neděle 3. března 2013

SOBECTVÍ A MEDITACE


Vaše mysl se naučila, že nesobectví je duchovní. Já vím, že je, ale dokud nejste dostatečně sobečtí na to, abyste poznali sebe sama, není nesobectví možné. Nesobectví se dostaví jako důsledek sebepoznání, jako důsledek toho, že jste sami sebou. Pak nebude nesobectví skutkem ctnosti, který děláte proto, aby se vám v nebi dostalo odměny.
Pak prostě bude nesobectví vaší přirozeností a každý nesobecký čin bude odměnou sám o sobě.

Jenže křesťanství zapřahá koně za vůz - nic se nehýbe, všechno vázne. Koně uvázli, protože před nimi stojí vůz, a vůz se nemůže hnout, poněvadž žádný vůz se nemůže hnout, pokud před sebou nemá koně, kteří ho táhnou.

Skoro každému křesťanovi se stane, že když začne meditovat, začne mít pocity viny - vy si klidně meditujete, zatímco je na světě tolik problémů, lidé jsou tak chudí, umírají hladem, trpí AIDS? Musíte být totálně sobečtí! Nejdřív jděte pomáhat chudým, nejdřív jděte pomáhat lidem, již trpí AIDS, nejdřív jděte pomáhat všem ostatním. Jenže váš život je velmi krátký.
 Kolik nesobeckých skutků dokážete vykonat za sedmdesát, osmdesát let? A kdy si chcete najít čas na meditaci - jestliže pokaždé, když se začnete blížit k meditaci, je tu tolik ubohých lidí, vypukla nová onemocnění, jsou tu sirotci a žebráci?

Jedna matka říkávala svému synovi: "Základem našeho náboženství je být nesobecký. Nikdy nebuď sobecký, vždycky druhým pomáhej." Malý chlapec - a malí chlapci jsou vnímavější a mají větší jasno než vaši takzvaní velcí chlapci - malý chlapec na to řekl: "To je opravdu divné, že mám pomáhat druhým a oni mají zase pomáhat mně. Proč to nezjednodušit? Já si pomůžu sám,
a oni také pomohou sami sobě." Tento základ náboženství vypadá hrozně složitě - a zbytečně složitě.

Křesťanství ve skutečnosti odsuzovalo východní náboženství z toho prostého důvodu, že působí sobecky. Džinistický mystik Mahávíra dvanáct let meditoval... Namísto toho měl učit v nějaké škole nebo pracovat v nemocnici. Měl se starat o sirotky, být jako Matka Tereza a dostat Nobelovu cenu.

Je jasné, že za meditování ještě nikdo Nobelovu cenu nedostal. Proč? Vždyť se tím nedělá nic nesobeckého. Jste ti nejsobečtější lidé na světě, když si jen tak meditujete a vychutnáváte ticho a klid a blaženost, když nacházíte pravdu, nacházíte božskost, dokonale se vysvobozujete ze všech možných vězení. To je samé sobectví. Proto může být pro křesťany trochu těžké přijmout myšlenku meditace. V křesťanství neexistuje meditace, jenom modlitba.

Gautámu Buddhu nelze pokládat za opravdu zbožného muže, vždyť neudělal nic pro chudé.
 Co udělal pro nemocné? Co udělal pro staré? Stal se osvíceným - to je přece vrchol sobectví! Jenže Východ se na to dívá úplně jinak -a mnohem logičtěji, rozumněji, pochopitelněji. Východ se vždycky domníval, že pokud nemáte v srdci klid a mír, píseň ve své bytosti, světlo vyzařující z vašeho osvícení, nemůžete nikomu nijak sloužit. Sami jste nemocní; sami jste sirotek, protože jste zatím neobjevili vrcholné bezpečí existence, věčné útočiště života. Sami jste tak chudí, že ve vás není nic než tma. Jak můžete pomáhat druhým? Sami se topíte, bylo by tedy nebezpečné ještě pomáhat druhým; s největší pravděpodobností byste toho druhého stáhli s sebou. Nejdřív se musíte naučit plavat. Až pak můžete nějak pomoct někomu, kdo se topí.

Můj názor je naprosto jasný. Nejdřív buďte sobečtí a odhalte všechno, co v sobě máte - veškerou radost a veškerou blaženost a veškerou extázi. A pak se vynoří nesobectví zrovna tak, jako když za vámi jde váš stín - protože aby vaše srdce mohlo tančit, aby bylo vaše bytí božské, musíte se o to dělit. Nemůžete si to držet pro sebe jako lakomec, protože lakomost je pro váš vnitřní růst jako smrt. Ekonomika vnitřního růstu je jiná než ekonomika vnějšího světa. Běžná ekonomika říká, že když budete pořád dávat, budete mít míň a míň a míň. Avšak duchovní ekonomika říká, že když nebudete dávat, budete mít míň a míň a míň; když budete dávat, budete mít víc a víc a víc. Zákony vnějšího světa a vnitřního světa jsou přesně opačné.

Nejdřív se staňte vnitřně bohatí, nejdřív se staňte císaři. Pak toho budete mít tolik, oč se budete moci dělit, že to ani nebudete pokládat za nesobectví. A ani nebudete toužit po žádné odměně, ani tady, ani po smrti. Dokonce ani nebudete chtít vděčnost od toho, komu něco dáte; budete naopak vděční za to, že ta osoba neodmítla vaši lásku, vaši blaženost, vaši extázi. Ta osoba byla otevřená, dovolila vám, abyste do jejího srdce vlili své srdce a své písně a svou hudbu.



Zdroj: Osho - Soucit, nakldatelství Eugenika

1 komentář:

  1. Sobectví a nevědomost
    A pochopíme-li že sobectví je kořenem všech omylů, hříchů a zločinů a že nevědomost je základem všeho sobectví, budeme shovívavě pohlížet na skutky svých bližních. Jen nevědomec sleduje své vlastní cíle na účet většího celku. Jen nevědomec je tedy sobcem. Člověk opravdu moudrý není nikdy sobecký. Je-li sobectví základem všech omylů, hříchů i zločinů a nevědomost základem všeho sobectví, pak vidíme-li projevy některé z těch vlastností a jsme-li věrní tomu, co je v nás nejvyššího, budeme hledat a budit dobro v každém člověku, s nímž se setkáme. Promluví-li Bůh k Bohu, odpoví Bůh a zjeví se jako Bůh. Promluví-li však ďábel k ďáblu, odpoví ďábel, a ďábla není radno dráždit.

    Často je slyšet výrok: ,,Nevidím v tom člověku nic dobrého.“ Nevidíme-li to, nevidíme do podstaty věci; nejsme dost moudří. Je třeba pohlednou hlouběji a najdeme v každé lidské duši samotného Boha. Pamatujme však, že jen Bůh může Boha poznat. Kristus promlouval vždy k tomu, co je v lidech nejvyššího, nejryzejšího a nejlepšího. Znal a poznával Boha v každém, poněvadž jej nalezl nejprve sám v sobě. Smýšlíme-li o někom zle nebo nesprávně, budíme v něm zlo nebo blud. Čím citlivější je jeho ústrojí, čím méně je individualizován a čím je tedy přístupnější vlivům cizích myšlenkových síl, tím více bude tomuto působení podroben; tímto způsobem můžeme mít spoluvinu právě na těch zlých skutcích, které v myšlenkách přičítáme jiným. Právě tak, smýšlíme-li o někom spravedlivě, dobře a upřímně, budíme v něm spravedlnost, dobrotu a upřímnost. Máme-li v srdci lásku ke každému, s kým se stýkáme, budíme lásku a tytéž zušlechťující a hřející vlivy lásky se k nám stále vracejí z duší, v nichž jsme je vzbudili. Jak milujeme, tak budeme milování.


    ,,Buď čistý i v tajných myšlenkách,

    jsou živou silou; podle jejich drah

    se řídí slov i sudby sled;

    tak spletitý je Boží svět.“


    Není lepší návyk, než udržovat se stále ve stavu mysli, v němž neustále vysíláme svou lásku myšlenkami. Jak vznešeně a radostně by bylo žití ve světě, v němž bychom se setkávali jenom s Bohy. Dospějeme-li k onomu vyššímu poznání, budeme vidět v každé lidské duši jen Boha; a dovedeme-li vidět Jej v každém člověku, s nímž se setkáme, budeme žít v takovém světě a přispějeme k tomu, aby se toto vědomí rozšiřovalo. S oním licoměrným souzením bližních nemáme pak už co dělat, protože je nám dáno pohlédnout za vyvíjející se, měnivé a chybující já a vidět skutečné, nezměnitelné, věčné já, jež se postupně objeví v plné kráse své svatosti. Budeme pak dost velkomyslní, abychom poznali, že odsuzováním jiných odsuzujeme sami sebe.

    Pověz mi…
    Toto poznání nás naplní takovou láskou, že jí budeme stále překypovat. Všichni, s nimiž se setkáme, budou pociťovat její hřejivou a životodárnou moc. A budou zase vysílat zpět k nám tytéž hřejivé city lásky a tak budeme stále přitahovat k sobě lásku ze všech stran.

    Pověz mi o někom, jestli mnoho miluje, a já ti povím, zda viděl Boha.

    Pověz mi o někom, jestli mnoho miluje, a já ti povím, zda žije s Bohem.

    Pověz mi, jestli mnoho miluje, a povím ti, jak daleko vešel do Království Nebeského – království souladu, ,,neboť plnost zákona je láska.“

    A v jistém smyslu je láska všechno. Je klíčem k životu, s její působení hýbe světem. Žij jen v myšlenkách lásky ke všem a získáš tím lásku všech. Žij v myšlenkách zlobných, nebo nenávistných a zloba a nenávist se k tobě vrátí.


    ,,Zlo otravuje; záští šíp

    v hruď střelcovu se vrací zpět.

    a dokud nepohasne hněv

    ta rána bude krvácet.“

    Ralph Waldo Trine, V souzvuku s nekonečnem, Eko-konzult 2000, 1. vydání

    OdpovědětVymazat