývá především otázkami po duchovním původu člověka, jeho vlastní podstatě a smyslu věcí, jakož i po existenci a svébytnosti vyšších světů, je tedy jakousi „cestou k sebeuvědomění a k duševním výsledkům pozorování podle přírodovědecké metody.“ (Bühler, 2004:15) Podstata anthroposofie vychází z teoretického základu teorie poznání ve filozofických dílech Rudolfa Steinera. Je proto nutné zmínit jeho základní myšlenky související s poznáním člověka.

Trojčlennost lidského organismu

Rudolf Steiner ve svém pojetí člověka přichází k závěru, že lidská bytost nemá jenom dvě podstatně odlišné složky, jak tomu bylo určeno křesťanskou církví, ale tři : tělo, duši a ducha. Přitom je důležité ujasnit si, jak chápe Steiner to, co nazývá duší. Duše je složkou lidského organismu, která poskytuje člověku jeho ryze osobní prožívání. To, co se děje v nitru člověka, může někdo druhý odhadovat, např. z výrazu tváře nebo slov, ale nikdo to nemůže zakoušet sám v sobě. Duševními zážitky tedy nazývá Steiner ty, které člověk prožívá niterně, osobně, u nichž není možné, aby je sdílel někdo jiný v této podobě a shrnuje je pod pojem lidské duše. (Dostal, 2000:18) Duše se tedy projevuje ryze vnitřními prožitky a je nesouměřitelná s čímkoli vnějším. Jakmile si člověk toto jednou uvědomí, uvědomí si také, že jakožto bytost tělesná a duševní má podíl na dvou odlišných světech. Pro pochopení duše tedy není rozhodující, že je nehmotná, ale že je nositelem vnitřního individuálního života.

Za hlasu zvonů nadchni se krásou, chraň v duši pravdu, cti co je vzácné, služ věci dobra.Tak věru dojdeš v životě k cílům, v činech svých k řádu, v cítění k míru, v myšlení k světlu a duši tvou prolne důvěra silná v působnost Boží ve všem co jest: i kolkolem, i v nitru tvém...

► NOVÁ ZEMĚ 2010
► SOUVISEJÍCÍ: RUDOLF STEINER - JEHO ŽIVOT A DÍLO
RUDOLF STEINER - WEB

►►► ZLATÁ DUŠIČKA 12.06.2013 ►►►

►►►► ODPOUŠTĚNÍ ►►►►

Nová Země se odpojuje. Čas zde nehraje roli. Není zde jiná možnost, nežli stoupat vzhůru. Jedinci světla jsou neseni a budou znovu a znovu podporováni. Člověk si uvědomí, že je zde proto, aby se učil tvořit. Aby se naučil hledat a nalézat, aby se naučil žít mír ve svém srdci. Od roku 1980 se Země sama rozhodla stoupat a nic jí v tom nemůže zastavit. Nový život se probouzí i přesto, že starý ještě neodešel. Tento předěl je úžasný z hlediska učení duší. Pro lidské tvory je však velice zátěžový. Během tohoto roku se mnohé mění velkou rychlostí. Stále více se stáváte součástí vyšších světů, lidé Země. Vaše píle a rozhodnost dojdou cíle. Mnoho z vás se stává součástí obnovy a návratu ke všemu ryzímu, původnímu, k hodnotám lásky a soucítění. Neuvidíte celkový vliv, který váš postup má na dění ve vesmíru. Přesto je tato síla nezměrná. Děkujeme za to, že se stále znovu snažíte, že nepolevujete. Naučte se ale více odpouštět, protože čím lépe to zvládnete, tím méně tíhy budete pociťovat.
Svět žádá a potřebuje odpouštět. 

A také buďte i nadále pevní ve svých rozhodnutích a stůjte si za svým.
V mnohém jste podobní svým tvůrcům, vzpomeňte si. Není zde mnoho času, abyste se rozmýšleli. My jsme tu pro vás, stejně jako vy jste s námi. Pokračujte dále a pomáhejte si navzájem.
 Je to velice potřebné.

S láskou a navždy…

♥♥♥

Čerpáno ► ZLATÁ DUŠIČKA

Související ►NOVÁ ZEMĚ 2010

►►► ZLATÁ DUŠIČKA 04.06.2013 ►►►

►►►► PŘEKONÁNÍ SEBE SAMÝCH ►►►►

Zlo se šíří a lidé jsou jeho původcem. Stále ještě není metoda, jak přimět vládnoucí vrstvy k tomu, aby změnily svůj postoj. Stále ještě je zde boj o majetek, peníze jsou hnacím motorem. I přesto, že mnoho lidí se obrací ke světlu, k lásce a pochopení. I přesto, je stále síla temna silná. A časem může i sílit. Je zde mnoho změn, které probíhají a proběhnou. V lidech často probíhají velice silné „pochody“, které nutí přeorganizovat celé jejich životy. Přestavět nejen své životy, ale hlavně svůj přístup a náhled na život, na druhé lidi. Tento čas je časem změn a časem boje mezi dobrým a špatným. Přesto jsou potřeba obě polarity, abyste pochopili, na kterou stranu se máte přiklonit, abyste věděli, s čím máte co do činění, abyste znali následky svých rozhodnutí, kterých se často zbavujete dlouhé věky. Je mnoho z toho, co vás ve vašich životech ovlivňuje. Zasuté programy a bloky, které jste si nastřádali za staletí, ale mnohdy jen vaše negativní smýšlení nebo vaše strachy. Ať je to jak chce, všichni hledáte řešení. Často by vám pomohlo jen to, abyste se na svůj život podívali očima jiných, někdy však je původ problému daleko složitější. Všichni hledáte pomoc na své cestě, abyste se již netrápili, abyste uvolnili vazby, které vás drží v zajetí. Často lpíte na svazcích, které vám již nic nepřináší jen proto, že se bojíte být sami. Bojíte se, že samota vás udolá. Málokdo z vás najde odvahu změnit sám od sebe zvyky a situace žité 20 let i více. Zarostli jste a již se nehýbáte. Chtěli byste cítit klid a bezpečí, ale za jakou cenu? Budete i nadále z tohoto vytrhováni. Nechcete přece ustrnout a zemřít. I když mnohým myšlenka na odchod již přišla na mysl. Proč být na Zemi, když je zde tolik problémů. Na co jste tady, když tu být nechcete? Ale chcete. Sami jste se pro to rozhodli. A teď se chcete vzdát bez boje, litujete se a hledáte všechny možné výmluvy pro to, abyste nemuseli být aktivní, abyste nemuseli překonávat nepohodlí a obavy. Život není o tom, být obětí osudu. Život je o tom osud překonat a překonat sám sebe. Na to pamatujte a také to mějte denně na mysli. Neboť stále a opakovaně podceňujete sami sebe. Znovu se necháte ovlivňovat a znovu ztrácíte svou sílu a sebedůvěru. Přece vás to nemůže bavit donekonečna. Seberte se a nedopusťte to již. Spojením rozumu a srdce dokážete vše, tak už si to konečně přiznejte.

Čerpáno ►ZLATÁ DUŠIČKA

Související ► NOVÁ ZEMĚ 2010

Klid, moudrost a štěstí pro každého

1. kapitola

Vnitřní světlo

Osvícení

Osvícení není nic, co bychom měli hledat. Každý z nás má své vnitřní světlo, jenom je nevidíme nebo mu nevěříme. Osvícení nezávisí na tom, zda najdeme toho správného učitele nebo zda budeme mít nějaký mimořádný duchovní prožitek. Být osvícený znamená uvědomit si své vnitřní světlo, vědomě ho poznat a přijmout. Být osvícený znamená zjistit, čím již jsme, a plně tím být.

Nic k mání

K tomu, abyste mohli být osvícení, nepotřebujete nic dostat, najít či získat. Nepotřebujete k tomu žádného učitele nebo guru, ani kněze, který by dělal prostředníka mezi vámi a Bohem. Nepotřebujete žádnou zvláštní duchovní techniku či meditační praxi. Nemusíte se učit zpaměti posvátné texty ani se věnovat zvláštním ezoterickým cvičením.

Hledat duchovno mimo sebe je slepá ulička. Žádný učitel ani kazatel vám nepřinese světlo.

 Může vás naučit určitou dechovou techniku nebo mantru či modlitbu, ale nemůže vám dát světlo, protože to už máte. Až vám dojde, že nikdo z jiných lidí není duchovnější než vy sami, a až přestanete věnovat pozornost různým učitelům, zvednete pokličku z hrnce a ucítíte vůni polévky. Najednou vzplane oheň tam, kde byla dosud jen tma.

Ten plamen, to je vaše podstata. Je to světlo ve vašem srdci. Toto světlo je spojeno se světlem

v srdci všech ostatních lidských bytostí na této planetě. Když tento plamen ve svém srdci vidíte

a pečujete o něj, posilujete své spojení se všemi bytostmi, a tudíž i s Bohem, s Nejvyšší bytostí, jež se projevuje ve všech formách.

Dobrá zpráva

Takže dobrá zpráva je, že vám nic nechybí. Stejná jiskra, která je v srdci Ježíše, Buddhy, Mojžíše či Mohameda, je i ve vašem srdci. Špatná zpráva je, že na vás není nic zvláštního, nemáte na osvícení žádný výjimečný nárok. I když to je vlastně také dobrá zpráva.

Pravda je taková, že jsou to všechno samé dobré zprávy. Každý z nás má v sobě světlo. Některým z nás se velmi dobře daří schovávat je, ale ten, kdo se umí dívat, ho zahlédne i pod tím nejrafinovanějším převlekem. Osvícený člověk se umí dívat. Jelikož vidí světlo ve svém nitru, vidí ho i v druhých. Když vidíte světlo ve svém nitru, stáváte se jím. Díváte se tudíž skrze světlo, takže vše, co vidíte, je plné světla.

Osvícení není nic zvláštního

Každádá bytost má potenciál osvícení. Všichni lidé mají své vnitřní světlo. Někteří z nich ale nevěří, že ho mají, anebo nevěří, že ho má někdo jiný. Pokud někdo nevěří, že má v sobě světlo, anebo když věří, že ho má pouze on, blokuje si spojení se Zdrojem. Vnitřní pravda je pak zahalena mylnými představami, se kterými se takový člověk ztotožní. Ovšem jakmile mylná přesvědčení zmizí,lze spatřit pravdu. Světlo může být skryté nebo zamaskované, nelze ho ale zničit. Je věčné a všudypřítomné. Prostě jen čeká, až budeme ochotní uvidět je.

Odstranění překážek

Takže dosažení osvícení není cesta, během které nacházíme to, co nám chybí, ale spíš cesta, během níž odhalujeme, co už máme, jenom o tom nevíme. Je to cesta vnímání, kdy se učíme prokouknout veškeré šikovné masky a přetvářky sloužící

k tomu, abychom před sebou navzájem skrývali pravdu. Je to proces odstranění překážek, jež nám brání vnímat duchovní plamen – přítomnost lásky – v našich srdcích i v srdcích druhých.

Dosažení osvícení je proces, kdy se učíme žít s otevřeným srdcem a otevřenou myslí. Zároveň

je to situace, kdy se vzdáváme všeho, co naše mysli a srdce zavírá: svých striktních přesvědčení a obav, předsudků, očekávání, interpretací a obranných mechanismů.

Zhroucení iluzí

Pokud se máme stát tím, čím opravdu jsme, musíme být ochotní zbavit se toho, čím nejsme. Naše falešné Já se musí vzdát a ustoupit našemu pravému Já.

My nejsme těmi, za koho nás pokládají druzí. Nejsme ani těmi, koho by z nás chtěli mít naši partneři nebo rodiče, ani těmi, koho by z nás chtěla mít společnost nebo církev.

Nejsme žádný ideál nějakého jiného člověka. Nejsme dokonce ani svůj vlastní ideál.

To všechno je jenom pěna, která se vzedme na hladině, když na břeh narazí vlny. Je to jen okraj oceánu, ne jeho střed. Všechny podoby našeho Já,

ať pocházejí zevnitř, nebo zvenčí, nestačí k tomu, aby pravdivě popsaly, kdo jste vy nebo Já.

Pravda

Pravda o nás přesahuje jakákoliv slova i obrazy. Můžeme ji zažít, ale není snadné ji popsat.

Jakmile jste jednou zažili pravdu, názvy a formy mají pramalý význam. To, jak pojmenujete pravdu nebo formu, ve které se zjeví, má pramalý smysl. Jeden den má pravda určité jméno či formu a druhý den jiné.

Jméno ani forma neumí popsat pravdu. Přinejlepším mohou sloužit jako prst, který míří na Měsíc.Ten, kdo ukazuje na oblohu, ví, že prst není Měsíc. Ten, kdo zažil pravdu, ví, že ji neumí popsat. Přinejlepším vám může říct: „Je to asi takhle.“ Jakmile to ale zkusíte vzít a vtěsnat do určitého názvu či formy, nutně bude muset namítnout: „Vlastně ne, to není ono.“

Ale nemějte strach. Pravdu nemusíte nijak hledat. Není to nic mimo vás. Je to vaše podstata.

Stačí, když budete sami sebou, a budete ztělesněním pravdy. Nemusíte se o nic snažit, nic hrát. Nemusíte se nic učit. Už tím jste.

Byli jste tím, už když jste se narodili.

Vyprostěte se ze svých sítí

Jako malí jste věděli, že jste pravda, ale nevěděli jste nic o světě. Jakmile jste se o něm začali učit, začali jste zapomínat na pravdu o sobě samých.

Dnes lze téměř s jistotou říct, že i když jste možná skvělým občanem svého světa, pravděpodobně si nepamatujete svoji duchoví identitu. Schovali jste svoji podstatu do tvrdé skořápky a teď nevíte, jak se z ní dostat ven.

Tu skořápku tvoří různé představy o vašem Já a také přesvědčení a předpoklady, jež z těchto představ vycházejí. Tyto představy vás hypnotizují, působí na vás jejich energetické pole zrovna tak, jak působí gravitace Slunce na planety, které pak kolem něj krouží po vypočitatelné dráze. Každá duchovní cesta, která stojí za to, vám řekne, že musíte prolomit skořápku, pokud chcete spatřit svoji původní přirozenost. Chce po vás, abyste se odnaučili všechno, co jste se naučili o sobě i druhých. Žádá vás, abyste odčinili to, co jste tak pečlivě udělali.

Ježíš vám říká: „Zanechte své rybářské sítě.“ Pokud nemáte odvahu odhodit své sítě, strávíte zbytek svého života zabýváním se tím, co v těch sítích je, nebo není.

Na tom ovšem není nic špatného. Je to prostě způsob tohoto světa. Žijete přitom na povrchu. Nikdy neproniknete pod skořápku, kterou jste si sami vytvořili a která vás odděluje od toho, kým skutečně jste.

ÚRYVEK Z KNIHY ► Klid, moudrost a štěstí pro každého ► FERRINI PAUL

ODKAZ NA KNIHU ► KLID, MOUDROST A ŠTĚSTÍ PRO KAŽDÉHO

                                                                   PAUL FERRINI

ANOTACE

Kniha, jež velmi lidsky, moudře, a přitom jednoduše vysvětluje, jak dosáhnout štěstí a moudrosti – jinými slovy, jak se stát osvíceným. Pochopíte, že osvícení nemá nic společného s náboženskou příslušností, se světovým názorem ani s žádným zvláštním druhem meditace. Jde jen o určitý vnitřní postoj člověka...

►►► ZLATÁ DUŠIČKA 27.05.2013 ►►►

►►►► MALIČKOSTI VŠEDNÍHO DNE►►►►

Lidé Země, tento čas je rozhodující. Mnohé zmatky zavládly. Mnozí se již nesnaží o změny, neboť nemají sílu. Jsou tu lidé, kteří se vzdávají, i když se ještě nedávno cítili plno síly. Jste unaveni a utlumeni, cítíte nejistotu a zmatek. Obavy zatemňují vaše jindy pozitivní myšlení.
Pokládáte si otázky…
Kam až toto vše může vést? Je ještě nějaké řešení?
Jaká bude budoucnost a dá se ještě něco udělat?
 Vaše fyzické životy jsou v mnohém náročné, cítíte se nemocní, podrobení. Fyzická těla mnohých jsou velice oslabena a často podléhají nemocem. To vaše psychika je oslabena nedostatkem víry. Víry v sebe a víry v dobro. V to, že jste silní, že jste schopni vše zvládnout. Není nic, co by vás těšilo a když, tak jen na mizivou chvilku. Ale největší tma vždy bývá před úsvitem. Je zde velká naděje, že vaše problémy končí. Dostáváte nyní velmi silnou podporu a pomoc.
Jste učeni, jak svá těla ozdravit.
 Přichází k vám nové informace. Přichází k vám láska.
Jak zpracovat a přijmout vše, co činí váš život bezvýchodným?
Věřte, že se to týká většiny z vás. Tento vnitřní stav souvisí se změnou vás samých. Měníte se a neumíte si s tímto ještě poradit. Mění se vaše životy, realita. Ale vy ještě neznáte nové způsoby práce s tím, co prožíváte. A tak zkoušíte vše možné.
Mnohé vnější situace odrážejí vaše vnitřní stavy.
Proč je ve vás tolik zoufalství a obav?
Vše je ale součástí vás samých. Je potřeba přijmout vše, ať již pozitivní nebo negativní. Přijmout sebe. Není potřeba se litovat, ale přijmout odpovědnost za svůj život. Neboť jinak budete stále tápat, stále zoufat a propadat se do tmy. Můžete si vybrat. A co když není nic, co by vás těšilo? Vždy je něco, co vám pozvedne náladu, co vás uvede do pozitivního stavu. Je to příroda. Je to dobrý skutek, láskyplná myšlenka, pocit uspokojení z dobře vykonané práce, z toho, že se vám něco povedlo, z toho, že je krásný slunečný den. Je mnoho možností jak rozsvítit svou mysl, jak pohladit svou duši, jak prožívat chvilky štěstí a radosti. Maličkost k maličkosti plodí velkou věc. Nebraňte se ničemu, co je potřeba prožít. Ale hledejte cokoli, co osvětlí váš den. V tom je síla, v tom je úspěch. Nepoddat se.

Čerpáno ► ZLATÁ DUŠIČKA

Související ► NOVÁ ZEMĚ 2010

►►► ZLATÁ DUŠIČKA 21.05.2013 ►►►

►►►► POMOC ►►►►

Po mnoho tisíciletí byli slabí lidé utiskováni silnými. Svět kráčel ke zkáze a sílilo zlo. Nebylo zde možné prožívat lásku do té míry, aby byla schopna měnit vnitřní stav člověka. Pouze vybraní jedinci měli toto privilegium. Na Zem však přišlo mnoho lásky v tomto čase. Spojením duší, které patří vysokým dimenzím, bude umožněno rozšířit řady bytostí, které se stanou centrem Nového světa. Je tu možnost zapojit se do tohoto procesu. Každá bytost má ve svém srdci místo, kde jsou uloženy všechny její zkušenosti, vše, co je připisováno lásce – tvořivé síle Vesmíru. Několik z vás je spojeno s vysokými bytostmi, které vám umožní prožít na několik okamžiků sílu spojení. Budou vám chtít ukázat opravdovou sílu lásky. A právě v tento čas se budou zde na Zemi materializovat dávní mistři, kteří zde slouží jako ochránci Země. Mnoho z těchto bytostí se vyzáří do prostoru a ovlivní některé z vás, kteří jste připraveni. Mnozí budou osloveni během spánku a bude jim předáno mnoho nových informací, které poté použijí ve svém životě. Budete dále oslovováni a budete dále učeni novému. I v této zemi jsou v malém množství zastoupeny vysoké bytosti. Je zde spoustu z vás, kteří pomáháte nést světlo, kteří vedete ostatní, ukazujete jim cestu. Ale pouze pár z vás jsou ti, kteří jsou skuteční vůdci. Hledejte indicie a podporujte je v jejich cestě, neboť není snadná. Naslouchejte přitom svému srdci, neboť to vám může nejvíce pomoci. Stav mysli je přitom důležitým ukazatelem. Kdo je schopen uvolnit se z myšlenkového procesu, naučí se velice rychle rozumět zákonům vesmíru. Cesty, po kterých kráčíte, jsou stále znečisťovány, stále zasypávány překážkami. Čím více se učíte a čím výše stoupáte, tím je vaše cesta obtížnější. Duše má právo rozhodnout se, co zahrne do svého života. Její fyzická inkarnace však nechápe některé důsledky svých činů. Nechápe, že nevidí všechny souvislosti. Do té doby, dokud se nenaučí dívat se shora. Toto se však může podařit pouze poté, co vzhůru vystoupá. Do té doby potřebuje ty, kteří již touto cestou prošli a umí pomoci.

Čerpáno ► ZLATÁ DUŠIČKA

Karmická setkání

Náhodná setkání nemají zpravidla žádný vnitřní smysl

I na cestě se stávají náhody, neměli bychom jim však připisovat přílišnou důležitost a přijímat je jako bernou minci. Náhodným nazýváme to, co se nachází po stranách cesty, a naše vědomí prochází mimo ně. Ve skutečnosti nic náhodného neexistuje, všechno má podle karmických zákonitostí svou příčinu. Příčiny ale mohou být dočasné, spojené s určitými kroky během cesty, a proto bychom se na ně neměli vědomě vázat. Upnout se k něčemu znamená zastavit se. Minulá setkání často zbytečně zanedbávají naši pozornost – a to nezřídka na úkor pokračování v cestě dopředu. Před škodlivými setkáními bychom se měli psychicky obrnit: musíme přikázat svému vědomí, aby před člověkem přinášejícím újmu postavilo bariéru.
Někteří lidé jsou schopni škodit i ve spánku – v tomto případě je třeba zadat jemnohmotnému tělu před usnutím odpovídající příkaz.
 Dokud jsme se ještě nenaučili milovat lidstvo jako celek sebeobětavou a neutuchající láskou, měli bychom rozlišovat osoby, se kterými se musíme ve svém životě setkat,
na kolemjdoucí a blízké.

Pocity k blízkým lidem nezanikají s fyzickou smrtí těla, nýbrž se přenášejí dále do budoucnosti, která nemá konce. Blízkým osobám bychom měli věnovat odpovídající pozornost a čas, zatímco kolemjdoucím jen to, co vyžaduje povinnost anebo okolnosti při setkání.

Na své životní cestě potkáváme velké množství osob a kolemjdoucích mezi nimi není zrovna málo. Tato setkání pro nás z karmického hlediska příliš mnoho neznamenají. Na kontakt s kolemjdoucími není třeba vynakládat příliš mnoho času ani sil, ale pokud k nám někdo přistoupil a obrátil se na nás se žádostí o pomoc, je třeba mu pomoci. Zde je základní pravidlo pro učedníky: pomáhejte pokaždé a všude, avšak pouze těm lidem, kteří z karmických důvodů potřebují tuto pomoc právě od vás. Nemůžete nikomu vnucovat svou pomoc.
Je třeba pomáhat tam, kde na to poukazuje srdce.

Nejtěžší je pomáhat lidem, kteří se nacházejí v procesu plnění svých karmických dluhů. Nelze si nevšimnout, že dobrý skutek je vždy přijat s určitou odezvou ze strany osoby, jíž byla pomoc poslána. To potvrzuje existenci zvláštní energie, kterou nazýváme ochránkyní karmy. Lidé, kteří zatěžují karmu, se setkávají se značným odporem. I lidem, již sami sebe pokládají za rozumné, se někdy může přihodit, že se začínají chovat sami proti sobě. Každý si může připomenout okamžik, kdy jeho dobře míněné rady vyvolaly nevysvětlitelnou vlnu odporu. V tomto případě hledejte karmické příčiny. Ochránkyně karmy je velmi mocná.

Vynucená setkání s kolemjdoucími jsou naprosto neužitečná. Není dobré hovořit o poselství na základě přání cizí vůle, ačkoliv se to neslučuje s naším přáním. V těchto případech je nejlépe odpovídat na dotazy. Pokud dotazy překračují meze žádoucích odpovědí, nejlépe odpovíte tak, že nic nesdělíte. Tvrdou rukou musíte zastavit dotěrné osoby, které vám nejsou blízké, protože z toho by nic dobrého nevzešlo. Nikdy nesmíte dopustit, abyste se ocitli v situaci, kdy budete nuceni vyjevit poznání anebo cokoli jiného proti své vůli. Přehnané obdarovávání se vždy karmicky obrací proti dárci. Zpočátku takového člověka lidé poslouchají, navenek přijímají a uznávají, a následně pak přejdou na druhou stranu.
 To je důvod, proč je moudré, aby bylo přehnané rozdávání zakázáno.

Veškerá stará setkání v nových podmínkách jsou jen pokračováním předchozích spojení, která se vytvořila v minulosti. Pokud jistý člověk byl vaším přítelem, potkáte ho jako přítele, a pokud byl nepřítelem, pak i v novém životě vaše nepřátelství pokračuje a upevní se i do dalekého budoucna. Nová vlákna je třeba vplétat velmi obezřetně, protože každé se potáhne do budoucnosti a s každým se ještě nejednou setkáte, přičemž budete pokračovat v bodě, v němž se přetrhlo. Přesněji řečeno, vlákna se nikdy nepřetrhnou, ale kontakt s nimi ano.

Co dělat s náhodnými kolemjdoucími, jak na tato setkání pohlížet?

Je důležité pochopit, že nikdo z nich se nehodí stát se vaším věrným přítelem na dlouhé cestě, vyjma dvou nebo tří osob. Každý z nich se musí držet své cesty, jež rovněž vede k cíli,který je však pro vás cizí a vzdálený. Kolemjdoucími se nezabýváme dlouho a podrobně, nýbrž se jen snažíme vyjasnit, zda se ten člověk ubírá stejnou cestou jako my anebo ne, zda je nám blízký či vzdálený a zda ho charakterizují dobré nebo špatné vlastnosti. Tento dar rozpoznávat lidi byl dán každému člověku do vínku, a přestože mu příliš radosti nepřináší, pomáhá mu rozlišovat a „třídit“ osoby, s nimiž se setkává, na vhodné a nevhodné; a ty nevhodné pak oddělovat. Kvůli vlastní budoucnosti se musíte naučit chápat podstatu člověka a rozeznávat jeho charakter, abyste příliš často nechybovali a dokázali rozpoznat skutečnou bytost, která se skrývá v každém člověku a jež je zahalena maskou. Proto jsou životní lekce tak tvrdé a platba za zkušenosti tak vysoká. Nelitujme se však, protože ve skutečnosti jsou zkušenosti nedocenitelné.

Hranice agni-jógy

Skuteční přátelé mezi množstvím kolemjdoucích

Věrného přítele si važte, neboť věrných přátel bývá vskutku velmi málo, a jestliže na cestě potkáte spřízněnou duši, nenechte ji kolem sebe jen tak projít – je docela možné, že je to pravý přítel, který nám byl souzen. Zřejmě z vlastních životních zkušeností víte, že jste potkali spoustu kolemjdoucích, ale jen velmi málo přátel, přičemž ještě méně bylo těch, kteří zůstali ve svém vřelém přátelském vztahu k vám pevní a neměnní. Přesto v životě nastávají osudová setkání, a proto dbejte na to, abyste je nepropásli. Při osudových setkáních se objeví moudrá radost. Lidé si jen zřídkakdy uvědomují, že setkání s jinými lidmi mají hluboké kořeny. Hřejivé vzpomínky zazáří jako okamžité záblesky. Někdy se však v jejich důsledku zrodí nepříjemné rozpaky, jako by ty vzpomínky byly čímsi, co nemá v běžném životě místo, proto je třeba dojmy třídit uvážlivě a opatrně. První dojem bývá většinou správný, kromě něj však existují i další různorodé vzpomínky, při nichž se i charakteroví lidé mohou objevit v tom nepravém světle. To zmiňuji proto, abyste se vyvarovali unáhlených úsudků. Už jste se asi sami přesvědčili o tom, jak často vaši přátelé považují náhodné aspekty za důležité.

V osudových setkáních vždy ožívá minulost. Podrobnosti nevznikají ve vědomí, ale pocity neumírají, nýbrž žijí a projevují se ve vzájemných vztazích. Láska i nenávist dokážou překonat celé věky. Setkání s přítelem, který nám byl souzen, přináší mnoho radostí. Mnoho dobrého nacházíme i u kolemjdoucích, avšak duše propojené vlákny lásky, oddanosti a věrnosti nikdy neprojdou kolem sebe, aniž by za sebou nezanechaly hlubokou stopu a neupevnily základ pro nezbytná setkání v budoucnu. Z každého dobrého setkání bychom se měli upřímně radovat. Život nám nabízí mnoho užitečných poznatků, jen musíme posílit náš ostrozrak, vnímavost a chápání neobyčejnosti. I v obyčejných mezilidských vztazích se dočasné kamarádství, příchylnost nebo láska cení velmi málo. Lidé vždy vyžadují stálost a pevnost, tím spíše pro potřeby duše, protože tato spojení se vytvářejí nikoli na dnešek nebo na zítřek, ale na veškerý nekonečný a věčný čas, který máme k dispozici.

Spřízněných duší existuje velmi málo. Osamělost je údělem silných. Vděčnost a uznání jsou vlastnostmi výjimečných duší. Pouze po mnoha životních zkušenostech se člověk naučí chápat, jak neopakovatelné a cenné jsou vztahy s blízkými bytostmi. Když lidé potkají někoho blízkého, domnívají se, že je to tak v pořádku, a považují to za samozřejmé. A jen po dlouhodobém odloučení a s ubíhajícími lety pochopí neopakovatelnost možných setkání. Jaké je to štěstí, nacházíme-li se v kruhu spřízněných duší! Hmotné podmínky nás naučí, jak si vážit duchovní blízkosti, protože naše pozemské okolí se často skládá z hrubého a nepřátelsky naladěného vědomí. Navrací-li se poutník do rodného domu, má právo očekávat žádoucí setkání. Očekáváme ty, kteří směřují k nám. Hovořím o těch, kteří mají cíl a vědí, kam a ke komu jejich cesty vedou.

Spojení na úrovni ducha je silnější nežli setkání ve fyzických tělech, protože neexistuje-li duševní souznění, pak nám žádná setkání nemohou nic přinést. Pokud však v duších zavládlo souznění, pak je hodnotnější než setkání v hmotných tělech a předestírá možná budoucí setkání nejen na fyzické úrovni, ale i v nadpozemském světě. Spojení duší velmi plodně obohacuje vědomí. Duchovní spojení je předběžným stupínkem pro všechna setkání v budoucnu. My máme radost, jestliže můžeme být v kontaktu. Očekáváme, že potkáme ty, kteří na nás nezapomněli. Veškerou nejistotu zanecháme v moci magnetizmu duchovní přitažlivosti, jež není pozemského původu, a proto je nadčasová. Ano, ano, ano, osudové setkání se má stát, ono se musí stát. Vzájemná přitažlivost ducha se však nedá změřit pozemskými mírami. Není jí třeba mnoho, všechno přijde později. Málo je těch, kteří nás znají a jsou silní svou celistvostí ducha. Jejich síly budou větší, pokud obstojí v boji se zlem a v boji sama se sebou.Být povolaným na cestu je málo, odpovědět na výzvu také nestačí: je třeba jít a dojít. Silní jsou ti, kdož jsou s námi. Jsou silní, když duchem odvážně kráčí vpřed, jsou silní, když odhodlaně zvažují své kroky.
My jsme s těmi, kdož jsou s námi.

A naše ruka je ochraňuje. Přání ducha je magnetické. Říkám ducha, ale mám na mysli ono velké přání, protiklad pomíjivých pozemských přání. To, po čem duch touží, se vždy vyplní, ať už dříve nebo později, protože vychází za rámec hmotného bytí. Samozřejmě se setkáme znovu, abychom spolu přednesli Vládci výsledky naší práce. Měli bychom se radovat, protože pokud nic jiného ještě nemáme, můžeme si být jistí setkáním v budoucnu. S přípravami na toto setkání bychom měli začít už nyní, a prohlubovat tak zkušenosti a vědomosti, kterých bude pro společnou práci velmi zapotřebí. Toto setkání si vyžaduje dílo Vládcovo – z tohoto důvodu setkání zcela určitě nastane. Radujme se ohni v našem srdci – je to plamen, který jsme zapálili sami. Osudová setkání vždy probíhají pod paprsky.

Ztlumte oheň ducha, nechť svítí pouze těm, kteří jej přijímají, a řekněte jim: „Byli jste zavoláni a odpověděli jste, byli jste slepí a prohlédli jste, byli jste sami, ale osudová setkání vás přivedla k blízkým srdcím.“ My přijdeme a setkáme se s nimi, postavíme pro ně ukazatele na cestě a povedeme je. Už dávno je vedeme, oni si to pouze neuvědomují. Ale čas se neúprosně blíží a s ním i čas setkání a loučení.

Hranice agni-jógy 12

Karma se tvoří vůlí ducha

Základ vzájemného vztahu s osobami, které mají v životě člověka mimořádný význam, se vytváří jako důsledek neustálých a dlouhodobých snah. Není možné okamžitě vytvořit to, na co jsou potřeba dlouhá léta, a možná i mnohé životy. Vlákno srdce je upevněno v čase. Ono nás přivádí k novým setkáním s těmi, s nimiž jsme se někdy v minulosti museli rozloučit. Avšak nekonečné je to, co je propojeno ohnivými vlákny oddanosti, lásky, věrnosti a společnými snahami. Je samozřejmé, že spojujícím článkem je učitel, to on sjednocuje spřízněné duše. Můžeme předpokládat, že se nic nepřerušilo a nic neskončilo, pouze nastala pauza, divadelní přestávka mezi dějstvími života, ale pouze dočasně, aby všechno mohlo opět pokračovat, jakmile vnější podmínky vytvoří odpovídající kombinaci prvků. To je třeba si uvědomit a vštípit si hluboko do vědomí, do obrazu, který uchováváme v mozku. Znovu přijdete na Zemi a budete opět spolu, stejně jako se shledáte v nadpozemském světě. O ty, již nám jsou blízcí duchem a jsou propojení vlákny světla, budeme pečovat s mimořádnou starostlivostí. Takových lidí je velmi málo, o to více však zasluhují naši pozornost a péči. Tato vlákna jsou pevná a silná v projevech hierarchického spojení s lidmi, kteří se nacházejí blízko světlu, učiteli a Vládci. Budeme-li vědomě tato spojení posilovat a rozvíjet nezávisle na podmínkách života, dokážeme je oživit, posílit, a vytvořit tak nové kanály ke sbližování. Tato spojení je možno posilovat a prohlubovat vědomě, a to jak během pozemského života ve hmotném těle, tak i po smrti, v jemnohmotném světě. Jev zvaný smrt nemá na silné pocity, jakými jsou láska, oddanost a společné snažení, pražádný vliv.
Pocit nad smrtí vždy zvítězí.

Setkání, která mají pro člověka mimořádný význam, jsou vždy karmická, avšak karma se vytváří vůlí ducha. Tkanina karmických spojení je utkána z myšlenek a pocitů. Nejprve probíhají pohnutky myšlenek a pocitů, poté nastupuje karma, jež je důsledkem obou. Mysl bez pocitů je bezmocná, pocit bez mysli nikam nesměřuje. Avšak můžeme v sobě pěstovat obojí bezměrně a zcela vědomě, protože víme, že oba aspekty jsou nesmrtelné.

Ona zvláštní úroveň blízkosti, jíž je možné dosáhnout při komunikaci s Vládcem, dodává velmi zvláštní pocit karmické propojenosti dvou mikrokosmů, které jsou k sobě uprostřed nekonečného vesmíru připoutání magnetickou silou. Můžeme přemýšlet o světě mimo nás, o miliardách lidských vědomí, o třech miliardách vtělených bytostí3 a na základě toho pochopíme, jak málo je mezi nimi těch, kteří nám jsou blízcí a s námi pevně propojeni neviditelnými vlákny duchovního spojení; pak zhodnotíme možnosti, jež nám tato skutečnost nabízí. Můžeme také popřemýšlet nad tím, jak upevnit a posílit vlákno srdce. Smrt pro lásku neznamená nic, to je nesmrtelný pocit, jenž se navíc dá pěstovat neomezeně. Právě pěstování a růst tohoto pocitu určuje budoucnost: ohnivá energie míří do prostoru budoucnosti a vytváří průběh karmy.

Hranice agni-jógy 4

Osvoboďte se od karmických setkání a splaťte staré dluhy

Karmický výběr sousedů v nadpozemském světě je stejně důležitý jako ve světě pozemském. To je nezbytný faktor, který je způsobován magnetickou přitažlivostí mysli. Máme-li dostatek síly na to, abychom pozměnili tok myšlenek a průvodních pocitů, můžeme změnit i své sousedy. Toto je možné uskutečnit i přímo na Zemi, ale k tomu je nezbytné, aby nás neovlivňovali ani lidé, ani okolnosti, ani podmínky. Samozřejmě čas od času vyvstane nutnost, která je dána naším úkolem, ale i v takovém případě hraje roli karma.

Jak tady, tak i tam se můžeme octnout v nežádoucím kruhu sousedů, z nějž se můžeme vymanit jen velmi těžko. Jde o karmická setkání, která vyžadují, abychom v sobě něco buď překonali, anebo zúčtovali staré dluhy, případně se něčemu naučili.
Je zbytečné snažit se odvrátit nevyhnutelné, karma vyžaduje své.

Jen pokud odstraníme své špatné Já, případně překonáme sebe v jiných osobách, můžeme se osvobodit. Ovšem pozor, nepřátelé jsou vtíraví a neodbytní, a dokud nepřestaneme reagovat na jejich vyzařování a neoprostíme se od jejich vlivu, nedají nám pokoje.

Jedná-li se o obyčejné lidi, nenávist je zpravidla spojuje, stejně jako je může spojovat láska. Avšak pouto lásky se vztahuje jak na obyčejné lidi, tak na ty, kteří se nacházejí na ostatních stupíncích „stupnice života“ včetně těch nejvyšších. Pouto nenávisti, navíc zrozené tmou, je samo o sobě temné, zatímco spojení sebeobětavou a neosobní láskou je jasné a oslepující. Láska i nenávist k sobě lidi poutá velmi silně, avšak nenávisti bychom se měli za každou cenu vyvarovat!

Vítr se vrací do stejných míst. Lidé spojení karmou se rozcházejí, aby se mohli setkat znovu. Proto by žádné loučení nemělo nést stopy nepřátelství: jen tehdy následné setkání proběhne přátelsky. Buď budeme muset staré dluhy zaplatit, anebo znovu pobývat s lidmi, s nimiž jsme karmicky spojeni, setkávat se a rozcházet se s nimi, dokud se karma neoslabí.
Pamatujme, že většina setkání má původ v minulosti.

Dávná spojení, dávná blízkost a dávné pocity přežijí čas i hmotné tělo. Setkáváte-li se s přáteli
 i nepřáteli z minulých životů, vězte, že nejen láska přežije – nenávist také. V každém novém převtělení se k člověku přibližují jeho staří přátelé i nepřátelé.
 Dobrá polovina veškerých setkání na Zemi pochází z minulosti a ani čas nedokáže
 zpřetrhat karmická vlákna, která jej přežijí.

Kdysi velmi dávno jste se karmicky propojili s lidmi, kteří jsou i nyní součástí vašeho života a v některých případech jej zatěžují svou nedokonalostí a nepřátelským přístupem. A nenechají vás na pokoji, dokud se karma nevyčerpá. Abyste nezavdali příčinu k vytvoření nové karmy, je nutné zdržet se neuvážeností, jež by vás připoutávaly k nežádoucím osobám. Všechny nedobré pocity, zejména zloba, zášť i hněv, vás spoutávají ještě víc. Je třeba, aby tyto přibližující se osoby ve vás nenalezly něco, co by mohlo posílit a znovuzrodit karmu, kterou se snažíte uhasit. Je třeba v sobě utlumit nejen to vnější, ale hlavně to vnitřní.

Před těmito osobami se nemůžete schovat ani se nelze ubránit jistému zklamání, avšak vždy můžete své vědomí absolutně osvobodit od toho, co ve vás vyvolává neklid a rozčilení, probouzí nedobrosrdečnost či podobné spřízněné pocity; takové lidi politujte a pošlete jim myšlenky oproštěné od jakéhokoliv nepřátelství. Tak se tlumí a překonávají stará karmická setkání.

Svým chováním k ostatním si vytváříme buď přátele, anebo nepřátele. Sklízíme úrodu, kterou jsme vlastnoručně zaseli. Bez přátel ani bez nepřátel se neobejdeme – musíme potkat jedny i druhé. Pro nastolení karmických vztahů není důležité, jak se k vám přátelé či nepřátelé chovají, ale důležitý je váš vlastní vztah k nim, jelikož on je základem karmických řetězců magneticky spojujících duše. Pokud se vaše vědomí rozšířilo natolik, že nepřítel od vás nic nezíská, karmické spojení zanikne a řetězec se přeruší. Často jsme svědky jevu, kdy se lidé po nějaké době navzájem vyčerpají. To je příznakem, že se jejich cesty rozešly.

Karma nás velmi často dává dohromady s nepříliš dobrými lidmi kvůli nepřekonaným vlastnostem našeho nízkého Já, naší nízké podstaty. Potkáme-li takového člověka, musíme ho v sobě překonat, a pokud tak neučiníme, karma nezanikne a neosvobodí nás od něho. Odstraníme-li v sobě nízké pocity a místo nich vypěstujeme opačné, vztahy s tímto člověkem se buď promění a přejdou na jinou úroveň, čímž se zároveň posílí, anebo se naopak vytratí. V takovém případě je namístě říct, že problém spojený s tímto člověkem byl vyřešen správně. Vědomá likvidace karmických spojení má za následek osvobození ducha.

Všechno nevhodné bude potřeba vykoupit anebo překonat, jelikož příčina i následek jsou přímo spojeny nepřetržitým vláknem. Pokud byla něčemu nebo někomu způsobena újma jakéhokoliv druhu, bude muset být nahrazena. Karma nás spojuje s těmi lidmi, jimž bylo provedeno něco dobrého anebo špatného. Pokládejme za jisté, že se znovu setkáme s osobami, s nimiž jsme spojeni karmickými vlákny. Na tato budoucí setkání bychom měli pomýšlet, abychom jako náhradu za minulost poskytli to nejlepší z toho, co můžeme dát.

Pokud nyní neseme svůj kříž bez rozhořčení, stížností a nespokojenosti, ale s vědomím nevyhnutelnosti karmického dopadu, je to moudrý způsob osvobození od minulých dluhů. Stejným způsobem bychom měli postupovat i při budoucích karmických setkáních.

Nikdy se ještě nestalo, aby stará aura z předchozích inkarnací nepůsobila únavně, zejména v případě, kdy nám karma přivádí do cesty nepříliš příjemné osoby. Ovšem až každé takové setkání skončí, nastoupí odlehčení, jako bychom se vzdali cizího vlastnictví. Nejméně polovina všech pozemských setkání pochází z předchozích inkarnací: představme si zkušební figurky, které se spojují pod tlakem vyšší energie.

Karma má neomezený dosah, a proto vytváří složité kombinace, například dvojitou nebo trojitou příbuznost. V každém případě je lépe být člověkem, jenž platí, než tím, který bere, protože každá provedená úplata zavírá dveře za minulostí, zatímco každé nabytí může člověka znovu k něčemu přivázat. Učitel vás chce co nejdříve vidět mezi osobami, jež už splatily své staré dluhy.

Hranice agni-jógy 8

ÚRYVEK Z KNIHY ► Karmická setkání ► RERICHOVÁ HELENA

 ODKAZ NA KNIHU ► KARMICKÁ SETKÁNÍ

ANOTACE

► Významná duchovní učitelka promlouvá o mezilidských vztazích a jejich hlubším významu. Lidé se potkávají proto, aby spolu lépe řešili úkoly, aby si pomáhali na své cestě životem i na pouti duchovního vývoje. Pokud si to uvědomíme, dokážeme přijmout, že i nepříjemné či nepřátelské setkání má důležitý význam. Nechejte se inspirovat moudrými slovy této knihy a povzbudit k tomu, abyste veškeré své vztahy přijímali a prožívali mnohem vědoměji, vyrovnaněji a poklidněji.

Dovolila jsem si přidat k tomuhle tématu nádhernou vidoukázku krásného sdělení ve vnímání

úžasné a významné oblíbenkyně : TEAL SCOTT ► EXISTUJE KARMA ?

JAROSLAV DUŠEK: Naslouchám srdcem

Známý český filmový a divadelní herec Jaroslav Dušek bývá v mediální zkratce často vykreslován jako podivín propagující jakýsi alternativní způsob života.
Položme si ale otázku, co je na vnitřním ztišení, empatii nebo lásce alternativního. A co je tak zvláštního na naslouchání řeči stromů nebo kamenů, na životě v přítomnosti, úctě ke všemu živému a usilování o harmonii se sebou samým i vnějším světem?

Pokud zredukujeme část života herce Jaroslava Duška na chůzi po žhavých uhlících, držení dlouhodobých půstů a k tomu napíšeme, že pracuje na vlastním propojení s božským principem galaxie, pak jej můžeme označit za „šílence“ nebo se v duchu ptát, co tím vším ten Dušek vlastně sleduje? Přitom v podstatě říká jen to, co řada z nás podvědomě ví nebo alespoň tuší. A právě tím Dušek provokuje a přitahuje zároveň takové množství lidí. O podivínství tedy nemůže být řeč, ačkoli možná patří tak trochu do jeho vlastní, vědomé osobní hry…

PTAL BYCH SE STROMU

Podle vás žijeme své životy v určitém vězení a umění jen zdobí jeho stěny.
Z čeho je toto vězení vystavěno?

Z vědění. A ta slova jsou ne náhodou v češtině příbuzná. Mají společný rozkazovací způsob: Věz! Naše vězení stojí na vžitém poznávání skutečnosti, které je spojeno s naším pojmenováváním věcí a jevů. V určité chvíli zaujetí staneme uprostřed ohromného poznávání, které je nádherným živým procesem. Když v tom nás zavalí mrtvé informace, knihy, spisy, články, pojednání, výkřiky, rezoluce… Tak třeba tam ten strom (Jaroslav Dušek ukazuje prstem na místo, kde stojí strom, který zůstává po celou dobu našeho povídání s námi). O něm jistě existuje tolik knih, že bychom mohli celý život číst jen o tom konkrétním stromu a jeho vlastnostech. Právě tím vznikne jakýsi prostor, který nás sevře, a my najednou musíme stále studovat. Jenomže přitom nestudujeme strom, ale jeho popis. A když se ke stromu nakonec prokoušeme, tak najednou zjistíme, že jeho popis vůbec nepotřebujeme nebo je nám k ničemu. Naopak když vstoupíme přímo do světa poznávaných věcí, zjistíme, že ty nejsubtilnější stavy a pocity neumíme popsat, protože na to nemáme slova. Celý ten náš slavný a obrovský aparát intelektu nám najednou znemožňuje vyjádřit to, co opravdu cítíme. A to je naše vězení.
 Vězíme v jakémsi způsobu myšlení, na který jsme si zvykli.

Jak byste studoval ten strom vy?

Nestudoval bych ho. S tím stromem totiž jsem. Vím, že to jsou například mé plíce.

Dobrá, vnímejme ten strom jako vaše plíce. Jak byste o ně chtěl pečovat a také je léčit, když o nich nebudete vůbec nic vědět?

Ptal bych se přímo toho stromu, co potřebuje a co ode mě žádá. Domnívám se, že to ví nejlépe. A nejrychleji mi to řekne sám, tak se to dozvím.

To je můj systém.

MATKA ZEMĚ

Přílišné zaměření na popisnost a snaha o detailní porozumění klíčovým pojmům je tedy jedním z hlavních pilířů, na nichž stojí naše vězení?

Ano. Třeba mnozí kvantoví fyzikové zjistili, že někteří šamani nahlížejí na realitu podezřele podobně jako oni. A tak společně pořádají meetingy, stejně jako se v NASA setkávají renomovaní astronomové se šamany, aby s nimi debatovali o galaxiích a hvězdách. Indiáni jim vyprávějí své „podivné“ znalosti, které nemají vyčtené z žádných knih. Přitom občas nastane taková situace, kdy šaman řekne: „Ten váš jazyk, to je opravdu překážka v komunikaci. To vůbec nejde!
“ Běloši se udiveně ptají: „Jak to? Vždyť si povídáme. Vždyť tady přece mluvíme.
“ A šaman odpoví: „Ano, ale ten váš jazyk se opírá o pojmy, o podstatná jména,
jednoduše o to, co neexistuje. Proto je tady problém.“ Vědci se zeptají:
„O co se opírá tvůj jazyk, když používáš slova, stejně jako my?
Šaman řekne: „Můj jazyk se opírá o slovesa, procesy a průběhy, které nemají
začátek ani konec. Vaše řeč se řídí popisem pojmů. Proto si neporozumíme.“

Máte na mysli absenci „pohybu“ v našem vyjadřování?

Opravdu jde o pohyb, který musíme našim slovům dát. Zabýváme se strnulými formami reality, chcete-li pojmy. Najednou z reality něco vyseknete, třeba sklenici, brčko, tácek, strom.
Co myslíte, že vidí indián, když mu ukážete sklenici?
(Jaroslav Dušek bere do ruky sklenici a začne mě hypnotizovat.)

Asi nejprve uvidí vaši pohybující se ruku a teprve pak samotnou skleničku…

Ne. Indián uvidí matku Zemi, protože ví, že bez ní by sklenice nikdy nevznikla. Ví, že nejprve byly uchopeny a zpracovány suroviny, taveny a opracovány lidskýma rukama. Indián vidí práci, která byla vykonána, a energii do ní vloženou. Zatímco my jako první uvidíme sklenici.
A to je ten rozdíl.
Proč to indián vidí jinak? 

Protože pokaždé, když se jde napít, tak nejprve odlije čtyřem světovým směrům na zem a pak odlije centru galaxie, svému středu a teprve pak se napije. Nám to přijde fantasmagorické nebo nepraktické, ani já to doma neudělám, že bych odlíval na parkety vodu čtyřem směrům, ale snažím se udržovat to vědomí ve svém myšlení. Když indián vidí strom, vidí bratra. Je to jeho bratr, spolupracovník a bytost, bez níž nemůže v životě být. Podobně jako jsou jeho bratři zvířata.

Na základě jakých impulzů jste začal vnímat svět jinak?

Představte si, že za tím stojí veškeré momenty mého života. Víte, to je ten vtip, protože intelekt k tomu potřebuje najít nějaký konkrétní klíč. Potřebuje se opřít třeba o autonehodu nebo vážnou nemoc, kdy byl člověk na hranici života a smrti, aby uslyšel: „Bylo to těžký, už bylo málem po mně, ale v tu chvíli ke mně sestoupil takový hlas a všechno mi řekl.“ Ale takhle to právě nemám, protože jde o neustálý děj…

Někde lze ale přece jen vystopovat jeho počátky…

Myslím, že někde v mých čtrnácti letech, když jsem hrál na gymplu divadlo, jehož součástí byla improvizace. Postupně jsme si zvykli, že k nám přichází inspirace, když stojíme na jevišti, nemáme předem nic domluveno, a přesto se děj pořád odvíjí. Když v tom stavu pobýváte a hrajete, tak víte, že se vám objeví najednou tři čtyři možnosti pokračování příběhu. Zároveň pořád hrajete a řešíte jednu z těch čtyř možností, ale v té hře nesmíte přestat. Najednou zjistíte, že k vám něco přichází, něco je jakoby ve vzduchu a zažíváte situace, že začnete o něčem hrát, improvizujete a přijde za vámi po představení kamarád, který řekne:

 „Jak jsi to mohl vědět?“ A vy řeknete: „Co?“ On odpoví: „No, ty jsi hrál o mně.
To bylo celý o mně. Já byl v prdeli z toho, jak jsi mohl vědět o tom rozvodu,“ a já řeknu:
 „Prosím tě, já ani nevím, že ty tady dneska jsi, tak jak bych to mohl vědět?
“ Někdy je to bizarní, legrační, tajemné, ale když se to opakuje, tak si řeknete, to musí být nějak propojené, musí někde být nějaká propojenost těch myslí, těch jednotlivých oddělených elementů. A tudíž se pro vás stane postupně běžné, normální a neproblematické to, že je všechno nějak spojené, že to „něco“ je ve vzduchu, „něco“ nějak putuje a „něco“ od někoho chytáme. Pak už je jenom krok k tomu, abyste objevil zenový buddhismus a další směry. Indiánské myšlení se pro mě nakonec ukázalo jako nejbližší způsob uchopování reality, v němž jsem prostě jako doma.

VĚZENÍ VÁŽNOSTI

Když člověk sleduje vaše přednášky a vystoupení na téma svobody, božství nebo vnímání času, je v nich pokaždé obsažen prvek humoru. Při pohledu na velkou část české duchovní a esoterické scény se ovšem člověka velmi rychle zmocní tíseň, protože řada lidí v tom světě pronáší svá moudra nesmírně vážně. Tak vážně, že si řeknete: Tak tam opravdu nechci!

Jde přesně o to vězení, o němž jsme mluvili. Ti lidé se sami uvězní ve své duchovnosti.
Jenomže oni se uvězní v představě o té duchovnosti, protože jestli je tu něco čilého, živého
 a vtipného, pak je to duch.
Kdo by měl být ještě živější, čilejší a vtipnější nežli on?
Některým lidem stane, že to vezmou strašně vážně, a pak se dostávají do konfliktů. Třeba řeknou: „Nezlob se, ale byl bych raději, kdyby ses omluvil, protože to, co jsi teď řekl, se dotýká mého mistra a učení, které vyznávám celý život.“ A nastávají bizarnosti. Vězením se stane vážnost a závažnost. Vznikne neprodyšná atmosféra. Díváte se například na inauguraci prezidenta, což by měla být oslava, ale je to opravdu hrůza. Hrůza a vězení…

…a úzkost.

Protože vidíte, jak prezident kráčí okolo vojáků, kteří se ho společně s katolickou církví hned zmocní. Už ho mají, už sunou loutku… A prezident chodí jako medvěd, vedle něj poskakuje „šéf“, který mu pokaždé řekne, kam má jít, a on jde. To má být hlava státu, ale té hlavě někdo povídá, kam se má točit, přikazuje jí, aby šla doleva, doprava a zpátky. Hlava nakonec ani neví, kam má jít, protože je to příliš složité a zmatené. Jsou v tom obsažené nepřirozené předpisy. Člověk je sám v nepřirozené situaci, ale už tam jsou dvě nejvíce hierarchické společnosti – církev a vojsko. Nadřízený, nadřízený, nadřízený a nejvyšší… Armádní generál, papež. Tihle ho hned chytí jako cvičeného medvěda. Možná při samotné inauguraci nikdo nepociťuje nějakou posvátnost. Myslím, že jde jen o formalitu, aby to prezident odchodil, položil věnec, pokud možno ne jinam, než kam ho měl položit. A to je vězení.

V souvislosti s tématem vězení, o němž hovoříme, se mi vybavuje jedna konkrétní věta Franze Kafky, který jednou napsal, že zatím nenalezl způsob života, který by se mu osvědčil.
 Našel jste ten způsob vy?

Ano a je to život. Není to jeho způsob. Je to život sám. Nezpůsobný život.
Budeme jíst rukama!

CESTA SRDCE

Je tu život sám, ale k němu patří i kritické myšlení.

 Neustále nás posouvá dál a nenechá naši mysl usnout.

Ale ono nás to posouvá dál od naší podstaty, dál a dál.

Domníval jsem se, že když rozvíjíme kritické myšlení, nepodléháme tak snadno různým formám otroctví a hlasatelům jediných pravd.
Když kritické myšlení „vypneme“, protože jak říkáte, vzdaluje nás od naší podstaty,
tak podle čeho rozeznáme lež a manipulaci?

Vždyť jste teď odpověděl! Vaše tělo odpovědělo, když jste si při otázce sáhl na srdce. Samozřejmě, že je to srdce, které pozná, jestli jde o manipulátora, „blázna“ nebo „neblázna.“ Rozum to nepozná, protože se chová přesně tak, jak to říkáte vy. Rozum řekne:
„Jak to mám poznat? Jak mám poznat vlastně, co je ten člověk zač?
“ Dospěli jsme do situace, kdy nevíme, jak máme poznat, kým je ten druhý. A nevíme, jak máme poznat, kým jsme vlastně my. Nevíme, jak to máme poznat, jak to uděláme, kde si to přečteme, kdo nám to řekne.

No právě…

No právě! Místo nekonečného zkoumání, popisování, uchopování a chápání bychom odmalička měli pěstovat dostatečný kontakt se svou intuicí, tělem a jeho řečí. A s informacemi, které nám tělo dává. Pak bychom velice snadno poznali, kdo je kdo, a nemuseli přitom provádět složité myšlenkové kotrmelce. Naše srdce by nám to řeklo.

Konečně se dostáváme z vězení k cestě srdce.

Pozor, k cestě srdce, nikoliv ke konceptu cesty srdce! Ani k teorii cesty srdce a krásným úvahám o cestě srdce. Prostě k cestě srdce a to je ten vtip. Vězení ta slova umí zabíjet i otvírat.
Umí i oživovat.

A nezáleží na tom, jestli jdete po indiánské cestě nebo se vydáte tou, kterou kráčel
některý z vašich blízkých, kterého si třeba matně pamatujete z dětství.

Existuje jeden ekvádorský šaman, který říká: „Je úplně jedno, jakou spirituální tradici kdo zastává. Podstatné je, zda pěstuje květiny. A pokud je pěstuje, tak je celkem jisté, že ho ty květiny změní a on už se od nich všechno dozví.“ Instinktivně si stejně květiny k sobě dáváme, to je právě ta legrace, protože to vlastně všechno děláme. Jenomže rozum hned řekne:
„Co já se můžu dozvědět od kytky?“ Tak mu řeknete: „A proč ji teda máš doma?
“ Rozum odpoví: „Protože to tak lidi mají. Naši přece taky měli kytky.“ Zmiňuji to jako myšlenkovou hru, je to legrační, protože stejně instinktivně všechny tyhle přirozené věci děláme. Pořizujeme si psy, květiny, rádi se díváme na malé děti, když si hrají, protože je to prostě hezké… Je to úžasné.

Co podle vás brání naší společnosti přijmout jako naprosto normální věc, že stromy nebo květiny mluví, když se všichni bez problémů shodneme na tom, že květiny voní a hrají pestrými barvami… Proč jsou lidé jako vy, kteří se nebojí říci, jak vnímají přírodu, považováni za blázny a podivíny?

Protože určitá část mysli, která souvisí s rozvojem konceptu strachu, sama sebe zbožštila natolik, že tohle nedovolí. Když se rozvíjí mysl, tak je to zpočátku velmi napínavé a zajímavé, protože ona najednou zjistí, že může všechno pojmout. Intelekt je ovšem poměrně nenasytný a bezedný. Chce pořád další informace, další, další, další prosím, knížka, přečteno a další. Mysl najednou narazí na něco, co neumí pojmout. Čím víc to zkoumá, tím víc naráží. Nechce se opřít o srdce, protože je do sebe tak zahleděná. Dokáže přece rozsekat realitu na nejmenší „pidi pidi piditrony“ a nepotřebuje nějaké srdce a intuici. A co jí budou stromy něco povídat.
Každý orgán v těle ví, co má dělat a co chce, ale mysl pohlcuje a přehlušuje všechno.

SLOVA, PENÍZE A ŽIVOT

Je třeba zmínit, že i člověk, který „mluví s přírodou“ jako vy, zůstává kriticky uvažující bytostí.

Vždyť to je v pořádku. Používáme slova, ale jde o to, z jakého bodu své existence je používáme a proč. Jestli proto, abych vás například převrátil na nějakou víru nebo abych vás přehádal v diskusi stylem argument – prosím mluvte – protiargument – jaký máte? – nemáte? – konec, vyhrál jsem. Anebo jestli nám jde o to, abychom se společným prouděním dotýkali něčeho, co stejně říci nejde, ale můžeme se k tomu buď přibližovat, nebo se od toho vzdalovat. Asi každý z nás někdy viděl diskusi odborníků, kteří zastávají různé koncepty. Mají diskutovat a namísto toho vidíte, že žádná diskuse neprobíhá a ti lidé navzájem jen tvrdí, jak ti druzí lžou a že pravdu mají oni.

Protože si nenaslouchají ani „hlavou“.

Vůbec. A v momentě kdy můžeme použít slova ke sdílení, stejně jako peníze, tak to bohužel neuděláme. Peníze jsou takovým povedeným konceptem mysli, který postupně vyabstrahoval až do číslic na monitoru. Dřív se jednalo alespoň o zlaté plíšky, ale dnes jsou jen hypotézou. A tenhle abstrakt, kterému říkáme peníze, můžeme buď používat k hromadění, rozmnožování, investování anebo ke sdílení.

Ale pozor, dodejme, že bez ohledu na existenci konceptu peněz
potřebuje i Dušek kupovat chleba.

Ale pozor! Ano, dělám to, ale vím, že bych nemusel, pokud bych byl ochoten se rozhodnout odejít do lesa a spolehnout se na přírodu, tak bych to také dokázal.

SEN OBĚTI A BOJOVNÍKA

Život je úžasný dar a žijeme jej v nádherné době. V našich podmínkách se neválčí a obklopuje nás obrovský blahobyt oproti jiným koutům světa nebo historickým obdobím.
 Proč si to nejsme schopni přiznat a tolik nás dráždí a popuzuje, když se o
blahobytu někdo veřejně zmíní?

Protože se nám líbí žít v konceptu oběti. Podle indiánského kmene Toltéků můžete ve svém životě v zásadě žít ve třech konceptech, kterým říkají snění. Prvním snem je sen oběti. Spočívá v tom, že se jako dítě stanete obětí všeho, co vám okolí nalije do hlavy, a vy jako dítě používáte poprvé svou pozornost. Proto se to jmenuje sen první pozornosti. Podívej, tady to je lednička, stěna, sklenička… Jsme vyučováni okolím, dospělými, rodiči, prarodiči, vychovateli, knihami, časopisy, televizí, rozhlasem a všemi výukovými, téměř hypnotickými systémy, které nás odvádějí od cesty srdce, pryč od božství, z něhož se zrodíme. Vznikáme jako samovolný božský akt. Spermie se spojí s vajíčkem a pak už jaksi samovolně probíhá božská práce, což většinou zapomeneme. Po narození jsme ještě chvilku tou božskou bytostí, která nemusí nic umět a dává okolí světlo. Úžasné světlo, protože je ještě božské. A jak říkám, božství se postupně učí obléknout si lidskou podobu. A dokonce přímo, obléknout si věci, zakrýt nahé tělo, aby náhodou nebylo nahé. Osvojíme si lidskou podobu, chemii, dějepis, zeměpis. Ono to je složité, je toho fůra, než se tam vůbec propracujeme, je to mnoho let, sedíme pořád v lavici, posloucháme výklady, abychom mohli být tím právoplatným a plnohodnotným členem lidské společnosti, který se zařadí. Ano, zařadí se do společnosti, aby nebyl nějaký takový hodně divný nebo vyšinutý nebo příliš svérázný.

A nemluvil náhodou s kameny.

Třeba. A teď to jede, jsme uchopeni hypnózou a tomu se říká sen oběti. To znamená, že v iluzi poznávání, které je vyučováním, jsme de facto zhypnotizováni nebo uzamčeni do určitého způsobu myšlení. Sen oběti poznáte podle toho, že někde musí existovat konflikt, nejlépe všude. Musí být hodně konfliktů a problémů, které je nutno řešit, nejčastěji bojem. Musí se bojovat proti korupci, za mír, proti chudobě, proti rakovině nebo proti globálnímu oteplování. Boj se vede jako něco samozřejmého, nejlépe když ten boj probíhá ve jménu dobré myšlenky! To je teprve ten správný boj. V něm je dobré se obětovat, protože když se někdo obětuje za dobrou myšlenku, je to dobrý vzor pro ostatní, aby se také obětovali. Ve snu oběti se tak pěstuje oběť jako modla. Vzpomínáme na své oběti, slavíme, jak se obětovaly, jaká to byla ušlechtilá oběť. Položíme zase květiny, znovu si je připomeneme, protože si historii připomínat musíme a nikdy nesmíme zapomenout na oběti, které byly učiněny. To je sen oběti. A posvátné knihy jsou na něm většinou založené a vytvářejí pocit, že člověk musí pokaždé obětovat tomu kterému bohu alespoň něco.

A druhé snění?

Pokud nahlédneme ze snu oběti naše vězení a uvidíme ho, můžeme postoupit dál, do snu druhé pozornosti. Už jsme vědomí, začínáme princip vězení chápat a podruhé použijeme svou pozornost. Tentokrát bdělým způsobem prozkoumáme názorové systémy, které do naší hlavy pronikly. Začneme v klidu a bez předsudků zkoumat, čemu vlastně věříme a na jakém základě. Kdo nám to řekl, proč se nám určitá myšlenka nebo koncept líbí nebo zdá dobrý a jiný ne. Tomu se říká sen bojovníka. Bojovník je v toltécké tradici tím, kdo bojuje se sebou samým, s těmi koncepty, zkoumá a provádí změnu vžitých názorových systémů. Vyhodí ze své hlavy nevraživé názorové systémy, vyhodí názorové systémy založené na oběti, vyhodí ven názorové systémy založené na konfliktu, vyhodí názorové systémy založené na dualitě (dvou protikladech – pozn. autora). Toltékové nemají jen protipóly, ale i společný bod, z něhož vše vyvěrá, tudíž stále vidí jednotu, z níž vše vychází.

A snění třetí?

Bojovník může ještě postoupit dál a to už je prazvláštní okamžik. Okamžik, kdy se bojovník nasytí všemi názorovými systémy i těmi takzvaně pozitivními, harmonickými a krásnými. A udělá krok, který se v některých tradicích označuje jako znovuzrození nebo zmrtvýchvstání, totiž vstoupí do života. A nepoužije apriorně názorové systémy a nechá na sebe dopadnout živou skutečnost.

JAROSLAV DUŠEK O ŽIŽKOVĚ

Žižkov odkazuje k pahorku Žiži na Pražském hradě, což je jeho tajemné energetické centrum. Odkazuje i ke slovu život, žízeň a žár. Zdá se, že to Žiži má co dělat s ohněm, s určitou ohnivostí, ohnivým elementem, takže si myslím, že Žižkov je ohnivé a živé místo. A máte tu Vítkov, svatyni starého pohanského Svantovita, boha jižní, polední strany a války, k němuž patřil kůň, stejně jako k Žižkovi. Svantovit neboli svatý Vít byl mocným a silným bojovníkem.

JAROSLAV DUŠEK O SVOBODĚ

AUTOR ► JERONÝM JANÍČEK

ZDROJ ► ŽIŽKOVSKÉ LISTY