Obyvatelé starověké Mezopotámie věřili po tisíce let, že brány do nebe a z nebe se nacházejí na opačných koncích Mléčné dráhy – a nazývali je Řekou duší. Po smrti podle nich musely duše čekat, dokud se neotevře brána v souhvěz-dí Střelce, a tedy na podzimní rovnodennost, kdy je den stejně dlouhý jako noc. Znovuzrození na Zemi je možné jen v době jarní rovnodennosti, a to skrze bránu v souhvězdí Blíženců, jak je známe z noční oblohy. Moji klienti mi řekli, že pohyb duší je ve skutečnosti mnohem jednodušší. Bránou do duchovního světa je onen tunelový efekt, který prožívají, když opouštějí pozemský život. Přestože duše opouštějí těla velmi rychle, zdá se mi, že vstup do duchovního světa je velmi pečlivě připravený proces. Později, když se vracíme na Zemi do dalšího života, je cesta zpět popisována jako mnohem rychlejší.
Poloha tunelu vzhledem k Zemi je mými klienty popi-sována různě. Někteří vidí jeho „vchod“ přímo nad sebou, jiní tvrdí, že než do něj vstoupili, vznesli se vysoko nad Zemi. V každém případě když duše Zemi opouští, je zdržení na jeho okraji zanedbatelné. Zde vám nabízím další popisy pozorování tohoto duchovního místa.
Nyní opouštíš své tělo. Vidíš, že se vzdaluješ víc a víc od místa, kde jsi umřel, od pozemské roviny. Popiš, co prožíváš. Nejprve bylo velmi jasno,to bylo blízko Země. Nyní, kdy vcházím do tunelu, se šeří. Popiš mi ten tunel. Je to dutina, nejasný otvor. A na jeho druhém konci je malý kruh světla.
Co se s tebou děje dál?
Cítím tah, jemně zatáhnutí, myslím, že mám tímto tunelem projít. Jdu. Je stále více světlo, protože zářící kruh přede mnou se zvětšuje. Je to jako ...
... ano?... Zvou mne dále. Rozšiř kruh světla před sebou a popiš, co je na konci tunelu. Světelný kruh se dost rozšířil, jsem za tunelem. Je tu zamračený jas, světelná mlha. Procházím přes ni.
Když opouštíš tunel, co vnímáš kromě nejasného vidění? (subjekt ztišuje hlas)
Je to takové klidné místo, jsem na místě duchů.
Poloha tunelu vzhledem k Zemi je mými klienty popi-sována různě. Někteří vidí jeho „vchod“ přímo nad sebou, jiní tvrdí, že než do něj vstoupili, vznesli se vysoko nad Zemi. V každém případě když duše Zemi opouští, je zdržení na jeho okraji zanedbatelné. Zde vám nabízím další popisy pozorování tohoto duchovního místa.
Nyní opouštíš své tělo. Vidíš, že se vzdaluješ víc a víc od místa, kde jsi umřel, od pozemské roviny. Popiš, co prožíváš. Nejprve bylo velmi jasno,to bylo blízko Země. Nyní, kdy vcházím do tunelu, se šeří. Popiš mi ten tunel. Je to dutina, nejasný otvor. A na jeho druhém konci je malý kruh světla.
Co se s tebou děje dál?
Cítím tah, jemně zatáhnutí, myslím, že mám tímto tunelem projít. Jdu. Je stále více světlo, protože zářící kruh přede mnou se zvětšuje. Je to jako ...
... ano?... Zvou mne dále. Rozšiř kruh světla před sebou a popiš, co je na konci tunelu. Světelný kruh se dost rozšířil, jsem za tunelem. Je tu zamračený jas, světelná mlha. Procházím přes ni.
Když opouštíš tunel, co vnímáš kromě nejasného vidění? (subjekt ztišuje hlas)
Je to takové klidné místo, jsem na místě duchů.
Máš nějaké jiné dojmy?
Myšlenka! Vnímám přítomnost myšlenek všude kolem. Já ...
Myšlenka! Vnímám přítomnost myšlenek všude kolem. Já ...
Snaž se co nejvíce uvolnit, nechej své dojmy lehce plynout a popisuj dále, co se děje.
Je těžké to vyjádřit slovy. Cítím myšlenky lásky, soudržnosti, vcítění. Jsou spojené s očekáváním.
Čekají na mě.
Máš pocit bezpečí, nebo jsi znepokojený?
Ne, to nejsem. V tunelu jsem byl spíš dezorientovaný. Ano, cítím se bezpečně, uvědomuji si myšlenky, které ke mně přicházejí. Jsou to myšlenky pomoci, péče. Je to zvláštní, ale je tu přítomno pochopení toho, kdo jsem a proč tu jsem.
Vidíš také něco?(tichým hlasem)
Ne. Jen cítím — všude kolem je harmonie myšlenek.
Je těžké to vyjádřit slovy. Cítím myšlenky lásky, soudržnosti, vcítění. Jsou spojené s očekáváním.
Čekají na mě.
Máš pocit bezpečí, nebo jsi znepokojený?
Ne, to nejsem. V tunelu jsem byl spíš dezorientovaný. Ano, cítím se bezpečně, uvědomuji si myšlenky, které ke mně přicházejí. Jsou to myšlenky pomoci, péče. Je to zvláštní, ale je tu přítomno pochopení toho, kdo jsem a proč tu jsem.
Vidíš také něco?(tichým hlasem)
Ne. Jen cítím — všude kolem je harmonie myšlenek.
Vzpomněl jsi světelnou mlhu, kterou jsi viděl po opuštění tunelu.
Jsi na obloze nad Zemí?(pauza)
Ne, to asi ne. Ovšem zdá se, jako bych se vznášel nad oblaky, ale nejsou takové, jaké známe ze Země.
Vidíš Zemi? Je pod tebou?
Je to možné, ale neviděl jsem ji od okamžiku, kdy jsem vstoupil do tunelu.
Jsi na obloze nad Zemí?(pauza)
Ne, to asi ne. Ovšem zdá se, jako bych se vznášel nad oblaky, ale nejsou takové, jaké známe ze Země.
Vidíš Zemi? Je pod tebou?
Je to možné, ale neviděl jsem ji od okamžiku, kdy jsem vstoupil do tunelu.
Vnímáš stále nějaké spojení se Zemí, třeba skrze jinou dimenzi?
Ano, asi ano. V mé mysli je Země stále blízko, pořád se cítím s ní spojený,
ale vím, že jsem v jiném prostoru.
Řekneš mi ještě něco o místě, na kterém se nacházíš?
Je stále trochu tmavé, ale stejně jej pomalu opouštím. Tento subjekt prochází zážitkem smrti, vstupuje do tunelu, a zatímco je tažen dále do duchovního světa, pokračuje jeho duše v klidném mentální přizpůsobování se stavu bez těla. Po počáteční nejistotě odráží její první dojem příjemný pocit očekávané pohody. To je ovšem společné všem mým klientům. Přechodem přes tunel prošly naše duše vstupní branou do duchovního světa. Teď si uvědomily, že opravdu nejsou mrtvé, že jen opustily břemeno pozemského těla, které zemřelo. S tímto vědomím přichází přijetí — jeho rychlost a klidný prožitek záleží na duši samotné. Některé subjekty pozorují tyto okolnosti s přetrvávajícím úžasem, jiné - více realisticky orientované - popisují, co vidí. Velmi záleží na jejich individuální zralosti v současném životě. Nejčastěji slyším úlevný výdech a slova o tom, že je duše opět doma na onom překrásném místě.
Ano, asi ano. V mé mysli je Země stále blízko, pořád se cítím s ní spojený,
ale vím, že jsem v jiném prostoru.
Řekneš mi ještě něco o místě, na kterém se nacházíš?
Je stále trochu tmavé, ale stejně jej pomalu opouštím. Tento subjekt prochází zážitkem smrti, vstupuje do tunelu, a zatímco je tažen dále do duchovního světa, pokračuje jeho duše v klidném mentální přizpůsobování se stavu bez těla. Po počáteční nejistotě odráží její první dojem příjemný pocit očekávané pohody. To je ovšem společné všem mým klientům. Přechodem přes tunel prošly naše duše vstupní branou do duchovního světa. Teď si uvědomily, že opravdu nejsou mrtvé, že jen opustily břemeno pozemského těla, které zemřelo. S tímto vědomím přichází přijetí — jeho rychlost a klidný prožitek záleží na duši samotné. Některé subjekty pozorují tyto okolnosti s přetrvávajícím úžasem, jiné - více realisticky orientované - popisují, co vidí. Velmi záleží na jejich individuální zralosti v současném životě. Nejčastěji slyším úlevný výdech a slova o tom, že je duše opět doma na onom překrásném místě.
Ukázka z knihy Cesty duší - Od konců k začátkům
Připravil Sanny pro : NOVÁ ZEMĚ 2010
Překrásné! Dobře napsané a úžasné příběhy, které si ráda pročítám. Děkuji za sdílení Alejko.S laskavým pozdravem Zita Szabo
OdpovědětVymazatVelmi děkuji za Tvé vnímání i souznění milovaná Zituško! Přeji krásné rozjímání a dobré naladění vždy na mém blogu, s láskou v srdci: ALEJKA
OdpovědětVymazat"LIDSKÁ DUŠE JE JAKO VODA,PŘICHÁZÍ Z NEBE,DO NEBE STOUPÁ
a ZNOVU SE VRACÍ NA ZEM V NEKONEČNÉM STŘÍDÁNÍ." ► Goethe