Jako bych se kolébal na čistém bílém písku, který se kolem mě pohybuje. Jsem pod obrovským plážovým slunečníkem, který je pomalován jasnými barvami. Všechny vypadají jako pára, ale přesto drží dohromady.
Je tam ještě něco? Potkal jsi ještě někoho?
Myslím, že jsem tam byl sám. Ale (dlouhé váhání) nedaleko jako by bylo nějaké světlo, které se ke mně najednou rychle blíží! Co to je?(vzrušeně) Strýček Charlie! (potichu) Strýčku Charlie, jsem tady …
Je tam ještě něco? Potkal jsi ještě někoho?
Myslím, že jsem tam byl sám. Ale (dlouhé váhání) nedaleko jako by bylo nějaké světlo, které se ke mně najednou rychle blíží! Co to je?(vzrušeně) Strýček Charlie! (potichu) Strýčku Charlie, jsem tady …
Proč jsi potkal jako prvního právě jeho?
(hlas zní přerušovaně) Strýčku, moc jsi mi chyběl! Opakuji otázku. Protože jsem ho měl ze všech svých příbuzných nejraději. Zemřel, když jsem byl ještě dítě, a já jsem se s tím nikdy nesmířil. (To vše se událo v nejbližším předchozím životě subjektu na farmě v Nebrasce.)
Jak víš, že je to strýc Charlie? Poznáváš jej podle nějakých určitých rysů?
(Subjekt se spokojeně zavrtěl v křesle.) Ano, je takový, jakého si ho pamatuji — veselý, milý a milující. Pro mě byl takový navždy, (směje se)
Čemu se směješ?
Strýc Charlie je stejně tlustý, jako býval před smrtí.
Co ještě vidíš?
Strýc se směje a drží mě za ruce.
Znamená to, že má tělo a ruce?
(smích) Ano i ne. Vznáším se a on taky. Děje se to v mé mysli. Co si uvědomuji nejvíc, jsou jeho ruce natažené ke mně.
Jak tě může skutečně držet, když je to duše? (pauza)
Chce mě utěšit. A pak vést dále do světla.
Jak to dělá?
Jdu s ním a vzpomínáme na dobré časy, které jsme spolu strávili hraním si v seně na farmě.
To tě nechává toto všechno vidět ve tvé mysli, abys věděl, kdo je?
Ano, je takový, jakého jsem ho znal v předchozím životě, a tak se ho nemusím bát. On ví, že jsem ještě stále trochu šokovaný ze své smrti. (Subjekt zemřel okamžitě po automobilové nehodě.)
Znamená to, že těsně po smrti nezáleží na tom, kolik máme zkušeností
se smrti z předcházejících životů?
Je možné, že máme trochu strach, dokud se nedostaneme zpět do duchovního světa?
Není to skutečný strach — ten je nepříjemný — je to spíš obava. Pociťuji obavu celou dobu, ale její intenzita kolísá. Havárie auta mě zastihla nepřipraveného. Ještě stále jsem trochu zmatený. Dobře, posuň se v čase dopředu.
Co teď dělá strýček Charlie?
Bere mě s sebou na místo, kam bych měl jít. Budu počítat do tří a ty tam půjdeš. Jedna, dva, tři...! Řekni mi, co se stalo.(dlouhá pauza) Jsou tu kolem mě jiní lidé a vypadají přátelsky. Přibližuji se k nim. Zdá se, že chtějí, abych se k nim přidal. Běž s nimi.
Máš pocit, že na tebe čekají?
(jako by je poznával) Ano! Vlastně zjišťuji, že jsem s nimi už dříve ... (pauza) Nechci!!!
Co se stalo?
(velmi rozrušeně) Strýček Charlie mě opouští.
Proč odchází?
(Přerušil jsem dialog, abych mohl použít uklidňující techniku, po které budeme moci pokračovat.) Podívej se svým vnitřním zrakem. Musíš zjistit, proč tě strýček v tomto okamžiku opouští.(uvolněněji, ale smutně) Je na jiném místě než já. Přišel, jen abychom se setkali. Jen mě sem přivedl.Myslím, že jsem to pochopil. Úlohou strýčka bylo být tím prvním, koho uvidíš po smrti, abys viděl, že je v pořádku. Rád bych věděl, jestli se teď cítíš lépe a víc „doma“. Ano, proto mě strýček nechal s ostatními.Zajímavým fenoménem duchovního světa je, že lidé, kteří pro nás byli v životě důležití, jsou vždy schopni přijít nás přivítat. Dokonce i tehdy, jestliže už žijí svůj nový život v jiném těle. Vysvětlím to blíže v šesté kapitole. V desáté kapitole budeme zkoumat schopnost duše dělit svoji podstatu a být na více místech najednou, i když je přítomna v jediném těle na Zemi.
(hlas zní přerušovaně) Strýčku, moc jsi mi chyběl! Opakuji otázku. Protože jsem ho měl ze všech svých příbuzných nejraději. Zemřel, když jsem byl ještě dítě, a já jsem se s tím nikdy nesmířil. (To vše se událo v nejbližším předchozím životě subjektu na farmě v Nebrasce.)
Jak víš, že je to strýc Charlie? Poznáváš jej podle nějakých určitých rysů?
(Subjekt se spokojeně zavrtěl v křesle.) Ano, je takový, jakého si ho pamatuji — veselý, milý a milující. Pro mě byl takový navždy, (směje se)
Čemu se směješ?
Strýc Charlie je stejně tlustý, jako býval před smrtí.
Co ještě vidíš?
Strýc se směje a drží mě za ruce.
Znamená to, že má tělo a ruce?
(smích) Ano i ne. Vznáším se a on taky. Děje se to v mé mysli. Co si uvědomuji nejvíc, jsou jeho ruce natažené ke mně.
Jak tě může skutečně držet, když je to duše? (pauza)
Chce mě utěšit. A pak vést dále do světla.
Jak to dělá?
Jdu s ním a vzpomínáme na dobré časy, které jsme spolu strávili hraním si v seně na farmě.
To tě nechává toto všechno vidět ve tvé mysli, abys věděl, kdo je?
Ano, je takový, jakého jsem ho znal v předchozím životě, a tak se ho nemusím bát. On ví, že jsem ještě stále trochu šokovaný ze své smrti. (Subjekt zemřel okamžitě po automobilové nehodě.)
Znamená to, že těsně po smrti nezáleží na tom, kolik máme zkušeností
se smrti z předcházejících životů?
Je možné, že máme trochu strach, dokud se nedostaneme zpět do duchovního světa?
Není to skutečný strach — ten je nepříjemný — je to spíš obava. Pociťuji obavu celou dobu, ale její intenzita kolísá. Havárie auta mě zastihla nepřipraveného. Ještě stále jsem trochu zmatený. Dobře, posuň se v čase dopředu.
Co teď dělá strýček Charlie?
Bere mě s sebou na místo, kam bych měl jít. Budu počítat do tří a ty tam půjdeš. Jedna, dva, tři...! Řekni mi, co se stalo.(dlouhá pauza) Jsou tu kolem mě jiní lidé a vypadají přátelsky. Přibližuji se k nim. Zdá se, že chtějí, abych se k nim přidal. Běž s nimi.
Máš pocit, že na tebe čekají?
(jako by je poznával) Ano! Vlastně zjišťuji, že jsem s nimi už dříve ... (pauza) Nechci!!!
Co se stalo?
(velmi rozrušeně) Strýček Charlie mě opouští.
Proč odchází?
(Přerušil jsem dialog, abych mohl použít uklidňující techniku, po které budeme moci pokračovat.) Podívej se svým vnitřním zrakem. Musíš zjistit, proč tě strýček v tomto okamžiku opouští.(uvolněněji, ale smutně) Je na jiném místě než já. Přišel, jen abychom se setkali. Jen mě sem přivedl.Myslím, že jsem to pochopil. Úlohou strýčka bylo být tím prvním, koho uvidíš po smrti, abys viděl, že je v pořádku. Rád bych věděl, jestli se teď cítíš lépe a víc „doma“. Ano, proto mě strýček nechal s ostatními.Zajímavým fenoménem duchovního světa je, že lidé, kteří pro nás byli v životě důležití, jsou vždy schopni přijít nás přivítat. Dokonce i tehdy, jestliže už žijí svůj nový život v jiném těle. Vysvětlím to blíže v šesté kapitole. V desáté kapitole budeme zkoumat schopnost duše dělit svoji podstatu a být na více místech najednou, i když je přítomna v jediném těle na Zemi.
Ukázka z knihy Cesty duší – Od konců k začátkům
Připravil Sanny pro : NOVÁ ZEMĚ 2010
Žádné komentáře:
Okomentovat